autor: Panthere
Hrabě
Vegas. Senzace, zábava, velkej balík. To byla slova, která se Tomovi honila hlavou, když byl na cestě do svého dalšího dočasného bydliště. Obvykle raději bydlel v hotelových apartmánech, buď v MGM, nebo v Luxoru, aby si mohl odpočinout, ale jelikož šlo o práci, musel jet tam, aby mohl hrát svou roli. Poté, co zaplatil za taxi, odemkl vstupní dveře domu a vešel dovnitř, vděčný, že si vybral dobře větraný, takže místnosti nebyly cítit zatuchlinou, když v domě nikdo dlouho nebyl.
Teď už mu zbývalo jen čekat. Gustav mu zcela nečekaně zavolal těsně předtím, než si objednal taxi, a překvapil ho dvěma větami, z nichž první zněla: „Trümper je na sto procent tenhle tejden ve Vegas, ale budeš chtít, aby přišel on za tebou, protože opačně to moc fungovat nebude.“ Druhá zněla: „Poslal jsem ti e-mail, podívej se na něj.“ A pak Gustav zavěsil.
Byl trochu překvapený informací, kterou mu Gustav sdělil, ale ocenil ji. Otevřel e-mail přes telefon – celou dobu přemýšlel, jak se Gustav dostal k jeho veřejné adrese, té, kterou používal pro život normálního člověka – a byl v šoku z toho, co v něm bylo. Obsahoval přílohu: soubor PDF s fotografiemi členů mafiánské rodiny, o nichž Gustav Tomovi vyprávěl. Byl na nich David a dva bodyguardi Tobi a Saki. Rozhodně mu to ušetřilo čas, i když tam chyběla fotka Trümpera. Rozhodl se čekání na večer zkrátit několikahodinovou meditací, aby se naprosto uklidnil, pak nějaký oběd, který si uvařil, a další meditace, a večer byl tady.
Byla už docela tma, když Tom vylezl ze sprchy a dal si na čas s výběrem oblečení. Nakonec zvolil tmavě modrou košili a tmavě modré sako Zegna v kombinaci s tmavě modrými kalhotami. Nesáhl však po klasických formálních botách. Místo nich si vybral tmavě modré tenisky. Všechno dělal v tichosti: žádná hudba, žádná televize. Když byl se vším hotov včetně vlasů, které si jako obvykle svázal do pevného drdolu, zamířil do garáže. Když nastartoval Ferrari, které nechal téměř čtyři měsíce stát, bez problémů ožilo a on sešlápl plyn na podlahu, aby se dostal na Strip – přesněji do hotelu a kasina Schwarz.
Zatímco se Ferrari hnalo ulicemi, jelo za ním v bezpečné vzdálenosti další auto. BMW, které si Georg vybral, s ním tak úplně nedokázalo držet krok, ale stačilo to.
„Kam jede?“ Zamyslela se Mara nahlas.
„No, je noc a on je celej vyoblíkanej, takže se vsadím, že jede na Strip,“ řekl Georg.
„Taky jsme dobře oblečení, ale ve srovnání s ním naše krása bledne,“ postěžovala si Mara. Mávla rukou směrem ke svým pastelovým šatům a Georgově obleku.
Georg se jejímu postěžování zasmál. „Sehnala jsi Kaulitzovy výpisy hovorů a předchozí lety?“
„Jo.“ Vytáhla z tašky, kterou měla položenou u nohou, notebook a otevřela složku. „Vypadá to, že je snadný ho najít. Prostě používá svoje pravý jméno.“
„Je si jistej, že ho nikdo nedostane,“ zamyslel se Georg.
