autor: Evil
Bill nemohl uvěřit tomu, co se zrovna teď před ním odehrává. Byl zaplaven štěstím, ale zároveň si v mysli přehrával všechny své představy, které si jen ze samého zoufalství vsugeroval. Už ti nikdy neublíží. Miluje tě. Konečně se ti splnil tvůj sen. Tom ti tvoji lásku opětuje. Přísahal ti. Přísahal, že už nikdy neudělá nic, co by ti ublížilo. Slyšel medový hlas ve své mysli. Připadalo mu, že to k němu snad promlouvá jeho anděl strážný. Zachichotal se. K jeho smůle nahlas a nejen v mysli.
„Billi… v pořádku?“ Bill pozvedl svůj neskutečně překvapený pohled a střetl se tak s Tomovým, pro změnu lehce vyděšeným. Nebo spíše zmateným.
„Ano, Tomi… jen… já jen…“ Bill sám nad sebou zakroutil nevěřícně hlavou, a pak se potutelně usmál. „Jen… jsem hloupý… nezlob se… jsem neskutečně zmatený, stalo se toho teď tolik a já to nějak nestíhám všechno… vstřebat… moc se ti omlouvám, Tomi… přitom se teď cítím tak neskutečně šťastný. Tak moc a neuvěřitelně šťastný, lásko. Jen díky tobě…“ poslední slova jen špitl. Sklopil pohled a protočil něžný stříbrný prstýnek na svém štíhlém prsteníčku. Zachvěl se mu ret, ale okamžitě se mu rty zvlnily do úsměvu, ve kterém bylo všechno štěstí, které si snad v duši střádal celý svůj život. Pak se mu ret rozechvěl a zpod víček se mu spustily slzy. Ale neštípaly. Nebyly nepříjemné. Byly to slzy neskutečného štěstí.
Tom se vyděsil. „Billi… ach, Billi, prosím, neplač,“ špitl zlomeně a samotnému se mu z očí spustily slzy.
„Ach, lásko…“ vydechl Bill a lehce se zasmál. „Já pláču štěstím… díky tobě… jen díky tobě,“ špitl Bill a opatrně opět chytil Toma za ruku a něžně jej políbil do dlaně. Oba měli ruce horké a lehce zpocené. Bill se celý chvěl. Pak si opět vyměnili hromadu něžných, slaných polibků.
„Nemůžu…“ škytl Tom, „nemůžu tomu uvěřit… pořád mám strach, že se najednou probudím, a vše bude zase v těch starých kolejích. V tom pekle, kdy jsem ti ubližoval. Kdy jsem se vůbec neovládal…“ Tom popotáhl nosem a vztekle si setřel slzu z náhlé bolesti. Při té vzpomínce se jej zmocnil neskutečný pocit mrazu. Otřásl se.
„Ach, Tomi…“ špitl Bill a otřásl se také náhlým chladem. „Nemysli na to, prosím. Nemysli na to… je to pryč… už se to nikdy nevrátí,“ Bill se zasekl. Hned si vybavil ty stejné hrůzy, na které si vzpomněl i Tom. Chtělo se mu zvracet, jak se mu sevřel žaludek. Snad se to nikdy nevrátí… bezděky se chytil za hruď, kde ucítil bolest. Snad… Trhaně se nadechl a trochu vyděšeně se na Toma zadíval. Ten tiše promluvil roztřeseným hlasem. „Omlouvám se… i když tvé odpuštění nežádám.“ pevně sevřel čelist a zatnul pěsti. „Jen mi stačí, když mne nebudeš nenávidět…“ sklopil oči a trochu odvrátil tvář. Pak si objal tělo rukama, jak se snažil zmírnit chlad, který jím najednou prostupoval všemi směry.
Bill zatřásl hlavou. „To neříkej. Víš, že tě nedokážu nenávidět. Jen…“ špitl Bill. Tom se zachvěl ještě více.
„Jen?“ semkl bolestně víčka.
„Jen se možná budu pořád tak trochu bát…“ sklopil Bill pohled a nervózně si tahal tričko k pasu. Tom se roztřásl jako osika a stiskl mu ruku trochu víc. Bill hned začal koktat. „Nemyslím tím tebe…“ polkl a přemýšlel, jestli to vlastně myslí vážně. „Myslím tím, že…“ škytl. „Že se budu bát, jako zrovna před chvílí… cizích lidí… cizích mužů… kteří se na mě, byť jen nevinně, podívají,“ sklopil pohled a nervózně přešlápl.
