autor: Evil
„Neee… někdo mě tu mučí už jenom svojí přítomností… asi se neudržím na nohou,“ naoko zafňukal Tom, ale pak se mu opravdu podlomila kolena. Bill jej zachytil, aby neuklouzl, nebo se nepraštil o stěnu sprchového koutu. Tom si hned přivlastnil oba leštěné kohoutky, které měly zahřát jejich zkřehlá těla. Přitom za sebou ani nezatáhli plastové zástěny, které zabraňovaly potopě v celé koupelně.
„Mám lepší nápad,“ šibalsky se pousmál Bill a vyvedl Toma ven. Spíše jej jako hadrovou panenku vytáhl za ruce. Pak začal napouštět vanu. „Je noc, nikdo nás nebude rušit,“ mrkl na Toma a posadil ho na dřevěnou stoličku vedle vany. S tichým chichotem opatrně odemykal zámek, oblékl si znovu Tomovo tričko, které měl spíše jako mini šaty, a pak rychle zmizel za dveřmi a běžel do kuchyně. Tiše ťapal bosými chodidly po dlažbě a jeho tělem prostupoval chlad. Otřásl se.
Věděl, že rodiče mají ještě v lednici několik lahví šampusu a plastovou vaničku s jahodami. Netušil, jak to všechno pobere, ale pak dal všechno do trička, ze kterého si udělal „klokaní kapsu“. Nandal dovnitř jahody, skleničky, které ale o sebe dost cinkaly. Proto mezi ně raději dal pár papírových ubrousků, a sáček s křupkami. Do druhé ruky chytil hrdlo lahve s šampusem, a pak se se svým lupem vydal zpátky do koupelny.
Hned jak za sebou zamkl dveře koupelny, se začal chichotat o něco hlasitěji. Připadal si nyní opravdu jako malý kluk, který tajně v noci ukradl sušenky. Tom se okamžitě ohlédl od vany, do které lil voňavou pěnu a pár relaxačních olejíčků, které našel ve skříňce pod zrcadlem. Mlsně se na Billa zadíval, jelikož odhaloval ze svého krásného těla to nejlepší. Pak si zavázal svoje dlouhé dredy do vysokého drdolu, aby si je nenamočil a ohlédl se zpátky na Billa. Ten pokládal na zem svůj úlovek a k Tomově zklamání mu volné tričko spadlo dolů, a opět zahalovalo to nejlepší z něj.
„Hmmmm… takže romantika…“ Tom se pomalu narovnal a houpavým krokem došel těsně k Billovi. Přitiskl se k jeho bokům a chytil jej za pas.
„Ano… a pan ‚těžce neromantický‘ nám připravil neskutečně neromantickou koupel…“ zazubil se Bill, a pak oba tiše vyprskli smíchy.
Po chvilce neskutečně uvolňujícího smíchu si zblízka pohleděli do očí. Tom vzal jemně Billovu tvář do dlaní a opatrně jej hladil. Bříšky svých trochu roztřesených prstů mu přejížděl od čela přes spánky po tvář až k jeho nádherně ostře řezané čelisti. Pak jej začal hladit po krku, až se mu podařilo dostat pod jeho hebký ebenový závoj vlasů, a pohladil ho po šíji. Opatrně si jej k sobě přitáhl. „Billi…“ špitl mu těsně u úst a začal ho líbat. Neskutečně něžně. Bill mu okamžitě polibky vycházel vstříc.
Tom se po chvíli zarazil, když pod prsty ucítil ještě citlivou jizvu na Billově krku. Bill tiše sykl. Ten zmrd ho chtěl podříznout… ten zasranej… nejraději bych ho… násilím utnul svoje myšlenky, aby nenarušil tu krásnou chvíli. „Neměl bych…“ polkl Tom. „Neměl bych ti tu jizvu znovu ošetřit?“ šeptl mu těsně u tváře a měl neskutečné nutkání mu tu jizvu jemně políbit.
„Hmm…“ jen tiše a celkem nejednoznačně zahučel Bill, a pak se trochu zastřeným pohledem zadíval do Tomových ustaraných očí. „Můžeš…“ usmál se na něj a Tom mu po chvíli úsměv oplatil. „Ale teď máme na starosti daleko příjemnější věci…“ usmál se na něj trochu záhadně a podal Tomovi lahev šampusu.
„To si nechám líbit…“ oplatil mu Tom úsměv a začal pomalu uvolňovat tenký zlatý drátek z lahve. Ztlumil hlasité vystřelení špuntu pevným zachycením. Na stoličku postavil skleničky a poté i lahev, když tenké skleničky naplnil perlivým nápojem. Podal jednu skleničku Billovi, a pak si s ním tiše přiťukl. Ani jeden nic neříkali. Jen si vyměnili hluboký pohled do očí. Pak se trochu napili a oba vstoupili do horké vody
Bill se opatrně opřel o vanu. Zatnul zuby. Nechtěl nahlas vyjeknout. Ucítil palčivou bolest z jizev na zádech. Netušil, že rána obyčejným koženým páskem dovede až takhle ublížit. Teď už ale věděl, že mu jizvy zůstanou do konce života. Děvky se odjakživa bičovaly… zazněl mu v mysli Ilajův hlas. Jen několikrát zalapal po dechu. Tom si toho okamžitě všiml a trochu se starostlivě zamračil.
