Violence 19.

autor: Evil

Tom zůstal s Billem opět na chvíli v pokoji sám. Charlotte s Gordonem museli jít vyřídit nějaké nemocniční dokumenty. Hlavní ošetřující lékař si vzal Charlotte stranou.
„Mladá paní…“ nervózně přešlápl lékař. „Nerad to říkám, ale je velice pravděpodobné, že váš syn bude mít nějaké psychické následky, jak to u zneužitých bývá. Je dost možné, že se bude bát mužů. Další následky, které jsou velmi časté, jsou noční můry a dočasný strach chodit ven. Bude sem docházet pravidelně na kontroly, tak je důležité, aby nikdy nechodil sám, rozumíte?“ Charlotte jen kývla a vzala si veškeré nabízené dokumenty i příručky, kde se popisovalo, jak se chovat po takové traumatické události.
S roztřeseným krokem vyšla z ordinace, z ochablých rukou jí dokumenty vypadly a ona se zhroutila Gordonovi do náruče. Poté už pomalu vyšli ven a na chlapce čekali v autě. Za celou dobu nepromluvili ani slovo, jen se nervózně drželi za ruce. Věděli, že už nic nebude tak jako dříve. Věděli, že tahle událost změní celou rodinu. Navíc tu byla stále ta skutečnost, že se jejich synové vzájemně milují. A jejich láska není zrovna jen na úrovni té bratrské. Teď ale bylo nejdůležitější, aby se Bill zotavil a aby Toma nepostihla nějaká děsivá epizoda, která by mohla vzniknout po tomhle traumatizujícím zážitku. Ostatní záležitosti musely jít stranou. Alespoň prozatím…

*****

Tom pomohl Billovi se obléct, lehce mu rozčesal vlasy, a poté mu sbalil všechny jeho věci. Bill si nervózně promnul tvář. Už začínal cítit jemné strniště. Bylo mu to nepříjemné. Povzdychl si a sklopil pohled. Připadal si odporný. Své zneužité a zjizvené tělo už nechtěl nikdy vidět. Nervozitou si škrábal jizvy na rukou skoro až do krve. Zděsil se, že by si ale zašpinil čisté šaty. Cítil se neskutečně špinavě a zanedbaně. Doufal, že takhle ze sebe ten pocit alespoň trochu setřese. Ale nedařilo se mu to. Chtěl to vykřičet do světa, jen aby ulevil své bolesti. Jsem odporný… špinavý… zneužitý… jsem odpad… lidská troska… ale zasloužím si to… tiše vzlykl a přejel si dlaněmi přes paže.
Měl silné nutkání se Toma zeptat, jestli se mu vůbec ještě líbí. Ale bál se. Bylo mu do pláče. „Billi, jsi v pořádku?“ špitl mu u tváře Tom, když si Bill zapínal i ten poslední horní knoflíček u bílé košile.
„Ano…“ jemně se na Toma usmál a nervózně si tahal rukávy až k prstům. Pozoroval svoje přerostlé, polámané nehty, a pak si znovu promnul tvář. Jeho světlé vousy přitom nebyly ani vidět. Tom mu upravil límeček a opatrně mu pohladil obvaz na krku. Pak ho políbil na tvář. Bill si z pod košile vyndal vlasy a prsty si je sčesal co nejvíce do tváře. Sklopil pohled k zemi a zachvěl se mu ret. Připadal si jako odpad.

