autor: Evil
Billovi se po tváři svezla slza. Jen se díval do země, bál se někomu podívat do očí. Hlavně někomu z rodiny Pernů. Tom si nervózně tahal rukávy u své košile. Charlotte si skousávala ret a Gordon ochranitelsky vypnul hruď. Uhladil si pramen vlasů, který mu padl do tváře, a pak se tvrdě zadíval na policistu. Nenechal se přemluvit, aby zůstal s Charlotte doma. Měl pocit, že bude lepší, když bude moci být oporou pro své syny.
„Co po nás chcete…“ jen spíše zasyčel, a malá, uplakaná žena, která se nyní zdála ještě menší, se znovu chtěla bojovně postavit. Pan Pern svou manželku ale ihned zadržel a srazil ji zpět na židli.
„Uklidni se,“ sykl a žena si nervózně uhladila mastné vlasy za uši.
„Potřebujeme vědět, od vás všech přítomných, jaký je váš přesný vztah k Ilajovi Pernovi. Jelikož jsou to informace pro případ důvěrné, nešlo to jinak, než abyste se dostavili osobně. Tedy, hlavně sourozenci Kaulitzovi. Je tu totiž jeden problém… a ten…“ policista se odmlčel, protože se paní Pernová hystericky rozplakala.
„A ten?“ pobídl jej Gordon a ochranitelsky chytil Charlotte kolem ramen, protože se roztřásla.
Policista si odkašlal. „Je na jednotce intenzivní péče, jelikož se pokusil o sebevraždu, to už víte… a…“ opět si odkašlal. „Jeho stav je velmi vážný. Lékaři mu dávají šanci padesát na padesát… prostě… je to tak, že… může každou chvíli zemřít.“ Paní Pernová se zajíkla.
Bill zalapal po dechu a tiše se rozplakal. Tom jej okamžitě sevřel v náručí a schoval mu tvář do svého ramene. Sám měl co dělat, aby se také nerozplakal. Nesnesl, když bratrovi pořád někdo způsoboval slzy a bolest.
„Zrovna ty brečíš, ty malá stvůro?!“ vyjekla paní Pernová na Billa a znovu se chtěla bojovně postavit. Ten se roztřásl tak, že nemohl ani dýchat. Tom jej ale nepustil, aby se mohl podívat té ženě do očí. Sám silně stiskával čelist, aby alespoň trochu zmírnil napětí. Lásko… ne… v pořádku… jsem tu s tebou… ty za nic nemůžeš… v pořádku… chlácholil jej v mysli.
„Jak to mluvíte o mém synovi?! On je tu oběť. Nemáte tušení, co si vytrpěl a vy na něj chcete shodit veškerou vinu?!“ vyjekl Gordon, ale ihned ztišil hlas.
„Mlčte… prosím,“ špitl Bill a setřel si slzy z tváře. „Prosím… nehádejte se mezi sebou,“ škytl Bill a snažil se uklidnit. Třásly se mu ruce.
„Budeme muset začít s výslechy,“ kývl policista a podíval se na Billa. „Bude nejlepší, abychom začali s vámi, abyste si pak mohl co nejdříve odpočinout,“ podíval se na Billa, a ten jen lehce kývl. Bill se zvedl ze židle a nechal se od policisty odvést do malé, stísněné místnosti, ve které bylo ostré, bílé světlo.
„Nabídnu vám vodu?“ zeptal se tiše policista a Bill jen jemně kývl.
„Děkuji…“ promnul si utrápenou tvář a snažil se zmírnit bolest, která mu bušila ve spáncích. Pak si vztekle setřel slzy. Policista mu podal krabičku s papírovými kapesníky. „Děkuji…“ špitl opět a otřel si uplakané oči a vysmrkal se. „Co se stalo?“ jen vydechl, když si z koutku oka setřel další slzu, která se mu drze svezla po tváři.
Za dveřmi zaslechl křik paní Pernové: „Ta zatracená stvůra!“ Bill se roztřásl.
„Pokuste si toho nevšímat, ještě zavolám kolegu, aby paní Pernovou trochu uklidnil, abychom nebyli rušeni,“ vzdychl policista a zmáčkl číslo na pevné lince pro rychlé vytáčení. „Pošlete ke kanceláři číslo osm psychologa, zhroucená žena nás ruší při výslechu, děkuji.“
Pak se pohodlně opřel do křesla a podíval se Billovi do očí. Ten měl pohled těžký a uplakaný, takže jím po pár vteřinách uhnul, a pak sklopil oči k zemi. „Víme vše, co se stalo. Máme tu všechny výsledky a svědectví. Nemusíš se bát, chlapče. Nikdo tě nebude za nic vinit…“ opět ten křik z chodby. „Je to matka, brání své dítě, ale jiný důvod než mateřský pud není.“
Bill nereagoval. Jen si tiše usrkl trochu vody. „Napadl tě, zbil, zneužil, unesl, pokusil se tě zabít…“ Bill se otřásl a zalapal po dechu. Polkl vzlyk. „To jsou vážná obvinění, která máme z lékařských záznamů potvrzená.“ Billovi se chtělo zvracet, když si vzpomněl na ta hrozná, ponižující a bolestivá vyšetření. „
Změňte téma a přejděte rovnou k věci,“ sykl Bill a vztekle popotáhl nosem.
„Ano… v cele předběžného zadržení se tuhle noc pokusil Ilaj o sebevraždu. Já vím, že je to i naše vážné pochybení, neměl by u sebe mít žádné ostré předměty, tkaničky, a podobně. Bohužel při odvádění do cely se snažil strážníkům vysmeknout a rozbil malou, skleněnou výplň vitríny, kolem které procházeli. Nikoho v ten moment nenapadlo, že by si mohl jeden malý střípek schovat,“ polkl a byl naštvaný, že jeho výcvik těch dvou mužů selhal.
