autor: Evil
Celý večer probíhal v klidu. Gordon se snažil ignorovat všechny letmé doteky, které si chlapci ‚tajně‘ pod stolem vyměňovali, a Charlotte se snažila pro změnu nehysterčit kvůli Billovu problému s jídlem. Bill měl před sebou pizzu, ze které se mu podařilo zdolat jeden dílek. Do dalšího jen nepřítomně dloubal vidličkou a po očku pozoroval Toma, jak se na něj starostlivě dívá. Sám už měl pizzu celou spořádanou a pomalu ji zapíjel světlým pivem.
„Billi… nemusíš se nutit. Stačí, když budeš jíst po troškách. Nechám ti tu pizzu zabalit s sebou, ano?“ usmál se na něj Tom, který se tvářil čím dál tím zoufaleji. Bill se na něj jen vděčně usmál.
„Ano, děkuji,“ hlesl a smutně se na Toma zadíval. Zároveň se snažil rozmrkat slzy. Připadal si nemožně. Jako přítěž. Promiň… Tom viděl jeho omluvu v očích.
„Billi… to je v pořádku,“ opět se na něj povzbudivě usmál a chytil jej jemně za ruku.
„Všechno se to zlepší. Od příštího týdne budeš chodit na terapie. Slečna Schättnerová je místní vyhlášená výživová poradkyně. Zároveň je to velice dobrá psycholožka. A to nejenom v oblasti endokrinologie…“ usmála se povzbudivě Charlotte a pohladila Billa po hřbetu druhé ruky.
„Děkuju…“ špitl Bill, ale do očí se jí nepodíval. Styděl se za sebe. Nechtěl nikomu přidělávat starosti. O to více nechtěl, aby rodinu jakýmkoliv způsobem finančně zatěžoval. Sklonil hlavu a povzdychnul si.
Gordon si významně odkašlal. „Jelikož je tenhle den tak trochu speciální…“ odmlčel se, „tak bychom se měli soustředit jen na to pozitivní.“
„Ano… máš pravdu, tati…“ Hned jej přerušil Tom. Pak se všichni čtyři rozesmáli.
„Ať je v naší rodině zase jen vše dobré!“ zahlásila Charlotte, a pak si přiťukli sklenicemi s rozličným obsahem. Tom měl svou Plzeňskou dvanáctku, Gordon svůj oblíbený Skotský ležák, Charlotte skleničku Chardonnay a Bill svou oblíbenou značku šampaňského.
„Zase vše jen dobré…“ špitl Bill a instinktivně sklopil pohled k zemi. Bodlo jej u srdce. Moc dobře si uvědomoval, že jeho vztah s bratrem opravdu není dobrý. Tedy… v jeho očích to bylo to nejlepší, a hlavně nejlogičtější, co ho mohlo potkat. Přeci jen našel svou životní lásku… tu lásku, na kterou, spíše naivně, celý život věřil, čekal… a najednou… se mu splnila. Ale nepřišla v takové podobě, kterou by si, byť jen on sám, ale hlavně okolí, představovalo. Kdo by si to mohl asi i jen představit?! Přitom to bylo tak přirozené. Nikdy necítil tak čistý pocit.
Otřásl se po celém těle, když si jen douškem upil ze své vysoké sklenice.
„V pořádku, Billi?“ zeptal se šeptem Tom.
„Ano…“ špitl Bill nazpátek a poslal směrem k bratrovi jemný, ale upřímný úsměv. Tom i přes to cítil, jak se v Billovi perou všechny jeho zběsilé pocity. Cítil celý ten boj, který, jak se zdálo, neměl konce.
„Bude to v pořádku…“ tiše špitl Tom. Věděl, že ho Bill vyslyší. I když použil jen minimum hlasu.
„Tome…“ uslyšel Gordonův hlas, a zároveň ucítil jeho jemné poklepání na rameno.
„Hmmm…?“ udiveně se na Gordona zadíval.
„Tady máš nějaké peníze na taxíka domů… my už jedeme. Ehm… slib mi, že…“ zadrhl se mu hlas. „Slib mi, že nebudete budit moc velkou pozornost. Dávej na bratra pozor. A… vraťte se domů v pořádku.“
Tom vykulil oči údivem. „Děkuju Gordone,“ výskl. Pak se mu do očí vedraly slzy štěstí. Polkl a tiše špitl, „děkuju, tati…“ a zářivě se usmál. Gordon mu úsměv oplatil, pohladil jej po hlavě, a pak se jen připojil k Charlotte, která se na Toma mile usmála a s pohledem plným lásky se pomalu otočila směrem k východu. Tom se musel štípnout, jestli se mu to celé jen nezdá. Připadal si opravdu jako ve snu. Chvíli se jen nepřítomně šťastně culil, a pak ho osvítil pro něj geniální nápad. V duchu se tetelil radostí, až svůj nápad – návrh, řekne Billovi. Připadal si opravdu jako malý puberťák.
