autor: LilKatie Před 30 minutami Bill vylezl z postele od spícího Davida, jemně mu vyklouzl z náruče a zamířil pryč z pokoje, šel, co nejtišeji to šlo. V hlavě si stále opakoval, že každý člověk si přeci zaslouží druhou šanci, i Tom
autor: LilKatie „Bille, zlato, co ti je?“ povzdychl si Tom, když na něj mladší z nich vůbec nereagoval a ležel v posteli s pohledem připnutým na strop. „Trápí tě něco?“ pokládal mu jemné polibky na čelist, na bradu, na rty. „No tak,
autor: LilKatie „Bille, spíš?“ zašeptal Tom a zalezl si vedle něj do postele, lehce mu nadzvedl peřinu a vsoukal se pod ni k němu. Černovlasý něco zamručel a překulil se na bok. Nemusel odpovídat, aby Tom pochopil. Přesto se ale pousmál a
autor: LilKatie Čarodějnice se zadívala do své pozorovací koule a spokojeně se rozesmála mrazivým smíchem, věci jí vycházely přesně podle plánu. Andreas skvěle splnil svůj úkol a nebude trvat dlouho a ona dostane přesně to, po čem už tak dlouho toužila. Královskou
autor: LilKatie Ještě toho samého večera, možná spíš noci, když všichni hosté opustili knížecí sídlo, a když se Tom rozhodl, že už není takový zbabělec, jako byl před hodinou, a že se pokusí zjistit, kdo byl a kdo je tím narušitel dnešního
autor: LilKatie Ochranka mladíka odvedla do odloučené strany panství, úplně na druhou stranu ode všech lidí, zavřela ho do prázdného pokoje. Nikdo s ním nechtěl mluvit, nikoho k němu nechtěli pustit. Slavilo se a on byl jen někdo, kdo sem přišel a
autor: LilKatie Hlavním sálem se rozléhala hlasitá hudba, která vycházela z reproduktorů rozmístěných po celém velkém sále, vstupní hale a jídelně. Všechno bylo přizpůsobeno a připraveno na večírek. Spousta lidí plnila dům uprostřed panství, všichni se bavili, tančili, zpívali si a pili.
autor: LilKatie „O co jde Billy?“ zeptal se Tom starostlivě a zadíval se z okna. „Já totiž, mluvil jsem s tvým tátou…“ zamumlal a rozhlídl se po pokoji, zvedl se z postele a přešel k oknu, odhrnul závěs a zadíval se ven.
autor: LilKatie Bill v tichosti seděl v knihovně na gauči a prohlížel si knížky, snažil se je číst, ale stejně mu to pořád šlo pomalu. Povzdychl si, alespoň se mohl dívat na obrázky. Tom byl pryč, musel odjet za tím pánem, co
autor: LilKatie Leželi v tichosti na posteli. „Tome?“ zamumlal do ticha a díval se do stropu nad nimi. „Hmm?“ ozvalo se ospalé zamručení. „Kdo je Lillian?“ „Co…?“ „Lillian, tvůj otec o ní mluvil… když mě viděl, řekl to jméno…“ převalil se Bill
autor: LilKatie Tom ještě před odjezdem na letiště vzal Billa na úřad, aby mu rychle vytvořili pas, k čemu musel zfalšovat rodný list a vymyslet si jeho údaje, až na datum narození, který s Billem dali dohromady. Ale všechno jde, když znáte
autor: LilKatie „A tohle?“ ukázal Bill na řadicí páku uvnitř Tomova auta, byl nadšený, že mu Tom odpovídá na všechny jeho otázky. A byl také nadšený, že tentokrát může jet s Tomem vepředu a má tak lepší výhled ven. „To je řadicí
autor: LilKatie Bill se zastavil rukou na půlce cesty ke kousku banánu a zvedl zmateně pohled. Nejdřív se podíval na Georga, pak na Toma, který zbledl jak stěna. Mírně si odkašlal a také se podíval na Billa, rozpačitě se usmál. „Ty odjíždíš?“
autor: LilKatie Bylo brzké ráno, budík zapípal na první hodinu odpolední a dva mladíci v posteli stále ještě podřimovali. Pro oba dva to byla dlouhá noc a pro Billa ještě víc vyčerpávají den. Dlouho už ale vyspávat nemohli, protože do pokoje vběhla
autor: LilKatie Zdravím všechny pravidelné i nepravidelné čtenáře! Jsme opravdu strašně ráda, že povídka má takové ohlasy a že se vám tolik líbí. Je to takové moje miminko 🙂 Omlouvám se, že tahle kapitola je tak krátká, ale za pár dní nastupuju
