autor: Evil
Bill vysíleně padl na kolena a bolestí se zkroutil až k zemi. Chtěl tak moc křičet, ale nešlo to. Jen vzlykal, ztěžka dýchal. Chtělo se mu zvracet, potoky slz se mu řinuly po tvářích. Můžeš si za to sám… můžeš si za to jen a jen ty sám. Tak teď trp. Trp, ty malá svině. Zasloužíš si, aby tě Tom opustil. Zasloužíš si, aby tebou pohrdal. Aby tě nenáviděl. Teď když už k tomu má doopravdy důvod.
Děvko…
Bolel ho snad každý sval v těle. Svými vzlyky chtěl přehlušit svůj vnitřní hlas, který mu trhal srdce na kusy. Ale nešlo to. Jak se svíjel a na kolenou se shýbal až k zemi, jeho čerstvě zvlhčené jizvy na zádech trochu povolily a začaly opět plakat krev. Stejně tak jako mu začalo znovu krvácet srdce…
Bill to vůbec nevnímal. Po nekonečných minutách mu už docházel dech. Už neměl ani ty vzlyky. Slzy mu jen tiše kanuly po tvářích, vztekle si je otíral ebenovým závojem svých vlasů. V mysli se mu rozezněla trýznivě teskná melodie. Přesně odrážela jeho pocity. Po chvíli si uvědomil, že ta melodie nezní jen v jeho zraněné duši a pochroumané mysli.
Měkce se linula z Tomova pokoje.
Sevřelo se mu srdce. Ach bože… bolestně zatnul zuby. Chvíli se se zkroušeným výrazem tiskl ke dveřím a jen tiše poslouchal. Bratříčku můj… Nehty zarýval do opotřebovaného dřeva. Svou tvář k tomu hrubému a vlhkému povrchu přivinul. Nedovedl si vysvětlit tu šílenost, kterou si právě uvědomil. Melodie, kterou Tom zrovna hrál, se neskutečně hodila k poslednímu textu, který napsal. Otřásl se z toho.
Ani si neuvědomoval, že je skoro nahý. I vytahané tričko mu bylo na jeho jizvy nepříjemné, tak si jej sundal. Takže zůstal jen ve vytahaných teplácích a bosý. Jako omámený stiskl kliku a vyšel ze svého pokoje. Tiše scházel schody a následoval tóny, které jej zoufale volaly. Nebo si to jen vsugeroval… nad tím ale nechtěl přemýšlet, i když jej to na kratičký okamžik napadlo. Opatrně a tiše šel dál po chodbě.
Určitě zrovna teď zase po takové době zafungovalo jejich spojení. To nadpozemské. Ta nejvzácnější část jejich vztahu, kdy duše splynou v jednu. Aniž by si to uvědomil, začal si tiše melodii zpívat. Něžně se opřel o dveře Tomova pokoje a z pod víček se mu spustily slzy. Tak moc chtěl tiše zaklepat, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a jen mlčky poslouchal. Přitisknutý na dveře, které jej oddělovaly od jeho druhé poloviny.
Ach Tomi…
Vůbec netušil, kdy Tom přestal hrát. Ale najednou se dveře otevřely a on skončil v jeho náruči. Jen nahlas leknutím vydechl. „Billi…“ hlesl tiše Tom, celý uplakaný. Zatraceně, kurva, do háje… Bill netušil, jak má na nastalou situaci zareagovat. Něco, v co neskutečně věřil a po čem toužil… se opravdu stalo.
„Našels moje texty…“ chraptivě špitl Bill a pak si odkašlal.
Tom ihned vyvalil oči. Doufal, že to Bill nikdy nezjistí. „A-ano…“ zmohl se jen na výdech.
„Poznal jsem to,“ špitl Bill a oči se mu zaleskly. Byl teď totálně ponížený. Polonahý, uplakaný, zlomený a bezbranný… a v jeho náruči. A hlavně byl také… odhalený… duševně odhalený. Tom jej opatrně zachytil za paže a postavil jej naproti sobě. Oba na sebe zírali jako na zjevení.
„Ach bože…“ hlesl Tom. Bill se nervózně ošil a ohlédl se kolem sebe, než opatrně překročil práh pokoje. Tom za nimi urychleně zavřel.
„C-co se děje, Tomi?“ trochu zalapal po dechu a byl nervózní, když zjistil, jak má sucho v ústech a že se mu rty k sobě lepí.
„Jsi tak…“ Tom si odkašlal. „Jsi tak nádherný…“ podíval se na Billa tak něžným a upřímným pohledem, že si Bill myslel, že se pod tím samotným pohledem musí rozplynout jako mořská pěna. Až tak křehce si v ten okamžik připadal.
„Ne…“ vydechl namáhavě Bill a podíval se Tomovi hluboko do očí. „To ty jsi nádherný…“ pak Toma něžně, ale rázně chytil za šíji a přisunul si jej k polibku.
Tom zprvu vyvalil oči a trochu zalapal po dechu, ale to trvalo tak vteřinu. Déle se opravdu bránit nehodlal. „Ach, Billi…“ jen vydechl Billovi do rtů a přitáhl si jej dlaní, kterou mu zabořil do vlasů. „Musí… musí ti být zima,“ špitl Tom do polibku, když Billa jemně pohladil po ledové hrudi.
„Tak mě zahřej,“ jen mu Bill vydechl do rtů, když jej začal znovu líbat. Na okamžik Tom zavrávoral a narazil Billa zády na dveře. Bill bolestně zasténal. „Oh, omlouvám se… omlouvám…“ hlesl vyděšeně Tom a opatrně Billa zachytil za rameno, aby jej zavedl na svou postel. Bill se nervózně posadil, a pak se na Toma lehce usmál.
