The Assignment 11. (konec)

autor: Maria Dane-Edwards

„Tady to je, Tome,“ řekl Bill bez dechu. Dnes odpoledne kontroloval iTunes každých pět minut, a konečně byl singl k dispozici. Na VIVĚ běžela reklama na „Im Rückblick“, sice se starými klipy Billa, ale to nevadilo. Dříve toho rána je navštívil fotograf a uspořádal focení v Tomově prosluněném obývacím pokoji. Bill byl oblečený a nalíčený jako největší hvězda a Tom si vzal košili v barvách, jaké měl Bill, a ty nejméně pytlovité džíny, které měl. Bill to schválil hlubokým polibkem s třešňovou příchutí. Na flash disku zůstaly kopie fotek a Tom si pohrával s domovskou stránkou, kterou pro ně den předtím založil.
„Co myslí tím ‚nezkušený kytarista‘?“ Zeptal se Bill, když se Collien, brunetka z VIVA, poprvé zmínila o Tomovi v bleskové zprávě, která následovala po překvapivém novém singlu tak brzo před Comet. Přestože k písni nebyl žádný videoklip, který by ji propagoval, zájem o Billův návrat na popovou scénu byl mimořádně ohromující. David byl bombardován pozorností, a žádosti o rozhovory přibývaly až děsivě rychle. Tom byl ze všeho toho zájmu stále trochu otřesený. Na takovou publicitu se nemohl v žádném případě připravit.

„Volala mi, vzpomínáš? Nicméně jsem řekl ‚neznámý kytarista‘,“ připomněl mu Tom. Bill se trochu pousmál pokaždé, když mu Tom vyprávěl o telefonátu, který měl před dvěma dny.
„Nezkušený, ty vole,“ zamumlal Bill. „Prostě je naštvaná, že jsi jí nedal pikantní drby, po kterých pátrala, a ponížil jsi ji.“ Tvůrčí spekulace ohledně Billova návratu horlivě rozebírali ve zvláštním pořadu „odborníci“ na programu, kde porovnávali dohady, zda má větší šanci na výhru Bill, nebo Munich Motel. Bill ani Tom, stejně jako kapela, se k tomu nevyjádřili. Tom se ušklíbl. Kapela byla pravděpodobně v šoku ze zprávy, že se Bill vrací do hudební branže. Bylo ale zábavné sledovat na obrazovce staré klipy s jeho přítelem, a zároveň ho mít v náručí na gauči.
Později večer už byly pořízené fotografie zveřejněny na jejich domovské stránce, takže lidé měli k Tomovu jménu i tvář. Vyšťourat jejich malou spolupráci byla pro fanoušky hračka a návštěvnost stále rostla. Tom pořizoval svým telefonem vtipné snímky Billa a nahrával drobné video zprávy, které během večera stále pouštěl, dokud mu Bill neřekl, že už toho má pro dnešek dost. Komentáře fanoušků byly vtipné, velmi nadšené a místy velmi emotivní. Než šli spát, rozkřiklo se to tak rychle, že si na své malé domovské stránce vytvořili fanouškovskou základnu čítající více než pět tisíc členů… a Collien se o tom zmínila na VIVĚ.

Bez ohledu na to, jak moc se jim ta ženská nelíbila, udělala jim bezplatnou publicitu.
Několik následujících dní Tom dál krmil hladové fanoušky záběry a zábavnými momentkami. Nějaké pořídil i Bill s Tomem. Zpočátku to Tomovi nevadilo, ale zájem o to, kdo je a jaký je, se vyřešil v tupějších otázkách na jejich blogu a Tom nechtěl, aby se to všechno dostalo ven.
„Budeš vystupovat na předávání cen Comet?“ Byla nejčastější otázka a Bill byl opravdu rád, že lidé stále chtějí, aby vystupoval, ale VIVA Davida zatím neoslovila, takže Bill netušil. Od všech otázek týkajících se Munich Motel se drželi dál, protože do toho nikomu nic nebylo. Válka mezi nimi a kapelou neprobíhala, protože spolu vůbec nekomunikovali.
David jim zavolal, že se mu nápad s malými video zprávami a vtipnými obrázky líbí, ale připomněl jim, aby moc neukazovali svůj domov. Mohlo by to přitáhnout špatné lidi.

