autor: Evil
Tom se šťastně usmíval, z tváře si stíral nové a nové slzy. Tyhle slzy ale nebolely, bylo to neskutečné, neměřitelné štěstí. Radost mu ale kalil jeho vnitřní hlas, který na něj agresivně křičel: „Nezasloužíš si to! Jsi stvůra! Měl bys shořet v pekle! Vlastní dvojče jsi nutil, aby žilo v izolaci v podkroví a zneužívals jej více než dva roky! Shoříš!“ „Ach bože, já vím, já vím…“ tiše špitl, a z tváří si surově setřel slzy, které se ze šťastných krůpějí změnily na hořké potůčky vzteku.
„Co to říkáš, Tomi?“ tiše špitl Bill a starostlivě a zmateně se na bratra zadíval. Tom zalapal poplašeně po dechu.
„Nic, nic, lásko… já jen…“ popotáhl nosem a přemýšlel, co by Billovi měl říct, aby jej ještě více nerozrušil. „Jen… také se ze všeho potřebuji uklidnit… vzpamatovat se, odpočinout si… a… tak,“ usmál se, ale jeho úsměv byl plný strachu a zmatení. Nevědomky zatnul zuby, jak se o jeho duši opět pokoušela bolest.
„Já vím, Tomi… cítím to… cítím, že jsi celý nesvůj. Něco tě trápí, stejně jako…“ Bill se zarazil, stejně jako mě… řekl si v mysli, a pak ještě v duchu zaúpěl. Bolelo jej vědomí, že dokázal Toma podvést. Celou tu dobu, co ho Tom zneužíval, týral, bil, zahrnoval výhružkami… celou tu dobu mu byl věrný. Čekal a doufal, že přijde den, kdy celé to peklo skončí. Pořád… den za dnem… měsíc za měsícem… jen zoufale pozoroval, jak se nad jeho vikýřem střídají roční období, a přitom mu žádné z nich nepřineslo vysvobození nebo úlevu… celou tu dobu jej miloval. I přes to všechno. „Tak moc mne to mrzí…“ špitl Bill, a poté se hned chytil za ústa. Tom ale jen stále zíral před sebe. Nepřítomně. Před očima se mu zjevila další ze série odporných a bolestivých vzpomínek:
„Kde jsi, ty malej blbečku?!“ Naštvaně pochodoval po domě a hledal svého mladšího bratra. Byl schovaný v kuchyni za linkou. Doufal, že si ho Tom nevšimne a že do kuchyně jen nahlédne. Chytil se za ústa, jak se mu chtělo plakat. Pak se podíval na svou dlaň, kterou měl zborcenou krví. Tom mu rozrazil ret, když mu vrazil facku. Srdce jej ale bolelo tak silně, že fyzickou bolest téměř nevnímal. Druhou rukou si nervózně prohrábl rozcuchané černo-rudé vlasy. Tiše sykl, když se dotkl boule na hlavě, kterou mu Tom způsobil, jak jej surově narazil na stěnu.
„Kolikrát ti mám říkat, že se ke mně vůbec nemáš hlásit?! Nejméně deset metrů za mnou, když už mě budeš chtít srát i venku! Nechci, aby si mě s tebou někdo spojoval! Nechci, abys mě furt ztrapňoval!“ Billovi se ta slova zarývala do srdce jako žiletky. „Tady jsi!“ zasyčel posměšně Tom. Bill málem omdlel, když se před ním Tom zjevil. V očích měl nenávist a pohrdání. A co bylo nejhorší, výsměch. Udělalo se mu špatně. Díval se mu do těch očí, které byly stejné, jako ty jeho. Pamatoval si, že v sobě nikdy dřív takové zlo neměly. Nikdy se nebál na Toma podívat. Nikdy se ho nebál na cokoliv zeptat, nebo se mu s čímkoliv svěřit. Teď se to ale změnilo. Tom se rozesmál, když viděl, že si Bill své černé líčení rozmazal a tmavé potůčky se mu táhly až na krk.
