The Assignment 4.

autor: Maria Dane-Edwards

„Tome?“
Tom zasténal ze spaní. Pak se náhle šokovaně posadil. Zaspal? Budík ještě nezvonil, a když po něm sáhl na noční stolek, zmateně zjistil, že není ani natažený.
„Tome?“ Jeho pozornost upoutal šepot, a když se otočil, uviděl ve své posteli cizího člověka. Černé vlasy s bílými prameny byly po celém polštáři včetně toho jeho, a všechno se mu vybavilo. Včera přijal Billa Kaulitze jako klienta, a pak se všechno seběhlo děsivě rychle, což skončilo tím, že dal výpověď a pozval tu celebritu k sobě. Podíval se na Billa, který vypadal stejně vyděšeně jako on, pak se odmlčel a omluvil se.
„Promiň. Na tohle všechno jsem přes noc nějak zapomněl,“ usmál se Tom.
„To já taky,“ zašeptal Bill zpátky. „Skoro jsem zpanikařil, když jsem se probudil… Tome? Záchod.“
„No jasně.“ Tom si protřel oči, vstal z postele a šel k Billovi.
Pomalu ho odkryl a přinutil ho vstát z postele. Společně zamířili do koupelny a Bill si prohlédl její zařízení. Tom vrhl diskrétní pohled na Billův rozkrok a zjistil, že jeho klientovi stojí jen napůl, takže se nebylo čeho bát.
„Mohl bys mi ho taky podržet? Jen abych se ujistil, že mířím správně?“ Zeptal se Bill a jasně naznačil, že má mírnou erekci.

Tom přikývl a udělal, co Bill chtěl. Vyndal mu penis z přední části spodního prádla, pak mu kolem něj omotal jeho ruku, a tu potom objal svou. Levou rukou ho vzal kolem pasu a sjel po jeho vrchním dílu pyžama, čímž odhalil jeho pevné břicho. Tom tam ruku nechal a cítil, jak se svaly lehce zatínají, když pomalu hladil hladkou kůži, na kterou jeho prsty a dlaň narazily.
Bill se proti Tomovi zachvěl a ten ruku stáhl, jelikož si náhle uvědomil, jak je to nevhodné.
Bill se maličko usmál a rychle zašeptal: „Nejsem na to úplně zvyklej… aby mi někdo držel ptáka,“ usmál se Bill.
„Bohužel, já držet cizí ptáky zvyklej jsem,“ odpověděl Tom, zatímco sledoval žlutý proud dopadající do záchodové mísy.
„Oh… co…“
„Nemyslel jsem to špatně, Bille. Jen že je to problém pro víc lidí, než by sis myslel. Že potřebují pomoc s osobní hygienou.“
„Oh…“ zopakoval Bill, ale tón byl jiný. „Okay, jsem hotovej.“
Tom zatřásl jeho penisem, otřel zbylé kapky toaletním papírem, a pak ho uložil zpátky do spodního prádla.
„Často držíš cizím chlapům ptáky, když potřebují na záchod?“ Zeptal se Bill. Tom vzhlédl a uviděl na jeho tváři drobný úsměv.
„Ne, zas tak často to není…“ vysvětlil Tom, aby si udržel profesionální tvář. „Ale po návštěvě toalety někteří potřebují trochu očistit. Kdybych to pro ně neudělal, smrděli by.“
„Chápu,“ řekl Bill. „Zpátky do postele, prosím.“
Tom se usmál a pokrčil rameny. „Potřebuju… však víš.“
„Oh, tak klidně počkám,“ řekl Bill a přikývl.

