„Dobré ráno, lásko.“ Černé vlasy polechtaly Toma na tváři. Trochu se zavrtěl a rukou se na místě, kde se ho dotkly, podrbal. „Tak vstávej, ty lenochu,“ nedal se odbýt Bill. Naklonil se přes Tomova záda, aby ještě líp viděl do jeho obličeje.
„Tak máte všechno?“ zeptala se už asi po sté matka. Stála ve dveřích Billova pokoje, s rukama zkříženýma na hrudi. Očima přelétávala množství zavazadel, která její synové postupně hromadili uprostřed pokoje. „Bille, myslíš, že ti tu ještě něco taky zůstane?“ zasmála se
„Kluci,“ ozval se na chodbě Simonin hlas. „Kde jste? Pojďte si vypít čaj a vzít trošku cukroví!“ Bill bleskurychle zdvihl hlavu z Tomova ramene. Překulil se přes něj a vstal. Dvěma kroky přešel ke skříňce s cédéčky. Prudkým pohybem hrábl do přihrádky,
………. o čtyři týdny později……. Týdny od skončení turné uběhly jak voda. Mezi Magdeburgem a Berlínem se denně vyměnilo množství smsek plných něžných slov a jednoho rána se Bill probudil a uvědomil si, že den D, kdy má Tom přijet do Magdeburgu,
Otevřel oči. Chvíli trvalo než mu došlo, kde je. Jazykem automaticky srovnal kovovou ozdůbku ve rtu, která se mu ve spánku trošku posunula. Pootočil hlavu. Bill ještě spal. Rozcuchané vlasy rozházené po bílém polštáři, s dlaní sevřenou v pěst a přilepenou ke
Doma, doma, doma… Sladká čtyři písmena. Konečně doma. Bill nadšeně hupsnul na svoji postel a očima přeletěl pokoj. Jak dlouho už tady nebydlím? Skoro pět měsíců… mám pocit, že pět měsíců je věčnost. Tolik věcí se za tu dobu přihodilo. Úplně se
Dychtivě, s rozechvělýma rukama, hladil Tomova záda, přitahoval si ho stále blíž a blíž, prsty přejížděl po páteři až hluboko dolů, k okraji velmi nízko posazených džínů. Objímali se a vychutnávali si pocit znovu objeveného štěstí… štěstí z pouhé přítomnosti toho druhého.
Gustavova slova měla pro Billa nečekaně povzbuzující účinek. Jestli se předtím obával toho, co mu Tom chtěl venku před klubem říct, a raději ho umlčel po svém způsobu, teď se nebál. Věřil, že ať to bude cokoli, ve své podstatě to bude
Nenávistně sledoval trojici u baru. Minuty pomalu utíkaly a on najednou věděl, že to opravdu nevydrží. Musím jít za ním. Nesnesu, aby se na něj tak díval. A David samozřejmě nezasáhne. Klidně toho chlápka nechá, aby Billa očumoval. Vyskočil tak rychle, až
„Nevíte, co je s Laurou?“ zeptal se z ničeho nic Georg a zkoumavě přelétl pohledem z Toma na Gustava a zpět. „Co by mělo být?“ Gustav naprosto netušil, kam Georg svojí otázkou míří. „Ničeho jste si nevšimli?“ Georgovi tahle věc zřejmě ležela
Uplynulo teprve několik minut od chvíle, kdy Laura opustila Tomův pokoj. I když si to nedokázal nijak racionálně zdůvodnit, byl si jistý, že z její strany už nebezpečí nehrozí. Tahle zkušenost Lauru zlomila. Cítil to. Naprosto přesně poznal okamžik, kdy pochopila, kdy
……o hodinu později….. „Bille? Jsi tady?“ zavolal Tom ode dveří. Opatrně nahlížel do Billova pokoje, ale nikde ho neviděl. „Tady jsem,“ zazněl Billův zastřený hlas. „Kde „tady“?“ „V koupelně… Pojď sem…“ „No… já radši… ehm…“ Tom si nervózně odkašlal. „Počkám tady. David
Vystoupil z taxíku před hotelem, na jehož jméno a adresu si po chvíli přemýšlení vzpomněl. Na recepci si vyzvedl klíče a s tichým pobrukováním Rette mich stoupal po skořicovém koberci zakrývajícím schody až do čtvrtého patra. Za dveřmi svého pokoje téměř okamžitě
Vyhýbal se tomu zůstat s Billem o samotě, neustále si dával pozor, aby u toho byl přítomen i někdo jiný. Bál se. Bál se postavit se tomu otevřeně a říct, co se vlastně děje. „Tome, takhle to dál nejde, musíme si promluvit.“
„Chci být s Billem sám,“ vyslovil Tom zřetelně s důrazem na každém slovu. David vcelku ulehčeně vydechl a rychle pokýval hlavou. „Jistě, stejně už jsem chtěl jít…“ zbaběle vycouval. Děsili ho, oba. Hmatatelně cítil napětí a ještě cosi jiného, co mezi nimi