Kdyby zrovna stál, tak si snad nervózně a teatrálně přešlápne na místě, aby se ujistil, že stojí na té vodorovné dlažbě přeci jenom trochu nakřivo. A co kdyby to světlo na něj vrhalo nějaký špatný úhel a vytvářel tak neblahý stín, který by mohl mít za následek negativní… co? Nad čím to kurva přemýšlel? Chtěl se rozesmát nad vlastníma myšlenkama. Připadal si opravdu jako dítě. Sice si připadal nepatřičně, neohrabaně… ale… líbilo se mu to. Chtělo se mu rozesmát na celé kolo. Ano… zamiloval se. Šíleně. Ale konečně s tou láskou po těch letech cítil štěstí.
Zatraceně… dva roky… dva roky mi trvalo, než jsem si uvědomil, že láska nemusí znamenat jen bolest. Dva roky mi trvalo, než mi došlo, že mi ta láska může být dokonce i opětována… bez násilí… jsem zrůda… Tom zesmutněl. Hned si zase vybavil všechny hrůzy, které Billovi prováděl. Zadrkotaly mu zuby mrazem, který jím najednou prostoupil.
Pak ale zatřásl hlavou, až mu jeho těžký culík přepadl přes rameno. Zakašlal, aby svůj pocit zamaskoval. Bill se na něj začínal zkoumavě dívat.
„V pořádku?“ sladce se na něj usmál a Tom hned roztál. Zase byl v realitě. Ne ve svých temných, ledových myšlenkách.
Byl tu před ním. Jeho Osud. Jeho zkáza. Viděl v jeho očích lásku, něhu. Byl tu s ním. Teď a tady. Nezdá se mu to. Není to jenom snění. „V pořádku, Billi… V tom nejlepším,“ chytil jej za ruku a něžně jej políbil do dlaně. Bill se zaculil. Tom si pak k němu přisedl, aby jej měl co nejblíže. I přes ten stůl mu připadalo, že je neskutečně daleko. Tom si nikdy nedovedl představit, že by někdy v životě použil nějaké romantické gesto, nebo něco, co je tomu byť jen vzdáleně podobné. Málem vyprskl smíchy sám nad sebou. Po těle se mu rozlila husí kůže ze spokojenosti a neuvěřitelného návalu štěstí a radosti. Pak ale najednou zvážněl.
Pomalu se zvedl ze židle, rozhlédl se kolem sebe. Pak si přiklekl před Billem a podíval se mu zhluboka do očí. Chytil jej za ruku. „Billi…“ špitl. Doufal, že jeho hlas bude znít, ale spíše jen zachroptěl. Odkašlal si. Připadal si neuvěřitelně trapně a neohrabaně. Sklonil hlavu a snažil se, aby mu přestaly tak šíleně hořet tváře. Bill se zaculil. „Billi, já… nechci abys byl jen můj bratr. Já…“ opět si odkašlal a trochu se mu zachvěl hlas. „Já bych si přál… abys byl můj životní partner…“ odvrátil hlavu a opět se snažil nečervenat.
Bill se zasmál. Tomovi se sevřelo hrdlo a ucítil tupé bodnutí u srdce. Myslel, že se Bill zasmál pobavením. Pak si ale všiml, že má v očích slzy.
„Ano, Tomi…“ popotáhl. „Ano, budu tvůj životní partner…“ a pak chytil Tomovu tvář do dlaní a přisunul si ho k polibku. Stoupl si, ale trochu zavrávoral, jak se mu začala točit hlava pod náporem emocí. Chytil Toma za obě ruce a vytáhl ho do stoje. Pak jej pevně objal. Po chvíli se rozhlédl kolem sebe a začal Toma něžně líbat.
Tom se rozzářil a oplácel Billovi polibky stejně naléhavě. Ty polibky byly jemné, roztřesené a slané od slz. „Miluji tě…“ špitl mu Tom u tváře a popotáhl.
„Miluji tě, Tomi…“ hlesl Bill nazpátek a přitulil se tváří Tomovi do krku. Cítil jeho zběsilý tep, který byl ve stejném rytmu jako ten jeho. Zasypal jeho šíji jemnými polibky, a přitom tiše plakal. Ještě nikdy necítil takové štěstí jako zrovna v tomhle okamžiku.
