Vítám vás téměř po roce u dalšího rozhovoru. Tentokrát jsem se rozhodla vyzpovídat hned dvě autorky najednou, protože spolu nejen píšou povídky, ale taky chodí do školy. Zrovna nedávno se vrátily s druhou řadou své povídky Ničitel, takže je vám už jasné, o kom bude řeč. Jsou to Dietřisko a Kentaur, autorky šílených i vážných povídek.
První otázka bývá vždycky stejná, takže ani u vás dvou neporuším zavedený postup. 🙂 Řekněte nám o sobě cokoliv, co chcete prozradit, např. odkud jste, kolik vám je, jak se jmenujete, co studujete nebo případně čím se živíte, konfekční velikost, váhu, výšku, úchylky, otravné sourozence, mazlíčky, prostě nám o sobě vyslepičte co nejvíc podrobností, hlavně drby jsou velice vítané. 😀 Klidně práskněte na tu druhou něco pikantního, oko čtenáře na takových informacích jistě rádo spočine. 🙂
D.: Takže, pocházíme z jednoho malebného města jménem Lanškroun (pokud budete mít štěstí, možná ho najdete i na mapě.) Mně již brzy bude šestnáct (ano, už budu velká holka! :D) Jmenuji se Daniela a studuji na Gymnáziu. Váhu ani velikost radši zmiňovat nebudu – ještě byste se vyděsili 😀 Úchylek mám spoustu 😀 Jako malá jsem olizovala zdi 😀 Nyní ujíždím převážně na své hudbě, jsem otaku, zajímám se o satanismus a okultismus a jsem asexuál s hodně perverzní myslí – a taky narážkami, eh. Mám pořád hlad 😀 A taky jsem mág. Mám tříměsíčního bráchu a tři kočky (Obluda, Debil a Kocour – jména jsem vymýšlela já, asi to jde poznat :D) Drby o sobě žádné neznám, jsem nezajímavý člověk stranící se společnosti 😀 To je tak vše o mně.
K.: Tak já se jmenuju Veronika a je mi 16 let. Stejně jako Danča i já navštěvuji ústav zvaný Gymnázium. Vlastně spolu chodíme do jedné třídy, a dokonce spolu i sedíme. Proto při hodinách věčně nedáváme pozor a místo toho píšeme twincesty :D. A ještě si myslíme, jaký jsme rebelové 😀 No, jako malá jsem měla přezdívku Troll (ano, takový ten roztomilý zelený tvoreček), ale pak se to nějak zvrtlo a vznikl z toho Kentaur (Opovaž se říct proč, Dietře! :D). Mám starší sestru a taky želvu. Ta se jmenuje Benjamín – ta želva. Teda původně se měla jmenovat Perla, ale to jsem zavrhla, protože mužská varianta tohoto jména je opravdu strašná. Já nevím jak vy, ale když se řekne Perlák, vybavím si nějakou obludu. Nějaké ty úchylky by se určitě našly. Například neuvěřitelně ráda používám úchylná slova, jako je kamrlík, šmrdlat a tak podobně 😀 Drby o sobě taky žádné neznám, na to se spíš ptejte Danči.
A tohle jsme my a náš kámoš pórek 🙂 (Dietřisko vlevo a Kentaur vpravo)
Trochu stará fotka, ale to přece nikomu nevadí!
😀 No tak začátek bezvadnej… stejně jako vaše povídky, který jsou vtipný, svižný, dobře se čtou a baví mě.