Tom se zamračil. „Ehm…“ Chtěl říct, že chce trochu soukromí, ale při pohledu na Billovu odhodlanou tvář najednou věděl, že to se nestane. Bill chtěl zůstat. A právě tehdy Toma zcela nečekaně udeřilo přímo do tváře uvědomění, že se jeho pozice z tvrdě profesionálního pečovatele změnila na něco úplně jiného. Billův vzkaz byl jasný: Tom se mohl dívat a držet jeho penis a on se teď chtěl – ne zrovna dotýkat – ale rozhodně si jeho penis prohlédnout. Tom si rozpačitě cucal piercing ve rtu a nebyl si jistý, jestli se zvládne vyčůrat i s publikem. Bill neměl na výběr, vzpomněl si, ale on ano. Fajn. Bill se mohl dívat. Stejně to nebyla žádná velká show a on očekával, že ho Bill jen zkouší. Beztak se bude chtít vrátit do ložnice.
„Tak si stoupni támhle,“ řekl Tom a ukázal na dveře, aby se o ně mohl opřít. Postavil se před záchod, stáhl si spodní díl pyžama natolik, aby mohl vytáhnout penis přes okraj, a jakmile to udělal, potřeba čůrat se dostavila automaticky – ať už s publikem, nebo ne. Ohnul krk, dredy mu přepadly přes nahá ramena a skryly jeho tvář před Billovým zkoumavým pohledem – ať už mladší muž skutečně hleděl na jeho penis, nebo jen nevinně čekal.
Když si pak Tom myl ruce, říkal si, že vlastně o nic nejde. Celý incident se dal považovat za malý protest z Billovy strany, protože nemá na vybranou a nechává všechny tyhle soukromé rutiny doslova v rukou někoho jiného.

„Teď jsi na řadě ty,“ řekl, dovedl Billa k umyvadlu a sledoval, jak si také myje ruce. I když Bill s obtížemi ovládal pumpičku s mýdlem, šlo to docela dobře. Dokonce uvažoval, že se mu zmíní o tom, co včera večer zjistil, ale možná by bylo vhodné nechat to na později.
Tom se postavil vedle něj, aby jej odvedl zpátky, když vtom jeho ruka automaticky vklouzla pod vrchní díl jeho pyžama. Tohle rozhodně nemusel dělat, pomyslel si. Ano, mohl ho stejně dobře podepřít, kdyby mu položil ruku na oblečení, ale jako by mu chyběla jeho kůže, když se prsty zkroutily kolem útlého pasu posetého inkoustem. Bill neřekl ani slovo, dokonce ani nevzdechl, a pomalu se vydal chodbou s Tomem po boku.
Jakmile se vrátili do ložnice, Tom pomohl Billovi, aby se posadil na vodní postel. Bill hlavou naznačil, že se chce okamžitě vrátit pod peřinu. Tom mu to úplně nechtěl dovolit, když už byli stejně vzhůru. Šlo o to změnit jeho návyky a strávit dny i jinak, než je jen prospat. To byl jeden z hlavních důvodů, proč mu chtěl být nablízku. Chtěl proměnil jeho šedivé nudné dny v kvalitní.

„Já chci ještě spát,“ protestoval Bill, když ho Tom nenechal, ale držel ho za ruce a s úsměvem ho za ně tahal.
„Ne, to ne,“ kopíroval Tom Billovy protesty. „Jsme vzhůru, tak si dáme snídani v kuchyni,“ navrhl Tom. Měl skvělou kuchyň, podobnou té, kterou měl Bill ve svém domě, jenže ta Tomova byla velmi útulná. Odvedl Billa do svého pokoje a ten s dramatickým povzdechem souhlasil, že si oblékne cokoliv, co Tom najde v prvním kufru. Bylo to malé bílé tričko s velmi pěkným zlatým třpytivým potiskem a světle modré tepláky Adidas se zelenými pruhy na boku.
Tom si klekl před bývalou popovou hvězdu a začal ji oblékat do měkkých obnošených kalhot. Na okamžik zvedl oči a jeho hřejivé hnědé oči se zadívaly do těch Billových. Mladší muž je zúžil, a pak se lehce netrpělivě zavrtěl na místě, čímž lehce rozvlnil postel. Zakroutil hlavou a vyslal k Tomovi oslnivý úsměv, který mu Tom okamžitě opětoval. Chvění v jeho žaludku mu ten kontakt ještě více umocnilo. Ten pocit trval několik okamžiků, než se Tom znovu soustředil na svůj úkol. Teď už si uvědomil, že v dlaních svírá mladíkova drobná kolena. Rychle mu stáhl náplast, která se během noci uvolnila.

