autor: em_rose483
Tom se podíval přes stolek a usmál se.
Billovy vlasy byly hladké, tmavé a lesklé a netrpělivým pohybem ruky je odhrnul na stranu. Mluvil rychle, vyprávěl něco o svém dni v práci a o tom, jak by si přál, aby se objevili noví zaměstnanci, protože už ho nebaví dělat všechno sám. Tom ale věděl, že lže, věděl, že Bill jen potřebuje záminku, aby si mohl stěžovat na zaměstnance svého malého studia. Bill si rád dělal věci po svém a jeho způsob často zahrnoval podrážděné protáčení očima a vlastní mikromanagement celé firmy. Tomovi bylo hrstky mladých zaměstnanců Billova uměleckého studia líto.
Pěstěné ruce důrazně mávaly, když jeho přítel spustil novou tirádu o Shay, jeho nejnovější stážistce.
„A ona ani nevěděla, kam má ten portrét doručit, chci říct, že madam Trousseauová dostane totální záchvat, a pak Andreas – co?“ Bill naklonil hlavu k Tomovi a zastavil svůj proslov, když Tom zvedl koutky úst v úsměvu a věnoval Billovi pohled. „Mluvím moc?“
„Ty vždycky mluvíš moc.“
„Promiň.“
Bill si povzdechl a tiše se zasmál. Potřásl hlavou, takže mu tmavé prameny spadly přes oči, a podíval se do svého stále plného hrnku s kávou. Tom věděl, že Bill není stydlivý, ale ten nejistý pohyb ho na okamžik učinil křehkým a Tom měl chuť natáhnout ruku, zastrčit Billovy vlasy za ucho a prsty pročísnout těch několik bílých dredů, které byly vpleteny do jeho černých vlasů.
„Nevadí mi to,“ připomněl mu Tom. Jedna Billova ruka ležela na stole, štíhlé prsty s černým lakem zdobilo několik stříbrných prstenů. Tom ji vzal do své a překryl Billovu drobnou ruku svou. Prsty s vytetovaným datem jejich seznámení lehce stiskly prsty jeho přítele.
Bill znovu vzhlédl, když Tomův palec přejel přes jeho klouby.
„Já vím, že ne.“
I on se usmíval. Oči orámované černou tužkou se na okrajích mírně svraštily. Láska, která v nich jasně planula, příjemně zkroutila Tomovy vnitřnosti. Pobavila ho myšlenka, že když se s těma oříškovýma očima setkal poprvé, Bill se na něj díval jakkoli, ale rozhodně ne s láskou. Místo toho po Tomovi střelil zlým pohledem, tmavě nalíčené oči se na něj zpoza stolu přimhouřily a černá lví hříva s blond pramínky se mu podrážděně naježila.
Byl to Georg, kdo pozval Toma na party, slíbil mu drinky zdarma a stálý přísun všech hezkých holek, které si kdy mohl přát. Mladý, dychtivý a nadržený Tom nabídku s radostí přijal, potěšen, že Georg, kapitán fotbalového týmu a o dva roky starší student, pozval i jeho, nováčka. Tom si na vysoké našel přátele bez problému, jeho pozice ve fotbalovém týmu mu zajistila okamžitou popularitu.
Na vysoké škole dychtil po zábavě a divokých chvilkách, možná pár románcích s jednou nebo dvěma dívkami, ale nic dlouhodobého. Místo toho narazil na Billa, a to dost tvrdě.
Doslova, pomyslel si Tom s úsměvem. Vztek, který se nebezpečně zableskl v Billových očích, když Tom zakopl a vyklopil na toho nebohého chlapce celý půllitr piva, zůstal v jeho paměti živě vrytý. Tiché hvízdnutí, které ze sebe Georg dostal, Tomovi napovědělo, že se nejspíš dostal do velkého maléru, ale jeho poněkud opilý stav a okamžitá touha Billa políbit zastínily jakékoli rozpaky i racionální uvažování.
Místo toho se usmál a v tu chvíli se rozhodl, že Billa chce, a ani vražedný pohled, který na něj černovlásek stále upíral, ho nezastaví. Je pravda, že to stálo několik týdnů zoufalého pronásledování, tisíce omluv, slibů, že se mu Tom nechce dostat jen do kalhot na jednu noc, symbolických dárků na důkaz, že je ochoten udělat i mnohem víc, a dokonce i ponižující ukázky hry na air guitar, než Bill jeho nabídku přijal a zašli spolu na kávu.
Tomovi to však bylo jedno, zamiloval se.