***

Týdny ubíhaly opravdu rychle. Singl se dobře prodával na iTunes a duo zůstalo doma, aby mohlo strávit celou tu horečnatou slávu, která se přes noc stala.
Teď už se na televizi tolik nedívali. Nebyla o nich zmínka jen na VIVA, ale vygradovala se do všech možných televizních zpráv v Německu a také na několik mezinárodních kanálů. Bill povolil RTL a BRAVO malé exkluzivní rozhovory za předpokladu, že se nebudou zmiňoval o Munich Motel.
Tom to sledoval zpovzdálí. Když Bill odpovídal, jeho hlas zněl silně a odhodlaně. Naprostý profesionál. Bill Toma rozhodně překvapil tím, jak hladce s tazateli jednal. Samozřejmě se ho ptali na Munich Motel. BRAVO se nedokázalo ovládnout, ale Bill jen řekl „no comment“ tak okouzlujícím způsobem, že to Toma skoro rozesmálo, a to bylo vše.
Zbývalo už jen pár dní a Bill byl čím dál nervóznější a stupňovala se i jeho potřeba, aby mu Tom pomáhal.

„Jsi nervózní z konfrontace s kapelou?“ Zeptal se ho Tom večer předtím. Bill mu ležel v náručí, rozpálený a zarudlý po zpoceném milostném záchvatu. Tom ho líbal na dlouhý krk a trpělivě čekal, až si Bill promyslí odpověď.
„Jo,“ řekl nakonec Bill na Tomově těle a přitulil se k němu pevněji.
„Proč?“ Chtěl Tom vědět a políbil Billa na temeno hlavy.
„Nechci s nimi mluvit a nechci ani, aby přišli a mluvili oni se mnou.“
„Budu sedět vedle tebe a chránit tě,“ řekl Tom.
Bill se zasmál. „Řekl jsi o tom všem vůbec Georgovi a svým kamarádům?“
Tom se nad tím zamyslel. Se svými přáteli už nějakou dobu pořádně nemluvil. Od té oslavy už vlastně vůbec. Přemýšlel, proč je Georg tak milý a drží se stranou. Bylo to proto, že dával Tomovi prostor, aby si vybudoval vztah s Billem? Tom si odfrkl.
„Mohl bys na mě laskavě přestat smrkat?“ Zavrčel Bill.
„Promiň,“ omluvil se Tom. „Ne, nebyl jsem s nimi v kontaktu.“
„Já jsem taky nebyl v kontaktu s lidmi ani s rodinou.“
„Izolovali jsme se.“
„Je to velká věc.“
„To je.“
„Líbí se ti to všechno, Tome?“ Zeptal se Bill.
„Něco z toho je zábava, ale na televizi a všechny ty fanouškovské věci si musím zvyknout,“ protočil Tom očima, i když ho Bill neviděl. „Ty fanouškovské věci jsou zábava. Jsou nám velmi vděční za to, co pro ně děláme.“
„Budeme to dělat dál, dobře?“
„Jasně,“ souhlasil Tom. „Měl jsem si před chvílí vyfotit tvůj obličej při orgasmu.“
Teď byl na řadě Bill, aby si na Toma odfrkl. S potěšením se zachichotal, zvedl bradu a políbil Toma na ústa. „To mi vážně zajistí cenu.“
„Nechceš se před spaním umýt?“ Zeptal se ho Tom, když polibek řádně dokončil.
„Ne,“ zašeptal Bill a už se usadil v Tomově náručí, pak už se neobtěžoval ani Tom.