Tom se opět zachvěl a sevřelo se mu hrdlo. Uvědomil si, jak se ho musel Bill bát, když pokaždé vstoupil do jeho ledového, podkrovního pokoje. Ještě navíc, když měl ke strachu opravdu důvod. Jeho mysl ovládla vzpomínka:
„Vypadni!“ zaječel vztekle Tom, a násilím před sebou Billa strkal.
„Ale kam? Děláš si ze mě prdel? Jsem před svým pokojem! Kam bych asi měl jinam vypadnout?!“ pocítil na tváři facku. „Kurva, Tome! Co děláš?!“ Tom se přidušeně rozesmál.
„Co JÁ dělám? Podívej, co děláš ty! Ty všechno ničíš! Nechci, abys mě poslal ke dnu spolu s tou tvojí zkurvenou a zbytečnou existencí!“
Bill polkl slzy. „Cože?“ tiše vzlykl.
„Ty méněcenná trosko! Neměl ses vůbec narodit! Všechno by bylo lepší, kdybys tehdy chcípl! Vypadni!“
Tom Billa surově chytil za šíji a dotáhl ho až po hrubých schodech na půdu. Tam s ním praštil na zaprášenou a zatuchlou matraci, která ležela pod matným vikýřem. „To myslíš vážně?“ zkroušeně špitl Bill a rozhlédl se kolem. Nic. Jen prach, chlad, zatuchlina a nějaké haraburdí.
„Vítej ve svém novém domově…“ začal se chechtat jako šílenec a Billovi přejel mráz po zádech. A nebylo to jen z všudypřítomného chladu.
„Sakra Tome, jestli sis někoho našel, tak se s tím nějak smířím! Nebudu nikomu vyprávět, že jsme se rok milovali. Nebudu nikomu říkat, co jsme mezi sebou měli! Zatraceně, je to i v mém zájmu! A co by na to řekli naši!“ Tom se k němu přiřítil až na minimální vzdálenost a chytil jej pod krkem. Bill vytřeštil oči hrůzou. Tomův výraz se změnil z šíleného na neskutečně krutý.
„Teď mě dobře poslouchej…“ Bill se roztřásl, a marně se snažil popadnout dech. „Jestli rodičům jen naznačíš, žes sem nešel ze svojí vlastní vůle, zničím tě. Ublížím ti tak, že si budeš přát, abych tě raději zabil…“ odmlčel se a Billovi z rozechvělých rtů unikl zoufalý sten.
„Udělám ti ze života peklo. A buď si jistý, že je to v tvém vlastním zájmu, abys tu zůstal. Abys mi nepřekážel. Nechci tě v domě potkávat, je ti to kurva jasný?!“ Zařval mu přímo u tváře, a pak jeho hrdlo pustil. Bill se rozkašlal a rozechvěl se hrůzou. „Řeknu mámě, že ti hráblo! Nemáš právo…“ nedořekl, protože mu Tom vrazil facku z obou stran. Billovi se zadrhl dech a v očích ho začaly štípat slzy. „Nedovolím ti, abys mi zničil život! Jestli někdy někomu řekneš, nebo jen naznačíš, co se mezi námi celý ten rok dělo…“ vztekle zatnul zuby a výhružně zdvihl roztřesený prst.
„Do hajzlu, tak mě nech být! Posuň se dál! Vyser se na mě!“ ječel Bill a při těch slovech se mu tříštilo srdce. Pak chlapci uslyšeli zezdola hlas matky, že mají jít dolů na jídlo. Tom se na Billa ještě tvrdě zadíval, a pak se rozběhl ze schodů. Bill škytl a z očí se mu řinuly slzy bolesti a zoufalství. Myslel, že našel svoji životní lásku. Myslel, že Tom cítí to samé, co on. Doufal, že je to láska věčná. Ta pohádková. Celý ten rok to tak vypadalo. Cítil se tak šťastný. Ale teď…
Bill si osušil slzy a šel s roztřeseným krokem ze schodů do kuchyně, kde čekala matka s Gordonem u rychlého oběda. Všichni měli jet dnes na rodinný výlet. Těšil se jako malý kluk, ale teď se bál, co se tam bude odehrávat. Připadalo mu, že se Tom opravdu zbláznil.
„Billi! Zatraceně, co ti je?“ Charlotte k němu ihned přiskočila a zkoumavě si jej prohlížela. Bill měl stále sklopený pohled, aby matka neviděla, že zrovna plakal. „Celý se chvěješ, je ti dobře, zlatíčko?“ špitla mu u vlhké tváře, a pak mu sáhla na čelo. „Úplně hoříš… raději výlet přesuneme, až ti bude lépe, ano?“ Bill se opatrně podíval na Toma. Ten jen lehce zatřásl hlavou a zatnul pěsti.