Tome, soustřeď se, napomenul sám sebe, ale opravdu se mu líbilo dotýkat se Billa a ten nádherný černovlásek si od včerejšího setkání ani jednou nestěžoval, ani neodmítal jakoukoliv manipulaci. Bill sám byl v Tomově blízkosti velmi citlivý, takže když oba dávali přednost dotekům, opravdu nebylo o čem pochybovat. A tak Tom nehodlal vytvářet problémy, které neexistovaly. Přesto, kdyby se do stejné situace dostal s Georgem a on o něj najednou projevil větší zájem tak, jak to dělal Bill, dal by mu pěstí do zubů a do koulí, aniž by se předtím zeptal, co to má znamenat. A také, aby bylo jasno, Tomovi se myšlenka na Georgův nehorázný a hrubý zájem o Billa a jeho přednosti nijak zvlášť nelíbila. Podíval se na hladkou kůži sladce vypadajícího černovláska; lehký poprašek jemných chloupků je pokrýval stejně jako Billovy paže, a i když to křičelo mužností, jemu to připadalo přitažlivé a chtěl zjistit, jestli jsou ty chloupky tak jemné, jak vypadají.

„No tak, Tome,“ řekl Bill. Tom se při rychlém pohledu na Billa musel opravdu soustředit a uvědomit si, že nemluví o svém ochlupení, ale o oblečení, a rychle pokračoval v oblékání mladíkových kalhot. Chybělo málo a skoro pokračoval v něžném hlazení jeho kolenou až ke stehnům.
Hodil si dredy přes ramena, ale zbytečně, protože mu volně padaly zpátky kolem obličeje. Bill na něj intenzivně zíral, všechno vstřebával a on si uvědomil, že si ho Bill zase prohlíží. S vědomím, že jeho obličej byl jako v ohni, se snažil Billa doobléknout, aniž by dal najevo, co to s ním dělá. Musel zůstat profesionální. Tohle nečekal, když se s klientem domlouval. Jakmile byl chlapec oblečený, šel se sám obléknout do své ložnice a nechal Billa sedět na posteli a čekat, až se vrátí. Hodil na sebe o číslo větší džíny, než jaké nosil v práci. V kalhotách velikosti XL nemohl jezdit na kole, ale v soukromí je nosil rád. Také snadno zakryly účinek, který na něj Bill měl. Musel to ignorovat. Kdyby měl být upřímný, tak ho i včera lehce vzrušilo, když si na notebooku prohlížel Billovy fotky. Nikdy by nepřiznal, že si některé z nich uložil do složky – složky, která se bude rozrůstat. Obrázky Billa na pódiu, kde mu džíny sjížděly tak nízko, že odhalovaly to slastné hubené bříško, když zvedal ruce do vzduchu. Nebo při některých foceních, kdy měl svoje krásné oči namalované tak svůdně, že Tomovi zacukal penis, aby mu dal vědět, jak krásně a smyslně mu ten teenager připadá. Tom raději opustil ložnici dřív, než jeho myšlenky mohly celou situaci ještě více zhoršit. Bylo to naprosto nevhodné.

„Dneska mě nic nebolí,“ oznámil Bill, když se Tom vrátil do jeho pokoje.
„Co je jinak?“ Zeptal se Tom s profesionálním zájmem.
„Teď už by mě bolely kyčle a zadek.“
„Takže bys potřeboval léky?“
„Jo, ale nebolí to.“
„Takže ty léky dostáváš kvůli riziku bolesti z proleženin, a ne kvůli fantomové bolesti rukou a prstů?“
Bill se zamračil, očividně přemýšlel. Pak pomalu přikývl. „Jo. To je ono. Možná bych je měl dneska vynechat, když mě nic nebolí. Bylo by skvělý, kdybych se jim mohl pro jednou vyhnout.“
„Jsi po nich ospalý? Včera jsi byl dost mimo, když jsem ráno přišel.“
Bill znovu přikývl, a pak otevřel ústa.
„Pšššt…“ přerušil ho Tom vlídně a znovu vklouzl do role pečovatele. „Říkal jsi, že se budeš snažit šetřit hlas. A jestli nemáš proleženiny, budu muset zkontrolovat později, až se umeješ.“ Tom si všiml záblesku v Billových očích a rychle vysvětlil: „Nechtěl jsem ti nenápadně naznačit, že smrdíš, ale vím, že ses včera nesprchoval, a nevím, jestli jsi to dělal předevčírem a tak dále. Mám tu vanu, do které se klidně můžeš naložit. Prostě mi řekni, co máš raději, dobře?“
Bill zavřel ústa a podíval se na Toma skrz husté řasy. Pak pomalu přikývl a jen se nesměle usmál.

