autor: Evil
Bill domů skoro doběhl. Bylo mu mdlo. Prošel brankou a dlouhými kroky došel ke dveřím. Otevřel je, a hned za sebou zamkl. Pak se o ně vyděšeně opřel a chvíli jen zíral před sebe. Hluboce si oddychl, protože se konečně zase cítil v bezpečí. Byl doma… byl u Toma. Roztřesenými prsty si rozvazoval tkaničky.
Jsem kretén… co jsem si myslel… už tam nesmím nikdy jít… promiň, Anett… nejde to. Nechci ti ubližovat…
Otřásl se a pověsil si kabát na věšák. Pak tiše vystoupal po schodech nahoru do Tomova pokoje. Polekal se, protože Tom seděl na posteli se svěšenou hlavou a celý se chvěl. Bill se vyděsil, že Tom plakal. „Tomi…“ špitl a pomalu k němu došel.
„Vzbudil jsem se a nebyls tu. Měl jsem strach…“ neskutečně tiše hlesl, a pak se odvrátil. Ani se Billovi nepodíval do očí. Neplakal, ale zdál se být dost vyděšený.
„Omlouvám se. Nemohl jsem spát, tak jsem se šel projít. Měl jsem ti tu nechat vzkaz, ale myslel jsem, že se neprobudíš,“ hlesl Bill ochraptěle.
„Byl jsi za Anett, viď?“ trochu bolestně špitl, když z Billova dechu ucítil závan piva.
„Jo…“ sklopil pohled Bill.
„Měls s ní zase něco? Prosím, řekni mi to hned…“ zlomeně špital Tom. Neskutečně zlomeně. Billovi se zatočila hlava a jeho tělo se ocitlo v bolestivé křeči. V křeči viny, která neexistovala.
„Ne! Nic jsem s ní neměl. Přísahám. Chce nám pomoct. Ještě mě přesvědčovala, že s ní můžeme počítat… v tom našem… ehm… procesu…“ Tom k němu opatrně vzhlédl.
„Ona tě miluje, Billi,“ skoro vzlykl Tom.
„Já vím.“ Bill se otřásl.
„A… ty?“ jen škytl Tom.
„Jak tě to napadlo, Tomi?“ hlesl Bill a zachvěl se mu ret. „Miluju tebe…“ jemně jej pohladil po tváři, kterou měl tak neskutečně ledovou a napjatou.
„Já vím, Billi,“ špitl Tom a opatrně se k němu přiblížil. Byl celý ledový a malátný.
„Ji mám rád jen jako kamarádku… neskutečně mne mrzí, co jsem udělal… vůbec nechápu, jak se to stalo… a…“ Bill se na chvíli odmlčel. „Ona ví, že tě miluju,“ odkašlal si, protože místo hlasu z jeho hrdla vyšel slabý chrapot.
Tom celý ztuhl a pomalu se od Billa odvrátil. „Cože? Tys jí řekl, že…“ skoro vykřikl, ale jeho hlas byl tak slabý, že si toho Bill ani nevšiml. Bill jej hned chytil za tvář a zadíval se mu hluboce do očí.
„Ne… neřekl. Ona to poznala sama. Neskutečně jsem se vyděsil. Zatraceně… prý to viděla i na tobě, když jsi mě u ní byl hledat, když…“
Tomovo tělo se uvolnilo, až se pomalu opřel o polštář. Bill viděl, jak si zhluboka oddychl. Jako by z něj spadlo těžké břemeno. Pomalu se položil vedle něj. „Neřekl bych to nikomu… přísahám,“ sklopil Bill pohled.
Tom si v tu chvíli připadal jako hajzl. „Omlouvám se, Billi… nechtěl jsem na tebe být takový… jen jsem dostal strach.“
Bill se na Toma pousmál. „Já vím… chápu to…“ odvrátil pohled.
„Nemysli na to, Billi,“ pohladil jej po tváři. Ucítil, jak má čelist v křeči. „Je to pryč. Nebyla to tvoje chyba. Vím, že kdybych se k tobě choval správně, nikdy bys to neudělal.“ Bill se podíval na bratra téměř šokovaně.
„To máš pravdu.“
„Budeš…“ Tom se trochu zakuckal. „Budeš se mnou i dál? Jako můj životní partner?“ Bill se jemně usmál a napřáhl před Tomovu tvář svůj štíhlý prsteníček, kde se mu leskl stříbrný, něžný prsten.