„Na co myslíš?“ Zeptal se ho Bill. Jeho židle zaskřípěla, jak se na ní přisunul blíž ke stolu. Tom udělal totéž, až se jejich kolena pod deskou dřevěného stolu srazila.
„Na to, jak jsme se poprvé potkali.“
„Ach bože,“ zavrtěl Bill se smíchem hlavou. „Nepřipomínej mi to.“
„Proč ne?“ Škádlil ho Tom. „Byla to láska na první pohled.“
„Možná pro tebe,“ zadíval se Bill stydlivě na Toma.
„Nesnaž se to teď zapírat, vím, že jsem se ti líbil.“ Tom se usmál, vzal Billovu ruku ze stolu a propletl jejich prsty.
„Líbily se mi jen tvoje dredy,“ řekl Bill. „A teď jsou pryč, tak si říkám, proč s tebou vlastně stále jsem.“ Opatrně se natáhl přes stůl a zabořil prsty do Tomových vlasů, volný pramen mu zastrčil za ucho. Nízký culík, ve kterém teď Tom svoje vlasy nosil, se mu často uvolňoval, ale Bill byl vždycky po ruce, aby problém vyřešil. Billovy prsty jemně sjely po Tomově spánku a po tváři, lehce ho poškrábaly na linii kůže těsně nad vousy, pak něžně palcem přejel po Tomově spodním rtu, a pak ruku stáhl.
„Zamiloval ses do mě,“ řekl Tom sebevědomě.
„Mmm,“ zabručel Bill. „Možná trochu.“
Tom sledoval svého krásného přítele, jak pustil jeho ruku, aby své ruce ovinul kolem nyní již vlažného hrnku s kávou. Tak dlouho nadával na své zaměstnance, až vychladla, ale Bill ji přesně takhle měl rád, často nechával hrnky s kávou po bytě, dokud mu nepřišlo, že má vhodnou teplotu, nebo je Tom neuklidil.
„Řekni mi, jaký jsi měl den dneska ty,“ chtěl vědět Bill. „Já už jsem mluvil dost.“
Tom se zasmál a pokrčil rameny, když viděl, jak Bill sklonil hlavu, aby se napil. „Bylo to v pohodě, Jost chtěl, aby Gustav zůstal dlouho do noci a pracoval na novém demu.“
Bill vzhlédl. „Jsem rád, že nenutil i tebe, abys taky zůstal.“
„Já taky,“ přikývl Tom.
Bill se zadíval přes okraj hrnku s kávou, a pak ho znovu položil na stůl. Tom sledoval, jak Bill vystrčil špičku jazyka, aby zachytil kapku, která mu utkvěla na spodním rtu.
Když Tom poprvé pozval Billa na kávu, nedokázal od něj odtrhnout oči, fascinovalo ho na něm úplně všechno. Tehdy byl Billův styl méně vytříbený, byl divočejší a nespoutanější, ale stejně dokonalý jako teď. Bill se rád dobře oblékal, líčil, upravoval si vlasy a lakoval nehty, rád dělal show pro lidi, užíval si, když se na něj lidé dívali, když ho pozorovali.
Tom neměl šanci.
Během následujících měsíců Bill trochu povolil, schoulil se na pohovce pod Tomovou paží jen v teplácích a ošuntělém tričku s nějakou kapelou. Zůstával přes noc, dovolil Tomovi, aby ho ráno viděl s nenalíčenou tváří a rozcuchanými vlasy, oplácel Tomovi polibky, když ho před ranními přednáškami honil, zakláněl hlavu, aby odhalil svůj dlouhý krk, když se nechal Tomem šukat.
Od té doby žili v prostoru toho druhého. Od jejich setkání uběhlo skoro sedm let, kdy se učili, jak se milovat, učili se, jak k sobě toho druhého pustit. Po skončení vysoké nastala krátká chvíle, kdy se Tom opravdu bál, jak to s nimi bude dál, Bill byl z New Yorku, ale Tom se vracel do LA, aby začal kariéru jako producent. Tom si s milým úsměvem vzpomněl, jak mu Bill slíbil, že budou v pohodě, jak se Toma dokonce váhavě zeptal, co si myslí o tom, že by se do LA přestěhoval s ním.
Tom o tom nemusel vůbec přemýšlet. Oba byli umělci, Bill se věnoval malování a Tom hře na kytaru. LA bylo dost velké pro oba.
„Plánuješ něco na večer?“ Zeptal se Bill a znovu se napil kávy.
„Georg a Melanie jdou na skleničku se Shirem,“ řekl Tom. „Co kdybychom se k nim přidali?“
Bill zabručel a naklonil hlavu k Tomovi. „Možná.“
„Napadá tě něco jinýho?“
Tom se musel usmát, když viděl, jak se na něj Bill zářivě usmívá. „Je pátek,“ řekl Bill.
