Fall into the hysteria 2.

autor: Lenna W.K.T. & PeTiŠka

JAKO NA ZAČÁTCÍCH

Bill
„Oh můj bože. Dotýkej se mě.“ Vydechnu a zaryju mu nechtěně nehty do ramen. Slyším, jak tiše vydechnu, tak s omluvou povolím.
Škubnu sebou lehce, když idylku přeruší rachot v pokoji.
„Kluci jsou tu…“ zamumlám a odtáhnu se od něj, očima hledám nějaký ručník. Vždyť jsem si ho sem nesl! Jsem sklerotický, nebo spíš až moc unavený z toho všeho. Kouknu po chvíli na Toma a povzbudivě na něj mrknu. „Noc, Tome, noc…“ usměju se, vylezu a nalezený ručník omotám kolem pasu.

Tom
Nádech, výdech. Se smíchem vylezu a natáhnu se pro hotelový ručník. Omotám si ho kolem pasu, taky si svážu dredy a pak se usuším a oblíknu.
„Zdar kluci,“ pozdravím a zaksichtím se na ně.
„Co se děje?“ koukne se na mě Georg.
„Nic se neděje. Jdeme si zapařit. Jako za starých časů,“ mrknu na něj a jemu spadne držka.
„Billy, už dorazilo jídlo?“

Bill
Přiběhnu k nim už taky oblečený a suším ještě ručníkem vlasy. „Mělo by tu být každou chvíli, říkal jsem na osmou.“ Zamračím se lehce, ale přesně v tu chvíli zaklepe na dveře někdo. „To bude ono!“ vydechnu a otevřu dveře, plný tác jídla, oči mi zazáří. „Oh, perfektní, dovnitř prosím, připište vše na náš účet.“ Usměju se.

Georg
„Vy jste naprosto zmagořili, jinak si to nedovedu představit.“ Kouknu na hromadu fast foodu a několik plechovek piva. „Píchli jste si něco?“ kouknu na ně podezřele.

Tom
„Proč bychom si měli něco píchat?“ Významně se na Billa usměju. „Jen prostě máme chuť řádit. Bille, toho alkoholu je málo, ještě doobjednám, zavolám Sakimu, on nám pro to dojde, jo? Chce to nějakou vodku,“ vypláznu jazyk.

Gustav
Mám takový pocit, že se tu něco děje. Předtím byli zdrcení, nechuť dělat cokoliv, a najednou taková změna. Pozvednu obočí ale nakonec… proč ne.
„Mně to náhodou přijde jako suprovej nápad,“ mrknu na ně, a hned se ujmu jednoho piva. Stejně ale mám divný pocit.

Georg
„Přijde mi to, jako kdyby měl přijít konec světa a vy se ho snažíte plně využít.“ Zamumlám a natáhnu se stejně tak pro jednu plechovku. Zatřepu s ní nevědomky a po otevření dostanu sprchu do obličeje. „Ups…“

Bill
„Bože, jen jsme uznali za vhodné udělat si trochu volného večera a zavzpomínat na staré časy.“ Pronesu klidně a zasměju se nad Georgovým ohozem. Skočím na gauč a odložím nohy na stůl. „Radši vodku než pivo, počkám si.“ Usměju se.

Tom
Mrknu na Billa jedním okem a vytočím Sakiho.
„Prosím, vím, že si nám dneska zachránil život, ale mohl bys nám ho zachránit znovu?“
‚Co se děje?‘ vyjekne Saki.
„Eh, nic, nepřivezl bys nám tak 4 flašky vodky?“
‚Tome, zítra máte fungovat.‘ napomene mě.
„Já vím, budeme v pohodě, slibuju.“
‚Fajn za patnáct minut jsem tam,‘ zabručí a já s úsměvem dopadnu na pohovku.

Gustav
„Skoukneme něco?“
„Já se hlavně pořádně přežeru.“ Bill div neslintá jak se natahuje po jídlu.

Bill
Poperu se s Tomem o jeden z největších hamburgerů. Nehledě na to, že jich tam je asi pět, jde o rvačku z principu. „Udav se tím!“ vypláznu na něj jazyk pobaveně, když vyhraje. Jako vždycky. Saki tu je opravdu do chvíle, vyběhnu mu naproti a přijmu od něj 4 plné láhve kvalitní vodky. S poděkováním zase dveře zavřu a postavím je na stolek.
„Každý si jednu láhev musí vyprosit!“ pronesu vážně a zároveň se smíchem.

Georg
„Bille, krysa!“ vyjeknu a ukážu mu pod nohy.

Bill
„KDE?!“ vyjeknu a odskočím na křeslo, rozhlížejíc se. Když uvidím, jak bleskově Georg popadne láhve a porozdává je klukům, naoko se urazím, ale rychle mě to přejde. Zase vidím ty 15-ti letý puberťáky, kteří si užívali nekalného, co jim ještě nebylo ani přístupno. Bude se mi stýskat, o tom nemám pochyb.

