The Assignment 10.

autor: Maria Dane-Edwards

David seděl na předním sedadle a Bill vedle něj. Tom se rozvalil na zadním sedadle, objal svou kytaru a jen poslouchal jejich rozhovor. Myslel si, že budou muset jet zpátky do Berlína, ale k jeho překvapení se Davidovo zázemí nacházelo právě tady v Hamburku. Právě tady před sedmi lety začalo Billovo dobrodružství.
Mezi muži na předních sedadlech se rozhostilo ticho a Tom vzhlédl. David se chvíli díval Billovým směrem a Tom se usmál. Zjevně sbíral odvahu, aby se ho na něco zeptal. Zajímalo ho, kolikrát si v hlavě nacvičil otázku, kterou chtěl položit, než přišel na správná slova, která by Billa neurazila. Tom dokonce věděl, co za otázku to je.
„Můžu se zeptat, co to máš v uchu, Bille?“ Zeptal se nakonec David.
Bingo… Tom si založil ruce na hrudi a pobaveně je pozoroval.
„Jako co to vypadá?“ Zeptal se Bill.
David na něj rychle pohlédl. „Jako… naslouchátko?“
Tom se usmál. Bál se snad, že udělá scénu? Možná byl zvyklý na to, že Bill dělal scény. Tom pokrčil rameny a podíval se z okýnka. Když se rozhodl pořídit si to naslouchátko, pro mladého muže nastala úleva. Tolik let v sobě nosil jakýsi pocit hanby, i když za to, že se narodil se sluchovým postižením, nemohl. To, že se dostal tak daleko v kariéře, bylo fenomenální. Pořídil si zatraceně drahé zařízení, a teď slyšel všechno. Pro Toma to bylo požehnání. Pro Billa to byl téměř osmý div světa.

„Jo, Davide. Je to naslouchátko. Teď už slyším. Teď můžu mluvit a taky se už sakra hýbu.“ Jen jeho ruce ještě nebyly stoprocentně v pořádku. Někdy je schválně nepoužíval. Tom s tím byl stále v pohodě a uvědomoval si, že v jiných situacích byl Bill stále bezmocný a nedokázal přimět svůj mozek, aby vyslal impulsy umožňující pohyb. Tom si kladl otázku, zda neutrpěl při nehodě nějaké drobné poškození mozku. Když nebylo možné přesně určit, co je špatně, bylo možné všechno.
„To je skvělý,“ řekl David a rychle opustil citlivé téma.
„Nebude tě Universal žalovat, když zjistí, že spolupracuješ s jiným umělcem?“ Zeptal se Tom.
„Ne. Nemám žádnou smlouvu, která by mi bránila produkovat a pracovat s umělci, kteří nejsou u této nahrávací společnosti. Universal se rozhodl Billa propustit. Bylo to písemné prohlášení, takže nemohou couvnout a najednou si nárokovat podíl na všem, co od dnešního dne vytvoříme. Pokud na tom skutečně vyděláme peníze, jsem si jistej, že se alespoň pokusí získat podíl a požádají tě, abys s nimi podepsal novou smlouvu. Každopádně budou těžit z přirozeného zájmu fanoušků o předchozí tvorbu kapely, až se Bill najednou znovu objeví. Bůh ví, kolik spekulací a smutku si ti chudáci fanoušci prožili po té nehodě. To Universalu vydělá spoustu peněz – a tobě taky, protože jsi tu hudbu napsal, Bille. Ale je na tobě, jestli se budeš k nim chtít vrátit zpátky, Bille.“