„Přesně, takže než odjel do Los Angeles, byl v Paříži a předtím v Německu. Můžeme prostě předpokládat, že začal v Německu a do Paříže jel kvůli… čemu? Vínu?“ Mara pak porovnala složky. „No, během pobytu v Německu uskutečnil jen dva hovory. Jeden na neznámý číslo. Zatraceně. Okay, další je registrované na Erica Guillauma, který je… Francouz.“
Georg pokrčil rameny. „To vysvětluje tu cestu do Paříže. Musíme zjistit, kdo je Eric.“
„Stále to ale nevysvětluje LA. Proč potom jel do LA?“„Na to budeme muset přijít později. Zpomaluje. Zapni knoflíkovou kameru a jdeme na to.“
Mara udělala, co jí bylo řečeno, a ujistila se, že kamera, která vypadala jako obyčejný knoflík, je zapnutá. Kamera byla naaranžovaná jako první knoflíček na Georgově košili. Ideální místo, aby si celý záznam potom mohli v klidu projít.
Tom skutečně sundal nohu z plynu. Jel docela rychle, jelikož byl naprosto vzrušený, ale teď jen potřeboval uklidnit své nepravidelně tlukoucí srdce. Zastavil auto přímo před hotelem zpomalil svůj dech. Když předával klíčky obsluze, motor stále běžel. Jakmile Tom vešel do hotelu, žasl nad jeho interiérem. Černá lesklá podlaha, minimalistické prostředí zdobené zlatem a stříbrem v dokonalé souhře se sklem všude kolem. Bylo to skutečně něco neobvyklého. Nebyl tu ale proto, aby tohle místo zkoumal, a tak Tom zamířil rovnou do kasina.
Kasino bylo obrovské, ve druhém patře se nacházel balkon, který nabízel skvělý výhled na lidi hrající v prvním patře. Tom přejel očima po kasinu. Téměř u každého stolu bylo plno, lidé se smáli, někteří se kvůli prohrám tvářili frustrovaně a někteří jásali nad výhrami. Ten zvuk, ach, ten zvuk žetonů na stole, tiché šustění karet, ťuk–ťuk–ťuk, jak se kulička kutálela po ruletě, zvuk lidí tahajících za páčky automatů… to vše pro něj bylo jako rajská hudba.
Když si Tom přestal prohlížet kasino, prošel se po něm. Pozorně sledoval krupiéry a ochranku, která číhala u zdí a únikových východů, jež byly strategicky skryty. Hledal však něco mnohem konkrétnějšího. Tom zamířil do druhého patra po schodech ze skla, které byly neuvěřitelně široké.
Mara a Georg šli vedle sebe. Dva páry očí sledovaly Toma, který byl nyní poněkud daleko od nich. „Jde do druhýho patra,“ zavěsila se do Georga.
„Vidím ho. Ale pořád ho musíme sledovat z bezpečné vzdálenosti,“ zamumlal Georg. Drželi se dost vzadu, Mara předstírala, že o hazardu nic neví, a Georg jí všechno vysvětloval. Tom Georga znal, takže si museli udržovat bezpečnou vzdálenost, aby měli jistotu, že všechno proběhne bez komplikací.
Když Tom došel do druhého patra, rozhlédl se a okamžitě spatřil „zlaté stoly“, jak jim Tom přezdíval. „Zlaté stoly“ byly ty, kde hráli nejen boháči, ale také ti, se kterými byste se nechtěli dostat do křížku. Avšak stačil jediný pohled a Tom věděl, že ten, koho hledal, tam není. Ani David, ani bodyguardi. Znovu se rozhlédl, tiše si prohlédl stoly a lehce se usmál, když sledoval ostatní, jak hrají. Někteří hráči u stolů zastavili své pohyby a zvědavě na Toma zírali, přemýšlejíce, kdo to je.
Když se přiblížil ke stolu, který byl nejdál od schodů, v duchu se poplácal po zádech. Konečně známá tvář. Seděl tam David s dalšími dvěma lidmi a hrál blackjack. Krupiér si rozhodně pochvaloval hru, která u stolu probíhala. Jeden člověk stál těsně vedle Davida. Určitě bodyguard. Všichni do jednoho na sobě měli obleky a dle obrysů zezadu Tom poznal, že skrývají zbraně. Tom sebevědomě přistoupil ke stolu, a když položil jednu ruku na volnou židli mezi hubeným a velkým, svalnatým mužem, kteří seděli s Davidem, bodyguard, který tam jen tiše postával, k němu okamžitě přešel. „Tohle je soukromá hra,“ řekl.
