The Assignment 5.

autor: Maria Dane-Edwards

Tom nechal Billa sednout si na víko záchodu. Mladík chvilkami přivíral oči, zatímco mu svlékal tričko a kalhoty.
„Jsi tak něžný,“ zašeptal mu Bill a on rychle odvrátil pohled od syrových emocí, které našel v očích svého klienta. „Miluju tvoje… ruce.“
Tom po něm střelil pohledem a Bill se kousl do rtu. Pochopil, že se mu snaží něco říct, ale nebyl si jistý, jestli je připravený to slyšet. Byly to teprve dva dny.
Pak mu pomohl vstát a stáhl mu spodní prádlo. „Můžeš si zase sednout.“ Bill udělal, co mu řekl, a pomalu se posadil. Dál mu stahoval boxerky přes kolena a nechal je dopadnout na mozaikou vyloženou podlahu. Položil mu ruce na kolena, a konečně se na něj podíval; nechal oči bloudit po mladíkově nahém těle, než zachytil jeho pohled.

„Rád se tě dotýkám,“ přiznal nakonec šeptem znepokojený Billovou reakcí. „Jsi v pořádku?“
„Já vím. A jo. Nedělej si s tím starosti,“ zašeptal Bill zpátky s vřelým úsměvem v očích. „Svlíkni se, Tome,“ připomněl mu pak. „Začíná mi být zima.“
„Neměl bys mluvit.“ Tom nechal své ruce několikrát přejet nahoru a dolů po Billových stehnech, kde cítil jemnou texturu chloupků. Pak se odhodlaně postavil a svlékl se.
„Vždycky mluvím,“ odpověděl Bill a sledoval Tomovy pohyby. Ten se usmál.
„Takže to musí být vážně utrpení, když jsi ztratil schopnost neustále žvanit, co?“
Bill se ušklíbl. „Nemáš nejmenší tušení. Všechny bych přivedl k šílenství, protože musím komentovat všechno, co se děje. S filtry to moc neumím.“
Tom přikývl, otočil kohoutkem, chvíli kontroloval teplotu, a pak zamířil pro mladíka. Za ruce mu pomohl na nohy, pak ho pomalu táhl za sebou a nechal ho vstoupit do vody jako prvního. Bill tiše zasténal, když jeho tělo zaplavilo teplo. Pak se otočil a pokynul Tomovi, aby se přidal k němu. Ten neváhal, vlezl si pod proud a okamžitě si Billa přitáhl k sobě, aby ho objal svými silnými pažemi. Billovy ruce si našly cestičku za jeho krk. Chvíli takhle stáli a jen se objímali.

„Chci se oholit,“ zašeptal Bill Tomovi do ucha.
„Cokoli budeš chtít,“ odpověděl Tom a nechal ruku, aby ho pohladila po zátylku. Ani jeden z nich se neholil už několik dní, takže bylo třeba zavést rutinu.
Tom sáhl doleva a našel dávkovač mýdla na malém stojánku zabudovaném ve zdi. Napumpoval si trochu do dlaně, pak posunul Billa pryč z vody a začal mu tekutinu nanášet na ramena. Bill naklonil hlavu a tiše se zasmál. Vlasy mu visely mokré a lesklé kolem usmívající se tváře a Tom pohyboval rukama kolem jeho krku a roztíral mu po kůži mýdlovou pěnu. Bill tiše zasténal a jeho úsměv se změnil v zasněný. Tomovi připadal naprosto úžasný, a jeho penis sebou škubl, sotva se dotkl Billova břicha.
„Jo…“ vzdychl Bill a následoval jeho nezvučný smích, když se snažil Toma přitáhnout k sobě.
Tom se ušklíbl. „Chceš si mě osahat?“ Zeptal se trochu namyšleně.
„Oh, ale pane Trümpere!“ Pronesl Bill a předstíral, že je pohoršený. Nechal ruku přejet po Tomových mokrých řasách, a pak zvedl promočený dred, aby si s ním pohrál. „Přehnal jsi to, ale odpouštím ti.“ Bill pošimral Toma na nose jeho dredem, vstoupil do prostoru svého pečovatele a otřel se rozkrokem o Tomův, čímž mu umožnil pocítit jeho vlastní tvrdost.
Tom si napumpoval ještě trochu mýdla a maličko Billa odstrčil. Pak odvážně položil ruce na jeho zadek a začal mu mýt hebkou kůži.