„Billi…“ Tom polkl a nervózně přešlápl. „Nebylo by lepší, kdybys tu ještě chvíli zůstal na pozorování? Já… vidím na tobě, že ti není dobře,“ nechtěl se mu podívat do očí. Moc dobře věděl, co v nich spatří. Tome, ty ses zbláznil… chci odtud okamžitě pryč… chci domů… Po chvíli ale stejně pohled zvedl. A přesně jak očekával. Bill jen vyděšeně zatřásl hlavou na znamení nesouhlasu.
„Ne… chci domů, prosím,“ téměř plačtivě špitl. Nechci, abych byl tolika lidem na očích.
„Dobře…“ pohladil jej po paži, a pak mu nabídl rámě k opření.
„Počkej ještě…“ špitl Bill, a pak se postavil naproti Tomovi. Chvíli se mu díval velice zblízka do očí a po nekonečném přemýšlení jej políbil. Tom zalapal po dechu a opatrně Billa chytil za tvář. Bill mu jemně přejížděl prsty po krku. Tom se zatřásl a políbil Billa nazpět. Pak si opatrně rty skousl a olízl. Cítil bratrovu sladkost. Pomalu zavřel oči a vzdychl.
„Jsem tak rád, že tě budu mít u sebe, Billi,“ šeptl mu těsně u tváře a dýchl mu horký vzduch na šíji. Přitom se snažil nevnímat Billovu bolest, kterou spatřil v jeho unavených očích.
„Já taky, Tomi… neskutečně moc,“ usmál se lehce Bill, ještě Toma rychle políbil a promnul si rty, aby snad trochu setřel jejich naběhlost.

„Cítím, že je ti nepříjemné, takhle vyjít do města.“ Sklopil pohled Tom.
„J-jo…“ špitl Bill a skousl si ret. „Tady modřina, tady strniště… a ty kruhy pod očima… fuj… jsem odporný,“ smutně se usmál a pohled měl stále přišpendlený k zemi. V očích jej začaly pálit slzy.
Tom se jen trochu uchichtl a pohladil Billa po tváři.
„Jsi nádherný…“ a hned jej jemně políbil. „Ale jelikož vím, jak je má láska ješitná, něco jsem jí přinesl,“ zatvářil se Tom tajemně, a pak ze své hluboké kapsy u volných džín vytáhl malinkou kosmetickou taštičku. Bill skoro zavýskl.
„Ach, Tomi…“ špitl skoro dojatě a rychle zamrkal, aby se mu po tváři nesvezly slzy. Hned se mu nálada trochu zlepšila.
„Hmmm…“ promnul si bradu Tom. „Tak kolik ti dám minut, aby ses vyfintil?“ začal se smát, když vyšli z pokoje. Billem projel mráz. Přesně takhle se k němu choval Ilaj. Dal mu časový limit, který smí strávit v koupelně. Otřásl se.
„N… nevím,“ hlesl zlomeně Bill a odvrátil tvář. Tiše vzlykl a přitiskl se ke stěně. Tom se zatvářil trochu vyděšeně.

„Billi… co… co se děje?“
„Bude to co nejrychleji, slibuji,“ špitl a zapadl do umývárny. Tom chvíli jen zmateně zíral před sebe. Po několika minutách váhavě zaklepal na dveře koupelny. Bill se na sebe zblízka díval do zrcadla a tiše vzlykal.
„Billi…“ hlesl Tom a opatrně jej chytil za ramena. Bill se neskutečně třásl. „Co se děje, lásko?“ opatrně si jej otočil k sobě čelem. Bill sklopil pohled. Zachvěl se mu ret, jak moc se mu chtělo propuknout v hysterický pláč. „Všechno spolu zvládneme… neexistuje nic, co bychom spolu nezvládli. Nic, s čím bych ti alespoň trochu nepomohl. A když to nepůjde hned, tak tě v tom stejně nikdy nenechám. Nikdy, lásko…“ špitl Tom a Billa opět jemně políbil. Pak mu setřel slzy z tváře. Pomohl mu se oholit, učesat, a nechal jej, aby si nalíčil oči. Otevřel tubičku s make-upem, a pomohl mu zakrýt tmavé skvrny na tváři. Po patnácti minutách už šli z umývárny o dost veseleji. Tom mu pomohl se obléct. Konečně se dostali z těch stěn nasáklých štiplavou desinfekcí.