„Tome, prosím tě… Už… už se k tobě hlásit nebudu, přísahám. Už s tebou nebudu chodit ven…“ Tom napřáhl dlaň, jak jej chtěl udeřit. Bill se schoulil a vzlykl.
„Bojíš se mě?“ zasyčel Tom a něžně bratra pohladil po hlavě. Hned na to jej ale chytil za vlasy. Bill jen znovu vzlykl a jemně pokýval na znamení souhlasu. Třesoucí se rukou si setřel rozmazané, černé líčení. „Ještě tě tu musím šest let trpět, než odtud konečně vypadneš… do tý doby se mi pleť do cesty co nejmíň, nebo si mě nepřej!“
Bill se rozvzlykal. „A… jak… to mám… asi… udělat…“ škytal a surově si stíral slzy. Tom se zamyslel.
„Přestěhuju se k tátovi… změním školu, abych s tebou nemusel být ve třídě. Budu s tátou bydlet v Magdeburku a ty si třeba shnij v tomhle zapadákově.“ Bill se chytil za hruď, aby mu nepuklo srdce.
„To bys mámě neudělal…“ špitl Bill, a doufal, že se nemýlí. Nedovedl si představit, že by tu s ním Tom nebyl. I když se ho teď spíše jen bál. Ale bez něj žít nedokázal.
Tom se na chvíli zamyslel. „Jo… tak to budeme muset zařídit jinak. Když mě potkáš někde v domě, okamžitě… OKAMŽITĚ zalezeš k sobě do pokoje.“ Bill se opět rozvzlykal. „A opovaž se ceknout,“ výhružně do něj zabodl prst, když se zvedl k odchodu.
„Tome, proč mi to děláš?!“ škytl a pořád se silně držel za hruď. Tom se na něj otočil a chytil jej znovu za vlasy, aby se mu podíval do očí.
„Protože tě nenávidím!“ a s tím rychle odešel z kuchyně a prásknul dveřma od svého pokoje. Bill se hořce rozplakal.
*****
Tom se zatřásl a promnul si oči, ve kterých jej začaly pálit slzy. Nechtěl na to myslet. Ale tyhle hrůzy se mu pořád a pořád vracely jako bumerang. Opatrně vydechl, protože jej i jediný hlubší nádech začal bolet, jak se mu svírala hruď. Nechtěl to na sobě ale nechat znát. „Billi…“ špitl těsně u bratrovy tváře a trochu se mu zachvěl hlas. „Musím ti ošetřit rány. Kdepak máš tu… věc?“ Tom přemýšlel, co je to vůbec za lék, který v nemocnici dostali. Jestli to je mastička, nebo nějaký gel.
Bill chvíli zíral do prázdna a po pár vteřinách na Tomovu otázku zareagoval. „J-jo… tady…“ podíval se na Toma trochu zmateně, jako by se zrovna teď probudil z hlubokého spánku. Pak zašramotil v šuplíku u nočního stolku a podal Tomovi štíhlou tubičku. Pak jen dál téměř nehnutě seděl a pokračoval v hypnotizování neznámých končin.
„Billi…“ uslyšel Tomův hlas za svými zády, ale připadalo mu, že je někde v jiné dimenzi. Někde daleko.
„A-ano?“ zakoktal se Bill a připadal si jako naprostý idiot. „Co se děje?“ Lehce se usmál, když se na Toma otočil.
„Chci ti ošetřit rány,“ hlesl Tom a zakašlal. Měl neskutečně sucho v ústech.
„J-jo…“ špitl Bill a opatrně začal vysoukávat své štíhlé, zesláblé ruce z Tomova širokého trička. Tom mu pak opatrně tričko přetáhl přes hlavu. Bill se lehce pro sebe usmál, že má o něj Tom takovou starost. Tom se pro změnu zhrozil při pohledu na jeho tělo.