„To už jsem…“
Tom měl co dělat, aby se v tu chvíli nerozesmál. Radostí a náhlou uvolněností. Tak krásně a lehce se dlouho necítil. Zase tak náhle. „Billi… na, tu máš,“ Bill se jen podíval, když ucítil lehký tlak do své náruče. Tom mu do dlaní vložil velká sluchátka. Bill se na něj nadějně zadíval. Tom si sám nasadil stejný pár sluchátek, a pak ze země zvedl nádherné lesklé tělo své černé kytary. „Tohle je pro tebe…“ špitl Tom a Bill se celý roztřásl. Tom ještě zkontroloval, jestli není zesilovač moc nahlas, a pak si položil kytaru na klín. Jemně se na Billa usmál a opatrně přejel prsty po strunách. Pomalu se k Billovi naklonil a něžně ho políbil a pohladil po tváři. Bill se trochu nervózně zachvěl. Pak si uhladil vlasy za uši a nasadil si sluchátka. Netušil, co má dělat s rukama. Jen si je položil do klína a nervózně si tahal lem košile.
Bill pozoroval Tomovu soustředěnou tvář. Po pár tónech zavřel oči. Ta melodie zněla tak naléhavě… zoufale… ani si neuvědomil, že po chvíli začal zatínat pěsti do prostěradla. Ucítil, jak se mu zježily jemné chloupky na zátylku. Po chvíli ucítil husí kůži po celém těle. Připadalo mu nepatřičné i dýchat, aby mu neunikl sebemenší detail. Otevřel oči, které mu zatížily slzy. Rozmazaným pohledem pozoroval Tomovy štíhlé ruce plné jizev. Sledoval, jak jeho prsty tančí po pražci. Pak sklonil hlavu, aby mu jeho slzy nezanechaly na tvářích potůčky. Melodie se trochu zrychlila. Bill věděl, že se blíží závěr skladby. Naléhavost se pomalu rozplynula a poslední tóny jen něžně objaly jeho duši. Ucítil na své paži Tomův dotek. Trhaně se nadechl a sundal si sluchátka.
„Tak… co tomu říkáš?“ usmál se Tom a s nadějí v očích si Billa prohlížel. Bill pozvedl pohled a chytil Toma za obě tváře a políbil jej.
„Něco tak nádhernýho jsem ještě neslyšel…“
„Lásko, ty pláčeš…“ špitl Tom a opatrně svými zhrublými prsty setřel jeho slzy.
„Bylo to moc krásný…“ usmál se Bill do slz.
„Děkuji ti…“ Tom se šťastně usmál. Srdce mu zahřála čirá radost. Chtěl mu zahrát ještě další skladby, které složil, ale se znepokojením se podíval, kolik je hodin. Stáhl se mu žaludek.
„Billi… pojď si lehnout. Za dvě hodiny musíme vstávat… tak ať si trošku odpočineš,“ usmál se na něj Tom se starostí v hlase.
„Jo, to bych asi měl. Alespoň na tu chvíli… Cítím, že se mi zase dělají pytle pod očima,“ odfrknul si, a pak si jen skočil do koupelny opláchnout obličej a vyčistit zuby. Prohlédl si svůj odraz v zrcadle, a i přes starost v očích se na sebe usmál. Dopadne to dobře, Billi… všechno se musí jednoho dne obrátit k lepšímu…
Tiše docupital zpátky do pokoje a ihned ze sebe sundal všechno oblečení a zachumlal se pod peřinu. Tom byl už zavrtaný, že mu byly vidět jen oči. Bill se nad něj ještě naklonil a políbil jej na hladké čelo. „Dobrou noc, lásko,“ špitl a pohodlně se uvelebil.
„Dobrou noc, Billi,“ špitl Tom polohlasně a po chvíli se stulil Billovi do náruče. Bill jej k sobě přitiskl a nasál heřmánkovou vůni z jeho dredů, které měl přehozené přes krk. „Miluji tě…“ špitl Tom, maje už zavřené oči.
„Miluji tě, Tomi,“ hlesl Bill a zhasl lampičku.
*****
„Kluci, honem! Vstávejte!“ zavolala na ně Charlotte mezi dveřmi.
„Já nechci do školy,“ zamumlal Tom, který se ještě více přitulil do Billovy náruče.
„Nejdeme nikam,“ zamžikal očima Bill a schoval Toma do bezpečí peřiny.