Bill se zamyslel a kousl se do spodního rtu. „Uvidíme. Teď nic nevylučuju.“ Bill zachytil Tomův pohled ve zpětném zrcátku.
„Nechtěl ses vrátit do branže, Bille,“ připomněl mu Tom. Bill odvrátil pohled. Mladá hvězda si zjevně nebyla jistá, zda se chce vrátit do světla reflektorů. Tom předpokládal, že to může být návykové.
„Krůček po krůčku. Pak se můžeš rozhodnout, Bille,“ řekl David. Tomovi bylo jasné, že ten muž se nesnaží na Billa tlačit, ve skutečnosti ho spíše podporoval v jeho snech. Chtěl splnit to, co Bill chtěl. Už to udělal předtím a byl schopen to udělat znovu. Bill jen musel říct „kdy“.
„Jsme tady,“ oznámil David, když zpomalil a odbočil na silnici vedoucí do pěkné čtvrti. Na konci silnice se objevila oplocená budova a po zaparkování vystoupili všichni tři muži z auta. Tom vzal Bill za ruku a ucítil, že se mu chvěje. Bill byl nadšený, ale také velmi nervózní. Byl napjatý. Tom jeho ruku stiskl a ten se na něj lehce usmál.
„V pohodě?“ Zeptal se Billa.
Zpěvák přikývl. Pak se podíval na dům, zatímco David byl zaneprázdněn klíčem, a řekl: „Bydlel jsem tady. Všechny prázdniny jsem trávil tady a pracoval na hudbě s kapelou.“
„Wow,“ řekl Tom. To byla od toho chlapce čistá oddanost. Tom si nedokázal představit, že by obětoval všechny své prázdniny profesionální práci s hudbou, ale Bill měl vytrvalost, jakou většina lidí, které znal, neměla. Kromě toho miloval tvořit hudbu, takže to pro něj nebyla žádná oběť.

„Měl jsi svůj pokoj?“
„Měli jsme společnou ložnici, kde měl každý svou vlastní postel. Jako na internátě,“ usmál se Bill.
„Všichni čtyři?“
„Jo.“
David zamířil na chodbu a mladí muži ho následovali do studia.
„Oni pořád využívaj ty prostory?“ Zeptal se Bill.
„Ne. Jak jsem řekl, už s kapelou nemám nic společného,“ odpověděl David.
„Mám dojem, že jsi s tím sekl ve správnej čas,“ zamumlal Tom.
„Proč?“ Zeptal se David.
„Bez Billa jejich popularita dlouho nevydrží.“
„Myslí tím, že jsi včas opustil potápějící se loď,“ řekl Bill.
David se nervózně usmál a promnul si zátylek, než odemkl dveře do studia. „No, tady to je.“
Bill vešel a s přimhouřenýma očima se rozhlédl kolem sebe. „Stejné jako posledně.
„Není to tak dlouho.“
Bill přikývl. „Ne, to opravdu ne.“
„Bille, dovolil jsem si připravit pár smluv… pro všechny případy. Víš, jak to chodí. Než něco nahrajeme, musíme podepsat smlouvy. To samý platí pro Toma.“
„Čeho se týkají?“ Zeptal se Tom.
„O tom, kdo kolik dostane a za co. Merch, DVD, koncerty, focení, televize, rozhovory atd.“ popisoval Bill.
„Není to úplně stejný jako dřív, pokud vůbec, ale pro všechny případy. Obnovoval jsem je každej rok, co David a já spolu pracujeme.“
„Jasně,“ řekl Tom a prohlížel si kopie papírů, které mu David podal.

Bill přišel a také se podíval na smlouvu. Ukázal na pár výhod, které Tom získá pouhým podpisem papíru. David byl seriózní. Ani jednomu z nich by nelhal. Tom si povzdechl, protože věděl, že stejně asi moc peněz nevydělá, ale pokud to Billa potěší… Bill podepsal smlouvu poté, co si ji přečetl jako profesionál.
„Víc procent?“
„Jsme jen tři, Bille. Ne čtyři členové kapely a čtyři producenti, kteří si chtěj rozdělit koláč.“
Bill se triumfálně usmál. „To se mi líbí. I když z toho nevyděláme ani cent.“ Po podpisu strčil kopie smlouvy do tašky a očekával, že Tom ho bude následovat. Prošel studiem a otevřel malé dveře. Tom byl hned za ním a zvědavě ho následoval po schodech, které vedly k dalším malým dveřím. Bill vešel do malého podkroví, které překvapivě mělo okno s výhledem na studio pod ním. Byla to jeho nahrávací kabina. Bill šel k malému stolu a rozsvítil lampu. Sundal si mikinu, vytáhl z tašky nějaké papíry a začal je třídit. Tom se podíval z okna a uviděl Davida, jak je pozoruje. Zamával na ně a Tom mu zamával zpět.