Všichni tři si ho pozorně prohlíželi. David na něj upřel zvědavý chladný pohled. Díky hranaté čelisti, krátkým vlasům a přimhouřeným očím vypadal jako tvrďák. A pokud Gustav mluvil pravdu, určitě jím i byl.
„No, všude jinde je plno a já chci utratit nějaký prachy, takže…“ Tom odsunul židli a posadil se.
Dvě ruce se nebezpečně natáhly k zadní části jejich obleků, ale David zvedl ruku. Všichni se přestali hýbat a čekali. „Kdo jsi?“ Zeptal se David, jeho hlas byl tichý a hrubý.
„Oh, to je dobrá otázka. Otázka, kterou bychom si měli pokaždé položit,“ odpověděl Tom. Pak se usmál. „A co ty? Nemůžeš se někoho jen tak zeptat, kdo je, aniž bys řekl, kdo jsi ty.“
David se tiše zasmál. „Nemám problém ti říct svý jméno, ale možná ho znáš a chceš se jen trochu pobavit.“ Odmlčel se a sepjal ruce. „Jsem David Jost. A ty jsi?“
Tom zkřížil ruce na hrudi. Otočil se ke krupiérovi, který trochu zbledl. „Rozdáš i mně? A svoje jméno ti můžu říct později, až pokud bude hra dobrá.“
Davidovy oči se lehce zúžily. „Udělej to Victore.“ Řekl krupiérovi, který okamžitě rozdal Tomovi karty. David mávl rukou ke stolu a Tom to považoval za pokyn, aby vytáhl peníze. Položil na stůl pořádnou hromádku a posunul ji doprostřed stolu, za což dostal žetony po tom, co krupiér peníze přepočítal. „Nevím, kdo jsi, ale vím, že máš odvahu,“ řekl David. „A že jsi nejspíš taky trochu hloupej.“
Tom se usmál a posadil se zpátky na židli. „Hloupej? To bych vážně neřekl. Vím, že nejspíš všichni máte pod oblekem schovanou dvaadvacítku nebo něco podobnýho. Tady Rambo asi žádnou nemá, soudě podle jeho svalů.“ Řekl a pokynul k velkému muži po své pravici.
Bodyguard přešel k Tomovi, a nakonec se postavil za něj po jeho pravici. Hubeňour a takzvaný Rambo se posunuli na svých místech tak, aby byli čelem k Tomovi.
David si položil jednu ruku pod bradu a se zájmem si Toma prohlížel, což si Tom dokázal vyložit jako „budu se neskutečně bavit, až tě zabiju“. Ochotně mu pohled oplácel s malým úsměvem na rtech. „Zeptám se tě ještě jednou a fakt pro tebe bude nejlepší, když mi odpovíš.“ Říkal ta slova pomalu a dával si záležet, aby každé z nich znělo opravdu jedovatě. „Kdo jsi?“
Tom naklonil hlavu. „Já jsem ten, kdo tvýmu bodyguardovi nakope prdel jako první.“
David pozvedl jedno obočí a Tom ucítil na rameni ruku. Pak bodyguard promluvil. „Budeš potřebo-“
Muž větu nedokončil. Tom v mžiku držel mužovu levou ruku, zatáhl ji dopředu, když se postavil a odkopl židli takovou silou, že tvrdě narazila do bodyguardových kolen. Když se muž pod tím nárazem sesunul dopředu, Tom zatáhl za paži, kterou držel a zkroutil ji muži za hlavou tak, že mu nezbylo než se sehnout, aby mu ji nezlomil. Už se chtěl bránit, když Tom volnou rukou uchopil jeho límec a tvrdě praštil bodyguardovým obličejem do masivního černého dřeva. Muž se zlomeným nosem skácel k zemi. Byl stále při vědomí, ale nemohl pořádně dýchat. Prskal krev.
