autor: Janule TOM Konečně. Za deset minut jsme doma. Máma už nás určitě netrpělivě čeká, aby se přesvědčila, že jsme oba v pořádku. Dejv se nemůže dočkat táty a snad i strejdy… někdy mám pocit, že nás s Billem bere jako rodiče. Nikdy se
autor: Janule BILL „Kde je Andy?“ zeptám se Toma, když vylezu z koupelny a vidím ho sedět samotného u kuchyňského stolu. „Musel ještě do casina, celý mu to tu patří, musí si to hlídat. Mám tě pozdravovat a prý se uvidíme zítra u
autor: Janule BILL ANDY! Mám takovou radost, že ho vidím?! To snad není možný, taková náhoda. Ještě, že mě sem Tom zahnal, jinak bychom se nepotkali. Až na tu patku vypadá pořád stejně, starej dobrej Andreas. Bože můj, jsem tak rád. Bylo
autor: Janule TOM Sleduju čelním sklem ubíhající dálnici, občas mrknu do zrcátka, jestli jsem Billa jedoucího za mnou neztratil, a sem tam zívnu. Všude okolo tma jako v pytli, ani nevím, jestli je kolem nás les nebo pole. Silnice jsou prázdný, blíží se
autor: Janule TOM „Takže ty myslíš, že to je jeho druhá funkce?“ zeptám se znovu Filipa, když mi měří tlak. „Nemyslím, vím to. Přišlo se na to hned po prvním přenosu v čase, když se vrátil první člověk bez oční vady. Najednou viděl
autor: Janule BILL Mě z toho mýho brášky jednou picne. Málem jsem si už myslel, že se fakt zbláznil. Když si svlíkal kombinézu, říkal jsem si, že je mu horko, přestože já už pomalu začínal v tom hangáru mrznout. Když si rozepnul pásek a
autor: Janule TOM Ztuhnul jsem uprostřed pohybu a vývrtku sevřel v ruce. Ještěže jsem ji nepustil. Mlčím jako hrob. Předpokládám, že má v ruce pistoli a míří mým směrem. Bojím se pohnout. Ještě pořád si myslí, že jsem Bill. Místnost najednou zaplavilo ostré světlo.
autor: Janule TOM „Bille, musíme jít, není moc času, za chvilku jsi doma,“ přerušil jsem naše líbání skoro násilím, nějak jsem ho od sebe nemohl odtrhnout. „Já vím, jen jsem ti chtěl vynahradit ten čas,“ odpověděl a vypadalo to, že je zklamaný.
autor: Janule BILL A jsem v hajzlu! Proč musím mít takovou smůlu? Kotelnu jsem ukecal, ten vůl asi vůbec nepochyboval o tom, co mu tu vyprávím, a když to všechno překonám a chystám se zdrhnout, zjistím, že mám v kapse debilní klíče
autor: Janule BILL Zrzoun se nacpal pizzou a teď je ospalej, dokonce už asi třikrát zívl. Fakt nechápu, co je tohle za zloděje. Na profesionála to nevypadá, působí spíš jako zmatenej amatér, co se k tomu náhrdelníku připletl jen čirou náhodou. Kdyby
autor: Janule BILL „Je sem vidět zvenku?“ zeptá se mě, když projdeme do domu.„Ne,“ snažím se být stručný. Hned za dveřmi spojujícími garáž s domem je vypínač. Natáhnu se a rozsvítím, jinak bychom se tu zabili, a vzhledem k tomu, že jdu
autor: Janule TOM Pozoruju vnitřek Bédy, abych zachytil alespoň kousíček z Billa, ale je tam tma, moje světla na to nestačí, svítí příliš nízko. Lásko, doufám, že sis mě všiml, že mě za sebou cítíš, nevím, jak na sebe upozornit, abych tě
autor: Janule TOM Tma… všude jen tma, pouliční lampy vydávají slabé nažloutlé světlo, sotva osvítí pár metrů kolem sebe. Naproti po chodníku se toulá kočka. Vidím její žluté oči až sem, jak neuvěřitelně září. Vyskočila na popelnici a civí na mě, jako
autor: Janule TOM „Modli se za mě, Filipe, protože já to nikdy nedělal… a abych se to teď učil, na to už jsem starej. Jestli se nevrátíme, do smrti tě bude hryzat svědomí, že jsi zabil dva lidi, to ti slibuju. Budu
autor: Janule TOM Panebože, já tu blbou barabiznu určitě nenajdu. Byl jsem tam jen jednou, a to ještě za světla, teď už je tma jako v pytli. Bill tu někde musí mít na navigaci nastavenou předvolbu toho blbýho baráku, jezdil tam dost