„Pořád o tobě mluvil… prý si s tebou chtěl jen promluvit… nic jiného neříkal… jen: chtěl jsem s ním jen mluvit… alespoň naposledy…“ pak ztratil vědomí. Teď je v umělém spánku, ale asi za hodinu by jej měli probudit.“
Bill opět zamrkal, aby se mu nespustily slzy. Billi, v pořádku… je to v pořádku… slyšel opět v mysli Tomova konejšivá slova. Stejně za všechno můžeš ty, ty malá stvůro! Zalapal po dechu, když se mu v hlavě ozval ostrý křik paní Pernové. Na chodbě byl už ale klid. Chtělo se mu omdlít. „V pořádku, chlapče?“ podíval se na Billa pozorněji a on jen nesouhlasně zavrtěl hlavou. Těžce dýchal a snažil se, aby neomdlel. Celý se třásl. Policista po chvíli zašramotil ve svém pracovním stolku a z šuplíku vytáhl popelník a krabičku cigaret. Přisunul je k Billovi.
„Děkuji…“ špitl a vzal si jednu cigaretu. Zapálil si ji, a pak pomalu vydechl kouř. Policista si poté také zapálil.
„Uklidni se,“ znovu špitl muž a zvedl se, aby otevřel malou ventilačku.
„Potřebujete ode mne ještě něco? Něco kromě toho, co už víte? Potvrdil jsem vám, že je to pravda…“ znovu popotáhl nosem, a pak si popotáhl z cigarety. Zadíval se na policistu tvrdě.
„Pan Ilaj Pern, on… celou dobu nás prosil, aby s tebou mohl ještě naposledy mluvit. Ale pochybuji, že bys chtěl. Pak zase otočil a začal se bránit, že za nic z toho nemůže, snažil se to uhrát na duševní poruchu… prý mu to našeptávaly hlasy… po vyšetření jsme u něj ale známky schizofrenie nenalezli.“ Bill se zachvěl a opět vzlykl. „V pořádku?“ zeptal se muž.
„No… víte… můj bratr má schizofrenii, tak vím, jak se to projevuje. A Ilajovo jednání tomu opravdu neodpovídalo. Jen se choval agresivně…“ znovu si popotáhl. „A bratr se také pokusil o sebevraždu… ublížil mi, aniž by si to uvědomoval, ale poté, co si to vlastně uvědomil, tak se snažil zabít… byl to…“ Bill polkl. „Byl to nejhorší okamžik v mém životě,“ vztekle si setřel slzu.
„Ano, tohle všechno už víme… je teď jen a pouze na tobě, jestli mu to splníš, i když mu opravdu nic nedlužíš. Stejně tak nic nedlužíš celé rodině Pernů.“ Bill se dlouze zamyslel, dokouřil a típl cigaretu do starého popelníku.
„Rozmyslím si to,“ špitl Bill.
„Děkuji, můžeš jít… vedle je místnost, kde si můžeš odpočinout.
„Ano, děkuji,“ špitl Bill a rychle zapadl za dveře.
„Billi…“ špitl Tom a ihned se vrhl bratrovi do náruče.
„Ach lásko…“ neslyšně špitl Tomovi do ucha a jemně jej políbil na tvář. Pak se nechal pevně obejmout.
*****
„Prosím, vyslechněte teď všechny ostatní, já… zůstanu na konec… potřebuji jít s bratrem na vzduch, skočíme si na kafe a do hodiny budeme zpátky… prosím vás,“ žadonil Tom, když se dveře po chvíli otevřely a zaznělo jeho jméno. Policista se na chvíli zarazil, podíval se na svého kolegu a pak kývl.
„Dobře, nehraje to roli…“
„Musíme vypadnout,“ škytl Bill a opět si naštvaně setřel slzy. Bratři skoro utíkali ven. Hned za dveřmi se zhluboka nadechli čerstvého vzduchu, který byl plný smogu. „Kafe…“ špitl Bill a rozhlížel se, kde je nejbližší kavárna.
„Jo,“ souhlasil Tom, a hned ukázal kousek před sebe.
„Super…“ špitl Bill, a hned se vydali do malé místnosti.
Kavárna to byla staromódní, stolky s barovými stoličkami a kožená křesla s kulatými stoly. Posadili se pohodlně do křesel. Hned u nich byla obsluha.
„Co si dáte, panstvo?“ Bill se na Toma zadíval a Tom pak odpověděl:
„Presso… to největší, co tu máte. Bez cukru, bez smetany… děkuji.“
Číšník se pak zadíval na Billa. „A pro slečnu?“ Bill vyprskl smíchy.
„Také…“ špitl svým nádherným zastřeným tenorem a pozoroval, jak číšník znejistěl, zda je to nádherné stvoření žena, nebo muž.
„Ihned tu bude,“ vykoktal nervózně a zapadl za bar.
Tom opatrně natáhl přes stůl ruku a Bill jej okamžitě stiskl. „Jsem tak moc rád, když jsem s tebou sám…“ špitl Tom a Bill se na bratra jemně usmál.
„To já taky…“ špitl a zadíval se na Toma pohledem, ve kterém měl nyní jen lásku.
„Miluji tě…“ špitl Tom.
„Miluji tě…“ hlesl Bill, a pak se museli hned pustit, protože jim číšník přinesl jejich objednávku.
autor: Evil
betaread: J. :o)
