Violence 11.

autor: Evil

Tom se roztřásl. Surově si setřel slzy, naštvaně típl cigaretu do popelníku, a pak si zmučeně promnul obličej. Několikrát zavzlykal. Nechtěl plakat. Teď na to neměl čas. Nebyla na to vhodná chvíle. Uslyšel, jak se Bill pomalu rozešel ze schodů. Nechtěl ho nechat jít samotného. Rychle se rozběhl za ním. Otevřel tiše dveře do koupelny a pomalu do ní vstoupil. Pak za sebou zamkl. Uviděl, jak Bill na sebe zblízka zírá do zrcadla a vzlyká. Hned co si všiml jeho odrazu, polekal se. „Tome…“ popotáhl nosem. „Co tu děláš?“ trochu se mu roztřásl hlas.
Tom k němu došel a jemně jej pohladil po rameni. „Nechci, abys tu byl sám. Pojď, pomůžu ti…“ špitl a začal napouštět vanu. Pak Billa posadil na dřevěnou stoličku u umyvadla. Tom viděl, jak ho každý sebemenší pohyb bolel. Zatnul zuby a snažil se rozmrkat slzy. Ten pohled na bratra jej zabíjel. Seděl před ním, slzy mu stékaly po tvářích. Oči rudé, oteklé, jedno téměř zavřené, jak bylo opuchlé. Druhé bylo ozdobeno téměř černým monoklem. Tom vzlykl. Došel těsně k němu a jemně jej políbil na temeno hlavy a pohladil jej po zacuchaných vlasech. Začal mu odmotával obvaz z čela, aby zkontroloval, jak vypadá jeho rána. Bill tiše sykl.

Tom si oddychl, když viděl, že je to celkem v pořádku. Měl šílenou bouli, ale už nekrvácel. „Ještě ti to vyčistím, ano?“ špitl, a pak vzal dezinfekci. Bill jen kývl. Hlava ho bolela neskutečně, ale věděl, že další problémy mu snad nehrozí. „Stejně bych byl raději, kdybych ti mohl zavolat sanitku.“ Špitl a zatřásl se. Bill se na něj opět vyděšeně zadíval a nesouhlasně zakroutil hlavou. Pak zatnul zuby, jak se mu hlava rozbolela.
„Prosím, ne…“
Tom po chvíli lehce kývl. „Dobře…“ a pak vzal jemný kapesník, namočil ho do dezinfekce a opatrně ho přikládal Billovi na ránu. Ten se jen zachvěl náhlou bolestí. Tom byl ale velmi jemný. Opatrně se mu probíral černými vlasy, aby mu způsobil co nejméně bolesti. Vzal jemný kartáč a povrchově mu vlasy rozčesal. Pak ho chytil do náruče a opatrně jej ponořil do vany. „V pořádku?“ špitl Tom, když ještě kontroloval teplotu vody.
„Ano…“ hlesl a jemně se na něj usmál. Úsměv měl nyní trochu křivý, jak měl nateklý ret.
„Dobře, Billi…“ pohladil jej po rameni. Pak vzal do rukou jemnou žínku, dal na ni kokosový sprchový gel, který Bill používal, a začal mu jemně žínkou přejíždět po těle. Zatínal zuby, když se dotkl těch hlubokých šrámů na rameni. Bill se ale ani nezachvěl. Jen se na Toma letmo podíval. Viděl v jeho očích výraz, který říkal: „Už mi neubližuj… Tohle mi už nezpůsobuj…“ Ach, Billi… zasténal v mysli a po tváři se mu svezla slza. Opatrně jej celého omyl, a pak vanu vypustil. Ještě v ní jej osušil, pak ho zabalil do županu a v náručí jej odnesl zpátky do postele.