Krupiér se vykroutil a odběhl o několik metrů dál, protože s tím, co se dělo, nechtěl mít nic společného. Georg a Mara rvačku viděli, ale drželi se zpátky. Bylo zřejmé, že ten, kdo Toma vytočil – což tak v očích obou agentů vypadalo – nebyl obyčejný člověk. Georg věděl, že se pohybují v kruzích vysokých hráčů, a byl by opravdu velký problém, kdyby se BKA dostala do křížku s významnými lidmi z USA.
Tom si upravil sako a podíval se na další dva chlapy, kteří teď stáli s rukama v bok. „Tak co, pokračujeme ve hře? Moje prachy už jsou na stole,“ zdůraznil Tom.
Svalnatý muž se pohnul jako první, takže Tom neztrácel čas. Uštědřil muži tvrdý úder přímo doprostřed hrudi a ve zlomku vteřiny mu loktem stejné ruky zasadil bolestivou ránu zboku do hlavy. Když jeho protivník sípavě zalapal po dechu a pokusil se na Toma zaútočit, dal mu rychlou ránu přímo do jater a ledvin, a pak i jeho obličejem praštil o stůl, silněji než bodyguardovým. Tentokrát vzduchem létaly žetony i karty, a jak muž padal, sesunul na zem i s židli, na které předtím seděl. Bodyguard se nejspíš vzpamatoval a už stál na nohách, tvář zkřivenou vztekem. Divoce se rozmáchl a Tom protočil očima, když útok zablokoval. Zasadil bodyguardovi ránu do nosu, po které se sesunul k zemi a zavyl bolestí.
Hubený muž zaváhal. Byl dost chytrý na to, aby mu došlo, že Toma nepřepere. Poprask, který Tom vyvolal, způsobil, že skoro všichni přestali hrát a sledovali tu scénu. Po parketu se začalo šířit mumlání. V tu chvíli už krupiér utekl. Tom se rozhlédl, než si znovu upravil sako. Podíval se na posledního stojícího člena mafie a promluvil: „Ani se neobtěžuj vytáhnou zbraň. Jestli na mě namíříš, chcípneš.“
Muž se však nakonec neudržel, vytáhl zbraň a namířil ji na Toma. Kolem se ozvalo zalapání po dechu.
Georg a Mara se nezmohli na nic, když sledovali tu scénu před sebou. Kdyby zasáhli a vytasili svoje zbraně, vyvolali by paniku. Oběma bylo jasné, že ať už má Tom co do činění s kýmkoli, jde o něco mnohem vážnějšího než jen o dva majitele podniku.
David pak vstal a vrhl na Toma vražedný pohled. „Alexi, nezapomeň, co říkal Hrabě. Žádný zbraně,“ vyprskl.
„Jsem si jistej, že mu to vadit nebude,“ odpověděl Alex.
David vyskočil ze židle a obešel stůl k místu, kde stál Alex. „Schovej tu zbraň, než si vystřelíš mozek z hlavy,“ řekl David tiše, zatímco jeho oči byly stále upřené na Toma. Tom slyšel, jak bodyguard stále skučí bolestí a Rambo zřejmě ztratil vědomí.
David se poté postavil před Toma a v jeho očích se nebezpečně blýskalo. „Ty chceš asi zemřít, chlapče. Víš vůbec, kdo jsem?“
Tom se chystal odpovědět, když uslyšel spoustu kroků na drahé podlaze a hlasy, které za ním volaly, omlouvaly se lidem a žádaly, aby ignorovali to, co se právě stalo. Hlasy se překrývaly, když žádaly ostatní hosty, aby na chvíli vyklidili prostor, protože šlo o záležitost, která by měla být vyřešena bez jejich účasti. V tu chvíli Georg a Mara nemohli dělat nic jiného než žádosti vyhovět. Georg však kráčel mnohem pomaleji než Mara, a tak mohl nechat kameru bloudit po místnosti a snímat záběry hostů i těch, s nimiž se Tom dostal do konfliktu. Když sestupoval po schodech dolů, kamera zabrala i Tomův dlouho očekávaný cíl.
