autor: dasendederzeit
Láska a chtíč
„Takže?“ Bill se pomalu otočil, aby stál opět čelem k Tomovi. „Chceš mi říct další důvody, proč přesně bych si měl tyhle kalhoty nechat?“
„Já…“ Tom netušil, co má říct. Napadala ho spousta důvodů, proč by si Bill měl ty kalhoty nechat, ale žádný z těch nápadů by ho teď, když byl ženatý, neměl napadat. Své dobrodružství zažili loni a nemohli ho zopakovat, ať už po tom Tom tajně toužil sebevíc, nemohl to své ženě udělat.
Jeho dvojče se usmálo a pomalu k němu přistoupilo, až stálo přímo před Tomem. Ten cítil z Billovy kůže známou kolínskou a musel se držet, aby si neolízl rty. Jeho kůže vypadala tak jemně, tak lákavě, že Tom měl co dělat, aby nezvedl ruku a nedotkl se jí.
„Ne? Nic?“ Zeptalo se jeho dvojče hlasem tak nevinným, že by i člověk skoro zapomněl na důvod té otázky.
Tom se kousl do rtu a podíval se na zem, než lehce zavrtěl hlavou. Musel zachovat klid, aby bratra nechytil, nestrčil ho na postel a nedal mu co proto. Nemohl těm touhám podlehnout, musel je pohřbít hluboko v sobě a jen občas nechat svou mysl zabloudit k jejich loňskému dobrodružství, ale nic víc. Bez ohledu na nutkání, bez ohledu na skutečnou potřebu být s Billem takhle znovu. Nemohl.
„Jaká škoda,“ zašeptal Bill a jeho nos se teď, když mělo jeho dvojče sklopenou hlavu, opatrně otřel o Tomovu tvář. Věděl, že se Tom snaží ze všech sil, aby na to nereagoval, ale nehodlal to nechat jen tak a o nic se nepokusit. Bylo to sobecké, ale bylo mu jedno, že je Tom ženatý. Byl jeho dvojče, a pokud chtěl být se svým dvojčetem, pak by to tak mělo být, bez ohledu na to, jestli Tom podepsal smlouvu, v níž tvrdil, že je manželem někoho jiného.
„Nech toho,“ zašeptal Tom velmi tiše a pochyboval, že ho bratr vůbec slyšel. Byl to chabý pokus přimět své dvojče, aby toho nechalo a přestalo být tak blízko u něj, tak blízko, že cítil sálat teplo z jeho těla. Nemohl vydržet být tak blízko, když byl Bill takhle spoře oděný a nemohl se ho ani dotknout. Nemohl tam jen tak stát a nic nedělat, ne s vůní Billovy kolínské, která mu naprosto naplnila nos, a s jeho hebkou kůží tak blízko na dosah, že Tom už skoro cítil její jemnost.
„Ty tohle nemyslíš vážně,“ odpověděl Bill, zatímco jeho nos sledoval Tomovu lícní kost až k čelisti a nechal chloupky Tomových vousů, aby ho příjemně šimraly na kůži. Cítil, jak se bratrův dech zrychluje, což způsobilo, že se jeho hruď začala pohybovat rychleji než předtím, a kdyby nebyl tak soustředěný na bratrovu tvář, mohl by vidět i Tomovy třesoucí se ruce.
„Ano,“ odpovědělo starší dvojče, tedy spíše zašeptalo. Zavřel oči, aby se nemohl dívat na téměř nahého Billa přímo před sebou. Možná aby neviděl tu jemnou kůži, tak bledou, a přitom tak dokonale zbarvenou na těch správných místech, tu a tam s pár pihami, které chtěl Tom jednu po druhé líbat, dokud by ho bratr nepoprosil, aby přestal. Možná, že nevidět nic z toho by mu mohlo pomoci bojovat s těmi choutkami, které v něm vyvolávaly tak zoufalou potřebu být s Billem ještě jednou.
„Myslím,“ zopakoval, a pak skutečně o krok ustoupil, než jeho dvojče stihlo udělat víc. Nemohl tam dál stát a nechat Billa, aby se ho dotýkal, protože pak už by nebylo cesty zpět. Věděl, že jakmile se ho Bill začne dotýkat – ať už kdekoli – podlehne a nechá bratra dělat, co se mu zlíbí. Musel odejít. Musel se vrátit domů za svou ženou, jít s ní na večeři a případně do kina. Musel to udělat; musel být dobrým věrným manželem a ne tím, který tajně touží rozepnout ty těsné kožené kalhoty vlastního dvojčete a vymrdat z něj duši. „Já tohle nemůžu udělat, už ne,“ řekl.
