„Billí?“ řeknu konečně, co ho najdu relaxovat ve výřivce… Csss já tady prohledám celej barák a on si tu skoro spí….
„No?“ zamumlá a lehce se zapře na loktech aby na mě viděl.
„Já tě tu hledám jak vůl a ty si tady takhle relaxuješ?“ řeknu mu ublíženě.
„Kdo relaxuje?“ zavrčí a hodí hnusnej pohled.
„Ty se zlobíš?!“ zeptám se ho a pomalu za ním lezu do výřivky.
„Promiň… Ale já jsem vážně chtěl, abys měl něco na potom,“ kuňknu ještě na svojí obranu.
„Hmpf,“ dostane se mi odpovědi… co to má bejt?
„Jaký hmpf?!“ Zeptám se ho nechápavě a zvednu obočí.
„Víš, Tome… Když někdo řekne ‚hmpf‘, tak to znamená, že je naštvaný a nehodlá se o tom bavit!“ řekne mi lehce na štvaně a protáčí oči jako divej…
„Nebejt tý podoby, tak si vážně myslim, že nejsi můj bratr, že tě v porodnici prostě vyměnili…“ dodá a ušklíbne se.
„No asi by to bylo lepší, protože kdybych nebyl tvůj bratr, tak tohle by nebylo trestný,“ řeknu mu s úsměvem a vlezu za ním, neodpustím si to a začnu ho rychle líbat.
„To sice ne, ale stejně my na nás všichni koukali jak na…“ začne Bill větu, ale u konce se zasekne… Doufám, že nechce říct to slovo začínající na B jinak ho tu ukřižuju jako Ježíše
„Na co?“ zeptám se radši…
„Na… Na debily!“ zakoktá se a tiká očima…
„To na nás koukaj i tak jestli sis nevšiml“ řeknu a začnu se smát, aby se lehce uvolnila atmosféra.
„Ty seš blbej!“ křikne a cákne po mě vodu.
„Proč?“ zeptám se ublíženě a zaxichtim se na něj.
„Protože jsi Kaulitz!“ začne se smát, jelikož to nechápu tak blbě čumim ale po chvíli mi to dojde a začnu se smát s nim…
„Cák!“ stříknu na něj vodu a směju se jeho nechápavýmu výrazu…Vážně jsme jak děti… Nejdřív polštářová bitka a teď tohle
„Co coo je?!“ nechápe a mě to rozesměje ještě víc.
„Cák cák!“ smích mě ale přejde ve chvíli, kdy mi v obličeji přistane solidní dávka tý hnusný chlorovaný vody.
„A máš to,“ směje se mi Bill… Csss a to si říká brácha?
„Tome, už mě nebaví tady sedět a koukat na tvůj nechápavej obličej,“ řekne mi po chvíli a já se proberu ze svejch myšlenek.
„Já to chápu… Jenom čekám na odškodněnou,“ řeknu mu rychle a našpulim pusu.
„Tak proč jsi nechával takej nechápavej výraz?“ řekne a divně se na mě kouká.
„Ježiši, Bille, neptej se furt a už mi dej toho francka!“ zasténám a rychle se na něj vrhnu…
Bill je zaskočnej ale po chvíli se přidá a krááásně, něžně, procítěně spolupracuje…
Bože, tak už vim co mi ty poslední roky tak hrozně moc chybělo, co jsem čekal od každý tý holky co se mnou byla… a přitom jsem to měl tak blízko!!!
Přísahám, že se Billa nikdy nevzdám!! Je můj, jenom můj, ještě na něj nějaká fanynka šáhne a zabiju jí…
Líbáme se strašně dlouho, hladíme se rukama všude možně, nic víc nic míň, v tuhle chvíli nám to oběma bohatě stačí… Je to nekonečný a skvělý…!
Ani si nevšimneme, že nám přestaly bublat bublinky, že voda snížila stupně a že začínáme modrat zimou. Po chvíli, kdy se tak klepeme a Bill mě každou chvilku kousne jak se mu klepou zuby zimou (A/N ne jako že by měl protézu! prostě mu je zima xD).
Pomalu se od něj odtrhnu, pohladim ho po tváři…
,,Bille, pojď, ať nejsme nemocní,“ řeknu a vylezu z vody… Billovi podám ruku a jdeme dovnitř, skočim se nahoru oblíknout do něčeho teplejšího a jdu do kuchyně.
