autor: Evil
Bill si hřebenem rozčesával svoje mokré vlasy, a pak si je začal přes kulatý kartáč narovnávat vlažným vzduchem z fénu. Naučeným pohybem ze svého kosmetického stolku sebral deodorant a jemně si navoněl podpaží. Věděl, že se bude určitě zase nervozitou potit. Povzdychl si, když se podíval na svůj odraz. Strhaná tvář. Jako by během posledních pár týdnů zestárl o desítky let.
Lesklé vlasy si nejprve uhladil kolem tváře. Doufal, že se za ně opět schová. Tentokrát to ale nestačilo. Začalo se mu chtít plakat. Vůbec se nepoznával. Vlasy si stáhl do volného culíku. Vzal tubu s make-upem a vytlačil si trochu na hřbet svojí roztřesené a ledové ruky. Pak si štětečkem začal zatírat svoje téměř černé kruhy pod očima.
Nervozitou měl sevřený žaludek. Měl neuvěřitelný hlad. Ale nedovedl si ani představit, že by byl schopen do sebe dostat jediné sousto. Protřepal štěteček a nervózně jej namočil znovu do make-upu. Připadalo mu, jako by se jeho tvář pod kosmetikou vůbec neměnila. Roztřásl se mu ret a slzy se mu bolestivě tlačily do unavených očí. Začal vzlykat.
„Billi…“ uslyšel za sebou slabý hlas. V odrazu zrcadla uviděl Toma, který měl dredy zamotané do vysokého drdolu a na sobě měl jen ručník kolem pasu. Bill se trochu polekal. „Co se děje?“ šeptl Tom a došel těsně k němu. Přitulil se mu něžně k zádům a položil mu dlaň na bok.
„Nic… v pořádku,“ skoro jen vydechl a snažil se rozmrkat slzy, které jej začaly v očích šíleně štípat.
„Jsi nádherný…“ špitl Tom a jemně jej políbil na krk. Nechtěně se dotkl jeho jizvy na krku, kterou už neměl nijak zavázanou. „Namažu ti ji, ano?“ špitl mu do ucha a vydechl mu na šíji horký dech. Bill jen nepatrně kývl. Tom se hned začal přehrabovat v šuplíku a vyndal tubu s hojivým gelem. „Nebolí to?“ hlesl Tom, když se roztřesenými prsty přiblížil k citlivé kůži. Bill jen nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Je to v pořádku…“ smutně se usmál, když si prohlížel Tomovy jizvy, kterými měl poseté celé obě předloktí. Bodlo jej u srdce.
„To je dobře,“ oplatil mu Tom úsměv. Pak mu opatrně odhrnul vlasy na stranu a prohlédl si jeho šrámy na zádech. Už začínaly trochu blednout, ale pořád vypadaly neskutečně citlivě. „Ach, Billi…“ špitl a bezděky se dotkl rtů. Vypadaly ještě hrůzostrašněji, když zrudly vlivem horké sprchy. Bill se zadíval na svůj odraz v zrcadle. Viděl v úhlu jen zlomek svých šrámů, ale i tak se mu opět vehnaly slzy do očí. Hlasitě vzlykl.
„Billi… neplač, prosím,“ špitl Tom neskutečně zlomeně a okamžitě se musel podívat do Billovy tváře.
„Už mám make-up… kdo by se s tím znovu sral,“ jemně se usmál, ale Tom viděl, jak bolestivě zatínal zuby.
„Neboj se… bude to lepší. Ještě se to zahojí,“ pohladil jej opatrně po tváři.
Bill si vzal jeden papírový kapesníček a opatrně si setřel slzu, která se mu nestačila ještě svést po tváři. Poté se znovu zkoumavě zahleděl na svůj odraz. Škrábanec, který mu Tom nevědomky uštědřil, se mu povedlo téměř dokonale zamaskovat. Ale pulzující bolest mu ho stále připomínala.
Bill si těžce povzdychl a v odrazu zrcadla pozoroval Toma, jak zápasí s pevným víčkem od gelu. Mezitím si opatrně stříbrnými kleštičkami natočil svoje dlouhé, světlé řasy. Pak ucítil Tomův dotek na rameni. „Můžu?“ špitl a počkal, až Bill jemně kývl. Tomovy prsty se opatrně dotýkaly zraněné kůže a něžně vtíraly gel do všech šrámů. Bill si spokojeně povzdychl. Bylo to příjemné. Gel chladil a zmírňoval napětí.
