autor: Cinematics
„Vypadáš nádherně!“ Andreas prohrábl Billovy dlouhé vlasy v rozcuchu. „Jsem vážně kouzelník!“
„Vypadám jako dítě Cher a Russella Branda,“ zamračil se Bill a ze stresu a úzkosti si třel spánky. „Nemohl jsi mi aspoň ty vlasy nechat narovnaný? Sakra, uhni, udělám si to sám.“
„Ne!“ Zakřičel Andreas, popadl rozprašovač plný vody a namířil ho Billovi přímo do obličeje. „Dotkni se svých vlasů a budeš brečet řasenku.“
„Vypadám jako idiot! Jen mi dovol si narovnat vlasy!“
„Bille!“ Zakňučel Andreas, když štětečkem na oční stíny píchl Billa do víčka. „Věř mi! Tom je ten typ kluka, co má rád rockerský rozcuch alá právě jsem vstal z postele. Věř mi trochu!“
„Nebudu vypadat jako debil jen proto, abych se zavděčil nějakýmu klukovi, kterého jsem nikdy neviděl.“
„Ale ty se s ním uvidíš! Nechceš na něj udělat dobrý první dojem? Kromě toho bys měl přijmout takový vlasy, se kterýma ses narodil!“
„Zapomínáš, že si je barvím na černo už od dvanácti… Což je šest let, kdy jsem si nevážil svých přírodních vlasů. Není snadný se toho zlozvyku jen tak zbavit.“
„Nikdy není pozdě začít!“
„Andy, jestli tím chceš říct, abych měl vlnitý blond vlasy, tak tě asi praštím.“
„Taková diva,“ odpověděl Andreas a odpálkoval Billovu ruku od vlasů.
„Jak ten kluk vůbec vypadá?“
„Kdo, Tom?“
„Uh, hmm…“
„No, je vysoký a hubený jako ty… Má tmavé oči, je opálený, má blond dredy…“
„Skvělý,“ Bill obrátil oči v sloup.
„Není to úplně tvůj typ, ale určitě si budete skvěle rozumět.“
„Proč jsem ti dovolil, abys mi domluvil rande s cizím klukem, to fakt nikdy nepochopím…“
Bill si už několik měsíců stěžoval, že je sám, a to tak moc, že se skoro natrvalo přilepil k Andreasově boku. Jelikož doufal, že konečně bude moct svobodně žít, domluvil Andreas Billovi a svému druhému nejlepšímu kamarádovi Tomovi rande naslepo. Byl si naprosto jistý, že tohle rande dopadne perfektně, i když to Andy říkal, už když se Billa pokusil dát dohromady s Georgem. Což byla katastrofa. Takže dohazování možná nepatřilo k Andreasovým talentům, ale byl si jistý, že tohle dopadne dobře. Tom byl Billovi hodně podobný, i když o něco rozvernější než Bill, ale pořád byl hodně podobný té náladové divě, která seděla v koupelně před Andreasem.
„Je pro tebe jako stvořený, Bille. Vážně.“
„Mám zvláštní pocit déjà vu. Neříkal jsi tohle už jednou?“
„Tohle je něco jinýho! Georg byl… No, myslel jsem si, že by možná mohl oslovit tvou cynickou stránku.“
„To sis myslel špatně… Proč nemůžu být pořád jen s tebou a Gustavem? Bože, vždyť nejsem otravný!“
„Bille…“
„Okay, fajn, jsem otravný, ale stejně! Nechci chodit s dalším z tvých potrhlých kamarádů.“
„No, Tom není Gustav,“ řekl Andreas zasněně. „Ale pořád je fakt skvělý. Hlavně co se týče vzhledu.“
„Oh, rozkošné. Dáváš mě dohromady s klaunem, který má hezkou tvářičku. Skvělý. Moc ti děkuju…“
„Přestaň být protivný! Nechci, aby ses na tom rande choval jako mrcha. Věř mi, Tom je fakt moc hezký, zábavný a ty si ho prostě zamiluješ!“
„Jasně, jasně,“ řekl Bill a mávnutím ruky přítele propustil.
„Půjdu ti vybrat to nejlepší oblečení!“ Tleskl nadšeně rukama Andreas a Bill se na něj zamračil.
„Uděláme dohodu, Andy,“ zavolal Bill a Andreas „zabručel“ zevnitř Billovy velké šatny.
„Možná bych i mohl souhlasit,“ zavolal Andreas zpátky, když Bill vplul do své ložnice.