Bill zalapal po dechu. Tohle zjevně nečekal. Stejně tak nečekal, že Tom rukama vklouzne dovnitř, aby se dostal na hebkou vnitřní stranu stehen. Roztřeseně zasténal a jeho hlava se opět se zavřenýma očima naklonila na stranu. Pustil promočený dred, znovu obtočil hubené paže kolem Tomova krku a vrátil se pod vodu.
Tom obtočil ruku kolem jejich penisů a začal je oba honit. Z toho tření mu uniklo zasténání. Bylo to poprvé, co masturboval s někým jiným, a nebyla to akce, která by Billovi pomáhala zbavit se bolestivé erekce. Tohle byl sex s krásným klukem a byl to úžasný pocit.
„Tohle je příjemný,“ zahučel Bill Tomovi do ucha.
„Tak příjemný,“ odpověděl Tom.
„Cože?“ Zeptal se Bill.
Tom se zasmál a zrychlil pohyby. „Že je to příjemný,“ řekl hlasitěji. Bill se zasmál také.
„Cože?“ Zeptal se znovu celý rozesmátý. Tom se zasmál a políbil Billa na vlhké rty. „Mmmmmm…“ Bill zasténal a pevněji přitiskl svá ústa na Tomova, čímž vytvořil slastné mokré líbací zvuky.
„Jsi žhavej,“ řekl Tom.
„Jo, je tu horko,“ řekl Bill a potřásl mokrými vlasy jako pes a oba se vzrušeně zasmáli. Oba byli neskutečně tvrdí. Bill začal pohybovat boky a snažil se přirážet do Tomovy ruky.
„Uklouzneš, Bille,“ řekl Tom a dělal si s tím starosti jen chvilku, protože tření, které Bill vytvářel o jeho vlastní penis, bylo dobré. Perfektní. Úžasné. A příliš rychlé.

„Udělám se,“ oznámil Bill s hříšným chroptěním. Tom už byl taky blízko. Slastný nával, který mu prozradil, že se jeho vyvrcholení blíží, byl vzdálen jen několik okamžiků. „Uuuh, jo,“ zasténal Bill ztěžka a spustil ruku dolů, aby Tomovi pomohl v jeho spěšných pohybech.
„Já taky,“ přidal se Tom. O pár vteřin později jim po břiše vystřelily pramínky spermatu, které vzápětí spláchla stále tekoucí voda.
Bill se naklonil a s přihlouplým úsměvem postkoitální blaženosti přitiskl své vlhké rty na Tomovy. Tom našpulil rty a pevně je přitiskl na Billovy.
Bill se od něj s mlasknutím odtáhl a zasmál se. „Nejsme o moc čistější, co?“
Tom zavrtěl hlavou. „Ne. Na to se vrhnu teď.“ Vklouzl zpátky do své profesionální masky a jemně Billa všude mydlil, až mladá hvězda z toho hýčkání zasténala rozkoší. Když byl Bill opět umytý dočista, vmanévroval ho na záchodové prkénko. Pak se důkladně umyl a vrátil se jen s ručníkem kolem pasu a menším ručníkem na vytření vody z dredů.

„Co bude dál?“ Zeptal se Bill s očekáváním.
„Buď zticha, Billy. Musíš mlčet.“ Bill se zatvářil překvapeně, ale poslechl.
„Dál bude…“ Tom s rozmachem otevřel skříňku a vytáhl z ní holicí potřeby, „… oholení toho ošklivého strniště.“
Bill se usmál a souhlasně přikývl.
Tom vymáčkl trochu pěny, nanesl ji na Billovo strniště, vzal holicí strojek a oholil mu tvář. Bill se usmíval, když otáčel hlavou sem a tam, aby Tomovi poskytl správný úhel pro přejetí ostrého nástroje po jeho kůži. Bill si z obličeje očistil přebytečnou pěnu a měl obličej hlaďoučký jako děťátko. Tom polkl. Proč musel být tak krásný? Kdyby nevěděl, že je to chlapec, určitě by měl problém určit správné pohlaví svého klienta – myšlenka, která ho napadala mnohokrát za den a stále ho nechávala v údivu od chvíle, kdy ho včera poprvé uviděl a musel si ho prohlédnout, aby se ujistil, že se dívá na chlapce. Bill nebyl normální mladý muž. Byl to výjimečný mladý muž.