Dietřisko, tvoje přezdívka mi vždycky evokovala něco s dietou, jako třeba že jsi tak usilovná v držení diet, až to s tebou tříská :-D, ale ono je to asi jinak, co? 🙂 Jména tvých koček jsou taky úžasný, takže se tý přezdívce už teď nedivím. Kentaur je něco podobnýho, máte obě naprosto „netokiohotelácký“ nicky. Celkem by mě ten důvod změny z Trolla na Kentaura zajímal… 😀
Jinak satanisti, mágové a otaku tu asi všichni nejsme, ale úchylové spolehlivě, takže jste obě na správným blogu. 🙂 Jste šíleně mladý, holky, i když je fakt, že já si v šestnácti přišla dospělá, takže v pohodě. 🙂 Čím to, že k takovýmhle záležitostem, jako je twincest, pořád ještě tíhnout tak mladý holky? Jak dlouho už v tom jedete? Co pro vás vlastně znamenají TH jako hudební skupina? Když se proslavili, bylo vám sedm. Vnímáte je vůbec jako skupinu, nebo jste skočily rovnou do twincestu, aniž byste TH nějak blíž znaly? Přijde mi, že lidi tohohle věku už nemůžou do takový věci přijít jako normální fans, který nejdřív milujou skupinu a až pak se zvrhnou. 😀 Jak to bylo s vámi dvěma?
D.: Děkujeme moc za pochvalu 🙂
:DDDD Ne, to fakt ne, s dietami všeho druhu jsem už dávno skončila 😀 Přezdívka vznikla kvůli mému obdivu (ironie :D) k tomu staroušovi Dieterovi 😀 (zajímavost: původní znění této přezdívky bylo MuciiiQDieter :DD) Já tu změnu z Trolla na Kentaura vysvětlím, protože Kentauřice se za to stydí 😀 Vymyslela jsem to já (jak jinak), kvůli jejímu… eh… menšímu objemu v oblasti hrudníku 😀 Dělám si z ní kvůli tomu nevinnou legraci (samozřejmě z lásky) a jednou jsem řekla, že je něco mezi holkou a klukem, čili Kentaur (moje dedukce jsou někdy docela zvláštní). Je to celkem srandy kopec vzhledem k tomu, že později jsem zjistila, že ten Kentaur jsem tu v podstatě já.
Já vím, že nejste mágové, protože mág můžu být jenom já 😀 No jo, už jsem velká holka 😀 Nevím, z jakého důvodu k tomu tíhnou lidé naší věkové kategorie, je to dosti filozofická otázka 😀 Píšeme twc někdy od konce léta 2013. TH byli jeden čas moje nejoblíbenější skupina, ale to až když mi bylo 13… Doby jejich největší slávy mě nějakým neznámým způsobem minuly 😀 Ale poslouchaly jsme je předtím, než jsme začaly psát – asi tak tři čtvrtě roku 😀
No, to je tak vše, co k tomu můžu říct 😀
K.: Díky i za mě 🙂
Tak tohle si vyřídíme, Dietře! 😀 Není od tebe vůbec hezké veřejně šířit takové věci.
Přijde mi, že už tak nějak bylo všechno okecáno, takže dodám jen pár slov k poslední otázce.
TH v podstatě znám od svých 10 – 11 let. V té době je poslouchala moje kamarádka, takže jsem o jejich existenci něco málo věděla. Pak se všechno nějak umlčelo a znovu jsem se k nim vrátila až někdy v létě 2013, kdy jsem se o ně jako skupinu začala zajímat. Ukázala jsem je Dietrovi a ona si je taky zamilovala. Po čase jsem náhodou narazila na nějaký odkaz sem na blog a tak se to stalo. Zhruba v půlce léta mi Dietřisko napsala, že chce psát twincest. A tak vznikl Paranormal Perversity a další 🙂
No 🙂 ani ve snu by mě nenapadlo, že místo diety je to ten starej vopelichanej kocour Dieter 😀 Kentauřice, práskni jí za to do palice tím pórkem, vůbec si to nenech líbit. 🙂 V životě prdlačky záleží na tom, co má člověk na hrudníku, když zrovna nechce točit porno :-D, hlavní je, co má v hlavě. 😀 To na hrudníku s věkem klesá, kdežto v hlavě toho neustále přibývá… teda do určitýho věku, pak to chcípne obojí a je po všem. To vy si ovšem ještě počkáte. 🙂
Je mi jasný, že když spolu chodíte do třídy, bude váš styl psaní asi vypadat podle toho. Jak u vás taková povídka vzniká? Kdo vymýšlí námět, kdo fóry, kdo je lepší v gramatice, který hodiny na psaní nejradši využíváte, a co se stane, až vás jednou vyhmátne úča a pošle vás to přečíst do ředitelny? 😀 Prostě nám popište váš tvůrčí proces.