Tom
„Idiote!“ vyjeknu na Georga se smíchem, když začne dělat s flaškou, jako když má meč.
„Pamatuješ, jak to dopadlo!“ dodám ještě a zakousnu se do hambáče. Pak nabídnu Billovi. Kousne si, i když má úplně ten samý a zakření se.
„Tvůj je lepší,“ ukáže a dá mi ochutnat svůj.

Gustav
Trošku nestíhám ty změny, ale nakonec se přidám. Odvaz neuškodí. Začnu po Kaulitzech házet hranolky. To byla vždycky děsná prdel.

Bill
„Hej!“ zasměju se, když dostanu přímý zásah do tváře. „Zkus nějakou chytit do pusy, Tome!“ otevřu pusu a předbíhám Gustavovi. Když mi tam přistane kus hovězího s tatarkou, nahodím nasraný výraz.

Georg
„Ou, yes!“ zasměju se, loknu si vodky. „To máte za tu kanadu tenkrát! Oh… ne… ne…“ začnu couvat před Tomem, který bez ostychu třepe další plechovkou piva a očividně nevypadá na to, že by ji vypil. S pískotem vyběhnu na chodbu, a už chytám slušnou sprchu alkoholu.

Bill
„Rušení nočního klidu!“ vyřítím se nadšeně za nimi.

Tom
Mávnu rukou, aby se schovali, a zaklepu na dveře. Otevře nějaká tlustá ženská. Fakt ošklivá. Jen na mě nechápavě kouká.
„Dobrý večer, nešla byste na rande?“
Procedím mezi zuby a snažím se nepochcat smíchy.

Gustav
Dojdu za Tomovy záda a zamručím. Ruce dám v bok a začnu poklepávat nohou.
„Ehm, myslel jsem, že jdeš na rande se mnou, Tome. Ty jsi hrozný ničema! Už tě nikdy nechci vidět.“ Pak odběhnu a mávám rukama nad hlavou. Proběhnu kolem ostatních, kteří div nejsou smíchy zakousnutý ve dveřích.

Bill
Dusím se téměř smíchy. Nasadím vážnou tvář a rozejdu se za bráchou. „On vás obtěžuje, mladá pani? Oh, nebuďte z toho rozhozená, mě obtěžuje každý večer.“ Obejmu ho zezadu a zajedu mu rukama pod tričko. „A to ještě nevíte, jakým způsobem mě obtěžuje…“ zamručím s lehkým úsměvem na tváři a sjedu dlaněmi k jeho pásku a naoko rozepínám. „Sexuálně! A to je můj bratr, no chápete to?!“ zavrtím dramaticky hlavou, ženská zřejmě pomalu na mrtvičku.

Tom
„Neblbni, nebo to tady paní ukážu. Ehm, tak jdete na to rande nebo ne?“ PLESK! „Au…“ přilítla mi facka jak prase. PRÁSK! Flákla s dveřmi a já se otočím a přitisknu ho ke zdi.
„Tak sexuálně obtěžuju, jo?“

Gustav
Otočím se a překvapeně je sleduju. Tohle není už jen sourozenecké škádlení.

Tom
„Mám chuť to vykřičet do celého světa.“

Bill
Vypísknu a zasměju se. „Tome, Tome… Tome… pusť mě, nebo ti přísahám, že tahle noc nebude naše… ale tvoje smrtelná!“ přivřu oči a snažím se ho kolenem nakopnout do rozkroku, ale vyhýbá se, šmejd!

Georg
„Co má chuť vykřičet do světa? Že je ožralej?“ nakrčím zamyšleně obočí a neustále sleduju dveře, které se před chvílí zabouchly, že bych věřil, že ta baba za nima stojí a každou chvíli vylítne zase ven vzteky.

Tom
„Pojď jim to říct.“ Navrhnu. Proč to tajit, že ano. Nahnu se k Billovu uchu. „Už nemáme co ztratit,“ brouknu tiše.

Gustav
Nakrčím obočí. Něco se tu děje. Mávnu na Georga, aby šel za mnou, a pořádně se napiju vodky.

Bill
Zvážním. „Já nevím, Tome, nechci kazit dnešní večer, co když to nevezmou, nepochopí…“ skousnu ret nejistě a položím mu dlaně na ramena. Upřímně mám z toho trochu obavy.

Georg
Jdu za ním a též upiju. „Co myslíš, že kujou?“

Tom
„Tak zítra? Po koncertě?“ brouknu. „Chci jim to říct. Chci to říct všem! Nebo aspoň bych chtěl, ale samozřejmě je to i tvoje rozhodnutí,“ mrknu a pohladím jej na bocích.