Tom si nanesl na obličej holicí pěnu a usmál se na Billa, který jeho pohyby se zájmem sledoval, jako by nikdy předtím neviděl jiného kluka vykonávat tu nudnou rutinu. „Vzrušující, co?“ Ušklíbl se.
Bill se zakloněnou hlavou přikývl. „Nenávidím holení. Nenávidím, že mám vousy, které je třeba odstranit.“
Tom pokrčil rameny.
„Taky si voskem depiluju podpaží a rozkrok.“
Tom se otočil a podíval se na něj. „A co tvoje ruce a nohy?“
„To je… tak nějak přirozenější.“
Tom se zasmál a začal se holit. „Jsi divnej.“
„Věř mi. Vypadá to hnusně, když máš v podpaží křoví chlupů. Představ si, že máš na sobě pěknej top, ve kterým se chceš předvést… a pak ti z něj trčí tahle flóra chlupů?“
„Nechápu to,“ řekl Tom a usmál se na něj. „Rozumím tomu, proč si holky chtěj depilovat a holit každej chloupek na těle. Protože jim společnost říká, že pak vypadají obzvlášť žensky, ale kluci…?“
„Zkus si oholit podpaží…“ pobídl ho Bill.
Tom přestal s holením a položil ruce na obě strany umyvadla. Pak se ostře podíval na Billa a řekl: „Ne.“ Znovu se dal do práce a vrhl několik pohledů směrem k Billovi, který seděl a intenzivně na něj zíral, jako by se ho snažil donutit souhlasit.

„Jak myslíš,“ povzdechl si nakonec, když si Tom po umytí obličeje vzal ručník. „Jsem unavený. Chci se vrátit do postele.“ Tom si všiml, že Bill má tendenci mhouřit levé oko, když je unavený, a to se právě teď dělo.
Přikývl, přešel k němu a společně se vrátili do Tomovy ložnice. Bill se rychle nahý uvelebil v posteli a natáhl se po peřině. Tom se poškrábal na hlavě. Tohle mu začínalo být velmi blízké. Bill se s Tomem cítil nesmírně uvolněně a stejně tak se Tom cítil uvolněně v Billově blízkosti.
„Nevadí, když teď zkontroluju, jestli nemáš proleženiny?“ Zeptal se. Bill přikývl a zůstal ležet na boku s pokrčenou nohou. Tom několik vteřin váhal. Viděl všechno a ten pohled byl nesmírně lákavý. Chopil se úkolu, sundal si ručník a oblékl si čisté oblečení. Pak vklouzl na postel a nechal oči a ruce bloudit po Billově těle, ale nenašel žádné stíny, které by naznačovaly, že se u něj objevily proleženiny. To bylo dobře. Vlastně to bylo fantastické a Tomovi se ulevilo, že Bill proleženinami nemusí trpět. Trvalo by věky, než by se jich zbavil, ale co proboha tehdy způsobilo jeho bolesti? Tom jemně přetáhl peřinu přes chlapcovo tělo. Mladík tiše spal a na Tomovo zkoumání téměř nereagoval.

„Hezky se vyspi,“ řekl tiše a odešel z ložnice. Teď nastal správný čas být efektivní, jelikož měl povinnosti, které odkládal. Teď už tu bydlel i Bill, takže nebylo dobré to dál protahovat. Posbíral prádlo z koše v koupelně a zamířil do kuchyně. Jeho matka si v kuchyni nainstalovala vlastní pračku, takže praní bylo mnohem pohodlnější než v té veřejné ve sklepě. Rozhodl se, že dnes vypere co nejvíc prádla, zatímco Bill bude stejně spát. Pokud se mladík už několik měsíců neobtěžoval převlékat, jeho oblečení nejspíš potřebovalo jedno kolo v pračce. Když procházel všechno Billovo oblečení, začal třídit to, které se dalo prát, od toho, které se dalo jen čistit v čistírně.
Zatímco běžela první várka, Tom zašel do čistírny o ulici dál a předal slečně docela slušnou sbírku luxusních kousků oblečení. Dívka, která tam pracovala, vypadala šokovaně, když viděla všechno to kvalitní oblečení, které chtěl Tom nechat vyčistit.
„Tohle je vaše?“ Zeptala se.
„Jasně, že ano.“ Tom byl dost vysoký a štíhlý na to, aby se do těch kousků vešel, kdyby došlo na nějaký test. „Jmenuji se Tom Trümper. Kdy si je můžu vyzvednout?“
„Pár dní to zabere.“
„Super. Postarejte se o ně. Budu se zlobit, jestli se něco ztratí,“ řekl Tom a díval se jí přímo do očí.
„Ne, ne. Postarám se o to já osobně,“ řekla dívka s široce otevřenýma očima.
„Díky,“ odpověděl Tom s úsměvem a zamířil pryč, přičemž si do peněženky uschoval lístek k vyzvednutí.