Bill mlčel, zatímco stále stál uprostřed místnosti a měl na sobě jen kožené kalhoty. Byl překvapen tím, jak moc je Tom omezený a jak dobře se zvládá bránit nutkání. Nebyly snad jeho touhy stejně velké jako Billovy? Nezatemňovaly jeho dvojčeti mysl tak jako Billovi? Nebyli v tomhle ohledu na stejné vlně a Bill tím Toma nutil k něčemu, co nejspíš ve skutečnosti nechce?
Polkl, a pak přikývl. Vlastně ani nevěděl, co na to odpovědět, a tak si řekl, že když bude mlčet, alespoň se mu podaří zachovat si ještě kousek důstojnosti. Nechtěl působit zoufale, i když opravdu byl. Nechtěl, aby jeho bratr viděl, že na něj jejich dobrodružství mělo mnohem větší dopad, než si připouštěl. Nechtěl dávat najevo city, a tak jen upřeně hleděl na své dvojče a tiše ho očima prosil, aby odešel a vyhnul se trapným rozhovorům.
Tom se zhluboka nadechl, a přitom se podíval na Billa, aniž by si byl úplně jistý, co právě udělal. Jeho bratr nic neřekl, nepokračoval ve svádění, o které se ještě před chvílí pokoušel. Jen tam stál, jeho tvář zůstala bez emocí, jak to měl dobře nacvičené pro média, a jeho tělo bylo tak nehybné, že vypadal spíše jako panenka v životní velikosti. Tom věděl, že zranil bratrovy city, i když by to nejspíš nikdy nepřiznal. Ne, Bill měl hrdost a neexistoval žádný způsob, jak by ji někdo – ani Tom – mohl zničit tím, že ho odmítne. Za pár dní bude nejspíš předstírat, že se to vůbec nestalo, a všechno se vrátí do starých kolejí, ale teď mu bylo jasné, že Bill chce, aby odešel.
A on by měl odejít. Měl by se otočit a skutečně odejít z místnosti, zahalené vůní Billovy kolínské, a tak nějak i vůní potřeby sexu. Ta vůně byla tak hustá, že Toma skoro dusila, jako by nutila jeho tělo, aby už konečně přešel k Billovi a políbil ty zatraceně hebce vypadající rty. Jako by ten vzduch věděl, co Tom musí a chce udělat, ale jeho tělo se zuby nehty bránilo, aby odolalo.
„Bille…“ začal, ale ani nevěděl, jak pokračovat. Co by měl říct? Že touží po dalším dobrodružství, ale neměl by, protože je ženatý? Věděl, že Bill by nad tím jen zvedl obočí, protože minule se tomuhle dobrodružství oddávali v době, kdy už byl Tom zasnoubený. Opravdu tedy záleželo na nějakém podpisu? Opravdu mu musel fakt, že Tom složil slib a podepsal svatební smlouvu, zabránit v tom, aby měl tajemství? Tajemství sdílené s jedinou osobou, kterou miloval víc než svou ženu?
Jeho dvojče zavrtělo hlavou a otočilo se. Bill nevypadal naštvaně a Tom viděl, že usilovně bojuje s výrazem zklamání, ale i přesto nic neřekl. Jen se vrátil k zrcadlu a dál si prohlížel své kožené kalhoty, jak to dělal, než přišel Tom.
Tom si povzdechl, a pak se mu skutečně podařilo otočit se a odejít z místnosti. Tělo se mu třáslo jako narkomanovi, který odchází od dávky kokainu, a přitom tak zoufale touží po jediném šňupnutí. Zastavil se v půlce chodby a opřel se o stěnu. Musel odejít, musel pokračovat dál a opustit dům a jít za svou ženou. Možná by ho mohla dostatečně rozptýlit, aby se jeho mysl uklidnila a on se mohl znovu soustředit na to, aby byl dobrým manželem.
Vzhlédl, jen aby se setkal s obrovskou fotografií sebe a svého dvojčete při jednom z jejich módnějších focení. Bill před lety trval na tom, aby se fotka zarámovala a pověsila v jejich domě, a teď, když se na ni Tom díval, přesně věděl proč. Jeho dvojče na ní vypadalo jako z jiného světa, tak krásně a půvabně, tak mohutně a silně, tak sladce a něžně, a přitom tak… sexy. Vypadal jako všechno najednou smíchané s make-upem a nějakým módním oblečením.
Kurva.