Po dlouhé době za něj cítil zodpovědnost. Chtěl se o něj postarat. V náhlé bolesti si skousl rty. Ale až takovou silou, že si spodní ret prokousl a začala mu téct krev. Vůbec to necítil. Byl jako omámený. Omámený žalem. Uvědomil si, že tuhle starost, jakou cítí teď, měl o něj mít neustále. Můj malý bráška. Vždy jsem tě měl chránit. Nikdy jsem neměl dopustit, aby ti někdo ublížil… Nikdy… Natož pak já… zatnul zuby a semkl víčka. Chtěl křičet, zhroutit se na zem a svíjet se v agónii. Teď ale nemohl.
Seděl vedle něj na posteli. Díval se mu do očí. Pak ucítil, jak se jej Bill jemně dotkl. Dotkl se jeho rtů. Setřel mu jemnými prsty krev. Pak si je přiložil ke svým vlastním rtům. Tom jej se zatajeným dechem sledoval. Pak se nad něj naklonil a jemně jej políbil. „Miluji tě, Tome…“ špitl, když se od něj oddálil na pár centimetrů a podíval se mu do očí. Tomovi se po tváři svezla slza a dopadla na Billovu tvář.
„A já miluji tebe, Billi… Navždy.“ Bill jej chytil něžně za ruku a prohlížel si jeho rozbité klouby. Jemně je políbil, vzal obvaz, který ležel na nočním stolku, a začal mu odřeniny čistit desinfekcí, která byla hned vedle. Tom jen tiše sykl. Nejdříve se trochu bránil bratrovým dotykům, ale pak se nechal, aby mu je Bill lehce obvázal.

Tom si setřel z tváře další slzy. „Už ti nikdy neublížím. Nikdy. Přísahám. A už nikdy nedopustím, aby ti ublížil někdo jiný. Budu tě chránit. Tak, jak jsem tě měl chránit vždy…“ jemně jej políbil na rty. Tak zlehka.
„Děkuji…“ špitl Bill, a pak se mu začaly klížit oči únavou. Tom mu lehce sáhl na čelo.
„Máš horečku. Ještě neusínej…“ a rychle z kuchyně přinesl prášek na bolest a horečku. Pomohl mu se posadit, aby mohl prášek zapít, opatrně z něj sundal propocený župan, a pak jej opět pomalu položil. Zachumlal jej do přikrývky a lehl si k němu. Něžně jej hladil po vlasech, dokud neusnul. V srdci cítil žal a vztek. Měl nutkání se okamžitě rozběhnout nocí a hledat toho zmrda tak dlouho, dokud by ho nenašel a nevymlátil z něj duši. Teď ale nemohl jít pryč. Bál se tu Billa nechat samotného. Raději u něj byl, pozoroval jeho řasy třepotající se pod tíhou snů. Byl připravený jej utěšit, kdykoliv to bude potřebovat. Pozoroval, jak se mu na čele perlí pot. Celý hořel a těžce dýchal. Tom hned vzal žínku namočenou do ledové vody a jemně mu otíral tvář. Trochu mu navlhčil suché rty, a pak mu stíral pot z hrudi. Pod dotykem cítil, jak mu silně buší srdce.

Pomalu z něj sundal přikrývku a pokračoval v omývání jeho těla. „Úplně hoříš…“ špitl a starostlivě se na něj zahleděl. Ledovými prsty jej pohladil po tváři. Když ho celého omyl studenou vodou, opět ho přikryl. Bill se jen trochu zavrtěl, ale měl oči stále zavřené. Teď si jen tiše povzdychl, ale neprobudil se. Tom si k němu opět přilehl. Něžně jej políbil na tvář, a pak usnul. Netušil, jestli spal hodinu, nebo minutu. Připadalo mu, že nespal vůbec, když se leknutím posadil a vytřeštil oči. Bill začal šíleně křičet. Tom se na něj vyděšeně podíval. Spal. Pořád spal, ale křičel a celý se zmítal. „Billi… ššš… je to jen zlý sen…“ jemně jej hladil po čele a snažil se ho uklidnit.
Bill po chvíli široce otevřel oči a splašeně dýchal. Chvíli zaostřoval, až mu padl pohled na Toma.
„Ach, Tomi…“ špitl a vzlykl. Chtěl se posadit, ale byl moc slabý. Otřásl se náhlým chladem. Byl zpocený, ale horečka se mu o trochu snížila. Tom jej jemně hladil a odstraňoval mu vlhké vlasy z tváře. „Jsem tu s tebou,“ lehce ho ovál rty. „Nemusíš se ničeho bát…“ Pak oba vyjekli, když se rozrazily dveře od pokoje a mezi futry se objevila matka. Tom se zachvěl a Billovi se po tváři svezla slza.