„Sakra…“ špitl Bill a ihned se začal smát, když si otřel slzy z tváře. Rozmazal si líčení a připadal si trapně. „Omluv mne na chvilku…“ usmál se na Toma a utíkal se svou kosmetickou taštičkou na toaletu. Přeci nebude dělat svému klukovi ostudu. Před zrcadlem si otíral tvář ubrouskem, a pak si začal upravovat make-up. Pozoroval svůj odraz. Takovou dobu na své tváři neviděl úsměv a štěstí v očích. Chtěl vypadat v tak významný okamžik alespoň trochu k světu. Chtěl si tuhle nádhernou chvíli zvěčnit na fotografii.
Polekal se, když se otevřela jedna kabinka a vyšel z ní cizí muž. „Hej, heeej, tohle jsou pánské toalety. Co tu pohledáváš, kočičko?“ a došel až těsně k němu. Bill vytřeštil oči.
„J-já…“ Upustil štěteček, kterým si upravoval oční stíny. Sehnul se pro něj, a pak vykřikl, když ucítil tělo toho muže až moc blízko toho svého. Instinktivně mu vylétla ruka a on dal muži facku. Pak se vyděšeně chytil za ústa.
„Promiň, jen jsem ti to chtěl podat…“ zakoktal překvapeně muž, a trochu se zarazil, když uviděl, že ta kočka nemá žádná prsa.
„Já… omlouvám se…“ zachvěl se Bill a zadrkotal zubama.
Sebral taštičku a utíkal zpátky k Tomovi. Snažil se, aby na něm Tom nepoznal, jak byl vyděšený. Srdce mu málem vylétlo z hrudi. Chytil pevně do obou rukou šampusku a vypil ji na ex. Tom se zašklebil a zkoumavě se na Billa zadíval. Viděl, jak se mu chvěl ret a třásly ruce. „Billi…“ těžce polkl, protože cítil, že s ním není něco v pořádku. Jejich vzájemné štěstí opět přehlušil strach.
Tom nešťastně zvrátil hlavu dozadu, aby hořké slzy, které leptaly jeho oči, nespatřily světlo světa. Odporného světa, který byl zvrácený a naprosto proti jejich štěstí. „Omlouvám se, Tome. Omlouvám se, že jsem to zkazil…“ sklopil pohled a roztřesenými prsty si nervózně prohrábl vlasy.
„Co se stalo, Billi?“ opatrně jej pohladil po paži. Bill tiše vzlykl.
„Já… vyděsil mne jeden muž,“ polkl. Tom vytřeštil oči hrůzou.
„Ach, Billi, nechtěl ti ublížit?“ otřásl se.
„Ne… určitě mi nechtěl nic udělat. Myslel si, že jsem holka, a pak se mne dotkl.“ Tom znovu vyvalil oči a zalapal po dechu. „Neboj… ne tak, jak si myslíš. Jen mi sáhl na rameno a já se šíleně vyděsil. Bál jsem se, že by mne mohl…“ roztřeseně vydechl a po tvářil se mu svezla slza. „Omlouvám se ti…“ špitl a setřel si další slzu z tváře.
„Ach, Billi… neomlouvej se. Nic jsi nezkazil, je to v pořádku… nedovolím, aby ti někdo znovu ublížil. Přísahal jsem ti… budu tě chránit. Tak jak jsem tě měl chránit vždy. Jsi můj malý bráška a moje velká láska,“ opatrně jej políbil na slané rty. Bolel jej jeho strach. „Teď se hlavně musíš uklidnit. Bude to v pořádku. Jsem tu s tebou,“ pevně mu stiskl dlaň a Bill se zadíval do země, jak se za sebe neskutečně styděl. Tom mávl na číšníka a šeptem jej požádal o lahev šampusu a dvě čisté sklenice. Za okamžik už měli před sebou stříbrný kyblík s perlivým nápojem, který byl zasazen v ledu. Bill se lehce na Toma usmál, ale očima pořád těkal kolem sebe. Opět si instinktivně sčesal vlasy do tváře, aby se za ně mohl trochu schovat před světem. Tom si nenápadně povzdychl, a pak přisunul před Billa skleničku. Okamžitě se jí chopil a drtil stopku, až měl pocit, že ji zlomí. Nechtěl, aby Tom viděl, jak se mu šíleně třásly ruce.
Tom si odkašlal a zašramotil něčím v kapse. „Tak jelikož jsem se nechal unést, na něco jsem zapomněl,“ tajemně se usmál a skousl si ret, jak se mu opět chtělo rozesmát na celé kolo. Bill zbystřil a hned se mu myšlenky rozjasnily. Pocítil všudypřítomné teplo, které z jeho bratra sálalo, a kterým jej obklopoval. Ach, Tome… vytřeštil oči, když jej chytil za ruku a navlékl mu stříbrný prstýnek. Bill se rozplakal.
autor: Evil
betaread: J. :o)