„Chystáš se do toho hned pustit?“ Zeptal se Tom se zájmem.
„Ne. Proč nejdeš dolů za Davidem? Možná bude chtít, abys rovnou nahrál kytaru.“
A nechat tě tady? pomyslel si Tom.
Bill se na něj rychle podíval a jako by věděl, co si Tom myslí, řekl: „Já to zvládnu.“
Tom přikývl a šel dolů stejnou cestou, jakou přišel.
David se usmál a ukázal na pohovku za sebou. „Posaď se a chvilku si oddechni. Až budeš připravený, můžeme nahrát tu písničku.“
„Okay,“ řekl Tom a přikývl. Vzal svůj nástroj, posadil se a pohodlně se rozvalil na sedačce.
David nastavil kytaru a vrátil se do svého křesla. Když Tom naladil kytaru ve svých rukou, začal chvíli brnkat, než zahrál píseň celou.
„Jsi dobrej, Tome,“ řekl David profesionálně, takže se Tom jen usmál. Nikdy nebyl typ, který by lovil komplimenty. Bill vyčerpal denní dávku za oba. Ta myšlenka Toma najednou rozesmála, a když vzhlédl k oknu, uviděl, že se na něj Bill dívá. Jeho výraz byl plný obdivu a Tom se šťastně usmál a nevědomky si pohrával s piercingem ve rtu. Když se jeho pohled setkal s Davidovým, okamžitě se začervenal.

„Jsi zamilovanej. To je sladký,“ škádlil ho David.
Tom se odmítl zapojit do debaty a místo toho se tvářil lhostejně a pokrčil rameny. „Myslím, že jsem připravenej.“
„Na lásku?“
„Ne, kámo. Na nahrávání písničky,“ protočil Tom očima a ukázal na impozantní mixážní pult.
„Jasně.“ David vstal a podal Tomovi sluchátka. Pak se zeptal Billa: „Chceš rovnou zpívat?“
„Jo. Zkusíme to společně.“ Bill poskakoval na špičkách a Tom se na něj usmál.
„Až tak jsi nadšenej?“
Bill na něj zamával a řekl: „Jdeme na to, Tome.“
David se usmál. „Dobře, kluci. Nahráváme…“ Pak odpočítal na prstech od tří do nuly.
Tom kývl hlavou a začal hrát. Když Bill začal zpívat, Tom vzhlédl k oknu nahrávací kabiny, aby se na něj podíval, a jak píseň pokračovala, jejich pohledy byly spojené.
Po počátečním nahrávání David navrhl přidat sem bridge, tam takt. Navrhl několik propletených, děsivě šeptaných momentů jako v demu, které se mísily s textem mezi nyní silnějšími vokálními částmi. Tomovi a Billovi se všechno líbilo a spolupracovali s producentem, předávali mu návrhy, a nakonec měli skvělou píseň. Několik textů potřebovalo upravit, aby se přizpůsobily změnám, ale celkově byl Tom ohromen, že se jim podařilo dokončit píseň za jeden den s jenom pár nahrávkami pro finální verzi.