„Dáme si snídani?“ Nabídl mu Tom a mladík energicky přikývl a nechal ho, aby ho vzal za ruku, když vycházeli z jeho pokoje. Měl pocit, že se Billovy nohy dnes pohybovaly plynuleji, a musel se na něj usmát. Bill úsměv opětoval a Tomovi se opět maličko zachvěl žaludek. Pokud bude Bill i nadále takto spolupracovat, nebude trvat dlouho, než získá zpátky rovnováhu a bude schopen chodit sám. Rozhodně neměl problém Billa podpírat za loket, jelikož pořád ještě měli před sebou kus cesty, než budou moct dosáhnout svého cíle, ale rozhodně byl na dosah.
„Co kdyby sis sedl na tuhle stoličku?“ Nabídl Tom mladíkovi židli. Oba byli poměrně vysocí – měřili kolem 190 centimetrů, a tak se Bill posadil na místo, které se přizpůsobilo jeho dlouhým nohám.
Bill se opřel, povzdechl si a rozhlédl se kolem. „Co je k snídani?“ Zašeptal.
„Neměl bys mluvit.“
„Já…“ povzdechl si Bill; tak moc chtěl mluvit, že Tom jasně viděl jeho frustraci.
„Vážně. Kdybys přestal mluvit, tvůj hlas by dostal šanci se uzdravit. Neříkám, že budeš zase moct zpívat, ale aspoň mluvit, aniž by to bylo tak namáhavé.“
Bill se na něj soustředěně podíval, než pokrčil rameny. Pak přikývl a usmál se.
Tom si vzpomněl na jeho otázku. „Ehm… mám tu trochu ovoce, kdybys chtěl ovocný salát. Můžu později nakoupit a sehnat, co budeš chtít.“
„Všechno jen později…“ zašeptal Bill.
„Vždyť jsme teprve začali, Bille. Jakmile budu vědět, co mám dělat, můžu si udělat lepší rozvrh a ohledně všech praktických věcí už mě toho moc nepřekvapí.“ Bill souhlasně přikývl. „Takže ovocný salát?“
Bill znovu přikývl a strčil si ruce mezi nohy.

***

Po snídani vzal Tom Billa do své posilovny. Bill stál bez hnutí, zíral na to monstrum a Tom si nemohl pomoct, ale pousmál se. „Nebudeš v tom sám. Není se čeho bát a tohle je nejlepší místo, kde ti můžu procvičit nohy.“
Bill se otočil a upřel na Toma obrovské oči, a pak pomalu nevěřícně zavrtěl hlavou. „Ne, to ani náhodou. Nikdy!“
Tom přikývl. „To si piš, že jo.“
Billův šokovaný výraz se změnil na něco, co připomínalo vztek. „Tak to jsi úplně vedle, Tome!“
„Nebuď bručoun. Bude to sranda, a pokud chceš, aby se to zlepšilo, potřebuješ to.“ Tom se zašklebil a začal Billa vést blíž, i když se mu v tom černovlásek snažil zabránit. Tom byl mnohem silnější a vzdorovat jeho záměru bylo od začátku odsouzeno k marnosti. Bill to neochotně uznal. Zavřel oči a nechal Toma, aby ho položil na záda na měkkou pohodlnou lavici, a odevzdal své tělo, aby mu Tom mohl procvičit nohy.
Tom improvizoval a prohlásil, že nemá ponětí, co dělá, ale že to nemůže být horší než to, co absolvoval s fyzioterapeutem na cestě k uzdravení – nebo jeho nedostatku. Tom z Billa bez okolků stáhl tepláky a začal mu opatrně ohýbat zesláblé končetiny. Masírování jeho drobných rovných prstů a elegantního nártu přimělo Billa mhouřit oči a mručet z příjemných podnětů. Tom se usmál a vzpomněl si, jak Bill včera večer reagoval, když se dotkl jeho prstů. Co však nečekal, byl přímý pohled do jeho rozkroku. Polkl a snažil se ignorovat, jak vypadá ve svých malých černých boxerkách. V poloze, v jaké mladík ležel, Tomovi připadalo, že jeho zadek až znepokojivě lahodí oku. Tím spíš, že v této poloze bylo jeho pohlaví nepodstatné. Roztomile tvarované pozadí bylo vždy vítaným pohledem bez ohledu na to, komu patřilo, a Tom se toho rána cítil opět tvrdší. Pomalu sáhl po hydratačním krému, který měl vždycky po ruce. Nalil si trochu do dlaní a poté, co ohnul nohu v kolenním kloubu, začal hmotu vtírat do jeho levého lýtka.

