autor: Helie Epilog Sice jsem povídku chtěla ukončit už 25. dílem, ale tak nějak jsem si neodpustila ještě to krátké vysvětlení, jak to všechno pokračovalo. Kdybych všechno utnula 25. dílem, nedočkali byste se toho happíku, který jsem slibovala 😀 A navíc, kdybych
autor: Helie I na místě, kde všechno končí, jednou něco začne… Bill stál před zrcadlem a upravoval si černý smoking. Stále ještě mu něco nepřipadalo dost dobré, už několikrát si předělával make-up a celkově se sebou ale vůbec nebyl spokojený. Kolem pasu
autor: Helie I život má omezené datum spotřeby… Billa probudilo sluníčko, které mu zpříma udeřilo do očí. Promnul si oči a namáhavě je otevřel. Čekal, že vedle sebe najde usmívajícího se Toma, ale našel pouze prázdné místo a zcuchanou deku. Takhle se
autor: Helie V ulicích města jsou si všichni rovni. Nikdo se nezajímá o to, zdali máte na kontě miliony, nebo žijete za kontejnerem v rohu ulice. Ve svitu lamp lidé nalézají jediné místo, kde mohou vést vyrovnanou konverzaci, aniž by se jeden
autor: Helie Stáří je samo o sobě podobné chorobě, která se však nedá vyléčit a jednou stejně postihne každého… Bill skládal své věci do skříní a na tváři mu pohrával úsměv. Tolik mu tohle všechno chybělo. Nejvíce se mu však líbila myšlenka,
autor: Helie Nikdy není natolik špatně, aby se nemohla objevit i ta světlá stránka daného okamžiku. Hned po snídani Bill zavolal Jessice, jestli se nemůže stavit. Netrvalo ani půl hodiny a blondýnka už stála u dveří do Tomova bytu, ke kterým ji
autor: Helie Rozhodování mezi láskou a přátelstvím je vždycky těžké… Pokud ovšem žárlivost dávno nezakalila vody přátelství. „Nebudu ho tu trpět, Tome! Už jsem ti to jednou řekla. To, že jsem se k němu obrátila, když jsi byl mimo, byl jen nějaký
autor: Helie Ty největší rány zahojí jedině čas… Tom otevřel dveře do svého bytu a pustil Billa dovnitř. Chudák byl pořád ještě celý vyplašený a v Tomově velké mikině vypadal neuvěřitelně zranitelně. Zastavil v předsíni a zul si boty. Vdechoval příjemnou vůni
autor: Helie Omlouvám se za delší odmlku. Chtěla jsem povídku prvně dopsat, než ji pošlu =) A pak jsem to nějak pořád odkládala a odkládala a asi bych na to úplně zapomněla, kdyby mi tu pořád nestrašil soubor 😀 Takže se ještě
autor: Helie Jen hloupí lidé tvrdí, že slzy jsou důkazem zženštilosti muže… Vždyť pouze ten, kdo má srdce z kamene, nikdy nebrečel… Jessica otevřela dveře jejich bytu. Druhou rukou podpírala Billa, který hlasitě brečel, a pomalu se ani neudržel na vlastních nohou.
autor: Helie Štěstí je prachem v povětří, který snadno uletí… Bill se rozloučil s Jessicou v překvapivě dobré náladě a stoupl si za bar. Vytáhl z kabelky, kterou stále nosil u sebe, nějaké časopisy a pustil se do čtení. Čekal, dokud nepřijde
autor: Helie Často bývá špatně… ale vždycky může být ještě hůř! Tom zamkl vstup do džus baru a zhluboka se nadechl příjemného odpoledního vzduchu. Vznášela se v něm vůně květin, čínské kuchyně a cigaretového kouře. Někomu by ta směs mohla připadat nechutná,
autor: Helie Důvěra postupně rostla a já měl konečně pocit, že se všechno vrací do starých kolejí. Čas začal utíkat rychleji a všechno se zdálo růžovější, když zase stál po mém boku. I když jen jako bratr, který nemůže být víc. Tom
autor: Helie Myslel sis, že život je hračka? Blázne! „Bille, stalo se něco?“ zeptala se Jessica, když konečně došla v normálním oblečení k baru. Bill bezmyšlenkovitě leštil skleničky. V očích nezářily jiskřičky jako běžně. Dokonce ani nevzhlédl od skleničky, když se Jessica
autor: Helie U tohohle dílu se vám chci předem omluvit 😀 Asi jsem až přehnaně sadistická, ale přísahám, že tohle už je všeho toho trápení skutečný konec 😉 Teď už to bude jen lepší a lepší 😀 Tak mi snad ten poslední