„Billi…“ polkl. „V pořádku?“ přiblížil se těsně k němu a podíval se mu na jizvy přes rameno. Semknul víčka.
„Jo… v pohodě…“ usmál se Bill a rozmrkal slzy, které jej začaly štípat v očích. Tom měl nutkání Billa hned vytáhnout z vany a začít jej opečovávat, ale rozhodl se, že teď nebude za onu ‚matku Terezu‘, moc dobře věděl, jak to Billa štve. Raději dělal, že nic nevidí. Setřel si svoje slzy, které drze opustily jeho oči, a krásně se na Billa usmál.
„Tak na co si připijeme?“ trochu se zamyslel Tom a zadíval se na Billa, který pozoroval srážející se rosu na vysoké sklenici. Jemně ji stíral bříšky svých štíhlých prstů, které se mu trochu chvěly nervozitou a nejistotou.
„Na to, aby bylo už všechno jen dobré…“ usmál se na Toma, a pak se k němu naklonil a jemně jej políbil na rty.
„Jo…“ usmál se Tom trochu se napil. „Aby bylo vše jen dobré…“ pak otevřel oči a podíval se Billovi opět hluboce do očí. Ani jeden nechtěli oční kontakt přerušit. Připadalo jim, jako by se v ten okamžik i jejich srdeční tep synchronizoval. Bill se pak pomalu zhluboka nadechl.
Tom jej hned následoval. Pak se začali oba chlapci tiše smát. „To je tak…“ trochu se zakuckal Tom. „To je tak nádherný, když se spolu smějeme… takovou dobu jsem si to přál. Celou tu dobu… pořád… od chvíle, co jsem tě od sebe začal…“ zasekl se a semkl víčka. „… odhánět,“ sklopil pohled a hned posmutněl. Měl tak šílený pocit. Směs duševní bolesti a fyzické… netušil, co vlastně cítí. Ale jeho tělo spalovalo tisíce kopřiv a pod kůži se mu zabodávala hromada jehel. Bezděky si přejel třesoucíma se rukama po pažích. „
Tomi…“ špitl Bill, odložil skleničku vedle té bratrovy, chytil Tomovu tvář do dlaní a nadzvedl ji, aby se mu podíval do očí. Tom měl ale víčka pevně zavřená. „Nikdy ti to nebudu vyčítat… nikdy, rozumíš?“ špitl mu těsně u tváře a mnul mu jemné, ale ledové tváře ve svých dlaních.
Tom chvíli přemýšlel, a pak jemně přikývl. „Rozumím, Billi…“ jen hlesl, ale pak začal přemýšlet, proč by mu to vyčítat neměl. Vždyť mu tolik ubližoval. Způsobil mu neskutečné bolesti. Jak fyzické, tak duševní.
Zatraceně… takovou dobu…
Vyhnal ho z domu, nechtěl s ním mít nic společného. Do očí mu říkal, že ho nenávidí, že si přeje, aby nikdy neexistoval… říkal mu tak neskutečně neodpustitelné věci. Nechápal, že Bill jej nyní přesvědčuje o tom, že ho nikdy nedovede nenávidět, že mu nebude nic vyčítat. Připadalo mu to neproveditelné… Začal se neskutečně třást, byl apatický. Skoro si ani nevšiml, že mu Bill opatrně vzal skleničku z rukou a postavil ji hned vedle té své.
„Jsi… anděl…“ špitl Tom, a pak se stydlivě zadíval na svého bratra.
„Cože?“ začal se Bill tiše smát.
„Jo… jsi můj anděl…“ řekl Tom o něco vážněji, a Billa si začal prohlížet skoro zkoumavě.
„Co to…“ špitl Bill a trochu se od Toma oddálil. Ne že by mu to bylo nepříjemné, ale jen si připadal trochu nepatřičně. Anděl… proč zrovna anděl… „Tome…“ přitulil se k Tomově tváři, když se na něj pořád jen, spíše tupě, díval. Opatrně ho opřel o vanu, aby měl alespoň minimální oporu. Trochu se roztřásl. „Proč…“ zacvakaly mu zuby nervozitou a nejistotou. Prostě se zrovna v tuhle chvíli vůbec necítil ve své kůži. Nejvíc jen znervózňovalo to, že jej znepokojuje víc jeho tělo, než jeho nynější stav. Až tak šíleně jej Tom rozptyloval. I když toho spolu prožili tolik. Tolik krásného i špatného. Včetně toho intimního. Hlavně toho intimního… a to v obou směrech. Když si to všechno Bill uvědomil, otřásl se. „Proč anděl…“ vydechl neskutečně namáhavě Bill, a pak skoro omdlel vysílením. Cítil se, jako by jej nějaká neviditelná síla tlačila ke dnu.