Gustav
„Nějakou kanadu?“ zašklebím se. „Bude to něco vážného podle mě.“

Bill
„Ještě to promyslím, dobře?“ zatahám ho lehce za dred a pousměju se. „Ale přestaňme teď myslet na vážnosti, už se to tak rozjelo… mám tam ještě dobrou půlku vodky!“ vydechnu a poskočím směrem k pokoji.

Georg
„Jsou zatraceně divní dneska…“ zavrtím hlavou.

Tom
„Aby ti nebylo blbě.“ Cvrnknu ho do nosu. Pak ho políbím a nechám ho jít. Jak vchází do pokoje, tak ho plesknu přes zadek.
Jenže v tom cítím pivo v ksichtě.
„Gustave, ty hovado.“

Gustav
Zatímco Georg přemýšlel a bylo vidět, že opravdu ho to bolí, vzal jsem pivo a pěkně ho natlakoval.
„Promiň, já si nemohl pomoct!“ Tom hrábne pro hrstku hranolků a mrskne ji po mně, že většina vylítá z otevřeného okna, když se vyhnu.

Bill
Takhle blbnout vydržíme dobré dvě hodiny, kdy už není co házet a kdy už není ani co pít, veškerý alkohol vypitý, nebo rozlitý, pokoj naprosto zdemolovaný a řekl bych i odporný, jak jsem chtěl. Georg to zalomil na gauči, z pusy mu tečou sliny, chrápe a Gustav tak tak odlezl do svého pokoje.
A tak postávám u okna, též se mi lehce motá hlava, musím zaostřovat, abych viděl, a lehce se pohupuju, ale usmívám se pro sebe, nemyslím si, že by tohle nebyl nepovedený večer. Byl dokonalý, stejně tak jako před lety, kdy jsme ještě nebyli vystaveni tomu vražednému tempu a nátlaku na psychiku. Jako tenkrát, kdy jsme byli poprvé na hotelu a užívali si to. Bude to nezapomenutelný večer, alespoň pro mě ano…

Tom
Přijdu k bráškovi. Zezadu ho obejmu.
„Oh, krásně voníš, Billy,“ zamručím spokojeně. Jsem opilý. Hodně opilý, jen tak tak, abych nezvracel. Špatně mi není, ale jsem rád, že stojím. Slabě se o Billa otřu a opřu si hlavu o jeho rameno.
„Georgova kanada čeká. Tohle mu dlužíme. Pak můžeme jít ke mně,“ podívám se na postel, která je absolutně nepoužitelná ke spaní. Celá politá.

Bill
Usměju se a lehce se o něj opřu zády. „Já ti ani nevím, je mi ho líto už tak, a to leží docela čistý, nezasažený.“ Uchechtnu se a hlavu opřu lehce o jeho. „Ale to bychom zase nebyli my, kdybychom nevyužili příležitosti, že?“

Tom
„Co s ním provedeme? Zubní Pastu do ponožek?“ zakřením se.

Bill
„A depilační vosk na vlasy, hm?“ zasměju se a táhnu ho už do koupelny, vždycky se tam dá najít tolik věcí k využití. „Bože, už ho slyším, jak bude nadávat. Musíme se u tebe zamknout, Tome, jinak nás zabije!“ zasměju se.

Tom
„To víš, že se zamkneme. S ničím jiným ani nepočítám,“ usměju se.
„Oholíme mu nohy,“ navrhnu.

Bill
„U toho se probudí… oh, ne já vím… naliju mu ten depilační vosk na nohy… pak přiložíme ty vložky… až řeknu, strhneme a zdrhneme na pokoj, dobře?“ směju se a vytáhnu onen vosk… vždy vybaven. „Ale musíš běžet, Tome, ne že se budeš plazit…“

Tom
„Poběžím, neboj,“ usměju se. „Anebo mu to tam můžeme nechat. Bude to muset strhnout tak jako tak, až se vzbudí,“ zakřením se a hledám hotelovou pastu na zuby.

Bill
„Pravda!“ přikývnu a společně zamíříme za Hagenem. Zatímco Tom mu nadělává do ponožek, opatrně mu nalejvám vosk na nohy. Chudák zarostlej, to bude krutě bolet. „Díky bohu, že si vzal tříčtvrtky…“ syknu, když dokončím své dílo a lípnu mu tam vložky na to. „Teď se zdekovat!“

Tom
Rychle Billa popadnu za ruku, vezmu zbyteček vodky, co jsem potkal, a zdrhli jsme ke mně do pokoje. Zamkli jsme se a smáli se, až se za břicha popadali.
„Bože, tohle miluju…“
„Kdy nám naposled bylo takhle dobře?“
„Tak před čtyřmi roky, počítám-li správně.“ Zapřemýšlím.

autor: Lenna W.K.T. & PeTiŠka