***

Tom prostřel stůl a vrátil se do kuchyně, aby dokončil večeři. Jednoduše vzal jednu z matčiných kuchařek, otevřel náhodnou stránku a uvařil to, co bylo v receptu.
Ve dveřích se objevil Bill a Tom na něj zíral s vytřeštěnýma očima.
Bill se usmál. „Myslím, že to funguje, víš. Dokázal jsem se sem dostat úplně sám.“
Ale nejspíš ne tak rychle, ušklíbl se Tom. „Jak dlouho ti to trvalo?“
„Oooohhhh…“ zamračil se Bill zamyšleně. „Deset minut? Nejmíň.“
„To si myslím,“ usmál se Tom. Bill předstíral, že to nevidí, a Tomův úsměv se rozšířil. „Možná bys mohl nachystat něco k pití?“
Bill se zamračil. „Přece nemůžu používat ruce,“
Tom pozvedl obočí.
Bill se kousl do rtu. „No… možná, když to vezmu postupně.“
„No jasně. Hezky jednu po druhé. Já chci colu.“
„Já taky,“ řekl Bill. Pak se velmi pomalinku pohyboval od lednice do obývacího pokoje, dokud se mu nakonec nepodařilo položit na stůl dvě plechovky s colou.

Tom se skoro rozesmál. Byl tak šťastný, že se Bill začíná vymotávat ze svého kokonu nouze a sebelítostivé bezmoci. Právě teď už ho tolik netrápilo, že by ho snad Bill nepotřeboval, protože teď byly důležité jiné věci, které mu mohl poskytnout jen Tom, a když je teď měl, nedokázal se jich jen tak vzdát: Tomova společnost.
Tom se otočil k Billovi, když se vlekl zpátky do kuchyně a opíral se o každý kousek nábytku a stěny.
„Vedl sis báječně,“ pogratuloval mu Tom a zpěvákovi se hrdě rozzářily oči. Tom mu vyšel vstříc na půl cesty, vzal Billa do náruče a objal ho. Z klienta unikl lehce roztřesený vzdech a dredař ho v ochranitelském objetí sevřel ještě pevněji
„Budeš v pořádku, Bille. Ani nemáš tušení, jak velkej pokrok jsi od našeho prvního setkání udělal.“
Bill přikývl. „Děkuju, Tome.“
„To já děkuju tobě. Myslím, že i já dělám pokroky.“ Tom se nepatrně odtáhl a podíval se Billovi do očí. „Máš hlad?“
„Ehm?“ Zeptal se Bill a nevěnoval pozornost ničemu jinému než opětování Tomova zkoumavého pohledu.
„Máš hlad?“ Zeptal se Tom hlasitěji.
„Jo. Díky,“ odpověděl Bill, a pak odvrátil pohled a chytil Toma za ruku.

Společně došli do obývacího pokoje a Tom mladíka usadil, než se vrátil do kuchyně a naservíroval večeři, aby se mohli vrátit k jídelnímu stolu. Oba mladí muži se posadili vedle sebe a pustili se do skvělého jídla. Tom Billovi zpočátku pomáhal, ale Bill si sám vzal několik soust, když mezi těmi, která mu nabídl Tom, byla příliš dlouhá přestávka.
„To je dobré,“ řekl Bill a sotva si vzpomněl, že má zavřít ústa.
„Pšššt,“ řekl Tom s úsměvem s odkazem na to, že by neměl používat svůj hlas.
„Jen si nejsem jistej, jestli to vlastně něco změní, Tome,“ odpověděl Bill. „Mlčel jsem celou tu dobu, co jsem byl v bezvědomí, a nic to nezměnilo.“
„Co operace?“ Navrhl Tom.
„Byl jsem na operaci,“ zašeptal Bill. „Provedli mi ji hned, když mě odvezli na pohotovost, protože mi krvácely hlasivky.“
Tom na něj jen zíral. „Do prdele… To jsem nevěděl.“
Bill přestal žvýkat. „Máš mě rád, Tome?“
Tom odložil vidličku a podíval se na Billa. Před očima se mu promítly jejich společné polibky, které si věnovali ve sprše, a po pravdě odpověděl: „Jo. Hodně.“
Bill s drobným úsměvem přikývl a dál pokračoval v jídle.