„Když si na sebe vezmu jakoukoli z těch příšerných módních kreací, které jsi dal dohromady, dovolíš mi, abych si narovnal vlasy.“
„V žádným případě ti nedovolím změnit oblečení, který ti vyberu.“
„To jsem si přesně myslel.“
„Fajn!“ Andreas hravě zakoulel očima. „Ať je po tvým! Běž si narovnat své krásné plážové vlny.“
„To si piš, že to udělám.“
Nešlo o to, že by se Andreas v módě vůbec nevyznal; jen se jeho vkus těžce lišil od Billova. Andreas byl ten typ, který míchal vodorovné pruhy se svislými o různých tloušťkách. Na Andreasovi to záhadným způsobem fungovalo, ale Billův šálek čaje to prostě nebyl. Bill měl raději jednodušší vzory. Měl raději jeden obyčejný vzor na jednom kousku oblečení než mnoho na celém outfitu.
Bill měl zrovna plné ruce práce se žehlením svých vlasů, když Andreas vtrhl do koupelny, zatáhl ho do ložnice a svlékl Billa do spodního prádla. Bill vykřikl a chvíli se snažil s Andreasem bojovat, nakonec se vzdal a nechal svého nejlepšího přítele, aby ho oblékl. Andreas s Billem rád hrál převlékací hru, byl jako dokonalá Barbie v životní velikosti.
Andreas Billa celého oblékl a ustoupil, aby se pokochal svým dílem. Bill měl na sobě černou nařasenou halenku. Kolem krku chockery a řetízky, a taky černé upnuté džíny. Andreas bohužel zatím nenašel perfektní boty, ale byl na lovu, zatímco dal Billovi souhlas, aby si dodělal vlasy.
Bill se prohlížel v zrcadle. Andreas neodvedl vůbec špatnou práci. Bill si vlastně myslel, že vypadá poněkud úžasně! Když skončil s úpravou vlasů, podíval se do zrcadla a rozpačitě se na sebe usmál, pak vykouzlil svůj tisíciwattový úsměv; bílý a jiskřivě zářivý úsměv plně vybavený malými králičími zoubky.
„Perfektní!“ Slyšel, jak Andreas huláká a tleská rukama. „Bille, pohni tím svým hubeným zadkem!“
Bill mu samozřejmě vyhověl a modlil se, aby boty, které mu Andreas vybral, úplně neposraly outfit. Koneckonců souhlasil s tím, že si na sebe vezme vše, co mu Andreas vybere. Andreas strčil Billa na postel, chytil ho za kotník a navlékl svému nejlepšímu příteli na nohy těsné kožené boty po kolena.
„Jsou perfektní,“ řekl Bill a znělo to dost překvapeně.
„A ty se pořád směješ mému vkusu! Ha!“
„No, minule jsi chtěl, abych si oblékl…“
„Tam to nebylo naposledy,“ přerušil ho Andreas. „Ale tohle bude naposledy. Oh, vsadím se, že spolu budete navždycky!“ Zacvrlikal zasněně Andreas a Bill se rozesmál.
„O tom by se dalo diskutovat…“
„Žádný diskutování! Věř mi. Je pro tebe jako stvořenej!“
„Jak myslíš, matičko vílo, jak myslíš.“
Andreas vysadil Billa před restaurací, kde měl rezervovaný stůl, a políbil ho na tvář. Díval se na Billa, jako by byl jeho matka, která šťastně zavezla svého syna na první rande, a Billovi to připadalo směšně roztomilé, ne-li trochu otravné.
„Je to ten s blonďatými dredy!“ Zavolal na něj Andreas z okýnka. „Vyzvednu tě, kdykoli zavoláš! Jestli nezavoláš do půlnoci, tak si to domyslím.“ Mrkl na něj a Bill uhnul pohledem, divoce se usmál a zavrtěl hlavou nad svým nejlepším kamarádem, než se odšoural do restaurace.
Bill se nervózně rozhlížel po restauraci a hrál si s náramkem, který mu na drobném zápěstí visel. Číšník k němu přistoupil a zeptal se ho, jestli má rezervaci, a on nesměle přikývl. Jeho falešná přetvářka směšného egoisty a sebejistého člověka byla pryč, když se ho zmocňovala nervozita.