„N-ne, maminko, jeďte beze mě. Já si uvařím čaj a půjdu si lehnout. Budu v pořádku, asi na mě prostě jen něco leze…“ špitl a lehce se usmál, a pak zakašlal, aby svoji verzi příběhu trochu potvrdil. „Užijte si to…“ skoro plačtivě špitl, a pak se zvedl a odešel zpátky na půdu. Opatrně se položil na zatuchlou postel a hořce se rozplakal…
*****
Tom zatnul zuby a pěsti, když se konečně osvobodil od téhle hrůzné vzpomínky, kdy celé to peklo začalo. Tom cítil jeho pláč, jeho strach a bolest. Ale v tu chvíli mu ty pocity přinášely štěstí. Neuvěřitelný pocit štěstí, svobody a vzrušení. Roztřásl se. Nechápal to. Nahlas vzlykl. Z jeho nevědomí jej probudil Bill, který ho pevně chytil za ruku. „Tomi… lásko… v pořádku?“ Tom se probral ze zajetí svých černých vzpomínek, a pak rozmrkal slzy.
„A-ano… určitě jednoho dne bude vše v pořádku…“ polkl hořké slzy a trochu se zakuckal. „Když tě budu mít nablízku…“ špitl trochu zlomeně a začal Billovi líbat ruku, kterou stále křečovitě svíral.
Bill nevěřícně vyvalil oči a nechápavě zatřásl hlavou. „Samozřejmě, že budu s tebou. Napořád, lásko. Budu tvůj životní partner. Byl jsi to ty, kdo mne o to požádal. A já to přijal,“ chytil jej znovu za ruku, když se snažil si alespoň na moment obnovit krevní oběh, a něžně jej políbil. „Napořád,“ otřel si slzy štěstí, a pak se na Toma sladce usmál. Po chvíli ticha se Tom lehce rozesmál. Bill se k němu ihned přidal. „Láska nemusí znamenat jen bolest,“ špitl Bill.
„Může znamenat i štěstí,“ hlesl Tom a políbil Billa na šíji. Pak Billovi setřel něžně slzy a pohladil ho po rtech, které byly vždy hebké, ale teď byly zraněné, jak se jej Ilaj snažil líbat. Bill Tomovi něžně políbil bříška prstů.
Tom po malé chvíli, kdy jej ovládala euforie, kývl na číšníka. „Prosím, mohl byste nás spolu vyfotografovat? Právě jsem svou… ehm… partnerku, požádal o ruku… a odpověď zněla ano…“ šťastně a přerývaně špital, jak byl dojatý a jak se mu zároveň chtělo smát nad tím, že musel Billa vydávat za svou partnerku. Nechtěl ale vzbuzovat přílišnou pozornost. Přeci jen v této oblasti to nebylo ještě moc obvyklé. Doufal ale, že se situace jednoho dne změní. Tedy… že lidé nebudou mít problém s homosexuálními svatbami. To, že by jednou mohly být tolerovány i incestní sňatky, v to doufat opravdu nemohl.
Téměř vyjekl leknutím, když se lidé z nejbližších stolů rozjásali a počali tleskat.
„Gratulujeme!“ slyšeli z různých úhlů a Tom měl co dělat, aby se nerozplakal. Oba chlapci vyzvedli do výše svoje skleničky s šampusem a ukázali je všem v okruhu, aby dali najevo, že si cení jejich požehnání. Pak se Bill zhluboka nadechl, a pak si usrkl ze sklenice. Až potom si uvědomil, že zadržuje dech. Cítil se tak šťastný, až mu celý ten pocit byl podezřelý. Nezasloužíš si to. Podvedl jsi jej. Jsi stvůra. Tom měl celou dobu pravdu v tom, že mu chceš zničit život! A teď to zrovna děláš!
Zadrhl se mu dech a sklenici zastavil těsně před svými rty. Pak mu úsměv zmrzl na rtech. Tom se také zastavil a vyděšeně se na Billa zadíval. „Billi…“ špitl a jemně se dotkl jeho ruky. „V pořádku?“ špitl Tom a starostlivě se na Billa zadíval. Bill mžikal očima do neznáma a celý zbledl ještě více než obvykle.
„Já… já…“ chytil se letmo za hruď a poté se skácel k zemi. Omdlel.
„Billi!“ vyjekl Tom, a pak se chytil za ústa.
autor: Evil
betaread: J. :o)