*****

Bill se zhluboka nadechl studeného únorového vzduchu, když konečně opustili nemocnici. „Jsi nádherný,“ špitl mu Tom u tváře, když se Bill nepříjemně ošíval. Jemně se na Toma usmál a měl nutkání jej obejmout. Ale před rodiči se bál, tak mu jen pevněji stiskl dlaň. Připadalo mu, že ho nohy neposlouchají, jak byl zesláblý. Těšil se na pizzu. Miloval ji odjakživa, ale rodinná finanční situace jim neumožňovala navštěvovat restaurace moc často. V nemocnici nebyl schopen pozřít vůbec nic. Musel se spolehnout jen na kapačku s výživou.
Tiše nastoupili do auta. Tom Billovi otevřel dveře jako správný džentlmen a partner. Charlotte si tiše povzdychla, ale doufala, že si toho chlapci nevšimnou. Pořád v ní hlodalo ono morální svědomí, ale stále častěji jí vycházela možnost, že její synové budou jak dvojčata, tak zároveň i partneři. Partneři… ta slova jí nešla přes ústa. Snažila se si zachovat vážnou tvář. Nebo alespoň, pokud možno, tvář klidnou a vyrovnanou.
Milovala své syny. Přála jim vždy jen štěstí. A pokud tedy mají být šťastní spolu navzájem… tak budiž. Bála se ale Gordonovy reakce. I když jeho první reakce byla impulzivní, chápala jej. Jeho synové, které vzal za své… kluci, které vždy vedl směrem správného, i když rebelského života, se dali na zvláštní cestu. Ne na scestí… jen odbočili úplně jinam, než by si společnost, byť jen vzdáleně, představovala. Teď se bál, jak se poperou s reakcemi okolí. Nechtěl, aby se doživotně skrývali jako nějací zločinci. Chtěl, a hlavně si přál, aby jeho synové mohli dát najevo své city. Ale přitom moc dobře věděl, že v dnešním světě to není možné. Chtěl, aby byli šťastní…
… ale netušil, jak by jim s tím mohl pomoct.

Ve zpětném zrcátku pozoroval, jak si Bill opatrně položil hlavu na Tomovo rameno, a ten jej začal okamžitě něžně a konejšivě hladit. Povzdychl si. Smutně… zlomeně… měl opět to nutkání vykřiknout, že takhle se k sobě, zatraceně/kurva/do hajzlu, bratři nechovají. Ale neměl na to sílu. Hned se mu ozval v mysli Tomův hlas: „Budete nás muset zabít, když nás budete chtít rozdělit!“ Otřásl se a na okamžik semkl víčka, jak jej bodlo u srdce. Od prvního okamžiku, co se s chlapci seznámil, viděl, že mezi sebou mají neskutečné a nevysvětlitelné pouto. Když si to uvědomil, už mu nynější situace nepřipadala až tak nepatřičná a nepochopitelná. Připadala mu logická. Jiné vyústění to mít snad ani nemohlo.
Nechtěl to na sobě dát znát, ale chtělo se mu plakat. Přitom jej zároveň hřála svíčka štěstí a radosti. Jeho kluci našli lásku. To bylo hlavní. Stejně se mu ale na tváři objevil lehký úsměv, když už sjížděl k vyhlášené magdeburské pizzerii. Provozovali ji Italové, takže se všichni mohli těšit na kulinářský zážitek. Gordon jen doufal, že Billův problém s jídlem nebude už trvat dlouho. Cítil se bezmocně, když mu nemohl nijak pomoci. V hlavě se mu už ale rodil nápad, že by vzal Billa zároveň k psychologovi a zároveň k výživovému poradci. Měl kontakt, který si myslel, že nikdy v životě nevyužije, ale teď byl za něj nesmírně vděčný. Sice jako rodina neměli moc peněz nazbyt, ale zrovna na tohle se je nebál využít.
Bylo mu tak líto, když chlapce zbil kvůli jejich citům, které byly prostě jen moc silné na to, aby se daly věčně skrývat. Chtěl to nějak odčinit. Ale zároveň si nedovedl představit, že by se i kdokoliv jiný zachoval jinak. V mysli se mu odehrála ‚vzorová situace‘: Otec načapá své dvě děti, jak se líbají… ty děti jsou bratři… ti bratři jsou dvojčata… Zadrokotaly mu zuby. Pořád mu z té představy bylo nevolno. Ale když to vzal tak, že se dvě osoby prostě milují a chtějí si projevit lásku…