***

Bill byl cestou domů nadšený. Jeho hlas byl překvapivě silný. David dokonce řekl, že nepoznal rozdíl mezi tím, když Bill aktivně zpíval v kapele, a tím, čeho hlasově dosáhl dnes. Tom si nebyl jistý, zda to byla lichotka, nebo ne, protože upřímně řečeno, on by ten rozdíl nepoznal. Moudře mlčel.
Bill opět seděl na sedadle spolujezdce a nadšená diskuse mezi ním a Davidem se odehrávala na úrovni, která Toma nezajímala. Stále se vraceli ke starým časům a tu a tam se objevili i Billovi bývalí členové kapely. Tom, který se tomuto tématu vyhýbal už po několikáté, měl pocit, že Bill možná nebyl zcela upřímný ohledně svých přání. Možná se opravdu chtěl vrátit do Munich Motel a vrátit Kaspera zpět na pozici kytaristy, nikoli zpěváka.
„Už nikdy nebudu součástí kapely, Davide,“ řekl Bill najednou a přerušil Tomovy myšlenky. Tom vzhlédl a zachytil Billův pohled ve zpětném zrcátku. Někdy bylo až děsivé, jak Bill přemýšlel o stejných věcech ve stejnou dobu jako on.
„Myslím, že bys ani nemohl,“ podíval se David na Billa. Bill odvrátil pohled a praštil hlavou o opěrku sedadla. „Universal ty dveře zavřel, a jak jsem ti řekl, už s nimi nemám nic společnýho.“
„Jasně. Jasně. Jen říkám, jak to cítím.“
„Nikdy ses s tím vším zklamáním nevyrovnal, co?“
„Myslím, že můj zdemolovanej dětskej pokoj mluví sám za sebe,“ odfrkl Bill téměř nenávistně.
Tom zvedl obočí. „Tys ho zdemoloval?“
Bill se kousl do rtu a rozhodl se dívat z okýnka, čímž s oběma ukončil konverzaci. Jako vždy Tom věděl, kdy má mlčet.

Jak mohl Bill zničit svůj starý pokoj u rodičů, když se v té době nemohl hýbat? Alespoň tak si myslel, že to bylo. Měl pocit, že poté, co zničil svůj pokoj, opustil svou rodinu a odešel žít sám.
„Když tě vyhodili, zničil jsi svůj pokoj?“ Zeptal se David. Ve stejnou chvíli dojeli na Tomovu adresu a on zastavil auto před budovou.
Bill odmítl odpovědět a Tom se v tom přestal rýpat, jelikož se rozhodl, že Bill není zodpovědný za omlouvání se za cokoliv ze své minulosti předtím, než vstoupil do jeho života.
Bill začal škubat nitky z malé dírky na koleni svých džínů. „Vyhodili mě ještě před tím. Jen jsem to nikomu neřekl.“
David vypnul motor a chvíli nehybně seděl, když se snažil vstřebat to, co Bill právě řekl.
Tom se to také snažil pochopit. Wow. Co to vůbec znamenalo?
„No, nehodláte si skákat do řeči, co?“ Řekl jim Bill sarkasticky.
„Buď k nám upřímnej. Co se stalo, Bille? Už mám dost drbů a tajemství z Universalu. Když vidím ty nechutně sladký úsměvy ostatních kluků, jak odpovídají v rozhovorech na otázky ohledně tebe, je mi na zvracení. Sledoval jsem, jak jste všichni vyrůstali, a už je nepoznávám. Co se sakra stalo? Byl jsem tvůj manažer a byl jsem prakticky poslední, kdo se to dozvěděl,“ naléhal David na Billa.

„Dostal jsem dopis od Universalu, ve kterým mi sdělili, že kluci podepsali dopis, ve kterým požadujou, abych odešel. Takže jim vyhověli a label mě vyhodil. Ten dopis jsem dostal ráno s obvyklou poštou, podepsanej vedoucími pracovníky a tak. Důvodem pro ukončení mé smlouvy byly moje problémy se sluchem. Nic o mých hudebních schopnostech ani o tom, čeho jsem navzdory svému handicapu dosáhl, což předtím nikdy nebyl problém. Najednou došli k rozhodnutí, že není moc cool, že je hlavní zpěvák – cituji: „Tone deaf“ (bez hudebního sluchu) – konec citace.“ Bill se na Davida přísně podíval, než pokračoval: „A to ani nebudu komentovat fakt, že ostatní se o dopise ani nezmínili. Bůh chraň, abych z jejich reakce zjistil, že za tím plánem stáli od samého začátku. Moje city? Nasrat. Pochybuju, že kluci věděli, že uspěli, protože toho odpoledne se stala ta dopravní nehoda a já ten dopis už nikdy neviděl. Zajímalo by mě, kdo ho našel a vyhodil.“