D.: Předpokládám, že Kentauřice točit porno nebude, páč by se na to nikdo nedíval 😀 Ale mohlo by to posloužit k léčení nymfomanů ze závislosti na sexu… No nic 😀 Námět je většinou můj, fóry se vždycky nějak vymyslej samy… 😀 (Obzvlášť, když jsme spolu, no :D) Gramatika… To můžu říct, že jsem stoprocentně lepší. Kentauřice a čeština je jako jaderná katastrofa. (Jednou se mě dokonce zeptala: „Upír je s tvrdým, že jo?“ A o souslový a křový radši ani nemluvím.) Psát se dá při každé hodině, jenom nás rušej výklady učitelů 😀 Nejlíp se píše při matice… (No a pak vznikají takové situace, že dostaneme písemku z něčeho, o čem ani nevíme, že jsme brali. Ani při takovém zajímavém tématu, jako jsou koule, nedávám pozor.) Do ředitelny nás (snad) nikdo nepošle 😀 Jen nás pořád otravuje češtinářka: „Já vím, že obě píšete, něco s tím uděláme, zveřejníme to, dejte mi to přečíst.“ Jednou mi to málem sebrala… Zrovna tam bylo… eh… znáti takové sexuální harašení 😀 (Taky se mi povedlo napsat slohovku, kde jsem si takového harašení všimla, až když to učitelka četla před tabulí… Ale za výrazy lidí ve třídě to stálo :D) Čeština je nejhorší hodina na psaní 😀
K.: Hele Dietře, ty si koleduješ! 😀
Neboj, Janule, dostala zmrzlinou a rovnou do obličeje 😀 (ale s tím pórkem to taky není tak špatnej nápad 3:D Jen aby se chudák nezlomil).
Uznávám, že na gramatiku je lepší Dietřisko, to bezpochyby 😀 Ale právě proto veškeré přepisy a občas i opravy dělám já, co? Lenost je strašná, Díí 😛
Souhlasím s tím, že psát se dá vždycky, a nejhorší na to je čeština. Jen se bojím té chvíle, kdy nás to učitelka donutí přečíst před celou třídou 😀 No, v ostatních předmětech to není vůbec problém. Učitelé si celí spokojení myslí, že si pilně píšeme zápisky a my přitom vesele vytváříme například Ničitele 😀
No a bannery jsou bohužel taky moje práce (někdy to podle toho taky vypadá xD). Jsem totální počítačový antitalent, ale vždycky to na mě stejně zbyde 😀
Souslový a křový jsou bezva 😀 Výdám podobné lahůdki při opravování často. Třeba vyset nebo chvíly, to už jsou klasiky 🙂 Na to první jsem dokonce vymyslela originální mnemotechnickou pomůcku pro jednu autorku, která si to nebyla schopná zapamatovat. Zněla asi takhle: „Když to visí, je to měkký, tvrdý je to, jen když to stojí.“ No není to dost jasný? Stejně to psala furt dál 😀
No… tak další otázečka, dámy. Prozraďte nám vaše zájmy, koníčky, co (krom psaní twincestu) vás nejvíc baví, jakou máte rády muziku, filmy, knihy, sporty, eventuelně doporučte něco z toho i nám. 🙂
D: Ježišmarja 😀 To radši nechám bez komentáře 😀 Ale ta mnemotechnická pomůcka je super 😀 Moje lenost mi moc koníčků neumožňuje. Sekla jsem i s tím posledním, kterým je hraní na flétnu, ale začala jsem hrát na gitáru. Jinak kromě psaní vlastně nic nedělám.