Bill znovu zamručel a usykl.
„Budu se snažit být jemnější,“ slíbil Tom a polkl. Billovy nohy byly tak štíhlé, tak drobné navzdory tomu, že byly ve skutečnosti stejně dlouhé jako jeho vlastní, ale znovu mu nepřipomínaly nic jiného než to, jak jsou v jeho rukou příjemné. Jeho oči byly přimhouřené a soustředěně se na Toma díval. K jeho zděšení přímo na erekci, kterou nebyl schopen skrýt. Rychle střelil pohledem po jeho rozkroku zakrytém bavlnou a viděl, že je na tom stejně. Ale ani jeden z nich neřekl ani slovo Tom předpokládal, že to musí být chlapská záležitost. Nikdy by si nepřipustil nic jiného než to. Všechno ostatní by bylo neprofesionální a Bill potřeboval věřit, že Tom zvládne blízkost a cokoliv dalšího, co se mohlo stát v jeho péči. Tom se usmál, jelikož se cítil lépe, a natáhl se po mladíkově druhé noze.
Po půl hodině si Bill postěžoval, že už nemůže, a Tom přestal. Chemie mezi nimi sice nevyprchala, ale přesto Tomova erekce ochladla a Billova také.

„Teď si chci odpočinout. Příště chci vidět, jak se potíš ty,“ vyhrožoval Bill, zatímco ho Tom odváděl do ložnice.
„Chceš se osprchovat?“ Zeptal se Tom, jelikož najednou měl strach, jestli se Bill necítí nechutně, nebo jestli si třeba nepotřebuje vyhonit.
„Ne, až potom. Teď si chci odpočinout.“ Bill si vlezl do postele a vybaven ovladačem od Tomovy staré televize, telefonem po ruce s nastaveným Tomovým číslem, požádal, aby ho nechal o samotě.
Tom poslušně přikývl a udělal, co si jeho klient přál. „Skočím nakoupit, tak zavolej, kdyby něco.“ Bill jen přikývl a tvářil se, jako by už Toma nevnímal. Jakmile se za ním zavřely dveře, zvuk televize se výrazně zesílil a Tom se ušklíbl a přemýšlel, kolik toho Bill vlastně slyšel z toho, co mu celé dopoledne říkal. Mladík uměl opravdu dobře odezírat ze rtů – když dával pozor.
Až si černovlásek odpočine, měl v plánu ho před obědem dostat do sprchy. Možná by se při té příležitosti mohl osprchovat i on sám. Šetřil by vodou, energií, deštným pralesem a tak.

Místní supermarket se nacházel ve vedlejším bloku na úrovni ulice, takže se nemusel tolik obávat, že by měl Bill nějaké vážné problémy, ale také chtěl navštívit zelináře, a tak se ještě zdržel, když prošel ulicí, aby koupil nějaké ovoce a zeleninu, které měl Bill rád.
Když se po půl hodině vrátil domů, stál u dveří chlapík oblečený v goth oblečení a zvědavě si ho prohlížel.
„Ty jsi Tom Trümper?“ Zeptal se.
Tom s lehkým zaváháním přikývl. „A ty jsi?“
„Bill mi volal a řekl mi, že bydlí u tebe.“
„To říkal?“ Zeptal se Tom a okamžitě se proklínal za to, že už to přiznal.
„Jo. Chce mě vidět.“
„Kdo jsi?“ Zeptal se Tom cizince ještě jednou.
„Překvápko z minulosti. Věř mi – chce mě vidět.“
Tom se zamračil. Tohle bylo směšné. Napadlo ho, že ho možná už někdy viděl, ale v žádném případě si nedokázal zařadit jeho pohlednou tvář. V jeho očích se nezračila radost z vyhlídky na návštěvu Billa, ale možná byl až příliš ochranářský. „Okay. Ale jen na chvilku. Je teď hodně unavený.“
„Nebude to trvat dlouho,“ slíbil návštěvník.
„Pět minut,“ upozornil ho Tom, když muže pustil do budovy a cestoval s ním výtahem nahoru. Jakmile odemkl dveře a vpustil muže do svého domu, jeho oči se rozšířily, když osoba hlučně prošla chodbou a začala hlasitě volat Billovo jméno a cestou otevírala všechny dveře.