„Kasper?“ Navrhl Tom tiše.
„Pravděpodobně,“ zašeptal Bill.
„A pak tě propustili oficiálně, když jsi byl v nemocnici, protože na tvým seznamu komplikací se objevila i ztráta hlasu.“
„To jim hrálo do karet,“ dodal Bill, „vyhodili mě. Kasper se stal favoritem a dostal cenu.“
Tom si okousával nehet a přemýšlel, proč Bill pořád skrývá všechny ty frustrující a bolestivé detaily. Ale možná byla emocionální bolest příliš velká na to, aby ji dokázal vypustit celou najednou. Celkový obraz toho, kým byl a jak se tam dostal, se neustále měnil. Každý kousek skládačky byl stejně důležitý jako ten předchozí a následující, a Tom mohl Billa vidět jasněji s každým dalším kouskem, který zapadl do obrazu.
„Díky, Davide,“ řekl Bill a chytil manažera za ruku.
„Brzy se ozvu. Mixování nebude trvat dlouho, a pak probereme vydání.“
„Jo. Dobrou noc, Davide,“ řekl Bill a vystoupil z auta.
Tom už byl připravený pomoct mu, kdyby potřeboval, ale Bill si poradil sám.

***

Jakmile se vrátili do bytu, Bill šel rovnou spát, aniž by se zeptal na večeři.
Tom pomalu zamířil do obývacího pokoje a pustil si nějakou hudbu. Otevřel notebook, chvíli seděl a snažil se utřídit si myšlenky, když přemýšlel o všem a o ničem. Občas surfoval po internetu, kontroloval e-maily a obecně se snažil pochopit, jak bezohledný je hudební průmysl. Jak bezohledně se lidé ve vedoucích pozicích chovají k těm, kteří pro ně vydělávají peníze. Neměl žádné pochybnosti o tom, že za žádných okolností nedovolí, aby se někdo chamtivě dotkl jeho nebo Billa. Bill se v žádném případě nemohl znovu stát něčí dojnou krávou. Důvěřoval jen Davidovi, protože to dělal Bill, a v tomto smyslu – pokud to mohl posoudit z jejich krátkého společného času – to dělal i on.

David oslovil Billa, protože měli společnou minulost a bavilo je společně dělat hudbu. Bylo jasné, že z toho nakonec nebude žádný komerční úspěch. Bill to nechtěl. Nebo možná chtěl. Tom klikl na několik odkazů a přemýšlel o tom. Upřímně řečeno, nemyslel si, že je Bill na to připravený. Skryté následky jeho deprese se projevily na cestě domů. Bill to bude muset zpracovat. Přijde toho víc a Tom neměl chuť sledovat, jak ho občas zasáhne něco takového. Ale pokud tohle chtěl, on ho podpoří a ochrání před tím, co nedokáže racionálně zvládnout.
Toma začínala bolet hlava. Možná to byl nakonec on, kdo nevěděl, co chce? Zavřel notebook, vstal a šel si lehnout.
Ležel v posteli a jeho mysl nepřestávala šrotovat. Miliony myšlenek, možností, problémů, rizik… Vše mělo své klady a zápory a Tom pohlédl na Billa. Černovlásek ležel na zádech s hlavou lehce natočenou k Tomovi.
„Spíš?“ Zeptal se Tom tiše. Pak se podíval na Billův noční stolek. Leželo tam jeho naslouchátko. Bill nereagoval.
Tom si povzdechl, přiblížil se a opatrně se k Billovi přitulil, jak jen to v jeho poloze šlo. Bill se okamžitě otočil a také se k Tomovi přitulil.
„Mám o tebe strach,“ zašeptal Tom.
„Neměj,“ zamumlal Bill.
„Mám.“
„Okay.“

***

Kolena se mu divoce třásla, zatímco seděl a čekal. Tom se rozhlédl a nervózně si olízl rty, než uvolnil svoje ustarané tělo. Bill seděl vedle něj. Měl nádherně učesané vlasy a make-up, jaký Tom nikdy předtím neviděl. Když se zpěvák otočil a podíval se na něj, měl pocit, že se dívá na egyptského prince. Bill nemohl být z tohoto světa.
„Je to takhle pokaždý?“ Zeptal se a Bill se jen usmál. Had v jeho turbanu se lehce pohnul a jeho oči se leskly jako smaragdy ladící s Billovýma zlatohnědýma očima.
„Je to takhle pokaždý?“ Zeptal se Tom znovu. Bill sevřel rty a zvedl tázavě obočí. Had přikývl, vystrčil svůj rozeklaný malý jazyk a Tom pootevřel rty, aby ho vpustil dovnitř. Neuvěřitelně pevný, hedvábný jazyk mu vyplnil ústa a Tomovi uniklo hladové zasténání, když se přisál k hadovi. Někde v dálce někdo volal jejich jména. Vyhráli cenu, ale ne za svou vlastní píseň. Tom netušil, o jakou píseň šlo. Pevně uchopil Billovy prsty a zoufale sál hadí jazyk, který se zdál být vlhký.