Co se týče hudby, poslouchám hlavně rock, metal a metalcore. Moje nejoblíbenější skupiny jsou Black Veil Brides, Alesana, Butcher Babies, Suicide Silence a Maximum the Hormone. Na filmy se moc nedívám, ale miluju Pulp Fiction. Eh, knížky… Nejradši mám Prokletý ostrov. A už dříve jsem se zmiňovala, že jedním z mých největších a nejdůležitějších zájmů je anime. Těch mám ráda spoustu, ale nejradši mám Shingeki No Kyojin, je to závislost, je to můj život, dokonce se pohybuju v roleplay fandomu a prostě to miluju trochu, no.
K: Tak ta pomůcka je rozhodně skvělá! 😀 Klidně bys mohla vymyslet i nějaké pro mě 🙂
No, já stejně jako Dietřisko hrála na flétnu, ale nebavilo mě to, a tak jsem s tím sekla (ne, vůbec to nebude naší učitelkou :D). Pak taky ještě už několik let tancuju street dance a taky hraju na kytaru.
Hudební styly a kapely mám ráda ve většině případů stejné jako Dietřisko. Hlavně teda to metalcore a s tím související kapelu Bring Me The Horizon. Můj nejoblíbenější film je Suicide Room a knížky moc nečtu (ano, jsem na to příliš líná a popravdě, ffky jsou zábavnější :D). Dál se taky čas od času dívám na anime a čtu mangu (opravdu mám jen já ten pocit, že vždycky akorát všechno přeslepičím ještě jednou po Dietřisku? :D) Ze sportů mě baví všechny hry, ale kdybych měla vypíchnout jen jeden sport, byl by to určitě tenis. Jo a ještě závislačím na Aionu :3
No jak tak koukám, povinná četba se mezi vašimi zájmy nevyskytuje, gymnazistky 😀 Ovšem nic překvapivého, mně se taky nechtělo číst ruské autory, a taky mám něco podobnýho doma v podobě svého synátora. Když jsem si před pěti lety koupila svou první čtečku, dostala jsem v ní zdarma e-knihy autorů, kteří už jsou dávno mrtví, a tudíž na ně nikdo nevlastní autorská práva. Můj synátor se po nějakém čase díval, co tam mám, a když došel k jistému jménu, pozvedl obočí a s údivem přečetl: „Houmr?“ Já mu mrkla překvapeně přes rameno, kde tam co takovýho vidí, a víte, co to bylo za autora? „Homér, ty vole!“ opravila jsem ho jako správná matka. 😀 Ona tam totiž nebyla ta čárka nad e, takže to četl tak, jak je zvyklej z angličtiny. Ilias a Odyssea mu evidentně nic neříkala. Mám ovšem bohužel dojem, že se od té doby vůbec nic se nezměnilo :-D, ačkoliv bude letos maturovat. To asi vyletím z kůže, držte mi palce, ať to přežiju ve zdraví.
Tak co bych se vás tak ještě zeptala, děvčátka. Flétna už vás nebaví, ale fan fiction pořád jo, tak napište tři vaše nejoblíbenější povídky, co jste četly tady na blogu, doporučte ostatním, kteří třeba zrovna přišli a chtějí si přečíst něco, co se vám líbilo. Pokud navštěvujete THF, klidně i tamní díla. A tentokrát, aby to bylo spravedlivý, bude první odpovídat Kentaur, ať nemá pocit, že furt jenom přicmrndává. 😀
K: To nebylo nutný, Kentaur by se s tím nějak smířil 😀
No, k těm povídkám… Jak mám vybrat jenom tři, když jich je tolik božích? 😀 Ale rozhodně mezi top patří
Work Out, který rozhodně doporučuju! Úžasná, vtipná povídka, na kterou jsem se každé úterý těšila a moc děkuju Allce za překlad 🙂 Z trochu vážnějších povídek bych vybrala
#815 a jako poslední
Jednou budeš můj 🙂
D: Teď jsme se o Houmrovi učily, tak jsme si vzpomněly… 😀 No, ze mě je na prvním místě taky Work Out (mohanrocks je moje nejoblíbenější autorka), #815 a – po dlouhém rozhodování – Já nejsme já.