Tom jej zničehonic pevně zachytil a přivinul si jej do náruče. „Nepřipadáš si trapně?“ řekl Tom, když se podíval do jeho vyděšených očí.
„Jo, ale budu ti pořád tvrdit, že ne…“ začali se oba smát. Bill se ale pak na Toma znova zadíval. Zase se zdál být v pořádku. „Ani netušíš, jak jsem šťastný, že mě vnímáš konečně jinak, než jako něco…“ polkl a na chvíli se zarazil. „Jako něco, co ti v životě překáží…“ jemně se na Toma usmál.
Tom ztěžka polkl. „Nikdy jsi mi nepřekážel,“ sklopil pohled. „Vůbec nechápu, že jsem tě takhle vnímal.“
Tom se roztřásl. Pokaždé, když od sebe Billa odehnal, měl neskutečné nutkání jej okamžitě zavolat zpět. Tak neskutečně jej jeho nepřítomnost mučila. „Nikdy jsem to nechtěl dělat, lásko… vždy jsem tě chtěl mít u sebe… ale…“ polkl a škytl, jak se snažil zahnat slzy. „Ale bál jsem se, že bych ti mohl ublížit,“ otřásl se a schoulil se Billovi do náruče. Ten jej k sobě přivinul a jemně mu po těle přejížděl hebkou žínkou. Připadal mu jako křehká, hadrová panenka. „Já vím… teda… teď to vím… ale opravdu jsem si myslel, že mě prostě jen nemáš rád…“ špitl Bill a snažil se neznít zlomeně.
Tom se při těch slovech skoro ocitl v křeči. Otřásl se a okamžitě si začal silně mnout svaly na pažích, aby se mu trochu uvolnily. Vysmekl se z Billovo náruče. „Sakra… Billi… už tohle nikdy nevyslovuj…“ roztřeseně sykl, silně si zatínal prsty do svalů na pažích, a pak se unaveně zadíval Billovi do očí. Ten se polekal.
„Tomi…“ špitl, a hned se k Tomovi, alespoň tváří, přiblížil. Tom jej chytil do náruče a pevně jej stiskl.
„Nikdy nebyla ani vteřina, kdy bych k tobě cítil nenávist…“ špitl mu Tom u tváře a jemně jej pohladil rty. „Nikdy, Billi… moc mne mrzí, že sis to myslel… tak neskutečně moc mne to mrzí,“ tiše šeptal a zasypával polibky Billovu šíji, tvář, vlasy… „Tak moc tě miluju, Billi… tak moc… moc…“ špital a Bill měl pocit, že se v jeho náruči rozplyne jako mořská pěna.
„A já miluji tebe, Tome…“ jen vydechl, protože jej nechtěly poslouchat ani hlasivky. Byl naprosto omámený a pohlcený tím okamžikem.
Miluje mne… je můj… jen můj… moje láska… můj život… můj…
Nechtěl ten nádherný okamžik ničím rušit, ale jeho touha byla tak silná, že se nedala dál zadržovat. „Tomi…“ tak tiše, přesto zřetelně špitl. „Moc bych tě chtěl slyšet hrát… mám…“ polkl Bill a bylo mu skoro až do pláče. „Mám hromadu textů, ke kterým nemám melodii… a tak…“ Tom jej umlčel jemným přiložením ukazováčku na rty.
„Moc se těším, Billi… doufal jsem, že se se mnou o to podělíš.“ Tom se na Billa nádherně a hřejivě usmál, a pak jen lehce kývl hlavou směrem vzhůru.
Rychle se osušili, vzali všechny zbytky jídla a téměř nedotčenou lahev a tiše vystoupali do Tomova pokoje. Bill se hned zarazil. „Já jen…“ špitl a vymanil se z Tomova sevření.
„Jo, lásko… přines sem všechny tvoje texty,“ hned řekl Tom, když se Bill na něj trochu zmateně podíval.
„J-jo…“ špitl v úsměvu. Bill měl neskutečné nutkání si radostí poposkočit, když znovu po letech cítil to nádherné propojení se svým bráškou. Ko-neč-ně.
Jemně Toma políbil na tvář a poprvé a beze strachu, vstoupil do svého „podkrovního vězení“ a sesbíral všechny štosy popsaných papírů… kdysi se bál, že je Tom najde. Ale teď byl neskutečně šťastný, že se s ním může o své tehdejší pocity podělit. Zjistil, že je vlastně v běžném rozhovoru vyjádřit nedokáže. Minula nekonečná minuta, kdy váhal, jestli Tomovi ty texty vůbec ukázat. Pak ale jen zatřásl hlavou a po hlubokém nádechu a výdechu se vydal směrem do Tomova pokoje.
autor: Evil
betaread: J. :o)