Tom se znovu zhluboka nadechl, a pak se místo ke schodům vydal zpátky k Billovu pokoji. Zahnal každou myšlenku, která mu říkala, aby to nedělal, aby se nevracel do toho pokoje a nedělal věci, které by dvojčata dělat neměla. Nechal své tělo, aby ho ovládlo, a zároveň vypnul mozek. Žádný prostor pro myšlenky, žádný prostor pro pocity. Jediné povolené pocity byly láska a chtíč. Nic jiného. Láska k bratrovi, touha po jeho těle.
Vrátil se do pokoje a pomalu přistoupil ke svému dvojčeti, které stále stálo před zrcadlem. Pomalu zmenšoval vzdálenost mezi nimi, bál se, aby Billa nevyplašil, a přál si, aby se ještě otočil. Když byl dostatečně blízko, opatrně zvedl ruku, připravený dotknout se Billových zad, ale stáhl ji dřív, než se jeho kůže mohl skutečně dotknout. Cítil teplo, které vycházelo z bratrova těla, a pak, než sám sobě stačil říct něco jiného – žádné myšlenky – se opatrně dotkl Billových zad. Pomalu pohyboval rukou od místa mezi lopatkami a sledoval jeho páteř až k bokům.
Bill se okamžitě zavrtěl, ale jeho pohled skrze zrcadlo neopustil Tomův. Tom stále nedokázal říct, na co jeho bratr myslí, protože jeho výraz byl stále stejný, jako když Tom opustil místnost. Tom viděl, jak má sevřenou čelist, aby se neusmál ani nenadchl. Bill byl dobrý v tom, že dokázal své emoce držet pod zámkem, aby je žádná kamera nedokázala zachytit. Nechtěl, aby všichni vždycky viděli, jak se cítí, a tak nesčetněkrát trénoval, aby se tvářil přísně, profesionálně – dokonce odtažitě. Nedosažitelný, a přesto žádoucí. To z něj dělalo Billa Kaulitze, zpěváka skupiny Tokio Hotel, zatímco v hloubi duše byl jen Bill, plachý a nejistý malý kluk, na jehož křehkých ramenou balancovala tíha úspěšné kariéry.
„Omlouvám se,“ zašeptal Tom, a pak opatrně vložil polibek na bratrovo kostnaté rameno, jemně k němu přitiskl nos a vdechl vůni té hebké bledé kůže. „Nemáš ponětí…“ ale větu ani nedokončil, protože věděl, že Bill nejspíš tuší. Jeho dvojče ho znalo lépe než kdokoli jiný, nejspíš dokonce lépe než on sám.
„Pššt,“ promluvil konečně Bill tichým šeptem, když lehce natočil hlavu na stranu, aby se Tomův nos a rty setkaly s jeho tváří. Zachvěl se, když se bratrovy rty setkaly s jeho tváří a vtiskl na ně jemný polibek. Ještě nikdy se žádnému muži nepodařilo vyvolat v Billově těle okamžitou reakci, když mu věnoval takovou péči, žádnému z nich se nepodařilo, aby se Billovi podlomila kolena pouhým dotykem rtů na jeho rameni a tváři. Žádný z nich nedokázal v Billovi vyvolat okamžitou touhu po něčem víc. Pouze Tom. Jedině Tomovy doteky byly ty, po kterých jeho kůže už od minulého roku toužila.
„Pššt,“ zopakoval Tom, když nechal své rty hladit bratrovu tvář a pomalu se přesunul k jeho uchu. Nechal své ruce pomalu sjíždět po Billových zádech a bocích, aniž by příliš spěchal. Chtěl, aby se oba uklidnili a znovu si zvykli na doteky toho druhého. Kdyby to bylo na Tomovi, nejspíše by to trvalo celé odpoledne a večer.
„Tome…“ zašeptal Bill po několika vteřinách, zatímco nechal Toma, aby se dotýkal jeho zad a boků, a vtiskl mu jemné polibky na tvář. „Seš si jistej…?“
„Pššt,“ zopakoval Tom. Nebyl si jistý, ale na druhou stranu vlastně byl. Chtěl to víc než cokoli jiného. Chtěl to od chvíle, kdy loni opustil Billův pokoj. Tehdy se mu vůbec nechtělo odejít. Chtěl tam zůstat navždy schovaný před světem a být s jedinou osobou na světě, kterou miloval nade vše. „Chci tě.“
Bill se usmál a znovu otevřel oči, než se pomalu otočil ke svému o něco vyššímu dvojčeti. „A já chci tebe.“
autor: dasendederzeit
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