Úplně zapomněl, jak jeho krásu ty jizvy poznamenaly. Chytil se za ústa a tiše vzlykl do dlaně. Ach lásko… „Jak… jak to vypadá, Tomi?“ se strachem v hlase tiše špitl Bill. Tom se otřásl. Netušil, co mu na to má odpovědět. Sám byl z toho pohledu neskutečně v šoku.
„Bude to…“ odkašlal si. „Bude to v pořádku. Když nezanedbáme péči,“ políbil Billa na tvář a lehce se na něj usmál, když se naklonil dostatečně na to, aby mu mohl pohledět do očí. Bill se také lehce usmál, ale moc Tomovým slovům nevěřil. Nechtěl to ale na sobě nechat znát. „Tak… jdeme na to,“ vydechl Tom a otevřel tubičku. Trochu si toho studeného gelu nanesl na roztřesené prsty a po semknutí víček je jemně přiložil k jedné jizvě. Ucítil, jak se Bill pod tím dotekem zachvěl a jeho tělo se napjalo. Tiše sykl bolestí. Tom zaťal pevně zuby a semkl víčka. „Odpusť… odpusť…“ špital, cítil naprosto tu stejnou bolest.
Rukou, na které neměl gel, si rychle setřel slzy, které se mu okamžitě spustily. Pak mu jeho rozmazaný pohled padl na jednu velikou jizvu, která byla tak minimálně dva roky stará. Zatnul zuby a vzteky křečovitě zkroutil prsty na nohou. Vybavil si přesně ten den, kdy to Billovi způsobil. Nemohl uvěřit, že už to byly dva roky. Připadalo mu, jako by se ta hrůza udála zrovna včera. Až tak děsivě živě mu to v mysli zůstalo.
„Tak ty nevypadneš?! Já ti, kurva, říkám, že máš hned vypadnout, jinak za sebe neručím!“ hystericky vřískal Tom, kterému se hlas zlomil a zněl tak minimálně o oktávu výše.
„Co jsem provedl, zatraceně?!“ vyjekl Bill a přemýšlel, co udělal, že jej Tom zničehonic vyhání z pokoje. „Tak vypadni ty! Nech mě být! Co tu tak postáváš!“ ječel Bill a snažil se Toma vytlačit ze dveří. Neměl ale sílu. Už kolik dní téměř nejedl a jeho tělo viditelně chřadlo.
Tom se zasmál jako šílenec a chytil Billa za zápěstí. Bolestivě mu je zkroutil. „Myslíš, že mě přemůžeš?“ sykl mu u tváře a Billem projela hrůza. Nikdy neslyšel tak výhružný tón v jeho hlase. Pak jej přimáčkl na dveře, které předtím zabouchl, a chytil jej za hrdlo. Bill vytřeštil oči a zalapal po dechu. „Vůbec netušíš, co mi způsobuješ…“ trhaně vydechl a Billovi se rozšířily oči.
„T-Tome?“ roztřeseně špitl. Začínal mít strach. Takový pohled ještě u bratra nikdy neviděl. „P-prosím… Tome, prosím… odejdi…“ špital Bill bez dechu, protože jej Tom znovu držel pod krkem. Ten stiskl zesílil, až Billovi popraskaly žilky v očích. Jen zasípal. Začalo se mu zatmívat před očima a myslel, že omdlí. Když si toho Tom všiml, rychle jej pustil. Bill se sesunul k zemi a rozkašlal se.
„Kurva, co to děláš!“ vydechl vyděšeně a snažil se popadnout dech. „Vypadni… prosím tě…“ z posledních sil hlesl, a pak se po čtyřech snažil dostat do své postele. Hned ucítil, jak jej Tom opět chytil za vlasy. Tlumeně vykřikl.
„Vůbec netušíš, co mi způsobuješ!“ zasyčel znovu a Billem teď opravdu projel mráz strachu. Chraptivě zakašlal a bolestí semkl víčka.