„Děkuji…“ hlesl a otočil se na Toma, který měl ve tváři bolest.
„Není zač, Billi,“ usmál se trochu smutně, a hned se otočil zpátky ke skříňce, do které uložil tubu. Bill si nervózně uhlazoval vlasy, které nechal splývat přes odhalené rameno, a čekal, až se gel trochu vpije. Chtěl si obléct košili, ale Tom mu ji už přidržoval, aby si ji mohl pohodlně obléknout.
Bill se usmál. „Děkuji…“ trochu zaklonil hlavu, aby si mohl zapnout knoflíčky až ke krku. „Jsem v pořádku, lásko… neměj strach,“ pohladil Toma jemně po tváři, když se na něj neustále starostlivě díval a chtěl mu podat kalhoty a ponožky. „Umím se obléct,“ usmál se na něj, a pak jej jemně políbil. „Děkuji,“ špitl a pomalu se posadil, aby si mohl obléct teplé ponožky na své ledové nohy.
Tom chtěl odejít, ale pořád se cítil nesvůj. „Mám…“ špitl a nervózně přešlápl, když se roztřeseně přidržoval kliky u dveří. „Mám strach, Billi… šílený…“ měl sklopený pohled a nervózně zatínal pěsti. Bill si nazul lesklé, černé boty a tiše k Tomovi došel. Pozvedl mu tvář a podíval se mu do očí.
„Bude to v pořádku… zvládneme to. Vždycky jsme všechno zvládli,“ povzdychl si, protože tomu sám moc nevěřil. Pak si ale uvědomil, že na to přeci nejsou jen oni sami dva. „Naši nás podrží. Uvidíš. Nedají nás…“ špitl nadějně. Pak chtěl ještě dodat, že i Anett je chce stoprocentně podržet, ale nechtěl v tuhle chvíli její jméno vyslovovat nahlas. Věděl, že tím Tomovi způsobuje bolest. A sobě také. Jen se zachvěl.
„Kurva!“ zaklel Tom a nervózně si protřepal prsty, které mu připadaly nemotorné. Nemohl si správně uvázat kravatu.
„Ukaž…“ pohladil ho Bill po rameni a kravatu mu opatrně a lehce uvázal.
„Děkuji…“ špitl Tom a opatrně Billa políbil na horké rty.
„Kluci! Honem, už je spousta hodin!“ z nádherného okamžiku je probral matčin hlas, který zněl přímo za dveřmi. Oba se polekali a Bill se roztřásl. Podíval se na Toma neskutečně vyděšeně.
„V pořádku…“ pohladil ho Tom po paži a pomohl mu si obléct sako. Bill poté pomohl do saka Tomovi. Bill se přistihl, jak mu strachem začaly drkotat zuby. Raději se sehnul a zavázal si tkaničky.
„Billi, chceš toho zmrda úplně vykolejit?“ trochu šibalsky se na Billa usmál Tom a skousl si provokativně piercing ve rtu. Bill se na něj nejdřív nechápavě zadíval. „Nooo… já vím, že mamka říkala, že by ses neměl k soudu líčit, ale… uděláme to jen tak nenápadně. Ilaj se posere. Alespoň ten zmrd uvidí, jak nádhernýmu stvoření ublížil,“ trochu zaskřípal zubama Tom.
Bill chvíli přemýšlel, ale pak kývl. „Tak dobře… ale jestli si mamka všimne, že jsem si nalíčil oči, svedu to na tebe,“ laškovně Toma plácl po zadku a oba chlapci se začali uvolněně smát.
„Tak jo…“ špitl si Bill pro sebe a tupovací hubkou si začal upravovat světlý make-up pod očima, aby si ještě lépe zakryl ty tmavé kruhy. Pak si štětečkem učesal světlé obočí a černou tužkou si opatrně orámoval oči. Jen jemně. Opatrně tužku rozmazal do ztracena, a pak si své řasy projel téměř suchým kartáčkem s minimem řasenky. Nakonec si suché rty přetřel průhledným leskem s kokosovou vůní.
