autor: Evil
Ani netušili, kdy se jim podařilo usnout. Bill zůstal v Tomově pokoji v jeho posteli. A v jeho náruči. Oba se vyděšeně zachvěli, když se ozvalo jemné zaklepání na dveře.
„Kluci?“ slyšeli tichý matčin hlas. Jen pootevřela, ale nechtěla vejít dovnitř. Moc dobře věděla, co by spatřila. A i když s tím byla nejspíš smířená, pořád neměla dost odvahy, aby stála pravdě tváří v tvář. Trochu zlomeně si povzdychla. Mí synové jsou bratři a zároveň milenci… semkla víčka a otřásla se. Trochu zvýšila hlas. Aniž by chtěla, ale emoce ji přemohly. „Chlapci… vstávejte… máme…“ polkla a hlas ztišila. „Máme dnes jít k tomu…“ odkašlala si nervozitou. „Máme dnes jít k soudu.“ Odmlčela se. „Pojďte, ať to máme co nejrychleji za sebou,“ konec věty jen hlesla a tiše za sebou zavřela dveře.
I když se Bill dost často probouzel špatně, v posledních letech měl spánek slabý, zachvěl se. V noci sice spal klidně, ale i tak se probudil celý zpocený. To z toho snu… byl děsivý… nepamatoval si, co v něm bylo, ale přímo fyzicky na sobě cítil všechny pocity. Nebyly vůbec příjemné. Tom jej stále svíral, ale také se pomalu probouzel.
„To snad ne…“ špitl Tom a zašmátral ještě se zavřenýma očima po Billově těle, které odmítal pustit.
„Tomi…“ Bill se trochu sám pro sebe pousmál. „Musíš mě pustit,“ pohladil jej po tváři, s krajní nelibostí jeho ruku opatrně odsunul, a pak se s jemnou závratí posadil. Povzdychl si a podíval se do Tomovy spokojené tváře.
„Nechciii…“ zívl jako školák a chytil se za čelo.
„Já vím, to já taky ne… ale budeme to mít alespoň za sebou,“ lehce se na něj usmál Bill a doufal, že má pravdu. Doufal, že se ta šílená věc nebude zbytečně protahovat. „Jdu do sprchy, ano? Hlavně mezitím zase neusni…“ pohladil Toma po tváři, jemně jej políbil na čelo, a pak se rychle odebral do koupelny. Cestou si vzal čisté šaty, a pak už za sebou tiše zavřel dveře. Přemýšlel, jestli se v koupelně zamknout, ale nakonec to neudělal. Opřel se o chladné dveře a zavřel oči. Opatrně se usmál. Doufal, že se mu ten úsměv nevymstí. Cítil se ale nyní tak šťastný, že si nemohl pomoct. Jako by nadcházející soud byla na míle vzdálená věc.
Trochu roztřeseným krokem se vydal ode dveří k zrcadlu. Chvíli přemýšlel, jestli se na svůj odraz vůbec podívat. Zase jej přepadly pochyby o sobě samém. Pořád si připadal neskutečně špinavý a zneužitý. Věděl, že je to ještě moc brzo, aby si připadal jinak, ale stejně jej děsilo to, že tenhle pocit se ho bude držet zbytečně dlouho. Už se tak nikdy nechtěl cítit. Jako odpad, děvka… jako něco, co si zaslouží opovržení…
Rychle na sebe pustil vlažné pramínky vody a začal se zuřivě mydlit. Jako by snad zaspal a nestíhal. Vymáčkl si do dlaně svůj oblíbený kokosový šampon a vytvořil si na vlasech pěnu, kterou nepřiměřeně rychle opláchl. Pak s trochu roztřeseným krokem vystoupil na studenou dlažbu. Zatočila se mu hlava. Dovrávoral k umyvadlu, o které se opřel. Po chvíli váhání pozvedl tvář a opatrně se zadíval na svůj odraz v trochu zamlženém zrcadle. Doufal, že sprchou ze sebe alespoň trochu smyje svoji hanbu, ale nešlo to.
Zachvěl se mu ret. To zlomené stvoření vůbec nepoznával. Obyčejným holítkem si oholil tvář, na kterou si předtím nanesl trochu Tomovy značkové pěny na holení. Pak nervózně v rukou stiskl kraje umyvadla a z očí se mu spustily slzy. Zničehonic. Začal zběsile dýchat. Ucítil na hrudi opět ten šílený tlak. Sehnul se k osušce, kterou ledabyle pohodil na podlahu, aby si osušil zbylé kapičky vody ze svého těla. V tom se mu zatmělo před očima a omdlel.