No pěkně děkuju, dámy 😀 teď jste mi to zavařily. Budu vypadat, jako když jsem si to objednala 😀 Každopádně díky za uznání, jako autorka jsem potěšená, že jsem v dobré společnosti. 🙂
Nastal čas na poslední otázku, a tou je doplňovačka. Máte to obě stejné, tak od sebe neopisujte 🙂
Dietřisko:
Když se ráno probudím…
chci umřít nebo se dovolávám spravedlnosti. Myslím, že vstávat brzo by mělo být zakázané.
Můj největší trapas v životě… se nedá určit, protože já jsem ten typ člověka, kterýmu se trapasy stávaj každej den. A potom je radši rychle zapomínám.
Kdybych se mohla setkat s někým slavným… měl by to být někdo působící v mé oblíbené skupině popřípadě filmu. Jinak by mi na tom nezáleželo. Akorát bych té osobě vy… objímala duši z těla.
Moje první láska… a zároveň asi poslední proběhla v létě, když mi bylo osm nebo devět. Byla jsem u pratety na prázdninách a jeden z mých příbuzných zhruba ve stejném věku si přivezl kamaráda. Znamenalo to spoustu romantických chvil ve stodole. Náhodou na tohle léto vzpomínám docela ráda, jen škoda, že jsme se pak už nikdy neviděli.
Až mi bude třicet… nemám tušení, co budu dělat. Mám sice naplánovanou budoucnost, ale to nemusí vyjít a tak. Možná budu rozumná a dospělá a tak, ale mám třicetileté kamarády, kteří jsou posedlí anime, počítačovými hrami, zvířaty a chovají se jako parta děcek na střední. Doufám, že to dopadne nějak takhle.
Když venku prší… tak se mi dobře přemýšlí a píše. Miluju déšť.
Miluju… jídlo, dobrou hudbu, černou barvu, čtení, psaní, spánek, když někdo pochválí moji tvorbu, když mi někdo dá hezkou přezdívku, svoje vlasy, svoji kytaru, historii, cestování, hnědý oči, kafe, černý humor…
Nenávidím… ranní vstávání, školu, kontakt s lidma, debilní lidi, když mi přestanou fungovat sluchátka, když má někdo očividně špatný názor a stojí si za ním i přes logické argumenty, homofobii, rasismus, učitelku chemie, šikanu a miliardu dalších malých věcí, protože mě dokáže nasrat spousta hovadin.
Když mám hlad… nejsem to já. Sežrala bych cokoliv, co vidím.
Moje první opice… patří k mým nejhorším zážitkům. Vážně, děcka. Nechlastejte moc… A nechlastejte ve čtrnácti. Předloni v létě jsem malinko zvlčela, no. Od té doby si dávám pozor, aby se mi to nestalo.
Kentaur:
Když se ráno probudím… udělám rituální scénu o tom, jak se mi nechce vstávat 😀
Můj největší trapas v životě… já nevím, jsem něco jako Levi uhm… stane se mi něco snad každej den 🙁 xD
Kdybych se mohla setkat s někým slavným… byl by toAndy Biersack.
Moje první láska… ehh… no o tomhle radši nemluvit xD
Až mi bude třicet… můj život skončí (jako Kisa ze Sekai Ichi Hatsukoi, tomu je třicet, kdyby to někdo za celý anime nezaregistroval :D)
Když venku prší… poslouchám písničky a pozoruju déšť.