„No a?“ Ušklíbl se Tom.
„Takže můžeme zůstat vzhůru celou noc a další den máme volno,“ řekl Bill.
Tom vstal a znovu se natáhl po Billově ruce. Bill se na židli otočil, když se Tom postavil před něj. Obdiv, který Tom ke svému příteli cítil, se odrážel v Billových očích zářících štěstím.
„Teď?“ Chtěl Bill vědět.
Tom přikývl. Pomalu se sklonil, aby svého přítele cudně políbil, jeho rty se jen lehce otřely o jeho, než se znovu odtáhl a vytáhl Billa za ruku s sebou. Bill popadl tašku a položil na stůl vedle svého skoro plného hrnku s kávou drobné a následoval ho.
Venku bylo teplo, slunce ještě nezapadlo, ale už se začínal objevovat šum nočního života v LA. Tom s pocitem lehké spokojenosti, který se dostavoval jen v pátek večer, objal Billa kolem ramen a přitáhl si ho k sobě, aby ho políbil na spánek. Bill se trochu vzpíral a Tom věděl, že za chvíli dostane vynadáno za to, že Billovi rozcuchal vlasy.
„Tome, moje vlasy!“
Tom se usmál a políbil Billa na tvář, ale ruku z Billových ramen nespustil. Billovi to však zřejmě nevadilo, natáhl ruku, aby propletl jejich prsty, které měl u krku, a při chůzi Toma přitiskl více k sobě.
Zpočátku Bill projevy náklonnosti na veřejnosti naprosto odsuzoval, považoval je za hrubé a trapné pro všechny zúčastněné strany, včetně těch, kteří jim museli přihlížet. Tom se však nenechal odradit a brzy během cesty do třídy vklouzl svou rukou do Tomovy, nechal se zabalit do hřejivého objetí, když přišly zimní měsíce, a natáhl se, aby upravil všechny dredy, které mu někde trčely. Jednou dokonce políbil Toma pro štěstí před celým fotbalovým týmem, což Tom málem nepřežil.
Ale vlastně mu to tolik nevadilo, Tom měl Billa a Bill mu stál za každé rýpnutí, kterého se mu po zbytek jeho vysokoškolské kariéry kdy dostalo.
„Miluju tě, víš,“ řekl Tom Billovi.
„Oh, pssst,“ Bill udeřil Toma do hrudi, ale Tom se podíval dolů a viděl, jak se usmívá.
„Víš to, že jo?“ Řekl, když se spolu procházeli po chodníku. Billovy prsty se sevřely kolem jeho vlastních a Tom mu ten stisk oplatil.
„Ty jsi takový hlupák,“ řekl Bill místo toho. Byl to jeho zvláštní způsob, jak Tomovi říct, že cítí to samé.
Bill byl první, kdo řekl „Miluji tě“. Tom věděl, že ho miluje od chvíle, kdy viděl Billa, jak po něm zpoza stolu hází své ledové pohledy. Ale byl gentleman, nechtěl Billa vyděsit. Tak počkal. Až po sedmi měsících, když spolu chodili, ta slova vyklouzla z Billových úst. Tom zrovna narychlo házel nějaké oblečení do kufru a chystal se odjet na víkend domů kvůli jedenáctým narozeninám své mladší sestry. Bill u něj zůstal přes noc a teď seděl mezi Tomovými prostěradly nahý a vypadal naprosto zmučeně. Tom byl sám skoro nahý, na sobě měl jen včerejší boxerky, které si natáhl, když si uvědomil, že mu do odletu zbývá jen pár hodin. Bylo skoro mučivé vytrhnout se z Billovy náruče a čelit chladnému pokoji, kde byla zima kvůli nedostatku izolace a skromnému studentskému rozpočtu.
„Příště bys měl jet se mnou,“ řekl mu Tom přes rameno, když popadl nějaká trička a hodil je do malého kufru.
„Navštívit tvou rodinu?“ Zeptal se Bill. Tom slyšel, jak se posunul, prostěradlo zašustilo nejistotou, o níž Tom věděl, že Billa donutila pohnout se.
„Jo,“ odpověděl Tom. „Zamiluješ si je.“
Bill mlčel tak dlouho, až Tom přestal spěšně balit a otočil se na svého přítele.
„Co se děje?“ Zeptal se.
