„Tome? Můžeš mi to vysvětlit?“ zeptal se nevěřícně Bill. „Pojď ke mně,“ zašeptal Tom. Nečekal, až Bill učiní první krok, sám mu nedočkavě vyšel vstříc. Stačilo jen pár kroků, vtáhl jej dovnitř pokoje a silně se k němu přitiskl. Lásko moje… tohle
„Já vím, že to je tvůj bratr,“ pokračoval David po chvilce. „Ale nevím, s kým jiným bych o tom mohl mluvit, aniž by toho zneužil.“ Bill chápavě přikývl. „To je v pořádku, Davide, poslouchám.“ Snažil se působit klidně a nedat najevo ohromnou
Opatrně zaklepal na dveře bratrova pokoje. Čekal, že se ozve známý hlas, ale dlouho bylo ticho. Lehce stiskl kovovou kliku a zkusil, jestli jsou dveře odemčené. Byly. Vstoupil do zšeřelého pokoje. Žaluzie nebyly stažené, takže do místnosti pronikalo bledé měsíční světlo a
…….. o týden později…… Listopad překročil svoji polovinu. Do konce turné už zbývalo odehrát jen posledních pár koncertů. Kluci pociťovali mírnou únavu ze všeho toho rozruchu a pozornosti, která se na ně upínala, kamkoli přijeli. Stále znovu a znovu prožívali pocity bezmezné
„Tome, jsi v pořádku,“ přitočil se k němu David starostlivě, jen co se vrátil do šatny. „Jo, dobrý,“ zahuhlal Tom neochotně. Nestál o Davidovu péči. „Ukaž,“ opatrně se dotkl prsty jeho hladké tváře, „vždyť ty celý hoříš!“ Odhrnul mu čepici z čela
Měla štěstí. Dvojčata ještě stála u výtahu a čekala na kabinu. Stáli vedle sebe, tolik podobní a zároveň tak jiní… Podle živé gestikulace a rychlého pohybu Billových rtů usoudila, že bratrovi vypráví něco, co hodně prožívá. Byli tak zabraní do sebe, že
„Tome, kdes byl tak dlouho?“ Bill stál v koupelně a připravoval se na koncert. Ruce měl plné tužek a stínů a snažil se vytvořit na svém obličeji perfektní nalíčení. Byl zvyklý se upravovat sám, nechtěl to nechat na Lucy, i když to
…….druhý den ……….. „Slib mi, že se na ni ani nepodíváš.“ „Jak ti to mám slíbit, když s námi bude pracovat, mluvit s námi … To přece nejde.“ „Tak dobře, ale jestli uvidím, že se jí koukáš jinam než do očí, tak
Dohoda zněla jasně. Do konce turné zbývají necelé tři týdny. Tom napíše otci i matce zprávu, aby se uklidnili, že je v pořádku. Až se vrátí do Berlína, všichni se sejdou a promluví si. Bill pocítil záchvěv pocitu velmi blízkému pocitu štěstí.
„Já jsem tak unavenej,“ mumlal zničeně Bill, když konečně dorazili do hotelu a dopadl do své postele. Večer v klubu dopadl nad očekávání dobře. Atmosféra fantastická, Georg se celkem držel a Billa zbytečně nedráždil dotěrnými dotazy na téma: Tom a jeho sexuální
Tom dorazil na pozdní snídani něco po jedenácté. Bill tu zřejmě ještě nebyl. U kulatého, bohatě prostřeného stolu seděl jen David, rozkošnicky si vychutnával svoji ranní kávu a četl noviny. „Ehm… můžu?“ David zdvihl oči od rozečtených stránek. „Ale jistě,“ ukázal rukou
…… o tři dny později ……. „Někdy si tak říkám, jak dlouho se tohle dá vydržet,“ vypadlo z Billa, jen co opustili za mohutných ovací pódium a vrhli se v šatně na plastové lahve s vodou. Ručníky kolem krku, každý ukořistil jednu
Nenápadně sunul svoji ruku po studeném zábradlí, až narazila na Tomův špičatý loket. Přivřel oči, věděl, že se Bill o něco pokusí. Je tak umíněný a tvrdohlavý. Zavrtěl hlavou. „Nedělej to. Nechci…“ Bill jen přisunul své tělo o něco blíž. „Opravdu nechceš?
Do rána už zbývalo jen několik hodin. Ačkoli se oba snažili přesvědčit toho druhého, že již dávno tvrdě spí a nevnímají vzájemnou přítomnost, bylo jim naprosto jasné, že tomu tak není. Oba měli hlavu plnou nemožné lásky a oba chtěli zapomenout. Oba
Bylo těsně po poledni, když dorazili na místo určení. Ani by už nedokázali vyjmenovat názvy všech hotelů, kde v posledních dnech spali, všechny jim splývaly do jediné anonymní budovy. Na recepčním pultu leželo několik klíčů s barevnými přívěsky, označujícími pokoje. Hotel byl