„Ehm, ehm, ano… Na jméno Andreas Gühne… Jmenuji se Bill.“
„Ah ano, tudy.“
Muž odvedl Billa ke stolu, a když k němu přicházel, upřeně si Toma prohlížel. Tom byl velmi hezký, přesně jak mu Andreas řekl. Byl opálený, vysoký a jeho vlasy byly vlastně docela okouzlující; navzdory Billovu nezájmu o dredy. Možná jen Tomovo oblečení potřebovalo trochu péče, ale celkově byl Tom vizuálně dostatečně přitažlivý. I když měl Bill obrovský pocit, že Tom bude buď nudný, nebo úplný blbec; takoví byli všichni hezcí kluci, tedy kromě Andrease, ale ten byl stejně prakticky holka… Ne, že by si Bill nějak moc stěžoval.
„Ahoj,“ řekl Tom a vstal, aby Billovi přisunul židli. „Jsem Tom,“ pokračoval.
„Bill.“
„Jsem rád, že tě konečně poznávám. Andreas o tobě neustále mluví,“ řekl Tom se smíchem a Bill v jeho smíchu cítil určitou úlevu.
„Hm, to si umím představit. Takže se vsadím, že to tak je. Je to pěkná drbna. Ale já vlastně nejsem jiný.“
„Oh, takže mu vyklopíš všechno, co se dneska večer stane?“
„Když ne ty, tak já jo,“ usmál se Bill a Tom se vesele zasmál.
„Tak na zdraví! Tak či onak to jednoho z nás prostě nemine.“
„Jste připraveni si objednat?“ Zeptal se číšník a Bill se kousl do rtu, ještě si ani nestihl přečíst jídelní lístek!
„Dal bych si těstoviny s mušlemi v rajčatové omáčce a sklenku červeného vína.“
„Jistě,“ odpověděl číšník a zapsal si to; podle Billova názoru velmi neprofesionální. „A vy… pane?“ Bill se na něj tvrdě zadíval. Jistě, možná vypadal dost zženštile, ale stále byl muž a číšník by se podle toho měl chovat.
„Myslím, že si dám to samé… A bruschettu.“
„Výborná volba.“ Číšník odešel a Tom se na Billa jen podíval, takže Bill pohled opětoval; ve tváři měl přihlouplý výraz.
„Co?“ Zeptal se ho Bill se smíchem.
„Jsi malý kopírák!“
„Nejsem! Já jen… Nedal mi čas na rozmyšlenou!“
„Požádal bych ho, aby počkal, kdybys chtěl.“
„Oh,“ začervenal se Bill a zadíval se na stůl. „To je v pohodě, vážně.“
„Tak co kdybys mi o sobě něco řekl?“
„Oh, hm… No, je mi osmnáct, pracuju na částečný úvazek jako barman, píšu texty písniček a rád zpívám… Problém je v tom, že po skončení směny v práci dostávám od devíti do deseti drinky zdarma, takže mám tendenci se opít a zpívat opravdu špatné karaoke. To není zrovna nejlepší stav na zpívání, tedy pokud plánuju, že se tomu budu věnovat profesionálně.“
„Jo, to je asi pravda,“ řekl Tom se zdravým záchvatem smíchu.
„A co ty?“
„Je mi devatenáct. Pracuju pro tátu… V podstatě celý den sedím a zvedám telefon a spojuju zákazníky s různými členy firmy. Je to na hovno… Rád hraju na kytaru a na bicí, rád sleduju takový ty špatný horory. Jo…“
„Myslím, že podle toho, jak se věci vyvinou, budeme muset někdy dát večer špatných filmů?“ Zasmál se Bill a Tom spokojeně přikývl.
„Myslím, že to bychom mohli!“
Jejich večeře přišla, zatímco Bill a Tom diskutovali o tom, které tacos by vyhrálo v souboji mezi měkkou a tvrdou plackou. Shodli se na tom, že obě mají velkou moc. Například taco v tvrdé placce by mohlo snadno probodnout taco v měkké, ale taco s měkkou plackou by se mohlo omotat kolem taco s tvrdou plackou a udusit ho. Rozhodli, že je to naprosto nerozhodně a že ani jedno nemůže vyhrát ani prohrát. Číšník, který do tohoto bizarního rozhovoru vstoupil, na ně chvíli jen rozpačitě zíral, a pak je nechal o samotě.
„Okay, a co takhle souboj mezi námi dvěma?“ Zeptal se ho Tom s mrknutím.
