Stanování
„A Tome?“ zastavil mě už po několikáté Bill, když jsem si chtěl jít lehnout do stanu. Máma s tátou šli zase někam na túru, obdivovat přírodu a tak. Akorát nám řekli, že dneska asi přespí v nějakém motelu poblíž, aby se nemuseli
„A Tome?“ zastavil mě už po několikáté Bill, když jsem si chtěl jít lehnout do stanu. Máma s tátou šli zase někam na túru, obdivovat přírodu a tak. Akorát nám řekli, že dneska asi přespí v nějakém motelu poblíž, aby se nemuseli
„Bille… no tak, Bille, vzbuď se… už se ti zase něco zdá… tak Bille,“ začal jsem budit mého mladšího brášku, kterému se už 3. noc za sebou zdála noční můra a neustále vykřikoval moje jméno… rozsvítil jsem lampičku a začal jsem s
Byl večer jako každý jiný. Nijak se neodlišoval od těch ostatních. Kluci jeli po dlouhém a namáhavém dni do hotelu v Berlíně. Tam pobývali posledních pár dnů kvůli pracovním důvodům, spjatými s hlavním městem Německa. Všichni se těšili až ulehnou do pohodlných
„Bill, prepáč, ja som to tak nemyslel. Ak sa ti páčia chlapci, na tom nie je predsa nič zlé,“ tíšil dredatý chalan svoje dvojča. „Ale mne sa chlapci nepáčia!“ vykríkol Bill nahnevane. Nestačí, že to hovoria v tlači, musí si to myslieť
Takže tuto povídku, kterou jsem vymýšlela o půl třetí ráno, bych chtěla věnovat Harly za to, že je jaká je a všichni ji máme moc rádi. Vzhledem tomu, že je to psané v takových brzkých ranních hodinách, od toho moc neočekávejte. Aduska
Bill stál před zrcadlem a pečlivě si vykresloval konturkou oční linky. Dal si záležet, aby mu to dnešní večer opravdu slušelo. Tom stál opodál opřený o futro dveří a zálibně si dvojče prohlížel. „Hey, co na mě tak civíš?! Nemáš nic jiného
Tak, zlata, tahle povídka je v celku o ničem, nebo aspoň mě se zdá. Ale napadla mě, když sem poslouchala Piece by Piece (Nicky a možná ostatní vědí) a já si nemohla pomoct. Nakonec jí se mnou dopsal kamarád z Německa, za
Vyděděnci. Přesně tak, dříve slavní, všemi obdivovaní bratři, jsou dnes zapomenuti. Pro to koho milovali, museli opustit záře reflektorů. Sláva, bohatství a svým způsobem i moc, jim byla odepřena, přesto jsou oba šťastnější než předtím. Přesto, že jejich život je schovávání se,
„Bille, mám skvělej nápad!“ zajiskřilo se Tomovi v očích – a nebylo to jen alkoholem, který společně se svým bráškou vypil, neboť byl Silvestr, bylo ti o nadšením z jeho nápadu. „Jo? A jaký?“ zářivě se usmál Bill zvědavým úsměvem. Odjakživa byl
Neuvěřitelné a hlavně stálé tikání hodin mě náramně znervózňovalo. Už několik desítek minut tu sedím v kavárně a čekám na svého nejlepšího přítele, Andrease. Už měsíc s ním jsem dohodnutý, že se sejdeme, ale stále nechodí. Měl mi podat informace o včerejším
Stál jsem v koupelně a neustále přemýšlel, kde se stala chyba. Kdy nastal ten okamžik, ve kterém se všechno změnilo. Nechápal jsem, jak se to mohlo stát. A proč zrovna mě? Díval jsem se na svůj odraz v zrcadle a sledoval nějakou
Memories are just where you laid themDragging the waters til the depths give up their deadWhat did you expect to find?Was it something you left behind?Don’t you remember anything I said when I said… Pomalým krokom prechádzal cez ľadovú, nepreniknuteľnú hmlu, ktorá
Soumrak má naskok, hvězdy jsou o trochu níž,možná že je to zdání, možná jsme si o kousek blíž,bylo nám šestnáct a výjimečně napad´ sníh,řek´ jsem, sliby se maj´ plnit o Vánocích Pomalu procházel noční ulicí, která byla až na něj úplně prázdná.
Seděl na okně. Jeho smyslná tvář se leskla slzami. Jeho nohy ochable vysely z okna a on přemýšlel. Přemýšlel o tom, proč je život tak krutý! Proč je život tak krutý k němu a jeho bratrovi. Vítr si pohrával s jeho havraními
Wish you were hereMe oh my countrymanWish you were here I wish you were hereDon’t you know the snow is getting colderAnd i miss you like hellAnd i’m feeling blue Sedím na našem místě, právě na tom místě, kam jsme spolu chodívávali