Tom ale hned začal pobíhat po pokoji jako zmatená včela. Bill se jeho počínání musel tiše zasmát. Viděl, jak se Tom zběsile očima rozhlíží do všech stran, nervózně si skousává nehty u jedné ruky a druhou rukou si natáčí na prst jeden dred. Sakra sakra sakra… slyšel Bill Tomovy myšlenky. Chtěl nahlas říct, že je to v pořádku a že se má uklidnit, ale připadal mu tak roztomilý, když si najednou nevěděl rady. Bylo to už tak dávno, kdy něco podobného zažil.
„Kousání nehtů je hnusný zlozvyk, Tomi…“ špitl Bill, a pak se uchechtl do dlaně. Tom se zarazil, a pak si uvědomil, že si skousává bříška prstů a že mu zbělely kvůli zamezení přísunu krve.
„Ty si na mně všimneš opravdu všeho, viď?“ jemně se na Billa usmál.
„Jo… stejně jako jsem si všiml, že ti už pěkně dlouho odrůstají dredy,“ pozdvihl významně obočí a Tom se zarděl. Bill se lehce rozesmál. „Pamatuješ, jak sis je nechal uplést?“ Tom se také musel zasmát.
„Jo, to bylo něco. Hlavně ti pitomci ve škole, jak čuměli.“ Bill se znovu uchechtl. „Stálo to za to, ale bolelo to, a tak dva týdny nešlo pořádně spát…“ pak se zarazil.
Tom zalapal po dechu. „Tys taky nespal?“ Bill se na něj opět něžně usmál.
„Tvá bolest je má bolest…“ odmlčel se. „Odjakživa ji cítím…“ pak na okamžik sklopil pohled. Hned ucítil Tomovu dlaň na své tváři. Bill se do doteku jemně opřel. „Vždy tomu tak bylo… a bude…“ Tomovým srdcem projel žhavý osten. Tiše sykl. I Bill sykl. „Vidíš?“ jemně se Bill usmál a snažil se rozmrkat jemné slzy, které mu nadměrně zvlhčily oči. „Napořád to tak bude…“ odmlčel se a sklopil oči. „Pokud…“ šeptl, nebo spíše vzlykl.
„Pokud?“ roztřeseně se zeptal Tom a nechal tichou otázku viset ve vzduchu. Každá vteřina mu připadala nekonečná. Bill měl stále sklopenou hlavu, sevřel víčka, která se mu třepotala jako neposedná křídla vážky.
„Pokud mne budeš milovat…“ hlesl Bill, a pak se na Toma podíval. Víčka měl těžká, jako kdyby byla z olova. Tom hned pochopil proč. Billův pohled byl plný slz. Jeden závan řas spustil průzračný vodopád.
„Ach Billi, ne… neplač,“ vydechl Tom a z očí se mu řinul stejný slaný potok.
„Já jsem ty a ty jsi já…“ šeptl Bill.
„Vše, co proudí v mých žilách…“ vzlykl Tom, a pak si s Billem vyměnil hromadu zoufalých a slaných polibků. „Ach Billi… tak moc…“ mezi slovy se musel zase vpít do jeho nádherných, i když nyní ještě stále zraněných, rtů, „… tak moc tě chci…“ Bill se zarazil a trochu se zachvěl. Netušil, jestli je po tak kratičké době schopen styku. Pořád byl neskutečně bolavý a zneužitý. Trochu posmutněl.
„Tomi, já…“ zakoktal se a rozechvěl se mu ret.
Tom jej chytil za tvář a podíval se mu zblízka do očí. Tiše špitl: „Chci tě v sobě cítit, lásko…“
Bill se roztřásl. „A já chci tebe… tak moc… moc…“ chytil Toma za šíji a začal ho divoce líbat. Z očí se mu ale pořád draly slzy. Teď to bylo ale z ryzího návalu štěstí. „Chci tě… tak moc tě chci… ach Tome…“ špital mezi polibky, kterými Tomovi pokrýval krk a šíji. Hmatal naslepo kolem sebe, až uchopil do své ruky nůžky. Tom se na okamžik zasekl. Bill se musel pousmát. Nůžkami jen přestřihl Tomovu silnou gumičku, která svazovala jeho dredy. Jako zlatí hadi se mu rozprostřely po zádech.
„Vím, že se ti takhle líbím…“ špitl Tom a opět nechal své rty splynout s bratrovými. Bill se musel zhluboka nadechnout, když se po nekonečných, nádherných vteřinách odpoutal od jeho rtů.
„Jsi nádherný… tak neskutečně nádherný,“ roztřeseně vydechl Bill a snažil se neznít udýchaně, jako kdyby právě uběhl maraton. I když se zrovna přesně takhle cítil. Musel se začervenat sám nad sebou, jak se styděl. Připadal si nemožně, jako by to snad bylo poprvé.
Tom se na něj roztomile usmál. Billovi připadal jako malý chlapeček. Každému v okolí se Tom zdál jako namachrovaný frajer, ten drsný hiphoper, ten, co na každém rohu s úderem půlnoci stříká graffiti… ale Bill ho nikdy tak nevnímal. Vždy v něm viděl svůj Osud. Nejdříve svou první lásku… pak svou zhoubu, bolest, hrozbu, strach… a nyní se to vše zase změnilo…
Opět je jeho první láskou. Měl neskutečné nutkání semknout dlaně a prosit Boha o požehnání… ach Bože, ať se nemýlím… ale nebyl věřící. I přesto svou němou modlitbu vyslal k nebesům. Co kdyby přeci jen…
autor: Evil
betaread: J. :o)