Tomovi najednou zazvonil telefon. „Haló?“ Odpověděl po rychlém sáhnutí do kapsy.
„Tome! Tady Georg. Chtěl jsem se zeptat, jestli byste si dneska večer nechtěli někam vyrazit?“
Tom se na pár okamžiků zamračil, zcela zaskočen náhlým pozváním. „Uhhh… já… zeptám se.“ Tom zakryl sluchátko telefonu, otočil se k Billovi a vysvětlil: „To je Georg – chce si někam vyrazit… Já ne…“
„Jsem s tím v pohodě!“ Přerušil ho Bill, „ale když o tom tak přemýšlím, asi to není dobrej nápad. Nemám žádnýho bodyguarda…“ Pak se soustředěně zaměřil na Toma a zjevně dostal skvělý nápad.
„To ne!“ Zaprotestoval Tom.
„Mohl by ses o mě postarat! Stejně to děláš.“
„Vždyť se ani neudržíš na nohou, Bille.“
Bill naštvaně našpulil rty. „Tak co kdyby přišel sem?“
„To bys chtěl?“ Zeptal se Tom překvapeně.
„Jasně. Může s sebou vzít pár lidí. Můžeme uspořádat večírek.“
„Seš si jistej?“ Bill netrpělivě zúžil oči a Tom to pochopil jako ano. „Okay, Georgu. Můžeš si přivíst pár kámošů, ale jestli se tu objeví nějaký davy, nakopu ti koule.“¨
Georg na pár okamžiků oněměl. „Okay,“ souhlasil pak. „Přivedu pár kluků a holek.“
„Ať tě ani ve snu nenapadne se zmiňovat o Billovi, nebo tě nakopu do tvých už tak nakopaných koulí.“
„Neboj. Uklidni se, Tome.“
„Přijď…“ Tom se podíval na Billa, který ve vzduchu třepotal sedmi prsty, „… v sedm. A pití si přines sám.“
„Rozumím,“ řekl Georg a Tom hovor ukončil.

„Wow…“ zasmál se Bill tiše. „Měl jsi být můj manažer. Děláš věci tak, že se skutečně dějí.“
„Já jsem tvůj manažer,“ opáčil Tom žertem.
„Máme občerstvení? Máme alkohol?“ Zeptal se Bill.
„Ne a ano,“ řekl Tom. „Kurva. Okay. Půjdu nakoupit.“
„Nemůžeme to prostě udělat po telefonu?“ Zeptal se Bill.
„Nechat si to dovézt?“
„Jo, dřív jsem to dělal pořád. Myslím, že mám… můžeme si dokonce objednat i online. Kde máš laptop?“ Zeptal se Bill.
„Laptop?“ Tom Billovi upřímně řečeno nerozuměl.
„Mám účet v nějakým tom obchodě.“
„Fajn.“ Tom vstal a přinesl ke stolu svůj laptop. Bill se posadil před něj a netrpělivě čekal, až ta věc ožije. Rychle našel domovskou stránku internetového supermarketu a během deseti minut vyplázl za jejich party stejnou částku, jakou obvykle tvořil Tomův skromný týdenní rozpočet.
„Co že jsme to všechno nakoupili?“ Tom vrhl pohled na stránku, na které právě byli.
„Budu muset vzít svůj vlastní, abych zkontroloval e-maily. „Do prdele!“ Billův obličej vypadal šokovaně, „Budu mít ve schránce toooolik e-mailů. Doufejme, že nepraská ve švech.“
„Okay.“ Tom už byl blízko k tomu, aby mu nabídl, že mu laptop najde, ale včas se zarazil. Bill už se snažil odsunout židli, ale trochu s ní zápasil. Tom vstal a pomohl mu, načež se Bill sám pokusil najít počítač ve svém pokoji a odnést ho do obýváku.