„Do prdele!“ Vykřikl Tom a odložil tašky s nákupem. Pak se rychle vydal k Billovu pokoji, když muž vešel dovnitř, ale dovnitř se nedostal, protože mu dveře zabouchl před nosem. Nevěřícně zíral na dřevěnou desku a nemohl uvěřit hrubosti návštěvníkova chování. Billův výraz nezachytil, protože se všechno odehrálo příliš rychle. Tohle byl Tomův domov, ale na druhou stranu musel respektovat, pokud Billovi přece jen zbyli nějací přátelé, které by mohl pozvat – i kdyby byli mimo mísu a…
Tomovy úvahy přerušil náhlý výkřik a sténání, které se ozvalo z místnosti. Na to, aby to byla normální přátelská návštěva, tam bylo příliš mnoho povyku.
Tomova mysl uháněla rychlostí 110 kilometrů za hodinu, když Bill rozhořčeně zaskřípal; musel přerušit a zkontrolovat tu vášnivou hádku. Tom otevřel dveře, vpadl dovnitř a to, co uviděl, mu vzteky rozproudilo krev. Muž v gothickém oblečení byl na Billovi a uštědřil mu facku, aby ho umlčel. Snažil se mu roztáhnout nohy od sebe, soudě podle toho, jak podivně pohyboval koleny mezi Billovými stehny. Napadený černovlásek se snažil bránit, vlastně používal paže a ruce, aby mu údery vrátil. Tom to všechno viděl, když přiběhl k posteli. Chytil toho chlapa zezadu kolem krku, strhl ho z Billa, odtáhl ho z pokoje na chodbu, kde toho parchanta vyhodil z domu. Zamknul dveře, a pak se podíval kukátkem, ale to už ten chlap utíkal po schodech dolů.

Tom se, třesoucí se z adrenalinového šoku, vrátil k Billovi. Nohy se mu klepaly a nedokázal ovládat ruce, když si Billa přitáhl k sobě a hladil ho po zádech, jak jen to šlo. Bill v reakci na útok kašlal a dusil se. Vlasy měl rozcuchané a po tvářích se mu koulely slzy. Jeho tělo se třáslo stejně jako jeho a Tom ho sevřel ještě pevněji. Zmocňoval se ho strach. Byl naprosto šokovaný a cítil se zneuctěný jak kvůli sobě, tak kvůli Billovi.
„Pokusil se tě znásilnit?“ Zeptal se Tom. „Pokusil?“ Byl na sebe rozzuřený. Jak mohl toho chlapa pustit k sobě domů? Měl si dát tu práci a nejdřív se poradit s Billem. Kdyby ten chlap byl opravdový přítel, trpělivě by počkal, až si všechno vyjasní. Už nikdy nehodlal udělat takovou chybu – a bylo by mu fuk, kdyby jeho příští návštěvou byla Billova vlastní matka.
Bill tiše vykřikl a prudce zavrtěl hlavou. Pak přikývl. „Myslí si, že má na to právo.“
„Kdo byl ten hajzl?“
„Kasper. Kasper Lieberkind.“
„Proč by na to měl mít právo? A proč jsi mu dal vědět, že jsi tady?“ Dožadoval se Tom odpovědi.
„Je to můj… měl by být můj přítel.“
„Vážně?“ Tom se zděšeně zakuckal a úplně ho to vyvedlo z míry. „Doufám, že teď už ne, ne?“
„My jsme se vlastně nikdy nerozešli, ale…“
„Nejste spolu, že ne? Řekni, že nejste spolu!“ Tom se přistihl, že téměř prosí. Vážně nesnesl pomyšlení, že by se tahle osoba měla k Billovi přiblížit. Nezapomněl na včerejší telefonát mezi těmito bývalými milenci. V Kasperu Lieberkindovi nebyl pro Billa Kaulitze ani miligram soucitu.
„Ne, ale pořád se motá kolem, a tak nějak navazuje tam, kde jsme skončili…“