„Tome!“ Vydechl krásný chraplavý hlas.
„Jo,“ odpověděl Tom opojený rozkoší, zatímco sál ten jazyk.
„Bože, Tome,“ zasténal Bill hlasitěji, chraplavěji a velmi sexy.
Prsty mu zoufale tahaly za vlasy, což ho zmátlo, protože měl pocit, že drží Billa za ruce. Pokračoval v sání hada a vytáhl z Billa hlubší, téměř bolestivé sténání. Tom otevřel oči a měl přímo před sebou jeho rozkrok. Z jeho penisu stále vytékalo sperma. Tom odstrčil Billa a musel se zorientovat v tom, co se děje.
„Tome?“ Vykřikl Bill překvapeně, když spadl dozadu na postel, což způsobilo mírné narušení vln. Tom měl zmateně otevřená ústa a rychle se posunul v posteli.
„Spal jsem! Co se stalo?“ Zeptal se Tom a spolkl zbytky spermatu v ústech.
Bill se na něj jen podíval, než se pomalu a nevěřícně zeptal: „Ty jsi spal?“
„Jo. Jsi v pořádku?“
„Jestli jsem v pořádku? Právě jsi mi kouřil, Tome!“ Vyhrkl Bill.
„Cože?!“
„A ty jsi spal?!“ Zdůraznil Bill a položil si ruce na tváře.
„Wow…“
„Wow…“ zopakoval Bill. „Probudil jsem se a tvoje ruce byly všude na mně, Tome. Pak jsi mi začal kouřit a skončili jsme tak, že ty jsi seděl a já…“
„Ve spánku?“ Zeptal se Tom nevěřícně.

Bill pomalu přikývl. „To jsem netušil! No, když o tom tak přemýšlím, moc jsi toho nenamluvil. Ale upřímně řečeno, nepřemýšlel jsem o tom, protože jsi byl dost neodbytný a já jsem se prostě udělal, takže…“
„Ježiš… Měl jsem strašně divnej sen. Byl jsi egyptskej princ na udílení cen Comet a v tvých vlasech byl had… a ten had…“
„Nebyl to had. Byl to můj penis…“ zasmál se Bill tiše. „Taky se mi zdál opravdu hezkej sen. Ale probudil jsem se kvůli tvému neodbytnému osahávání.“
Tom se usmál. Pak se zasmál a začali se smát oba. „Zajímalo by mě, co způsobilo, že se sex smíchal s předáváním cen.“ Pak ukázal na Billův rozkrok.
Bill přikývl a zeptal se: „Chceš, abych ti to oplatil?“
Tom věděl, že má erekci, ale teď na to neměl chuť. Myšlenky na Comet se už vrátily a byly příčinou toho, proč se mu zdálo o cenách. Sex byl zjevně jen odbočkou od jeho hlavní otázky. David chtěl co nejdříve vydat jejich píseň „Im Rückblick“, což mělo být během několika dní. Bill už měl nominaci na „Nejlepšího zpěváka“ se svou starou kapelou, takže se očekávalo, že se na cenách objeví. Jakmile VIVA dostane zprávu, že může znovu zpívat, je možné, že Billa požádají, aby zazpíval. A ta píseň by mohla být ta jejich, protože Bill se nebude dotýkat ničeho, co souvisí s Munich Motel. Pak by se k němu připojil na pódiu a pak…