*****

Opět beze slov vystoupili z auta. Charlotte se chytila Gordonovy nabídnuté paže, a to samé udělal Bill, když mu ji nabídl jeho bratr. Šli tiše za rodiči, doufali, že se na ně neotočí a nerozdělí je. Bill spokojeně mírně zaklonil hlavu a zavřel oči. Opět se nadechl čerstvého, mrazivého vzduchu. Opatrně se z pod přivřených víček podíval do Tomovy tváře. Jak správně tušil, střetl se s jeho pohledem. Jejich oči se dotkly. Byl to nádherný okamžik, který nezažili již léta. Jako by se i jejich duše vzájemně dotkly a propojily.
Oběma chlapcům se po těle rozlil mráz, ale jejich bolavá srdce zahalila vlna klidu a příjemného tepla. Bill si ještě nervózně uhladil vlasy do tváře a narazil si černou beanie čepici, kterou mu Tom donesl. Pak opatrně vyhákl svou ruku z pod Tomovy paže a stiskl mu dlaň. Po chvilce si spolu chlapci propletli prsty. Tom se lehce usmál. Bill téměř radostně poposkočil, jak krásný to byl pocit. Teď si opravdu připadal, že s Tomem tvoří skutečný pár.

Kolemjdoucí lidé se na ně nedívali nijak špatně. Bill vypadal opravdu jako dívka. Trochu se mu z těch pohledů rozlil ruměnec po tváři. „Vypadáš nádherně… vidíš, jak na tebe zírají?“ špitl mu Tom do ucha a nenápadně jej políbil na krk. Bill se zachvěl příjemným pocitem. Tvář mu pokrýval jemný světlý pudr, na rtech lehký růžový lesk, který jen zvýrazňoval jeho přirozeně plné rty. Obočí si lehce vytrhal a upravil. Na oči si nanesl černý stín a spodní víčka orámoval antracitovou tužkou. Na své dlouhé řasy si nanesl trochu řasenky. Tomovi se rozbušilo srdce, když se na něj Bill zadíval. Vypadal nadpozemsky.
Prošli kolem partičky čtyř chlapců, kteří se na Billa zadívali mlsným pohledem. Bill se nenápadně uchechtl. Pak jen uslyšeli: „No do hajzlu, dlouho jsem neviděl takovou kočku…“ Tom si skousl rty, aby nepropukl ve smích. Bill se zarděl a trochu nepříjemně se ošil.
„Mám nádhernou partnerku…“ zazubil se Tom a Bill do něj trochu šťouchl loktem.
„Nech toho…“ vyprskl smíchy a schoval si tvář do Tomova ramene. „Jsi vůl…“ Tom se zachechtal, až se na ně rodiče otočili.
„V pořádku?“ pozvedla obočí Charlotte.
„Víc to snad ani nejde…“ zaševelili oba chlapci jednohlasně, a poté vstoupili do pizzerie.
Tom si k sobě Billa přitiskl, když ho chytil kolem pasu. Bill si pohodlně položil hlavu na jeho rameno a lehce se usmíval. Bylo mu teď tak nádherně. Po tolika letech se nemusí přetvařovat a krotit svoje pocity. Rodiče se posadili k jednomu stolu, který byl v salónku, co byl téměř prázdný. Kluci se za nimi vydali a nejdříve přemýšleli, že by si sedli o stůl dál a měli tak větší soukromí, ale nakonec se rozhodli, že budou s rodiči. Posadili se naproti nim, stále se držíce za ruce.
Bill se konečně zase cítil bezpečně.

autor: Evil

betaread: J. :o)