Miluju… svoji herní postavu v Aionu (aneb takhle to dopadá, když si postavu uděláte příliš boží, a pak jenom při hraní… damn, on je tak sexy) jo, jsem tragéd 😀
Nenávidím… pondělí.
Když mám hlad… jím x3
Moje první opice… nikdy neproběhla, nikdy jsem se neopila tak, aby mi pak bylo blbě 😀
Hah, takový krátký oproti Dietrovi XD
A na závěr taková malá aktualizace našeho vzhledu. V nedostatku fantazie, normálních fotek a čehokoliv jiného jsou to bohužel naše profilové fotky na fb 😀 (zleva Dietřisko, Kentaur)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Holky, jste sympaťačky 🙂
Moc se mi líbí Dietin aktuální účes :))
A děkuju za zmínění Work Out i mojí osoby, těší mě, že jste si povídku oblíbily… A připomnělo mi to, že mají čtenáři slíbený ještě ty tři dodatkový epizody… Tak já jdu teda překládat, nooo 😀
Jů, miluju rozhovory!!! 😀
Teda ale holky překvapili jste mě tím věkem, já myslela, že jste daleko starší…
Závidím vám, že máte jedna druhou a nejste na ten twc samy. Já to nemám s kým probírat, v mém okolí by si asi všichni ťukali na čelo, kdybi věděli, čím se zabývám svém volném čase 😀
Jinak ze všech těch hudebních skupin, co jste vyjmenovaly, znám jen Bring me the horizon, a to jen díky klipu, co teď běží na Óčku 😀
Moc díky za vaše ztřeštěné povídky, jsou perfektní na odreagování a vždycky mi úžasně zvednou náladu 🙂 Snad vám to společné psaní vydrží co nejdéle a nikdo vám to ve škole nesebere a nebude vás to nutit číst před celou třídou! (ale Loki by se jim určitě líbil!) 😀
Perfektni rozhovor 🙂 a hezke fotky :)) celou dobu jsem se bavila, jako ostatne vzdy u vas dvou 😀 a z toho pravopisu si nic nedelejte, ono to tam treba casem naskoci 😉 jen me zaujala zminka o tom oblibenem filmu (Suicide Room). Je to ten polsky? Me prisel ten konec absolutne k nasrani 😀 holt jsem rozmazlena temi happyendy tady na blogu 🙂
To bol krásny dvojitý rozhovor. Strašne sa mi páčilo to vysvetlenie prezývky Kentaur:DDD a mená mačiek :DDD
Ste obidve krásne uletené a perfektne sa dopĺňate.
Lanškroun? Sakra, tam bydlim taky… 😀
Heh, děkujeme všem! 🙂 A Loki by se dozajista líbil všem 😀
A Lanškroun? Taky? Shit, teď o mě někdo zdejší ví, jaký jsem hovado o.O xD
[6]: Neznám vás ani jednu, ale je to strašně fajn, vědět, že v tý naší prdelce nejsem jedinej úchyl (Když teda nepočítám pana Křiklavu :D)
Jééé, tyhle rozhovory s autory mám strašně ráda! 🙂 Moc díky za rozhovor, holky! Jde vidět, že povídky píšete přesně tak, jaké jste a nic si nepřibarvujete 😀 Líbí se mi, že nejsou jen vaše povídky skvěle ztřeštěné, ale že i vy jste takové a je s Váma obrovská sranda! 🙂
Moc Vám závidím, že máte takovou spřízněnou dušičku blízko sebe a ještě spolu chodíte do školy a sedíte v lavici! V deváté třídě na základce jsem si prošla podobným obdobím, také jsem se spolusedící psala příběhy a ve škole nedávala pozor! 😛 Naše cesty se pak ovšem rozešly a teď už nikoho takového nemám přímo u sebe, což je trošku škoda, ale nedá se nic dělat! 🙂
Díky za fajn rozhovor a pište, pište, holky! Vaše povídky mám jednoznačně ráda! 🙂