„No,“ řekl Bill a usrkl ze své druhé sklenky vína. „Myslím, že bych tě přepral.“
„Proč?“
„Mám spoustu řetězů. Mohl bych tě shodit na zem a spoutat. Snadná výhra.“
„Jo, jasně, ale já mám mnohem víc svalové hmoty. Mohl bych tě spoutat jako první.“
„Možná budeme muset tvou teorii otestovat,“ zaflirtoval Bill a Tom zvedl obočí.
„Hmm, možná bychom měli!“
Oba dojedli a oba velmi toužili tuhle sázku dodržet. Vzájemně se dohodli, že po několika skleničkách a nezávazné konverzaci se vrátí k Tomovi a srovnají své síly.
Bill měl z Toma vlastně docela radost. Měl stejný humor jako Bill, byl stejně odvážný jako Bill (nebo to tak alespoň zatím vypadalo) a opravdu se s ním dalo docela dobře povídat. Tentokrát musel Bill dát za pravdu Andreasovi, že mu vybral někoho dobrého.
„Okay,“ řekl Tom a napil se ze sklenky, než se otočil na pohovce k Billovi, který se usmíval jako opilý idiot. „Jdeme na to.“
Tom vstal a Bill ho následoval, připravený nechat Toma, aby ho přišpendlil k podlaze a dokázat mu, že ho dokáže porazit; prostě chtěl mít Toma na sobě. Bylo mu to jedno. Byl vzrušený a deprimovaný.
„Myslíš, že mě dáš?“ Usmál se Tom a Bill pokrčil rameny.
„Asi jo.“
„Tak pojď a zkus to.“
Bill stál pár centimetrů od Toma, jakmile zaháknul nohu kolem Tomovy a chystal se ho chytit za ramena a přetáhnout ho přes sebe, Tom ho svým medvědím objetím stáhnul na podlahu. Bill se oháněl a kopal na všechny strany, i když zjistil, že je opravdu těžké se Tomovi ubránit, ale nestěžoval si.
Tom na Billovi obkročmo seděl, držel mu ruce nad hlavou a škádlivě se na něj usmíval. Bill nakrčil nos, přiznal svou porážku a krátce se zasmál.
„Teď si připadám jako taco v měkké placce,“ odpověděl a obrátil oči v sloup.
„Takže já jsem taco v tvrdé placce?“
„No,“ řekl Bill ďábelsky. „Jsi docela… tvrdý,“ poznamenal a rychle zahýbal boky, aby mu dokázal, že cítí, jak ho Tomovo vzrušení tlačí do nohy.
„Ne každý den ležím na tom nejvíc sexy člověku, kterého jsem kdy viděl.“
„Nelži.“
„Nelžu. Teď ze sebe udělej taco v měkké placce a udus mě.“
Bill převalil Toma tak, aby na něm teď ležel on, a přitiskl svá ústa na Tomova; hluboce ho políbil a nechal svůj jazyk kroužit kolem Tomových úst. Dredař vzdychl, rukama hladil Billovy boky a stehna.
„Mm,“ zamumlal Bill Tomovi do úst. „Myslím, že Andy odvedl dobrou práci.“
„Mhm,“ odpověděl Tom. „Ale myslím, že bychom mu měli říct, že se nenávidíme, víš… chci vidět ten jeho záchvat.“
„Ah, to by byl velký záchvat! Úplně si to umím představit. Přilezl by za mnou a prosil mě o odpuštění a řekl mi, že je moje chyba, že mě nemáš rád, protože my dva se k sobě perfektně hodíme.“
„Zatím to tak vypadá,“ řekl Tom s mrknutím a Bill se rozzářil.
„Jo, myslím, že Andy pro mě vybral toho správného.“
„Že mě jen tak nepřefikneš a neopustíš, že ne?“ Zasmál se Tom.
„Kdo tu mluvil o sexu?!“
„No… Nemusel jsi o něm říkat nic… Řekněme, že mám velmi dobrý pocit, že přesně na to myslíš.“
„Hm, možná máš pravdu,“ zašeptal Bill, naklonil se, aby Toma kousl do ušního lalůčku, a zasténal, když Tom chytil tlustý řetěz kolem Billova krku. Tom si spokojeně povzdechl a rukou zajel do Billových hedvábných vlasů.
„Nechceš se přesunout do ložnice?“ Zeptal se šibalsky a Bill zavrtěl hlavou.
„Ani ne. Chci tě v sobě přímo tady na téhle zasrané podlaze.“
A Tom souhlasil. Rozhodně nehrozilo, že by v dohledné době někdo volal Andreasovi, aby ho odvezl domů.
autor: Cinematics
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