„Ah… ne. Myslím, že se bez toho obejdu,“ odmítl Tom. V hlavě měl příliš mnoho myšlenek, než aby udržel erekci dost dlouho na orální sex. Billa však toužebně políbil.
„Očividně,“ odpověděl Bill s obrovským úsměvem na tváři. Zvedl ruce nad hlavu a svádivě se zakroutil.
Tom ho políbil znovu, tentokrát pevněji. „Jestli tě zase vzbudím s úmyslem tě zneužít, když budu spát, vzbuď mě, abych si to mohl užít.“
Bill se usmál a políbil ho zpět. „Jasně.“

***

David jim druhý den poslal e-mail. Oba mladíci byli zaneprázdněni poslechem CD, které dostali od producenta předchozí den. Upravil skladbu tak, aby zněla co nejlépe, a požádal je, aby si ji poslechli a navrhli poslední úpravy.
Tom a Bill si okamžitě nadšeně poslechli tři přiložené soubory MP3. Výsledek byl ještě lepší než ten, který nahráli den předtím. David zjevně strávil hodiny po tom, co jim CD přinesl, přidáváním jemných nástrojů. Do jedné ze skladeb dokonce přidal housle. Tomovi se to velmi líbilo, ale z komerčního hlediska zněla lépe jedna z ostatních verzí. Bill s ním souhlasil, i když se mu osobně také líbila verze s houslemi.
Tom včera večer mluvil s Billem o svých obavách.
„Až moc se trápíš. Možná jsem v některých ohledech křehký, ale v tomhle jsem dobrý, Tome, a tím myslím opravdu dobrý. Je to moje práce a zvládnu to.“
„Chápu, ale prostě se strašně bojím. Pořád na to myslím.“ Bill se na něj jen usmál. Tom věděl, že Bill to považuje za roztomilé, ale nemohl si pomoct. Viděl ho v nejhorším stavu a bál se, že to vyvolá špatné vzpomínky.

„Vážím si toho, ale budu v pohodě. Přijal jsem pozvání na předávání cen, ne?“
„Jo, přes e-mail.“
„Dostal jsem ho přes svůj univerzální e-mail,“ řekl Bill.
Zazvonil zvonek u dveří a Tom šel otevřít. Ukázalo se, že je to David.
„Ahoj, kluci!“ Řekl David, když vešel do dveří. Bill vyšel a postavil se také do chodby.
„Mám pro tebe telefon, Bille. Je to služební telefon, takže ho nepoužívej pro soukromý hovory. Platím za něj daně.“
„Jsem dojatej,“ řekl Bill sarkasticky, ale hned po zkontrolování vybavení se usmál. „A co Tom?“
David se zamračil. „Potřebuješ taky nějakej, Tome?“ Zeptal se.
„Bylo to uvedený ve smlouvě?“ Zeptal se Tom.
Bill přikývl. „Jo. Chceš ho?“
„Ne. Dám ti vědět, jestli ho budu potřebovat.“
„Která verze se vám líbila víc?“ Zeptal se jich David.
„Ta druhá,“ odpověděli oba a David se usmál.
„Mně taky.“
„Vydáme tuhle. Tahle verze nám vyhovuje,“ řekl Bill za Toma. Pak se Bill nejistě podíval na Davida.
„Co se děje?“ Zeptal se manažer.
„Dostal jsem pozvánku na předávání cen Comet,“ řekl Bill Davidovi.
„Oh. Nominovanej a pozvanej. Půjdeš tam?“

Bill se podíval na telefon v ruce a usmál se. „Existuje jen malá šance, že bych tu cenu mohl vyhrát, když už nejsem v kapele. Jsem si ale jistej, že pár lidí pro mě hlasovalo, a neměl bych ty, kteří to udělali, ignorovat.“
Tom se pobaveně usmál a zkřížil ruce na hrudi. „Jak to funguje? Zavoláš do televize, nebo…?“
„Zbláznil ses? Dát jim tohle číslo? Ten telefon by nikdy nepřestal zvonit,“ zavrtěl Bill energicky hlavou. „David jim může zavolat.“
Bill se usmál na manažera a ten přikývl. „Udělám to. Rozšířím pozvánku i na Toma.“
„Proč?“ Zeptal se Tom a okamžitě se cítil nepříjemně.
„Bill Kaulitz má právo si přivést… doprovod,“ zakuckal se David.
„Bill Kaulitz má právo přivést svého obchodního partnera,“ řekl Bill a plácl Davida po paži.
„Správně,“ usmál se David. „Přesně to jim řeknu.“
„Nechci, aby všichni věděli, že spolu spíme, Davide,“ dodal Bill ostře, což Tom nedokázal rozluštit, ale David to pochopil okamžitě. Tom si cucal piercing ve rtu a odvrátil pohled. Za sebou měli spoustu let společné práce. Pokud by se však Bill objevil na předávání cen s Tomem po boku – což samo o sobě znělo v Tomově světě nepředstavitelně –, odborníci by pravděpodobně nemuseli dlouho přemýšlet, aby odhalili jejich profesionální spojení. Jejich osobní vztah byl jiná věc.