***

Přestože singl vzbudil velkou pozornost, nestačilo to k tomu, aby VIVA chtěla, aby Bill s novou písničkou vystoupil. Přesto otázky, které Billovi a Tomovi kladli, když procházeli po červeném koberci, většinou směřovaly tímto směrem. Bylo to zajímavější než skutečnost, že se Munich Motel objevil sotva patnáct minut předtím.
Bill, oblečený do neuvěřitelného outfitu – stříbrných flitrových bot na vysokém podpatku, hříšně těsných bílých džínů a průsvitné bílé organzové košile s třpytivými nitkami – odpovídal spokojeně na všechny otázky, které mu byly položeny. Tom mu tu a tam pomohl nějakým komentářem, když bylo potřeba, ale Bill tento úkol jako obvykle zvládal bravurně. Když konečně vstoupili do divadla, odkud se pořad vysílal, přivítala je Collien a hned jim zvedla mikrofon do obličeje. Tom lehce protočil očima. Collien na sobě měla ty nejodpornější šaty, jaké kdy viděl. Toma naprosto ignorovala a ten se neubránil úšklebku.

„Bille! Ahoj! Už je to nějaká doba! Těšíš se na tu nominaci?“
Bill chytil Toma za ruku a s megawattovým úsměvem přikývl. „Jo. Je skvělý tu být.“
Tom cítil, jak se chvěje, a nechal se Billem chytit tak silně, jak potřeboval, aby se udržel na nohou.
„Byl jsi nějakou dobu v nemocnici. Musí být vzrušující být zase v pořádku, že?“ Žvanila Collien dál.
„Je skvělý tady být,“ zopakoval Bill a jeho úsměv se ještě více napjal.
„Myslím, že i pro mě je velmi vzrušující tu být, Collien,“ dodal Tom a olízl si piercing ve rtu a svádivě svraštil obočí. „A myslím, že jsi dnes večer předčila svůj šatník. Nemůžu se vynadívat na ty šaty.“
Billovi skoro padla brada, když na Toma zíral naprosto beze slova. Pak na pár vteřin zavřel oči, aby ovládl své pobavení, než nenápadně strčil do Toma, aby se začal přesouvat k uspořádání salonku, které jim bylo vyhrazeno spolu s Davidem, který už tam seděl. Jejich místo bylo podezřele blízko Munich Motel, ale předpokládali, že VIVA doufá v trochu dramatu během večera.

Bill se posadil zády ke svým bývalým spoluhráčům z kapely a Tom se umístil hned vedle nich. David už tam na ně čekal a z celého srdce se pozdravili. Pohled na Kaspera však na Toma neměl takový účinek, jak si myslel.
„Co jsi jí řekl, Tome?“ Zeptal se David. „Vypadala, jako by ji polili kýblem vody.“
„Snažila se mě donutit, abych jí za těch deset a půl vteřiny, které měla k dispozici, vyblil celou duši,“ vysvětlil Bill a nonšalantně sáhl po pití, které jim David předem objednal, jakmile se posadil. Tom si všiml, jak se mu třese ruka, a beze slova vzal sklenici a podal mu ji. Bill se na něj usmál a Tom si přál, aby ho mohl políbit.
David se tiše zasmál a mlaskl jazykem. „Možná to neříkáš, Tome, ale rozhodně to dáváš najevo.“
Tom odtrhl oči od Billa a zaměřil se na manažera. „Co tím myslíš?“
„Ach, Tome,“ řekl David. „Vaše vzájemná láska je vidět ve vašich očích. Je nemožný, aby si o vás dvou nikdo nevytvořil nějaké domněnky.“
„Ať si tvoří. Nám je to u prdele,“ zamumlal Bill, kterému se Tomova náklonnost líbila.