*****
„Billi… zatraceně… haloooo…“ uslyšel jakoby zdálky Tomův vyděšený hlas. Cítil, jak ho jemně poplácává po tvářích a jak se ho snaží alespoň zvednout do sedu. Tomovi se po tvářích rozkutálely slzy. Děsilo jej, že je jeho bratr jako hadrová panenka. Celých pět minut, co do koupelny přišel, vůbec nic nevnímal. Tělo ochablé, ledové a naprosto mimo sebe. „Ach, Billi…“ Tom se rozplakal naplno. „Mamiiii!“ zaječel zoufale a začal hystericky vzlykat. Charlotte přiběhla celá udýchaná.
„Co se… sakra, Billi!“ Padla na kolena ke svým dvěma synům a chytila se bezradně za ústa.
„Omdlel… už je celých pět minut mimo… nemůžu…“ vzlykl Tom. „Nemůžu ho probrat…“ bolestně se na matku zadíval. Charlotte se rychle zvedla a napustila trochu ledové vody do kelímku. Vychrstla ji Billovi do obličeje. Ten začal po chviličce kašlat. Tomovi ta chvilička ale připadala jako celá věčnost. Bill těkal nepřítomně očima, nemohl vůbec zaostřit pohled. Chtěl se zvednout z Tomovy náruče, ale neměl sebemenší sílu.
„C-co s-se…“ snažil se ze sebe vymámit, ale nešlo to.
„Omdlel jsi…“ špitl Tom a Bill se na něj pokoušel zadívat.
„Zatraceně… mám před očima mlhu…“ špitl a oči si surově promnul. Pak sykl a chytil se zezadu za hlavu. Praštil se o podlahu. Tom se jej opatrně dotkl a ucítil bouli.
„Ahh, kruci…“ sykl Bill a semkl víčka.
„Zvládneš se zvednout?“ šeptl s obavami Tom a opatrně mu pomohl se postavit. Podlomily se mu nohy, ale udržel se.
„Bude to v pohodě…“ hlesl Bill a snažil se, aby na něm nebylo vidět, jak moc jej to bolí.
„Na, zlato… vezmi si to…“ Charlotte mu nabídla tabletku.
„Co to je?“ trochu nedůvěřivě se na ni zadíval.
„Jen obyčejný prášek proti bolesti, uleví se ti. Nejraději bych se na to vykašlala a zavolala tam, že nemůžeme přijít, ale…“ Bill ji hned zastavil.
„Ne, to nejde… zvládnu to,“ trochu se usmál a tabletku zapil pořádným douškem studené vody. „Jen si vyfénuju vlasy, hodím na sebe nějaký…“ zarazil se. „Sakra… to musím mít oblek, co?“ zašklebil se Bill a Charlotte jen významně kývla.
„Už ho máš nachystaný v pokoji,“ otočila se, „a ty taky, zlato,“ usmála se na Toma a pobaveně na něj mrkla. Viděla, jak se zatvářil vyděšeně. „Žádná kšiltovka!“ zdvihla významně prst. Tom si povzdychl.
„Ani…“ zkoušel.
„… ani čelenka. Jestli chceš, stáhnu ti dredy tak, aby ti nepřekážely.“ Tom si opět vzdychl, ale pak jen kývl. Byl rád, že se jej matka snaží trochu rozptýlit od nervozity.
„Billi, žádné líčení, ano?“ Bill se jen lehce pousmál.
„Stejně bych si teď nejspíš vypíchl oko…“ Tom vyprskl smíchy. Charlotte se taky lehce zasmála a pak je nechala samotné.
„Máte hodinu… pak musíme jet…“ usmála se na Billa, když viděla, jak zápasí se svými mokrými vlasy, které měl zacuchané.
„Ukaž, pomůžu ti…“ hlesl Tom a opatrně se snažil najít v tom vrabčím hnízdě pěšinku. Pak Billa jemně učesal, aby jej kartáčem neškrábl do stále se zvětšující boule. Pak mu podal fén a utíkal se obléct. V pokoji jej opět přepadla nervozita. Roztřesenými prsty si zapínal bílou košili, a pak marně zápasil s kravatou. „Do pr…“ chtěl začít nadávat, ale do pokoje nakoukla matka.
„Kam, že?“ usmála se a Tom trochu zrudl. „Ukaž, pomůžu ti…“ Byla břidlicově šedá, ostře kontrastovala s černým sakem. „No páni, podívej, jakej jsi fešák,“ popostrčila Toma blíže k zrcadlu a pyšně si jej prohlížela.
„Hmmmm… ne,“ zašklebil se Tom, zatímco se nemotorně nazouval do drahých, černých bot. „Kapsáče a tričko XXXL je mnohem pohodlnější…“ Charlotte jen zakroutila hlavou a sama se šla připravit.