Tom nespouštěl oči z Davida, když vtom všechen ten rozruch prořízl jeden konkrétní hlas. Byl jasný, chladný a dokázal přebít všechny ostatní hlasy s takovou autoritou, že Alex ztuhl. „Co jsi to udělal s mým kasinem, Davide? Na dvacet minut odejdu a ty mi stihneš ušpinit koberec.“
Tom se pomalu otočil a vychutnával si ten okamžik. Podobné oříškové oči jako jeho vlastní, mu pohled oplácely. Tom měl problém ten pohled pobrat, natož pochopit, kdo stojí přímo před ním.
Vysoké lícní kosti, krásně rovný nos, plné rty a mandlové oči. Tom by řekl, že je to žena, nebýt lehkého strniště, které mu rostlo na bradě. Byl celý oděn v kůži, na ramenou měl kabát a na krku několik zlatých řetízků. Jednu ruku měl zakrytou koženou rukavicí. A také měl tetování a piercingy. Tetování a piercingy všude, kam až jeho oko dohlédlo. Tom si nemohl pomoci, ale pozoroval jeho obličej a dlouhé špinavě blond vlasy, které dokonale rámovaly jeho tvář. Muž byl vysoký, jen o něco málo vyšší než Tom. Nebyl nijak svalnatý, spíše poněkud štíhlý. Tom se nezmohl na nic jiného než na zírání. Muž, kterého měl zabít, byl přímo tady, tak blízko na dosah, a zároveň tak daleko. Bleskově mu proběhlo hlavou, jak moc je ten muž krásný, než se přinutil znovu soustředit.
„Odpověz mi, Davide.“ Promluvil muž znovu s očima stále přilepenýma do Tomových.
David se za Tomem nehnul ani o píď. „Tenhle muž vtrhl do naší hry a myslí si, že mu to tady patří,“ řekl David. „Zlomil Kevinovi nos a omráčil Arona.“
Tom se rozhodl promluvit. „No, nic z toho by se nestalo, kdybys mě nechtěl vykopnout,“ podíval se na něj Tom.
David udělal krok dopředu, připravený na Toma zezadu zaútočit, jelikož byl rozhodně rozzuřený, ale Hrabě ho pohledem zastavil. „Buď trpělivý, Davide.“ Otočil se zpátky k Tomovi. „A ty jsi?“
„Hezkej chlap,“ řekl Tom nenuceně.
Hrabě jednou přikývl a vydal tiché „Oh“. „Hezkej chlap s mozkem velkým jako kulička hrášku.“
Tom se široce usmál. „Fakt nechápu, proč se ti přezdívá Hrabě. Vlastně by se ti mělo říkat spíš *Kunda. Vypadáš vážně jako děvka. Na chlapa.“
Poté se kolem něj ozvalo cvakání různých zbraní z řad bodyguardů i za Tomovými zády. Téměř všechny přítomné zbraně byly vytaženy a mířily přímo na Toma. Chladnou hlaveň zbraně měl přitisknutou k zátylku. „Jak se opovažuješ,“ zasyčel David.
Výraz Hraběte se nezměnil. Byl stejně chladný jako předtím. „Je tu spousta věcí, které musíme uvést na pravou míru. Možná by bylo nejlepší, kdyby ses na věci podíval mýma očima.“
Tom nečekal, že od Davida dostane tvrdou ránu do hlavy. Použil sice pažbu pistole, ale i tak to bolelo. Jediná myšlenka, která Tomovi prolétla hlavou, když padl k zemi a ztrácel vědomí, byla: Můj plán vyšel.
Jediný obraz, který Georg mohl zahlédnout, byla skupinka mužů, kteří vynášeli omráčeného nájemného vraha jedním z únikových východů. Zklamaně si povzdechl.
*Opět v češtině nedává moc smysl… The Count znamená Hrabě, a když umažeme písmenko, vznikne nám The Cunt, a to je kunda.
autor: Panthere
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