„… Jsem si jistej, že si je zamiluju,“ odpověděl Bill diplomaticky. Tom však viděl, že Billa něco trápí. Měl pocit, že přesně ví co. Zapomněl na balení (a na čas), překročil kufr a vylezl na Billa, přitlačil ho k matraci a skláněl se nad ním.
Bill se mu nechtěl podívat do očí, ale Tom ho k tomu vyzval jemným šťouchnutím nosu do Billova a lehkým polibkem na rty.
„I oni si zamilují tebe,“ řekl Tom tiše, jeho hlas byl sotva slyšet.
Bill se rozzářil a Tom měl očividně pravdu. Když se znovu zvedl, pobaveně zavrtěl hlavou a nedokázal pochopit, jak někdo může Billa nemilovat. Bill byl se všemi kamarád, oblíbený pro to, jaký je, než díky popularitě, kterou Tom získal svým postavením ve fotbalovém týmu. Byl chytrý a krásný, bystrý, se suchým smyslem pro humor a tvrdou loajalitou ke svým přátelům. Byl nesmírně talentovaný, někdy plný vzdoru, ale pracovitý, a věřil i v Tomovy hudební schopnosti. Tomova matka se s Billem chtěla setkat už před několika měsíci, ale Tom se zdráhal, chtěl se ujistit, že to na Billa nebude moc uspěchané.
Pokračoval v balení, popadl ze stolu pár věcí, knihu, papíry a propisky. Plánoval strávit o víkendu pár hodin denně studiem, ale to bylo až příliš bláhově optimistické. Tom věděl, že volný čas stráví buď v obležení Evie a jejích přátel, nebo na telefonu s Billem.
O pár minut později už stál oblečený, sbalený a s několika minutami k dobru.
„Zavolám ti, až tam dorazím, Okay?“ Tom se vrátil k Billovi a usilovně se snažil ignorovat záchvěv v hrudi, který mu říkal, aby se vrátil do postele ke svému příteli. Evie pro něj byla velmi důležitá, musel si připomenout, když se zadíval na Billa, který k němu vzhlédl s láskyplným úsměvem.
Bill vypadal toho rána velmi jemně, vlasy měl po včerejší sprše čisté a hladké, tvář nenalíčenou a s páteří lehce prohnutou v místě, kde seděl se zkříženýma nohama.
„Okay,“ řekl Bill.
„Budeš mi chybět,“ řekl Tom Billovi do vlasů, když ho hubené paže stáhly dolů a objaly ho v ospalém objetí. „Půjdeš ještě spát? Kdybys něco potřeboval, Gustav je nablízku.“
„Taky mi budeš chybět,“ řekl Bill podivně ochraptělým hlasem. Když se Tom odtáhl, Bill se na něj zadíval velkýma očima.
Tom se usmál. Jednou rukou sevřel přítelovu tvář, palcem přejel po lícní kosti a připadal si jako nejšťastnější kluk na světě, když věděl, že se po své cestě může vrátit sem. Zrovna když chtěl Tom ruku stáhnout a odvrátit se, Bill ji chytil a přidržel si ji na kůži.
„Bille? Nebudu pryč dlouho, jen pár…“
„Miluju tě,“ vyhrkl Bill a slova byla tak zkomolená, že jim Tom sotva rozuměl. Zamrkal, srdce mu poskočilo a žaludek se mu vzrušeně zkroutil. Bill se na něj podíval. „Jen… jo, zamiloval jsem se do tebe.“
Tom nedokázal zabránit širokému úsměvu, než se rozesmál, vytáhl Billa na nohy a pevně ho objal.
„Taky tě miluju,“ řekl, když se odtáhl.
„Vážně?“ Billovy oči se rozšířily.
„Už odjakživa,“ Tom protočil očima. „Idiote,“ dodal láskyplně.
„Oh… no,“ Bill vypadal zmateně, což byla vzácnost. „To je super.“
Tom si pobrukoval, pobaveně, nadšeně a zamilovaně. „Nemůžu uvěřit, že mě teď necháš čekat celý víkend.“
„Na co?“ Bill vypadal překvapeně, když mu Tomovy ruce hladily holé boky.
Tom věděl, že za tohle dostane přes držku, ale stejně to udělal. Naklonil se k Billovi, políbil ho podél linie čelisti, až Bill lehce zalapal po dechu, a pak zašeptal do jeho ucha: „Až se s tebou pomiluju.“
„Oh, uh! Tome!“ Bill mezi ně vsunul ruce a odstrčil ho od sebe. „Jsi hrubý.“
Tom se ušklíbl a znovu si Billa přitáhl k sobě. Ten se nebránil, což Tom považoval za dobré znamení. Lehký ruměnec, který se objevil na Billových tvářích, v Tomovi vyvolal touhu pomilovat se s ním teď a tam, ale času bylo neuvěřitelně málo a on nechtěl zmeškat let. Políbili se na rozloučenou, Tom znovu řekl Billovi ta dvě slova a užíval si kroucení, které následovalo, když se Bill snažil vymanit z jeho náruče. Netřeba dodávat, že když se Tom po víkendu vrátil, Bill ho nechal, aby se s ním miloval celou noc.