„Co to tu provádíte?!“ sykla naštvaně a chtěla chlapce od sebe ihned odtrhnout. Zasekla se, když došla až k nim.
„Bill měl noční můru a má horečku, chtěl jsem tu s ním zůstat.“ Bill si schovával tvář Tomovi do ramene, aby matka neviděla jeho obličej. Pevně se jej držel a chvěl se. Tak moc se bál, že ho bude chtít matka od Toma odtrhnout. Chvíli se na ně dívala, pak si těžce povzdychla. Poté oba chlapce jemně pohladila a odešla. Oba si oddychli, ale neskutečně se třásli.
„Ach Tome…“ vzlykl Bill. „Teď jsem se bál snad ještě víc, než když…“ polkl slzy. Tom mu dýchal horký vzduch do vlasů. Odmalinka jej to uklidňovalo.
„Už nikdy nedovolím, aby ti někdo ublížil. Nikdy, lásko…“ políbil jej, opatrně ho položil zpátky do postele, a pak se pomalu položil na jeho hruď. Slyšel, jak se mu srdce konečně trochu zklidňuje. „Zkus ještě usnout, jsem tu s tebou.“ Pak je oba přikryl do bezpečí peřiny.
Tom cítil, jak ho Bill začal jemně hladit po zádech a lehce ho k sobě tiskl. Pak začal tiše oddychovat. Po nekonečné hodině, kdy hlídal každý bratrův nepatrný pohyb a každý nádech, ho únava přemohla a také usnul.

*****

Tom se probudil brzy ráno. Neměl už vůbec ponětí, kolik je hodin a co je za den. Bylo mu to ale jedno. Bill ho k sobě stále tiskl a mělce oddychoval. Nechtěl ho probudit, ale musel do koupelny. Jemně se od něj odtáhl. Bill se okamžitě probral a zamžikal kolem sebe. „Tomi…“ špitl a promnul si oči. Pak bolestně sykl.
„Přinesu nám něco k jídlu, ano?“ šeptl Tom a hodil na sebe své volné tričko. Pak se tiše vykradl ze svého pokoje. Skoro se zakuckal leknutím, když se hned mezi dveřmi srazil s matkou.
„Tak co se to mezi vámi děje? Říkala jsem vám, že to nenecháme jen tak. Řekla jsem ti, že dnes odjedeš do ústavu,“ šeptala, ale v hlase byla slyšet její bolest, frustrace a beznaděj. Pak trochu popotáhla a rozmrkala slzy. Tom přešlápl na místě a zatřásl hlavou.
„Mami… já…“ nechtěl, aby matka zjistila, co se kdy mezi nimi stalo. Nechtěl, aby věděla, že už to trvá takovou dobu. Raději řekl jen povrch z toho, co se stalo teď…. teď v posledních dnech. „Je to těžký. Bill nechce, aby to někdo věděl,“ hlesl.
„Co?! Okamžitě mi to řekni, nebo…“ vyjekla nervózně Charlotte. Tom těžce polkl.
„Billa přepadli, když šel z baru,“ začal plakat a vrhl se matce do náruče.

„Cože?“ vyděšeně špitla, když k sobě Toma přitiskla. Tom jen lehce kývl.
„Nemůže teď být sám. Má noční můry, bojí se. Ale… on nechtěl, abys to věděla. Ani ty, ani Gordon. Já… prosím… Nechci, aby zjistil, že to teď víš… Oni ho prostě… znásil…“ spíše než hlas z něj vyšel kus zlomené duše. Pak se matce podíval do očí. Nemohl to ani doříct. Myslel, že omdlí hrůzou. Matka plakala. Vyděšeně si přitiskla prsty na rty.
„Můj chlapeček…“ vzlykla. Tom si vztekle setřel slzy.
„Když jsme byli venku, šel do baru a po cestě domů…“ rozplakal se. „Já…“ hlesl. „Já to viděl…“ už jen škytl.
„Ach Tome…“ drtila svého staršího syna v náručí. Po chvíli se od něj odtáhla. „Je v pořádku?“ Tom se na ni jen smutně zadíval.
„Má modřiny a pár šrámů, ale… je v pořádku. Postarám se o něj, neboj, mami…“ Pak ztišil hlas, když slyšel otevření dveří od jeho pokoje.
„Billi?“ zavolala matka. Chvíli bylo ticho.
„Ano, maminko?“ roztřásl se mu hlas a neskutečně se vyděsil.
„Pojď dolů…“ Zase ticho. „Já… není mi dobře…“ Tom s matkou se na sebe chvíli zadívali. Pak se Tom rozhodl, že pro bratra zajde. Rychle vstoupil do svého pokoje, kam Bill urychleně zacouval, a zavřel za sebou.