,,Tomí?! Chceš taky kakao?“ zeptá se mě Bill z kuchyně a já si sedám do obýváku
,,Jo rád, díky,“ křiknu zpátky a sáhnu po krabici s dvdčkama…
,,Bille? Na co se chceš dívat?“ zeptám se ho, když se objeví ve dveřích s hrnkama kakaa…
„Uhhhm… mě to je jedno,“ řekne ale po chvíli zjistim, že mu to tak jedno neni, po dvaceti minutách překřikování a hádání se dohodneme na Mizerové 2…
U filmu se klátíme smíchy i když jsme ho viděli snad tisíckrát…
Bill má hlavu opřenou o moje rameno a usrkává kakaíčko, jak tomu říká xD
Opatrně otočim hlavu a pozoruju ho.
,,Proč na mě tak koukáš?!“ zeptá se mě a přitom neodtrhne oči od obrazovky, lehce se usměju a dál nespouštim oči z jeho dokonalý tváře…
,,Tome, nedívej se na mě tak!!!“ řekne a nervózně se na mě podívá.
,,Víš co jsme vždycky dělal, když jsi spal?!“ zeptám se ho najednou.
,,Uhmmm… netuším, co?!“ zeptá se mě s otázkou v očích…
,,Fotil si tě a večer jsem se na tebe koukal a představoval si, jaký by to bylo, kdyby jsi byl vedle mě!“ řeknu mu a usměju se na něj…
,,Vážně?! … To jako fakt? Můžu ty fotky vidět?!“ zeptá se mě překvapeně, nevěřícně ale v očích se mu objevěj plamínky nadšení.
,,Jasně, že jo!“ řeknu, vytáhnu mobil a najdu tu zašifrovanou složku a podám mu to…
Bill si s překvapeným výrazem a s úsměvem na tváři prohlížel ty stovky mejch skoro uměleckejch fotek.
,,Tome… já… já… to je krásný… “ řekne a asi nemá slov.
Pomalu mu položím ukazováček na rty a přiblížim se k němu.
,,Nic neříkej!“ zašeptám, pohladím ho po tváři a konečně ho zase políbím, už se mi stýskalo po těch jeho rtech.
Najednou mi ale zazvoní mobil…
,,Nech to bejt!“ řekne Bill a tak se mu dál věnuju… Když ale začne za chvíli zvonit mobil Billovi, odtrhnu se od něj.
,,Tak to vem, když po nás někdo tak touží!“ řeknu mu…
,,Gustav!“ řekne Bill a rovnou to přepne na hlasitej hovor a posloucháme oba…
,,Mno, čau Gustave!!“ řekneme na stejno.
,,Potřebuješ něco?“ zeptá se Bill
,,Čau kluci… Hele já jsme se dneska vrátil z dovči a Georg se vrací zejtra… Tak nás napadlo, jestli by jsme mohli za váma tak za tejden přijet… Ještě by jsme dali vědět, kdy přesně!“ řekne nadšeně Gustav. Začnu prudce kroutit hlavou, ale Bill smutně povzdychne a řekne…
,,Mno, jasně že můžete… Tak se ještě ozvěte, kdy vás máme vyzvednout na letišti!“
,,Tak super… Jo Tome, Georg se ptá, jestli tam jsou nějaký roštěnky!“ řekne se smíchem… a Bill protočí oči..
,,Mno jasně, že jsou… a všechny nahžavený přímo na něj!“ řeknu napruženě, ale pak se tomu všichni začneme smát…
,,Tak čau, Gustave a dejte teda ještě vědět!“ řekne Bill
,,Jo jasně, tak čau,“ řekne a položí to…
,,Skvělý, takže máme o týden kratší čas být jenom spolu!“ řeknu a zhroutím se do křesla…
,,Neboj, nějak se to zvládne… hele stejně jim musíme uvolnit jeden pokoj, takže aspoň nebude divný, že budeme spát spolu…“ řekne Bill… snaží se mi zvednout náladu, i když taky není dvakrát nadšenej, že tu budou…
,,Jo… aspoň něco,“ řeknu mu a usměju se na něj…
,,Tak kde jsme to přestali?!“ zeptá se laškovně Bill a zamrká řasama jak mrkací pana…
Začnu se smát a přitáhnu si ho k sobě…
autor: Edie, Žabička
betaread: Janule