Večer se posunul a k jejich stolu přišel další z moderátorů, aby jim položil pár otázek. Tentokrát to byl Jan Köppen a byl mnohem sympatičtější než Collien.
„Tak jak je to s tím novým singlem, který je nářez? Je to jedna z nejlepších písní, které jsem od tebe osobně slyšel, Bille.“
„Byl napsán velmi spontánně a můj… kamarád Tom byl tak milý a udělal k němu hudbu. Je to dobrý. Jsem na ni hrdej.“
„Tome…“ chlapík si dřepl vedle Toma. „Nikdo o tobě nic neví. Jsi jako nepopsaný list další éry Billa Kaulitze…“
„Je první stránkou svého vlastního příběhu, ne poznámkou pod čarou v mém,“ přerušil Jana Bill.
Tom se usmál a stydlivě se ušklíbl. Netušil, co má říkat, když lidé spřádali pěkné rozbory o jeho vlivu na Billovu kariéru. „Jo. To je v podstatě celý,“ dodal jen.
„No to je super. Nemůžu se dočkat, až uslyším, s čím přijdete po ‚I’m Rückblick‘.“
„Já taky ne,“ ušklíbl se Tom, a pak ucítil, jak ho Bill šťouchl do žeber. „Ups. Zeptej se Billa, jo?“ Zažertoval. Ale ta chvíle nepřišla, protože na řadě byla Billova nominace a krátce na to se na obří televizní obrazovce na pódiu objevila jména nominací na ‚nejlepšího zpěváka‘.

„Kasper Lieberkind z Munich Motel,“ zpěvákovo jméno doprovodila krátká montáž. „Bill Kaulitz z Munich Motel“. Tom se otočil, aby si prohlédl obrazovku. Bill byl nahoře žhavý a on si nemohl pomoct, aby si neolizoval kroužek ve rtu, když Billovy prsty nervózně našly ty jeho. Tom viděl, jak Billův obličej nahradil záběry na obrazovce, a rychle se podíval směrem ke kameramanovi, který zachycoval jejich reakce. Brzy byla vyhlášena všechna jména a Bill seděl se strnulým úsměvem na tváři a čekal na vyhlášení vítěze. Tom si jen znepokojeně promnul rty a podíval se na Munich Motel, který si o pár metrů dál hrál na pohodáře. Tolik si přál, aby to bylo Billovo jméno, takže když to skutečně bylo Billovo jméno, které moderátoři na pódiu vyvolali, nezachytil to. Billova ruka opustila jeho, aby si zakryla udivený obličej. Pak se v lehké panice podíval na Davida, než se pokusil vstát. Tom se rychle zvedl a plynulým pohybem táhl Billa za sebou.

„Zvládneš chodit?“ Zeptal se rychle.
„Ne,“ skoro mu Bill zakřičel do ucha. „Vyhrál jsem!“ Tom se usmál, když se Billova tvář změnila v extázi a štěstí.
„Nemůžu tomu uvěřit!“ Pak se Bill otočil k Munich Hotel a Tom vrhl pohled na Kaspera Lieberkinda. Ten na něj pokrčil rameny. Zajímalo ho to vůbec? Ostatní dva neskrývali zklamání, což bylo v pořádku. Ten večer sice nezískali ani jednu cenu, ale jejich bývalý „hluchý“ frontman jednu cenu získal. Kasper vstal a šel si stoupnout blíž k Billovi, aby si s ním promluvil.
„Počkej až na tebe přijde řada, Lieberkinde,“ řekl mu Tom a postavil se mezi něj a Billa. Pak svého přítele táhl za sebou, když Kasperovým směrem prohodil pár slov: „Omluvte nás. Bill má přednést vítěznou řeč.“
Bill se zachichotal a třepetavě zatleskal, když mu Tom nabídl rámě, a společně se vydali převzít Billovu cenu za „nejlepšího zpěváka“.

„Omlouvám se, že jsem s sebou přitáhl i Toma, ale moje nohy ještě nejsou úplně stabilní,“ řekl Bill a usmál se. Oči měl zrádně vlhké a hrozilo, že se mu po spáncích budou táhnout kouřové linky od slz štěstí. „Díky vám, fanouškům, že jste hlasovali a věřili ve mě. Jsem tak dojatý a vděčný. Děkuji Davidovi, svému manažerovi, a Tomovi za…“ Bill se na Toma podíval jiskřivýma hnědýma očima a Tom mu pohled opětoval s drobným úsměvem hrajícím na rtech, „… za všechno. Vděčím ti za všechno.“ Tom přikývl a přijal Billovo objetí.
„Tohle je pro mě velký den, přivezu si domů cenu Comet a budu si tuhle noc připomínat hodně dlouho. Děkuji ti.“