„Billi…“ špitl mu u tváře. Bill se třásl jako osika a nechápal, co se děje a co se po něm chce. „Prosím… já…“ polkl. „Máma se mě začala vyptávat, co se mezi námi děje. A já jí řekl, že…“ popotáhl nosem.
„Tome!“ vyjekl Bill a zatnul zuby.
„Ne, Billi…“ jemně jej pohladil po tváři. „Já jí řekl, že tě přepadli a že chci teď být s tebou. Musel jsem jí říct, co se ti stalo. Odpusť. Takhle matka pochopí, že budeme teď spolu. Prosím. Jinak by mne matka od tebe zase odtrhla. Nedovolila by, abys byl v mém pokoji. Musel bys jít opět na půdu, nebo do svého starého pokoje. A…“ setřel si slzy. „A to jsem nechtěl. Nemohl jsem dopustit, abych s tebou nemohl být. Prosím, vem si župan a pojď se mnou, lásko. Bude to v pořádku. Moc mne to mrzí, vážně moc…“ Jemně jej pohladil po tváři a vtiskl mu něžný polibek na rty. Bill se na něj ještě chvíli vyděšeně díval, a pak kývl. Pomohl se mu obléct do županu, a pak jej chytil za ruku a společně sešli schody.

Bill měl svěšenou hlavu, obličej schovaný za závojem vlasů. „Ahoj, mami…“ špitl plačtivě. Matka mu jemně uhladila vlasy za uši a opatrně mu pozvedla tvář. Vyhýbal se jí pohledem. Rozplakala se a pak svého syna objala. Bill začal také plakat.
„Ach zlatíčko… Tak moc mne to mrzí…“ Bill, v rámci svých sil, matku pevně stiskl. Roztřásl se. Společně tiše došli do obýváku. „Donesu vám něco k jídlu, ano?“ hned řekla Charlotte a rozběhla se do kuchyně.
„Tome…“ špitl Bill, a ten si jej přivinul do náruče. Opatrně jej hladil a špital uklidňující slůvka. „Bojím se… bojím se, že mi tě vezmou…“ vzlykl a Tom jej stiskl trochu víc.
„Neboj se… to se nestane. Nenechám se. Nikomu nedovolím, aby nás rozdělil,“ a pak ho něžně políbil do vlasů. Pak se ale vyděšeně zadíval do prázdna. Zítra… nebo spíše už dneska jej měli rodiče odvézt. Ale kam? Kurva jakej ústav? Pro psychopaty? Pro sebevrahy? Nebo snad pro sexuální devianty? Zatnul zuby a snažil se zahnat slzy. Bodlo jej u srdce a v podbřišku. Neskutečně fyzická bolest, která se nedala ničím utišit.

„Tome…“ sykl Bill.
„Neboj se…“ zopakoval Tom, a pak sebou oba cukli, když se matka vrátila. Položila na stůl talíř a na něm bylo několik sendvičů. Oba se k sobě stále tiskli. Po nekonečných vteřinách Tom promluvil. „Mami… my ale nemůžeme být od sebe. Vždyť to víš. A hlavně ne…“ polkl, a zadíval se na Billovu tvář. „Hlavně ne po tom, co mu takhle ublížili. Musím mu být nablízku.“ Podíval se jí do slzavých očí a ona po chvíli kývla.
„Ovšem…“ zachvěla se, a pak zašmátrala pod stolem pro papírový kapesník a vysmrkala se. Pak se jí ale výraz úplně změnil. „Tome… Tohle ale není v pořádku. Chápeš to? TY nejsi v pořádku… Nechci raději vědět, co se všechno mezi vámi stalo,“ chytila se za ústa, jak se jí opět udělalo nevolno. „A ty si navíc ubližuješ,“ polkla. Tom si nervózně stáhl rukávy od mikiny až po konečky prstů. Protože jsem ublížil Billovi… prolétlo mu hlavou a chtěl to vykřičet do světa. Ale Bill se na něj vyděšeně zadíval a nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Já vím, že…“ vzlykl Tom. „Že to bude znít jako naprostá kravina. Jako výplod mysli psychopata, magora a naprostýho kreténa… ale… já pro to měl důvod…“ Bill naprázdno otevřel ústa a vytřeštil oči. Tom měl pohled sklopený. Matka jen zalapala po dechu, ale nic neříkala. Jen si nervózně odkašlala.
„Co to sakra říkáš?“ vyjekla a ještě silněji se chytla za ústa, aby nevykřikla v náporu emocí. To prostě nebyl její styl.

autor: Evil
betaread: J. :o)