autor: Sapere Aude Epilog Tom ho nechal opatrně tlačit vozík uličkou, dávajíc pozor na to, aby do ničeho nevrazil. „Bille, pojď sem,“ mávl na něj. Bill poslechl a s menšími obtížemi otočil vozík, míříc k dredáčovi. „Chci, abys nakupoval se mnou, dobře?“
autor: Sapere Aude Bosý Tom vystoupil z auta a přimhouřil oči proti slunci. Povzdechl si s pohledem upřeným na obrovskou budovu před ním, na budovu, kde se ještě nedávno konala svatba – dům jeho rodičů. „Chovej se k němu mile, mámě trvalo
autor: Sapere Aude Zlomené srdce „Já už nevím, co mám dělat, doktorko. Odmítá jíst i mluvit.“ „Bere své léky?“ „Ano.“ Bill za dveřmi zaslechl tlumený šepot, ale nesnažil se poslouchat, bylo mu jedno, co říkají. Slyšel ozvěnu kroků vstupujících do jeho pokoje
autor: Sapere Aude Věřím ti „Pojedeme znovu vlakem?“ zeptal se Bill vzrušeně, jakmile vystoupili z auta. Tom zakroutil hlavou. „Ne, jen si něco potřebuju vyřídit.“ Billovy rty se zformovaly do tvaru ‚o‘ a následoval Toma na nádraží. Bylo už dost pozdě, takže
autor: Sapere Aude Nepotřebuju tě Bill škubl obočím a zamrkal, pomalu otevírajíc ztěžkla oční víčka. Brzy si uvědomil, že je v autě, ale to se nehýbalo – uvízli v dopravní zácpě. „No ahoj,“ zaslechl hlas vedle sebe a otočil hlavu, aby se
autor: Sapere Aude Nadešel čas Ticho mezi nimi bylo nepříjemné, ale Toma to vůbec nezajímalo. Ignoroval Gordonův pronikavý pohled i pokusy Simone navázat konverzaci, a nechal své oči toulat se davem. Když konečně spatřil černovlasého chlapce, kterého hledal, žaludek se mu vzrušeně
autor: Sapere Aude Pravdy „Ahoj, Tome,“ na vrcholu schodiště mu zatarasila cestu mladá blondýnka. „Sarah,“ Tom kývl na pozdrav a čekal, až ustoupí stranou. „Dlouho jsem tě neviděla,“ hravě jej prstem dloubla do hrudi a nechala ho sklouznout dolů. „To jo, podívej,
autor: Sapere Aude „Nejsme dobří přátelé, ale neznáme se příliš dlouho“ Bill s Tomem se opět připojili k ostatním, Tom se snažil sem tam promluvit s hosty, zatímco Bill se znovu pustil do švédských stolů. Ještě nikdy předtím neviděl ani nejedl tolik
autor: Sapere Aude Krok za krokem „Pamatuješ, co jsem ti řekl?“ zeptal se Tom, když se taxík rozjel pryč. Bill přikývl. „Nejsme dobří přátelé, ale neznáme se příliš dlouho.“ Tom se zasmál. „Ne tak docela,“ usmál se. „Neznáme se příliš dlouho, ale
autor: Sapere Aude Okolnosti Bill pečlivě vložil do kufru svůj obyčejný bílý zubní kartáček. Byl to kartáček z kliniky, měl ho od té doby, co jim poskytli hygienické potřeby, ale i přesto, že měl i svou vlastní pastu, používal raději tu Tomovu.
autor: Sapere Aude Nejlepší den „Není to nic speciálního, ale víc si nemůžeme dovolit.“ Tom otevřel dveře pokoje jedno hvězdičkového hotelu, vysílajíc směrem k Billovi káravý pohled. Bill si toho nevšiml a vešel dovnitř. „Líbí se mi,“ usmál se, rozhlížejíc se po
autor: Sapere Aude Na hraně „Kam jdeme?“ Tom si povzdechl, kolikrát už slyšel tuhle otázku od doby, co potkal Billa? Mockrát, opravdu mockrát. „Potřebuješ nové oblečení; nemůžeš mít tu… věc na svatbě,“ řekl mu Tom a zabočil do úzké uličky. Bill zalapal
autor: Sapere Aude Nejkrásnější věci „Takže říkáte, že ho unesli?“ zeptal se baculatý policejní důstojník s perem a zápisníkem v ruce. „Ano, určitě,“ odpověděla primářka kývnutím hlavy. „Nedovedu si představit, že by utekl sám, to je nemožné! Někdo ho musel unést.“ „Máte
autor: Sapere Aude Komplikace Skrz malé okno pokryté prachem pronikalo dovnitř kupé matné světlo. Dredatý kluk se zavrtěl, pomalu otevřel oči a nechal je postupně přivyknout okolnímu šeru. Černovlásek ještě pořád spal, zřetelně pochrupoval, z pootevřených úst mu unikaly tiché výdechy. Tom
autor: Sapere Aude Tom „Ránko,“ zamumlal Tom, vyfukujíc oblak modrého kouře, když postřehl Billův pohyb. Bill otevřel jedno oko a rozhlédl se kolem sebe. Jeho rty se zvlnily do úsměvu, jakmile si vzpomněl, kde je. Spokojeně se protáhl a posadil se, pozorujíc