„Nepodělíš se o to se skupinou?“ Dobíral si Tom Billa, když znovu sestoupili dolů. Bill vyplázl jazyk.
„Po dnešní noci toho ze skupiny asi moc nezbyde. Cítím, že se za pár dní rozpadnou, co myslíš?“ Zeptal se ho Bill a otočil se. Cestou na jejich místa se Collien snažila dostat ještě ke slovu. Bill se nad ní slitoval a zastavil před ní.
„Takže jsi vyhrál cenu za ‚nejlepšího zpěváka‘, Bille. To musí být vzrušující?“
Tom se zachichotal. Copak ta holka neměla větší slovní zásobu? „Je to velmi vzrušující,“ odpověděl za Billa.
Na zlomek vteřiny se na něj dívala, než se její pohled vrátil k Billovi, který stál se svou cenou a držel ji jako dítě v náručí a jen se usmíval se zasněným výrazem v očích. Pak se naklonil dopředu a políbil ji na tvář, načež zatahal Toma za paži a vydal se k VIP salonku.
Po zbytek show Tom a Bill jen sledovali, jak vítězové přicházejí a odcházejí. Nakonec se Tom začal nudit a možná si dal o skleničku šampaňského víc. Těšil se na afterparty, kterou Bill slíbil, že se jí bude moci zúčastnit, pokud bude chtít. Tom si nebyl jistý, jestli se chce otírat o další celebrity, ale bylo to příliš zajímavé, než aby to alespoň jednou nezkusil.
Nakonec večer skončil a Tom, Bill a David si posbírali své věci, aby našli afterparty. Cestou z jedné místnosti do druhé si Tom všiml Kaspera. S Billem si mysleli, že kapela opustila budovu, když se jejich místa někdy během večera uvolnila, ale zdálo se, že Kasper ještě neodešel a zdržel se.

„Ahoj, Bille,“ pozdravil Billa, který okamžitě zkřížil ruce na prsou v obranném postoji. Když se mu zvedl bok, Kasper krátce zabloudil očima dolů, aby si ho prohlédl, než je upřel do jeho tváře.
„Co?“ Zeptal se Bill ostře. Tom se opřel o zeď a vrhal pohledy na kolemjdoucí. Nikdo z nich jim zatím nevěnoval větší pozornost, což mu připadalo zajímavé. V rámci podniku se o sebe nikdo vážně nezajímal. Byla to jedna velká soutěž, a najednou se mu nechtělo žádat Billa, aby se jen kvůli němu poflakoval po afterparty. Měl v plánu odvézt Billa domů hned, jakmile tahle malá divoká bitva skončí.
„Víš, my už jsme ti odpustili,“ řekl Kasper a kývl, jako by Billovi předložil šanci. Dar, o jakém se mu ani nesnilo.
Jeden z kameramanů VIVA se k nim připlížil a stál a celý incident natáčel. Tom držel jazyk za zuby. Musel si uvědomit, že Bill si v tomto prostředí umí poradit sám. Podíval se na Davida, který už vypadal nervózně, ale také stál a tiše přihlížel, a nechal Billa, aby se s tím vypořádal.
Bill nevěřícně zavrtěl hlavou. „Odpouštíš mi?“
„Jo,“ pokrčil Kasper rameny a střelil pohledem po kameře. Vypadal teď neklidně. Očividně neplánoval, že to bude na záznamu. „Můžeš být zase zpěvák. Teď, když můžeš zpívat…“
Billovo obočí se stáhlo tak rychle, až se mu čelo zkrabatilo do vrásek. „Nabízíš mi zpátky mou starou práci, protože teď můžu zpívat?“
„Bille…“ protočil Kasper očima. „Můžeme jít někam jinam?“
„Ne. Řekni, co máš kurva na srdci, nebo vypadni.“