„Ach Billi… jsi nádherný…“ špitl s tichým vzrušením Tom a opatrně si ho prohlížel. Dotýkal se jej s takovou něhou, jako by byl jen porcelánová panenka. Bill pomalu zamrkal dlouhými řasami, které měl spíše jen obarvené. Měl je dlouhé a husté od přírody.
„Ukaž…“ špitl u Tomovy tváře, když si všiml, že i on má tmavé kruhy pod očima. „I ty budeš neodolatelný,“ vyfoukl mu horký dech na ucho a začal mu opatrně zakrývat drobné nedokonalosti, včetně těch unavených kruhů pod očima. Pak se mu přitiskl svými rty na jeho, a pak jemně bříškem prstu rozetřel trochu lesku, který se mu povedlo na jeho suché rty obtisknout.
Pak Bill vzal Tomovy čtyři krajní dredy a volně je spojil tenkou gumičkou. Tak mu zůstaly dredy rozpuštěné, ale nepadaly mu do tváře. „Jsi tak nádherný…“ vydechl lehce vzrušeně Bill a úplně na tu chvíli zapomněl, co je vlastně za pár chvil čeká. Připadal si, jako by se oba chystali na rande. Ze snění je probral hlas.
„Kluci, honem, počkáme v autě, nezapomeňte zamknout!“ houkl Gordon a zmizel za dveřmi. Měl na sobě celý černý oblek s černou košilí a tmavě šedou kravatou. Vlasy měl ve volném culíku, vousy si slušivě zkrátil. Charlotte už nervózně seděla v autě, vlasy měla ve volném drdolu, na sobě slušivý kostýmek ve světle krémové barvě, s pouzdrovou sukní po kolena. Vypadala, jako by se zrovna chystala do divadla.
Kluci mlčky nastoupili do auta a zapnuli si pás. Za celou téměř hodinovou cestu nikdo ani nepípl. Tom Billa opatrně hladil po hřbetu ruky. Občas se jejich prsty jemně propletly. Na Billa šla prvotní úzkost. „Billi…“ slyšel Tomův tichý hlas. Jen se na něj podíval a stiskl mu dlaň v té své. Oba měli ruce ledové. Tváře plné napětí.
„Nemáte žízeň, kluci? Dneska to máme docela na poslední chvíli, tak se nestihneme stavit ani nikde na jídlo.“
„J-jo… dík, mami,“ špitl Tom a vzal si od Charlotte nabízenou lahev s neperlivou vodou.
Oba chlapci se trochu napili a dál jen nepřítomně zírali. Každý se nyní ponořil do svých vlastních myšlenek. Billovi tlouklo srdce tak silně, že měl pocit, že to jsou jeho poslední minuty. Úzkost jej zcela svírala.
„V pořádku… v pořádku, lásko,“ uslyšel Tomův hlas jakoby někde z dálky. „Zkus usnout, já to zkusím taky,“ usmál se a Bill si položil hlavu do jeho klína. Ucítil jemné hlazení ve svých vlasech. Po chvíli oba opravdu propadli do spánku.
„Kluci… ššš… už jsme tu, proberte se…“ uslyšeli matčin hlas. Oba nesouhlasně zakňourali. Bylo jim doteď tak příjemně.
Vystoupili vrávoravým krokem z auta. Oba omámení spánkem. „Kurva…“ špitl Tom, když mu rozmazaný pohled padl na nápis nade dveřmi soudu.
„Jo… kurva,“ opáčil Bill a jemně si promnul spánky, ve kterých mu začalo bušit. Zhluboka si povzdychl a chytil Toma pevně za ruku. Rodiče už nic nenamítali. Věděli, že je to zbytečné.
„Je to na hovno, kluci. Nemáme už čas ani na kafe. Musíme jít hned dovnitř. Slyšení začíná za dvacet minut,“ trochu neochotně jim oznámil Gordon a samotnému to bylo nepříjemné.
„Jo… to zvládneme,“ špitl trochu mimo Tom. „Zvládneme to?“ zeptal se ještě Billa, který se nepříjemně ošíval a zhluboka dýchal mrazivý vzduch.
„Zvládneme,“ hlesl a podíval se Tomovi zhluboka do očí.
„Tak jdeme,“ špitl Tom a vešli do budovy soudu.
autor: Evil
betaread: J. :o)