Narazila na Gordona, který byl už připravený. Dlouhé vlasy měl stažené do culíku a tvář měl nezvykle hladce oholenou. Bill poplašeně vybíhal schody, když už se mu konečně povedlo upravit vlasy a zakrýt kruhy pod očima. „Wow, moc vám to sluší,“ hlesl Bill, když se na oba rodiče zadíval. „Raději bych šel někam jinam. Dokonce i do divadla…“ pokýval vážně.
„My víme, broučku, ale bude to v pořádku, neboj se. Jsme tu všichni s tebou,“ pohladila jej matka po tváři.
„Děkuju…“ špitl Bill, a pak rychle zapadl do Tomova pokoje. Zůstal stát mezi dveřmi.
„Sakra, Tome, jsi tak sexy…“ bezděky hlesl. Aniž by to chtěl říct nahlas. Tělo bylo rychlejší než mysl.
„Děkuji, lásko… teď se předveď ty…“ usmál se na něj a opatrně si jej přitáhl do něžného polibku.
„Už je to lepší?“ zeptal se starostlivě Tom, když se Bill pořád lehce motal.
„Bude to ok…“ usmál se, a pak si rozvázal župan. Tom zalapal po dechu. „Myslíš, že je to fér, když se teď na mne budeš dívat a já tebe přitom neviděl?“ pousmál se a naoko se zamyslel.
„Vynahradím ti to, neboj…“ jemně jej Tom políbil, a pak se posadil na postel. Nohy překřížené, nechtěl, aby se stala nehoda. Na to opravdu nebyl čas.
Bill se oblékal rychle. Viděl, jak se Tom opět zděsil při pohledu na jeho zjizvená záda a na šrám na krku. Naštěstí už nemusel mít obvaz, jen stahovací náplasti. Tom bolestně polkl. Bill raději nijak nereagoval, pokračoval v rychlém oblékání. Kravatu si dovedl uvázat sám, ani netušil, jak vůbec. Také měl bílou košili, černé sako a kalhoty, a k tomu tmavě bordovou kravatu. Oba bratři se na sebe zadívali.
„Velice vám to sluší, mladý pane… nechtěl byste se mnou jít na rande?“ vážným tónem navrhl Tom. Bill se na něj díval jako na blázna, a pak se oba začali smát.
„Oh jistě, jen co pošleme jednoho sráče do pekel, můžeme se na to vrhnout…“ opět se zasmáli, a pak je ale oba smích náhle přešel. Bill se zachvěl. „Bude to v pořádku, lásko…“ špitl Tom a něžně Billa políbil. Pak jej pevně chytil za ruku a vyšli z pokoje.
*****
Gordon zrovna vyjížděl z garáže. Všichni si mlčky nastoupili a po cestě až do Berlína téměř ani nepromluvili. I když byla cesta dlouhá, stejně všem připadalo, že utekla až příliš rychle. Billovi se podlomily nohy, když konečně vystoupil z auta. Tom jej ihned zachytil. „V pořádku, Billi?“ zeptal se hned Gordon, když viděl, že je opět o několik odstínů bledší než obvykle. Bill jen mlčky kývl a stále se opíral do Tomovy nabídnuté paže. Vděčně se na něj usmál. To je samozřejmost… říkaly Tomovy vyděšené oči.
Charlotte se zastavila těsně před rozložitým schodištěm, které vedlo do budovy soudu. „Kluci… hlavně se snažte být co nejvíc v klidu… a hlavně… alespoň teď se na chvíli chovejte jako normální bratři, ano? Prosím…“ na důkaz zoufalosti své prosby nevědomky semkla ruce.
„Ano, maminko…“ odpověděli kluci zároveň. Charlotte pak oba něžně políbila na tvář, a pak všichni vykročili do budovy.
Hned při průchodu turniketem a rentgenem nastaly nepříjemnosti spojené s Billovými ozdobami. Ukázal ostraze kroužek v obočí, a když i přes to znovu pípal, chytil svou kuličku v jazyku mezi zuby. „Chápu, můžete jít…“ poslal Billa dovnitř. Tom hned ukázal na své dvě malinké kuličky ve rtu. Charlotte dala na obdiv své stříbrné náušnice. Gordon také začal pípat.
„A co vy, pane, máte za překvapení?“ Charlotte se uchechtla do dlaně.
„Nic, jen…“ vyplázl na muže jazyk a kluci se začali nepřiměřeně hlasitě chechtat.
„Achjo… běžte…“ utrousil suše muž a kluci se pak raději rychle ztišili. Bill si v tu chvíli vůbec neuvědomoval, v jak vážné situaci nyní je. Pak si to náhle uvědomil, ale nechtěl to na sobě nechat znát, když se jeho rodina tak moc snažila, aby jej rozptýlila.
autor: Evil
betaread: J. :o)