„Ježiši!“ Vykřikl Tom. „Aby tě ošukal? Nejsi přece rohožka!“
Bill přestal popotahovat a vyslal směrem k němu ostrý pohled.
Tom si odkašlal a uhnul pohledem. Zmateně přemýšlel, jestli za Billem nechodí kvůli tomu, aby mu snad udržoval nějaký sexuální život. Musel si uvědomit, že Billovi je teprve devatenáct, je zavřený v jeho bytě s rozbouřenými hormony, které k jeho mladému věku patří… ale bez úlevy. Teď se choval jako žárlivý přítel. Ne, opravil se rychle. Choval se jako starostlivý ošetřovatel. Rozhodně se snažil situaci řešit jako jeho ošetřovatel. „Takhle jsem to nemyslel…“
Bill se zachvěl a Tom si ho znovu přitáhl do náruče a objal ho. Bill se proti němu vzpíral a zmatený Tom musel ustoupit, když ho začal bít pěstmi do zad. Jakmile ho pustil z pevného objetí, Bill se zhluboka nadechl a objal ho zpátky. Tom nevnímal fakt, že to Bill dokázal, a ještě chvíli ho držel.
„Proč jsi mu volal?“ Zeptal se Tom konečně.
„To on volal mně. Říkal, že chce probrat možnou smlouvu, a já mu věřil. Dal jsem mu tvou adresu. Nic jsem neinicioval, byl jsem hloupej.“
„Po vašem posledním telefonátu? Uvěřil jsi, že chce jednat o smlouvě?“
Bill to lhostejným mávnutím ruky odmítl jako běžnou záležitost.
„A pokud jde o ten sex?“ Zeptal se Tom.
„Hhhhhhh… Tome,“ vydechl Bill a zavrtěl hlavou. „Ne.“
„Okay,“ prohlásil Tom vítězoslavně.

Bill se uklidnil a Tom cítil, jak v jeho náručí ztěžkl. Ruce jeho klienta se výrazně uvolnily. Tom se usmál. Rozhodl se předstírat, že je Bill stále nemůže používat. Byla to příjemná fantazie a Bill v ní možná potřeboval ještě nějakou dobu zůstat. Kromě toho adrenalin dokázal ve stresové situaci, jakou Bill právě zažil, dělat divy.
„Takže tak úplně není tvůj přítel, co?“
„Já toho zatracenýho hajzla nesnáším.“
„Jo, je snadný ho nenávidět, co?“
„Mhm,“ souhlasil Bill.
„Nechceš se jít umýt? Mohlo by ti to pomoct se uvolnit.“
Bill souhlasně zabručel a Tom se opatrně odtáhl a vzal ho za ruce. V okamžiku, kdy se jich dotkl, ucítil, jak ochably, a Bill vypadal naprosto bezmocně jako dřív. Pomohl mu přes měkkou pohyblivou matraci, dokud nestál na podlaze. Ještě jednou Billa objal, protože se černovlásek v jeho náručí cítil tak dobře.
„Pojďme si dát sprchu,“ zašeptal Bill. Tom ho pustil a pohled, který našel v jeho očích, ho donutil polknout. Bill zjevně očekával, že se k němu Tom připojí, a on sám to chtěl taky. Přesunuli se do předsíně, zatímco Billa stále svíral rukou kolem pasu.
„Co to je?“ Zeptal se Bill a kývl před sebe.
„Ehm… to budou moje tašky s nákupem.“
„Nebylo by dobrý je uklidit?“
Tom si povzdechl. „Jo. To je asi skvělej nápad. Nechceš mi pomoct?“
Bill zavrtěl hlavou. „Ne. Nemůžu používat ruce, pamatuješ?“ Řekl a roztomile zatřepal prsty, aby to demonstroval.
Tom pozvedl obočí, ale nic neřekl.

autor: Maria Dane-Edwards
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)

original