Kasper přistoupil blíž, ale Tom se odpíchl od stěny, aby byl Billovi nablízku, kdyby to bylo nutné, stejně jako David. „Ustup, Lieberkinde,“ řekl Tom tiše.
„Hleď si svého, Trümpere,“ zasyčel Kasper. Tom si jen odfrkl a rozhodl se, že na kameru kašle. Stoupl si vedle Billa a objal ho kolem pasu. Bill se uvolnil a jeho napjatá ramena mírně poklesla. Tohle mu ubíralo síly.
„Oh. Takže je po všem?“ Zeptal se Kasper.
„Jo, do kapely se už nevrátím,“ řekl Bill a kousl se do rtu.
„Myslel jsem mezi náma?“
Bill se zasmál. „Není to snad jasný?“ Ti, kdo stáli kolem nich a zastavili se, aby poslouchali, otevřeně zalapali po dechu vzrušením z dramatu, které se před nimi odehrávalo.
„A co ty esemesky, který jsi mi posílal celej týden? Ten sex po telefonu, co jsme spolu měli?“ Řekl Kasper najednou vychytrale, a okamžitě se podíval na Toma, aby zjistil jeho reakci. Tom nebyl na podobné špinavé triky připraven, a kromě poklesu čelisti ztuhl.
Bill vypadal, že má blízko k omdlení, ale pak si Tom všiml úšklebku v Kasperových očích. Ta svině, se snažila o pozornost lhaním, aby vyvolala reakci.
… V tu chvíli ho Tom praštil do zubů.

Kamery stále běžely, ale nikdo nereagoval ani nepřišel Kasperovi na pomoc. Dokonce ani vlastní bodyguardi toho pitomého zmrda nezasáhli. Jako by už věděli, že jejich dny zaměstnání u kapely brzy skončí. A zvednout Lieberkinda po tom, co právě řekl, bylo pod jejich úroveň.
Kasper Lieberkind se tedy sám postavil na nohy a se zkrvaveným rtem se Tomovi co nejrychleji vytratil z cesty, zatímco se bodyguardi šourali za ním.
David si nervózně prohrábl vlasy a ustaraně se podíval na Toma, který opět chytil Billa. „Pojďme odsud pryč,“ řekl jen. To, na co myslel, si nechal pro sebe, dokud se nedostali z dosahu kamer.

***

„Je mi to tak líto, Bille. A Davide…“ řekl Tom, když seděli v autě na zpáteční cestě do Hamburku.
„Já vím,“ řekl David. „V tuhle chvíli nemám tušení, jestli tě Kasper zažaluje, nebo ne, Tome.“
„Aspoň to nevysílali,“ dodal Bill tiše.
„Máme kurva štěstí,“ řekl David. Celou hádku zaznamenala kamera, ale naštěstí to nevysílala. Záznam bude zarchivován jako možný materiál pro pozdější epizody „ze zákulisí“ z předávání cen. David to však hned zařídil a tvrdil, že pokud Lieberkind hodlá na Toma podat žalobu, VIVA nemůže tu rvačku před tím odvysílat a zasahovat do spravedlnosti. Prozatím byly snad záznamy u ledu. Mohl jen doufat, že nikdo v davu nevytáhl telefon, aby střet zachytil a co nejdříve ho umístil na síť.
Bill se přitulil k Tomovi, který byl myšlenkami jinde. Teprve když byli u domu, vytrhl se Tom z napjatých úvah, když v tichém autě hlasitě zazvonil Davidův telefon. Bill se s trhnutím pohnul a seděl s unavenýma mrkajícíma očima a poslouchal Davidův rozhovor. Moc toho neprozradil, protože David během celého rozhovoru většinou říkal jen ano a ne.