Tom chvíli seděl a čekal. Nehodlal nic dělat, dokud ho Bill nepožádá. Když se stále nic nedělo, začal sklízet ze stolu a dávat špinavé nádobí do myčky. Poté, co zkontroloval poslední várku prádla v pračce, se vrátil a posadil se do obývacího pokoje. Najednou mu zazvonil telefon a on s úsměvem odpověděl: „Ano, Bille?“
„Nemůžu ho najít a ty zipy mě ničí.“
„Nepřátelské zipy?“
„Jsou nebezpečný,“ řekl Bill, ale Tom v jeho hlase slyšel frustraci.
„Hned jdu na to.“
„Hrr hrrr,“ řekl Bill a hovor ukončil.
Tom vstal a jak jinak, než rychle zamířil k chlapcovu pokoji. Důrazně zaklepal na dveře a bez ptaní vešel dovnitř. Bill seděl na podlaze a vypadal jako dívka, která ztratila diamant ze svých oblíbených náušnic. „Nemůžu ho najít,“ řekl, ale hlas mu vypověděl službu a Tomovi už to nepřipadalo tak vtipné.
„Prohledal jsi všechny ty kufry?“ Zeptal se, když se posadil vedle něj.
Bill zavrtěl hlavou. „Chtěl jsem, ale po prvním jsem nevěděl, jak dál.“
Tomovi začaly uvnitř bít varovné zvony. Na Billovu depresi tak trochu zapomněl, protože měli tak skvělý den. To byl nejspíš důvod, proč nedokázal sebrat vůli, aby prostě pokračoval v hledání notebooku v dalším kufru. Tom si však náhodou vzpomněl, že je v nebesky modrém kovovém kufru. Vstal, šel k němu, a hned počítač našel zastrčený v malé přihrádce spolu s nabíječkou. Přinesl ho zpátky a podal mu ho.

„Mám to zrušit?“
„Ne, ne. Chci tu party uspořádat.“
Tom pokrčil rameny. Bill už byl po tom drobném nezdaru zase ve své obvyklé náladě. Tom držel laptop, zatímco Bill pomalu kráčel vedle něj zpátky do obývacího pokoje. Opět potřeboval vypadat nemocnější, než byl. Tom věděl, že bude těžké přesně zjistit, kdy je třeba považovat ho za nemohoucího, a kdy je třeba ho povzbudit za to, že dělá pokroky. Zatímco dříve byl velmi optimistický, teď netušil, jak dlouho to bude trvat, ale dokud žili společně, opravdu nebylo třeba někam spěchat.
Konečně byli zpátky v obýváku a Bill mohl probudit svůj laptop. Pomocí svého vlastního USB modemu byl za chvíli online. S lehkou nervozitou kliknul na svůj e-mail. Trvalo několik minut, než se zobrazilo všech několik set zpráv, a on je všechny kromě té poslední smazal.
Tom ztuhl. „Nemyslíš, že to bylo trochu unáhlený?“
„Ne,“ zavrtěl Bill odhodlaně hlavou. „Nepotřebuju číst dopisy o tom, jak je všem kurva líto, že mě bohužel museli vyhodit. Těch oficiálních dopisů už mám dost a nepotřebuju, aby mi to ještě připomínali lidi, kteří za mnou už ani nechoděj… Včetně Kaspera,“ dodal Bill kousavě. „Takže tohle je poslední sbohem všem emailům.“

„To je fakt,“ řekl Tom a okamžitě pochopil důvod jeho jednání. Opřel se v křesle a zkřížil si prsty na horní části břicha. „Takže…“ ukázal propletenýma rukama směrem k obrazovce. „Co jsme nakoupili a kdy to přivezou?“
Bill si zabořil prsty do své husté tmavé hřívy a zadíval se na e-mail z internetového obchodu. Pak přejel nehtem po seznamu a řekl: „Vzali jsme tuny chipsů, jídlo, který jsi vybral na zítřek, kondomy, vibrátory…“
„Bille!“ Zasmál se Tom a plácl mladšího muže po rameni. Bill se beze slova zasmál, a pak ztěžka zalapal po dechu. Tom se naklonil blíž, aby se sám podíval na účtenku. Znovu zahvízdal a stále nemohl uvěřit, že Bill utratil tolik peněz jen za party.
„Co?“ Zeptal se Bill a vrhl na Toma nesmělý pohled. „Něco chybí?“¨
„Tohle bude cool party,“ odpověděl Tom. Bill se na něj zamračil. „To je jedno. Kdy to dorazí?“ Zeptal se hlasitěji.
Bill sjel o kousek níž. „Za půl hodiny – asi? Na stránkách bylo napsaný, že mají obchod blízko tvojí adresy.“
„Naší adresy,“ opravil ho Tom a usmál se na Billa.
Bill mu úsměv opětoval. „Naší adresy.“

autor: Maria Dane-Edwards
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)

original