„Chci vymalovat náš pokoj,“ řekl Bill zničehonic.
„Jakou barvou?“ Zeptal se Tom pobavený Billovou neustálou touhou změnit jakýkoliv detail v jejich životě.
„Ještě nevím,“ řekl Bill pomalu. „Možná jen sněhově bílou.“
„Nuda,“ dobíral si ho Tom.
„Jako bys ty něco věděl o vkusu,“ ušklíbl se Bill.
Tom z Billova hlasu poznal, že protáčí očima. „Fajn, fajn, nechám to na tobě.“
Lehce stiskl Billova ramena a usmál se.
Společně zahnuli za roh na vedlejší ulici LA, stále rušnou jako vždycky, ale klidnější, bez rychlých kroků účastníků party nebo spěchajících víkendových turistů, kteří se snaží dostat včas do restaurace. Tom miloval LA, miloval ten lehký životní styl, miloval svou práci, miloval svůj byt a svého psa.
A hlavně miloval Billa, miloval to, že Bill kvůli němu přesunul svůj život na druhý konec země, že ho neustále musel budit ze spánku polibky, že už nevěděl, co znamená osobní prostor a že si zpívá ve sprše a často do ní zatahuje i Toma. Tom miloval, že Bill tráví hodiny rozhodováním o každém novém kusu nábytku do jejich bytu, miloval, když ho Bill budil rty semknutými kolem jeho penisu, miloval, když Bill mluvil o svých uměleckých dílech tak zabraně, že ho někdy musel chytit za ruce a držet je v klidu, aby se znovu soustředil. Tom miloval, jak Bill vždycky našel ty nejlepší dárky k narozeninám pro Evie, a ještě lepší pro jeho mámu, jak ho Bill varoval před vlastní matkou, ale řekl mu, že s jeho tátou to bude hračka, když mu přinese doutníky. Tom miloval, jak ho Bill líbal, jak se ho dotýkal, jak se s ním miloval. Tom miloval Billa celým svým srdcem. On a Bill navždy.
„Bille,“ náhle se zastavil uprostřed ulice.
„Hm?“ Bill se na Toma nepřítomně podíval, než se pokusil jít dál.
„Vezmi si mě,“ zamumlal Tom rychle.
Bill se zastavil, oči se mu rozšířily a rukou si zakryl ústa. „Cože?“ Zašeptal.
„Vezmi si mě,“ zopakoval Tom. Přistoupil těsně k Billovi a jednou rukou ho objal kolem drobného pasu, zatímco druhou mu prohrábl vlasy a láskyplně mu je odhrnul z obličeje. „Prosím?“ Usmál se na svého přítele.
„Okay,“ přikývl rychle Bill, ruku stále přitisknutou na ústech. Tom si všiml, že se mu lesknou oči, a naklonil se, aby láskyplně přitiskl svá ústa na Billovu ruku. Tom byl v sedmém nebi, celá jeho bytost pulzovala štěstím a rozkoší. Obě Billovy ruce se nyní zvedly, aby objaly Tomovu tvář, a on se s vlhkýma očima rozzářil. Z Billovy hrudi se vydral nervózní smích, když na Toma zavrtěl hlavou.
„Nemůžu tomu uvěřit,“ řekl a hlas se mu chvěl stejnými emocemi, jaké cítil i Tom.
Tom si přitiskl Billa k tělu, lehce se s ním pohupoval a snažil se vzpomenout, kdy se naposledy cítil tak šťastný. „Já ehm… nemám prstýnek,“ přiznal.
Bill se znovu zasmál. „To je mi fuk.“ S posledním malým smíchem se Bill vrhl na Toma, znovu a znovu ho líbal a šeptal mu, jak moc ho miluje, jak moc pro něj znamená.
„Taky tě miluju,“ odpovídal Tom na Billovy měkké rty. „Tak moc.“
Tom o tom nemusel přemýšlet, věděl, že chce s Billem strávit zbytek života, stejně jako to věděl před lety, když zakopl a vylil na něj celé pivo. Bylo zvláštní, jak některé věci začínají, pomyslel si Tom, když Billa objímal a miloval ho celým svým srdcem.
autor: em_rose483
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
