(A/N: Věnováno jistému člověku, který to zajisté číst nebude. ^^) kurzíva – minulost * „Odi et amo. Quare id faciam fortasse requiris. Nescio. Sed fieri sentio et excrucior.“ „Nenávidím a miluji. Možná se ptáš, proč tak činím. Nevím. Ale cítím, že tomu
(A/N): K tomuhle slashi bych chtěla jen říct, že jsem úmyslně nevysvětlila, co se Billovi vlastně stalo.. Nehodilo se mi to do linie děje a navíc, ačkoliv se to nezdá, i v našem životě jsou takovéhle situace … A chtěla bych ho
(A/N): Tuhle povídku nepovažuji za nějak extra povedenou, ani jsem nepočítala s tím, že bych se ju rozhodla uveřejnit…jenže je to má první povídka a já jsem zvědavá na reakci…tak mě nešetřete xD Už je to týden, lásko. Je časně
,,Kam zase jdeš?´´ ,,Ale Tome, nemusíš mě zase tak hlídat, už nejsem malý kluk!“ ,,To máš sice pravdu, ale stále jsi můj bratr a i něco víc.“ ,,Ale Tome, nebudeš zase žárlit, že ne?“ ,,A jak nemám žárlit, když nevím, kam chodíš
„Bille, pojď sem,“ vyzval Tom Billa. Ten k němu okamžitě přešel. Nekladl odpor, jako vždycky. Všechno začalo, asi když mu bylo tak devět let. Nebo dřív? Či později? Bylo to v listopadu? Nebo snad v červnu? Nevěděl. Možná to trvalo déle, možná
Lehce potáhnu z cigarety, vdechnu do plic všechny ty škodliviny a vydechnu kouř. Dokážu si představit Davida, kdyby mě teď viděl. Už sice ví, že kouřím, ale tak nějak se s tím ještě nedokázal vyrovnat. Přesně vím, jak by zareagoval. Mám je
,,Au, jsi vůbec normální, Tome? V poslední době mám o tobě jiné mínění, než jsem měl donedávna,“ rozhořčeně jsem pohlédl na svého bratra, který se skoro popadal za břicho, jak se smál tomu, že do mě zase strká a já pod tlakem
,,Tady máte klíče od pokojů, akorát má to jeden háček! Bohužel už měli pouze dva jednolůžkový pokoje a jeden apartmán, takže se musíte nějak rozdělit a dva z vás budou spát spolu.“ Oznámil jim David, když se vracel z recepce hotelu, kam
To je fakt super! Když mi rodiče konečně dovolili jet o prázdninách do Německa, tak mi řekli, že si tam musím najít brigádu, a vydělávat si na sebe sama. Sice sem nejdřív myslela, že pár dní před odjezdem už nic neseženu a
,,Všechno to začalo, když nám bylo pouhých pět let… Do té doby jsme ještě byli šťastné děti, které neznaly nic zlého… Ovšem, to se brzy změnilo… Přesně v den našich šestých narozenin… Po půlnoci, 1. září 1995, už byl šťastný jen jeden
*Po dvou týdnech* ,,Tommy??“ Billův tichý hlas se nesl od dveří pokoje.. Otočil jsem se jeho směrem.. Usmál jsem se.. Stál tam jen v boxerkách a jeho černé vlásky mu stály na všechny strany.. ,,Pojď ke mně,“ špitl jsem potichu a trochu
V pokoji se rozhostila tma, jejíž nahota pohltila všechno kolem, zvuky se rozplynuly v temné škále barev. Bill se pomalým svůdným a houpavým krokem přesouval za bratrem, který ležel v jeho posteli a opíral se o špičaté lokty. Tom zavřel oči a
,,Jo, jo… Jasně… Neboj se, Gustave… Ne, dneska na něj opravdu nebudeme ještě dvě hodiny čekat… Buď v klidu, míst bude dost… ne nemyslím si, že bys to měl objednávat předem… Jo jasně, stavte se pro nás v půl osmý… Ahoj.“ Tom
Tuto povídku bych chtěla věnovat své nejlepší netové kamarádce, která twc miluje. Emiily, mám tě ráda! Je možné, aby byla tahle hodina tak nudná? Je. Bohužel! Stále ty stejné kecy; geologie, geomorfologie, podnebí, vodstvo. A jde to zase od začátku. Ano, zeměpis!
Tom nešel za Jessicou. Nepopíral, že mu byla sympatická, ale to bylo asi všechno. Jediný, koho chtěl, byl Bill… Ale ten očividně nechtěl jeho. Nebo možná ano, ale nechtěl si to přiznat… Což nakonec vyjde nastejno. Nebude ho přesvědčovat, nebude ho přece
