autor: Terý Tak a je to tady. Konec Puberťáka. Abych řekla pravdu, tak mi bude tahle povídka dost chybět, ale nedá se nic dělat. Snad se to vyrovná druhou řadou, kterou plánuju. Tahle povídka mi hodně přirostla k srdci a doufám, že
autor: Terý Bill: Když sem přijede auto, pokusím se proklouznout, aby mě nikdo neviděl. Naštěstí se ti lidé zakecají s těmi lidmi u brány a já můžu v klidu proklouznout ven. Jsem docela překvapený, že jsem to zvládl, ale jsem i rád.
autor: Terý Omlouvám se za mezeru mezi tímto a předcházejícím dílem. Ale nějak jsem neměla čas psát. Pořídila jsem si štěně, a tím mi přibylo strašně starostí, takže se omlouvám. Děkuji, že povídku komentujete, moc mě to těší. Přeji hezké počtení tohoto
autor: Terý Ahojky, tak vám posílám už 20. díl povídky. Je to můj rekord :D. Nikdy jsem takhle dlouhou povídku nenapsala. Nikdy jsem se tak daleko nedostala, prostě mi došly nápady. Chtěla jsem vám říct, že mě docela mrzí, že jste SKORO
autor: Terý Bill: Pomalu se vplížím do obývacího pokoje a rozhlédnu se. Na pohovce vidím ležet tety kabelku. Myslím, že tam by mohla mít peněženku, taky kde jinde, že? Otočím se, jestli náhodou nejde a sednu si na pohovku vedle kabelky. Pomalu
autor: Terý Bill: „Nicol?“ vykulím oči. Najednou vůbec nevím, co mám dělat a jen na ni koukám. Její oči směřují na stříkačku, kterou mám v ruce. Vůbec mi nedochází, že bych ji měl schovat nebo tak něco. „Bille, co to má znamenat?“
autor: Terý Bill: „Jo, když mě tam vezmou, tak tam půjdu. Už se tam těším. Ty už jsi vyšla? Nebo se tam ještě vracíš na rok?“ zeptám se. Doufám, že mi zase neodjede. To bych nerad. Jsem rád, že tu je. Sem
autor: Terý Ahojky. Chtěla bych moc poděkovat _____, která mi s tímto dílem pomohla. Moc ji děkuju ;). Také bych chtěla poděkovat všem, kteří tuto povídku čtou a komentují ji, protože mi s těmi komentáři děláte obrovskou radost. Opravdu děkuju. Také už
autor: Terý „O 14 dní později.“ Bill: Už mi z toho, že tu Tom není, začíná hrabat. Musím na něj pořád myslet, a to i když jsem s klukama. Naštěstí mi Tom každej den volá, i když jsem mu musel vysvětlit, proč
autor: Terý Bill: Vidím tam stát stejné kluky jako včera, jen jeden tam je navíc. Přijde mi, jako bych ho už někde někdy viděl, ale nemohu si vzpomenout. Pokrčím rameny a přistoupím k nim. „Ahoj kluci.“„Jé, ahoj Bille. Už jsme mysleli, že
autor: Terý Bill: „Ahoj Bille!“ usměje se na mě ten kluk, který se mnou byl předtím před ředitelnou. „Ahoj…“ řeknu a zvednu ruku na pozdrav. Mám docela strach, když vidím ty zjevy, co s ním přišli, ale odejít už nemůžu. Myslel jsem,
autor: Terý Bill: „Kaulitz!“ ozve se z ředitelny docela naštvaným hlasem. Protočím oči, zvednu se a jdu k ředitelně. Vejdu dovnitř a podívám se na tak středně tlustého chlápka se strništěm. Sedí tam s kamennou držkou a něco si zapisuje. Stojím tam
autor: Terý Ahojky…;) I když jste s komentováním trochu zlenivěli, chtěla bych vám moc poděkovat. A obzvlášť poděkovat těm, kteří tuhle povídku pořád komentují. Jsem strašně ráda, že se vám povídka líbí. Vždycky když si přečtu ty krásný komentáře od vás, tak
autor: Terý Bill: „Kde jste jako byli?“ vyštěkne naštvaná učitelka a ruce si založí v bok. „Tom musel Billovi utírat jeho uplakanej obličej…“ ozve se a hned na to následuje obrovský smích celé třídy. „Já za to nemůžu, furt lepší, než mít
autor: Terý Bill: Nikdy bych nevěřil, že mě někdo takhle vytočí. Vytočí až do toho, že budu ležet v náruči klukovi, kterýho nesnáším, a brečet jak malý děcko. Udělal jsem ze sebe slabocha. Slabocha před celou třídou. Teď na mě budou všichni