Tom si rychle sundal kalhoty. Bill se vyděsil, když zjistil, že pod nimi nic nemá. Navíc viděl, jak je Tom neskutečně vzrušený. Chtěl vyjeknout, ale hlas mu selhal. Chtěl Toma kopnout a utéct, ale moc se mu to nepodařilo. Tom se uchechtl. „Myslíš, že mi utečeš?“ šeptl Billovi u tváře a Bill se po něm ohnal a praštil ho pěstí do krku. „Ty malá svině!“ zakašlal, a pak ze svých kalhot, které se mu válely u kotníků, vysunul pásek a s nápřahem Billa švihl po nahých zádech. Bill zakřičel a z očí se mu řinuly slzy. „Teď budeš držet hubu…“ zašeptal mu u tváře, když se přitiskl k jeho vyděšenému tělu. Bez varování do něj pronikl. Bill opět zakřičel a málem omdlel bolestí.
„Ne… prosím… nech toho… prosím…“ prosil, plakal, sténal. Tom nic z toho nevnímal. Vnímal jen neskutečnou horkost a těsnost toho nádherného těla, kterého se už tolik let chtěl zmocnit. Cítil se úžasně. Billův pláč ještě více umocňoval jeho vzrušení. Netrvalo to dlouho a se zastřeným chrčením vyvrcholil.
„Řeknu to mámě… tohle ti neprojde,“ plakal Bill a roztřeseně se nadzvedl na rukou. Hned ale padl zpátky na postel.
Tom se k němu znovu přitiskl. „Ne… neřekneš… jinak tě zabiju… stejně by ti to neuvěřila,“ uchechtl se a pro sebe se vítězně usmál.
„Řeknu jí to… ukážu, cos mi udělal,“ vzlykl Bill, a pak znovu zakřičel. Tom jej udeřil opaskem znovu, ještě silněji. Trefil se do toho samého šrámu. Ten začal silně krvácet. Bill se zalykal slzami a nemohl popadnout dech. Takovou fyzickou bolest ještě nezažil. „Ne-ná-vi-dím tě…“ vydechl mezi vzlyky, a pak jen slyšel, jak se Tom opět pohrdavě zasmál, a pak z jeho pokoje konečně odešel.
*****
„Lásko…“ vydechl Bill neskutečně zlomeně. „Prosím…“ opět se roztřásl. „I já ti ublížil… jen to…“ polkl slzy. Sám sobě přísahal, že to Tomovi nikdy neřekne, ale… nemohl s tou tíhou žít. Nedokázal se mu dál dívat do očí. „Lásko,“ setřel si slzy, které se mu svezly po tvářích. „Já… ten den, jak… jsem utekl…“ ach bože… „Předtím, než mě Ilaj napadl…“ těžce polkl. „Podvedl jsem tě,“ rozplakal se a srdce se mu scvrklo. „Tak… tak moc mě to bolí… a tak moc mě to mrzí… ach lásko,“ zatínal zuby a vztekle se zatahal za vlasy, až si jich hromadu vytrhl. Pak si pevně objal paže a do obou si silně zaťal nehty. Tom vytřeštil oči a naprázdno otevřel ústa. Všechno se s ním zatočilo a málem omdlel.
Bill zatnul zuby a semkl víčka. „Já… nikdy by mne to nenapadlo. Ale… byl jsem tak zlomený a frustrovaný… a opilý… to… co se mi stalo… jsem si zasloužil.“ Přerývaně špital a plakal. Začal se neskutečně třást a bylo mu na zvracení. A je konec… tohle je konec… teď mě bude Tom určitě nenávidět… Tom dál mlčel. Zíral do prázdna. Po chvíli hlavu sklopil a začal tiše plakat. „Tak moc…“ vydechl Bill. „Tak neskutečně moc mne to mrzí… ale už to nedokážu dál tajit a nejde to vzít zpět.“ Tom se rozechvěl, pak se prudce postavil a surově si setřel slzy. V ruce pořád svíral tenký krk kytary.
„Děkuji ti za dárek, Billi…“ špitl a odešel z místnosti.
autor: Evil
betaread: J. :o)