„Počkejte chvilku,“ řekl náhle David a otočil se na sedadle, aby oslovil mladíky vzadu. „Urazil vás Kasper ve vašem vlastním domě?“ Zeptal se.
Bill vyvalil oči a pomalu přikývl. „Pokusil se mě… napadnout krátce poté, co jsem se nastěhoval k Tomovi.“
„Co se stalo?“ Zeptal se David naléhavě.
„Vtrhl ke mně domů a tvrdil, že je Billův host, a pak na něj zaútočil v jeho pokoji,“ řekl Tom po Billově volbě slov. „Ale vyhodil jsem ho dřív, než se to mohlo vymknout z rukou víc, než se to vymklo. V tu chvíli jsem ho ještě neznal.“
„Okay. Super.“ David tuto informaci zrekapituloval osobě na druhém konci linky, načež zavěsil. David se znovu otočil a na jeho tváři se objevil vřelý úsměv. „Tak to ti gratuluju, Tome. Nebudou z toho žádné popotahovačky.“
„Ne?“ Zeptal se Tom pronikavým hlasem.
„Ne.“ Do VIVA okamžitě přišel manažer z Universalu, aby si prohlédl záznam. Kaspera důkladně ‚vyslechli‘, proč Billovi na té nahrávce řekl ty věci, a on přiznal, že po něm šel jak v době jejich působení v kapele, tak i poté, co se na Billa vykašlali. Oficiálně z kapely odešel, a proto bude kapela brzy propuštěna.“
Bill si odfrkl. „Sráč… takhle zničit mě a mou kapelu.“
„Je mi to líto, Bille,“ řekl David soucitně.
„To je fuk,“ zašeptal Bill, „chci hned domů.“
„Jasně, uvidíme se.“
„Díky, Davide. Brzy se ozvu,“ řekl Bill.
„Dobrou, Davide,“ řekl Tom a pomohl Billovi vystoupit z auta.
„Dobrou, Tome.“

***

Když se vrátili domů, Tom Billa vřele objal a chvíli tam jen tak v objetí stáli.
„Moc mě mrzí, že jsem tě do toho zatáhl, Tome,“ řekl Bill s lítostí.
„To nemusí. Ty týdny příprav byly sranda, i když předávání cen ne. Nelituju toho. Jestli chceš, můžeme to nechat na téhle úrovni.“
„Vážně?“ Zašeptal Bill Tomovi do krku.
„Vážně. Fanoušci jsou milí. To ten byznys je banda kreténů.“
Bill se unaveně zachichotal. „Jo, to určitě. Připrav se ale na to, že zítra budeš čelit sám sobě na titulních stránkách.“
Tom se rozpačitě ušklíbl. „Povstávající neznámý kytarista praštil upadající hvězdu?“
„Něco na ten způsob,“ souhlasil Bill.
„To zní skvěle.“
„Musíme získat trochu těch záběrů, abychom je mohli dát na náš blog, Tome!“ Řekl Bill a zasmál se. „Když si to přehrávám zpětně, líbilo se mi, jaký jsi byl na Kaspera macho!“
„Ha-ha. Zamiloval sis tu slovní hříčku z titulku!“
„Miluju tebe, Tome,“ řekl Bill okouzleně.
„Sladký,“ odpověděl Tom a políbil ho. „Pořád ještě žiju z tvých peněz, víš?“
„To jen do tý doby, než se singl začne opravdu prodávat, pak budeš bohatší než já.“

Tom si odfrkl. Správně. Pořád nevěděl, kolik má Bill peněz, a nikdy se ho na to nehodlal zeptat. Dokud měl zaplacené účty, byl spokojený.
„Možná bych se měl poohlédnout po nějaké práci, Bille?“ Navrhl.
„Pssst,“ odvětil Bill a mávl zápěstím. „Teď jsi rocková hvězda. Pochybuju, že by tě brali vážně, kdyby ses pokusil ucházet o skutečnou práci.“
Tom se posměšně ušklíbl. „Čeká mě tragická budoucnost.“
„Budeme v pohodě, Tome.“
Tom si ho přitáhl blíž. „Samozřejmě. Mám tebe. A rozhodně bychom měli vzkřísit Munich Motel.“
„Vždycky jsem ten název nesnášel,“ přiznal Bill.
„A co takhle Tokio Hotel?“
Bill chvilku mlčel a obdivně se na Toma podíval. „To je ale geniální nápad. Vidíš, proto jsem tě nechal, abys mi vařil, Tome!“
Tom se pobaveně zamračil. „To byl vtip, Bille, ale jsem si jistej, že fanoušky ten sarkasmus potěší.“
Bill ho jen políbil, a tím se všechno nějak urovnalo.

KONEC

autor: Maria Dane-Edwards
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)

original