Bill se usmál a objal Toma. „Nemůžu se dočkat, Tome. Už teď jsem opravdu nadšený.“
Tom jen přikývl. Stále si nebyl jistý, co Bill právě teď opravdu chce, ani jestli to jeho přítel vůbec ví. Jedna část jeho já stále chtěla zůstat doma s nohama na gauči a nechat si celý den hladit krk, zatímco druhá část se nikdy nevzdala rockového života, nahrávání desek a nekonečných cest po turné. Křičících fanoušků a koncertů.
Poté, co David odešel, měl Bill po zbytek dne ve svých krásných očích zasněný výraz. Byl nadšený, díval se do budoucnosti, což pro něj vypadalo lákavě. Kolem osmé mu Tom navrhl, aby si dal dlouhou koupel a uvolnil se. Měl napnuté svaly a navzdory své radosti byl nervózní a plný pochybností. Za dva týdny se měli ukázat na předávání cen. Tom věděl, že Bill věřil v šanci na výhru víc, než dával najevo. Chtěl tu cenu vyhrát. Pokud měl ještě šanci se vrátit, byla to právě tahle. David měl už zítra vydat jejich singl. Nemělo smysl to odkládat a z marketingového hlediska měl své metody, jak rozjet reklamy během chvilky.

Zatímco Bill ležel ve vaně a tiše si pobrukoval, zazvonil telefon. Tom vzhlédl a uvědomil si, že je to jeho telefon.
„Ano?“
„Je to Tom Trümper?“
„Ano. Kdo volá?“ Zeptal se Tom obezřetně.
„Tady Collien Fernandesová z VIVA. Mám nějaké…“
„Kde jste vzala tohle číslo?“ Přerušil ji Tom okamžitě.
„Jste na seznamu. Dostali jsme zprávu, že Bill Kaulitz vás uvádí jako svého hosta na předávání cen, tak jsme si říkali, že by bylo fajn zjistit něco o vaší hudební historii.“
Kurva! Tohle nečekal. Neznal tu Collien a měl chuť jí říct, ať se nestará do jeho života… Ale právě před tím ho varovali a Tom nechápal, že je to skutečné. Teď poprvé okusil, jak rychle se člověk může ocitnout v internetových bulvárních médiích, nebo dokonce v televizi, ještě než vydá svou hudbu. Měl říct, že je nikdo, když Bill byl všechno? Zajímalo by to někoho tam venku? Každý někde začínal, než se stal slavným.
Tom se rozhodl blafovat. „Je to rozhovor?“ Zeptal se bez obalu.
„Uhhhh…“ slečna Collien Fernandes zaváhala. Ta otázka ji zjevně překvapila. „Myslím, že ne… Ne. Není. Je to jen nějaká rutinní záležitost, víte.“
„Ne, nevím. Ale pokud mě musíte nějak titulovat, jsem neznámý kytarista.“
„Proč jste hostem Billa Kaulitze?“
„Jsme obchodní partneři,“ odpověděl Tom s úsměvem.
„V jakém smyslu?“
„Starám se o hudbu na pozadí.“
„Jak se Billovi v poslední době daří?“
„Wow, mých patnáct minut slávy skončilo velmi rychle. Děkuji za vaši práci, slečno Fernandesová.“ Tom zavěsil.

autor: Maria Dane-Edwards
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)

original