„No tak! Vstávejte…“ i když nechtěla, musela do pokoje vkročit, aby své syny, u kterých si kolikrát myslela, že trpí narkolepsií, dostala z postele. Zarazila se, když viděla, jak si leží v náruči a láskyplně se objímají. Bodlo ji zprvu u srdce, ale pak se jemně usmála. Jsou šťastní… našli svoji lásku… pravou lásku… nikomu neubližují… mí chlapečci jsou šťastní, a to je to nejhlavnější…
Bill se zachvěl. Byla mu zima z nevyspání a z nervozity. Neochotně se vyhrabal z postele a urychleně si vzal ze skříně čisté spodní prádlo a běžel do koupelny. Tom si mezitím protíral svoje unavené oči. I když spal podstatně delší dobu než Bill, stále se cítil neskutečně vyčerpaně.
Udělalo se mu nevolno, hodil na sebe svoje volné tričko a běžel zvracet na záchod. Myslel, že ho ta křeč nikdy nepustí. Po nekonečných vteřinách se rozkašlal. Pak se postavil na roztřesené nohy a vyšel ven. Hned se střetl s matkou.
Charlotte si ho ustaraně prohlížela. „Broučku, zvládneš to?“ pohladila ho po rameni. Tom jen kývl a setřel si slzy, které se mu spustily. V koupelně si vypláchl několikrát ústa, umyl si obličej a vyčistil zuby.
Bill si mezitím ve sprše surově vtíral šampon do vlasů. Bylo mu mdlo z té představy, že zase uvidí Ilaje. Chtělo se mu také zvracet. Ale věděl, že na jeho hysterické výstupy není čas. Opláchl si z vlasů pěnu, a pak si začal mydlit tělo. Byl tak vyčerpaný, že mu připadalo, že skoro necítí ruce. Začal se cítit stejně odporně, jako by měl za chvíli nastoupit do školního autobusu a prožívat všechna ta muka, která měl na denním pořádku. To byla pro něj nejvyšší míra stresu. Škola, šikana, nenávist spolužáků, nenávist bratra, psychické i fyzické týrání… otřásl se.
Ne! Bude to v pořádku… v pořádku… uklidni se… snažil se si vštípit do mysli nějakou klidnou myšlenku, ale moc mu to nešlo. Zabalil si vlasy do turbanu a začal se surově utírat. Pak si na sebe vzal župan a skoro vyběhl schody nahoru. Chtěl jít hned do svého pokoje, ale zastavil se, když viděl zkroušeného Toma u stolu v kuchyni. „Mů-můžeš jít do koupelny…“ jen špitl mezi dveřmi. Tom na něj upřel svůj unavený pohled.
„Hmm… už jdu,“ usmál se lehce, ale téměř nepřítomně. Po chvíli se zvedl a šel s Billem do pokoje.
„Tomi… lásko… jsi v pořádku?“ špitl Bill a opatrně si otočil Toma k sobě čelem.
„Je mi na hovno…“ hlesl Tom a začal se přehrabovat v šuplíku se svým prádlem. „Nejraději bych utekl někam hodně daleko. Co kdybychom si sbalili pár věcí, vzali si všechny naše úspory a odletěli někam třeba… nevím, na Mallorcu…“ Bill se chtěl nahlas zasmát, ale pocítil, že by také nejraději od všech problémů a povinností utekl.
„To by byla bomba…“ vzdychl Bill a na chvíli se zasnil.
„Ale musíme čelit nějaký debilní povinnosti nebo co…“ zakroutil hlavou Tom a skoro zakvílel jako naštvané dítě, kterému sebrali hračku.
„Taky mě to sere…“ procedil skrz zuby Bill a začal se nepřítomně přehrabovat ve své kosmetické taštičce. Pak si ještě z šuplíku vyndal kartáč a fén a jen pozoroval Toma, jak si vzal čisté prádlo a otočil se směrem ke dveřím.
„Zvládneš to?“ špitl úzkostlivě Bill.
„Jako sprchu? No snad jo, nebudu chodit moc do hloubky…“ usmál se na něj Tom tím jeho šibalským úsměvem, který Billa vždy dovedl odzbrojit.
„Tak fajn… ale vezmi si sebou, prosím, mobil… kdyby se ti udělalo špatně, ano?“ s prosebným výrazem Tomovi mobil podával.
„Jasně… co bych pro tebe neudělal,“ usmál se na něj Tom a políbil ho jemně na čelo. „Nádherně voníš…“ špitl a už zmizel za dveřmi.
autor: Evil
betaread: J. :o)
