autor: Salatina Kdyby ho v tu chvíli někdo pozoroval, určitě by si myslel, že trpí autismem. Protože upřímně řečeno, Bill se poslední čtvrt hodinu nechoval jako příčetný: byl zcela nehybný s pohledem upřeným na svůj mobil. A z jakého absurdního důvodu se
autor: Gaja Bill tiše bubnoval prsty do opěrky, když pozoroval Toma, jak už asi podeváté nepřítomně listuje časopisem. Chápal, že celá tahle situace je poněkud neobvyklá a že to asi není nic, o čem by se mělo nějak víc mluvit, ale Bill
autor: Salatina Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy byl tak nervózní, když pomineme maturitu samozřejmě. Byl hysterický, neustále přesouval každou maličkost, upravoval si tkaničky, utíral prach ze všech povrchů v domě a kontroloval, zda je všechno na svém místě. Ten kluk měl přijít
autor: Gaja Byl to už týden, co Bill začal Toma sledovat. Sledoval každý jeho pohyb a plánoval další postup. Podle jeho propočtu byla dnešní noc tou nejlepší, kdy ho oddělat. Tom se měl vrátit v devět večer z práce, pak měl mít
autor: Salatina Říci, že ho zelinářovo pozvání potěšilo, bylo slabé slovo. Jediný problém byl: jak mu svoji odpověď sdělit? Při pouhém pomyšlení, že by se měl postavit před jeho pult a říct: „Hej, Tome, to s tou poutí je super!“, se styděl jako
autor: Gaja Bill zavřel oči, když stiskl spoušť a ozval se ohlušující výstřel ze zbraně, následovaný sprškou krve, která zasáhla jeho obličej, a v kapse se mu ozval otravný zvuk mobilního telefonu. „Kurva,“ zanadával si pro sebe a udělal krok vzad, když
autor: Salatina Bill se vrátil domů s úsměvem na tváři. Netřeba dodávat, že Simone si toho hned všimla. Přivítal ji s podivným rozpačitým úsměvem a schoval se v malé kuchyni, která voněla pečeným masem. Jak bylo jeho zvykem, Bill se mračil a
autor: Salatina Stál tam téměř nehybně s tím svým něžným, vyděšeným výrazem, přiléhavé tepláky mu visely přes hubené nohy, mikina mu padala z ramen a v rukou svíral nákupní tašky. Měl tmavé vlasy, které mu splývaly podél obličeje a tvář tak jemnou,
autor: Salatina Bill zmateně otevřel oči.Pomalu se nadechl a vydechl, úlevně si prokřupl krk a líně se na něm poškrábal. Líbila se mu představa, že i přesto, že je osmnáctého září, nemusí vstát, osprchovat se, nalíčit a jít do školy.Maturita byla už
autor: Lauinka Ahojky všem, tak jsem dokopala k jedné kratší jednodílce. Povídka má lehce reálný základ. Když jsem byla mladší, opravdu jsem podobný nápoj lásky vyráběla. Zbytek raději nebudu komentovat, protože je docela děsivý a vtipný zároveň. Tak si to užijte. Vaše Lauinka
autor: Ghostie Epilog Světla stadionu zářila, když Tom stál ve frontě na lístky na fotbalovém stadionu a v ruce držel teplou ruku. Podíval se na svého přítele, který si upravil šátek a přitiskl se blíž; Bill měl na sobě tričko s dlouhým
autor: Ghostie „Mami… tohle je Tom, můj přítel.“ Billova matka, brunetka poznamenaná botoxem, pozvedla sluneční brýle a zvedla pečlivě vykreslené obočí na Toma, který se trochu zavrtěl. Byla to Tomova druhá návštěva u Billa a jeho první setkání s Laurie, Billovou matkou.
autor: Ghostie Jak Tom dobře věděl, všechno dobré jednou končí, a proto v pondělí přišel do školy sám. Celý víkend Billa neviděl ani s ním nemluvil a začínal mít obavy; před pátečním fotbalovým zápasem spolu strávili celý týden. Byl to venkovní zápas,
autor: Ghostie „Buzerante.“ Ou. Tom se odpíchl od skříněk, na které byl právě strčen, a zmateně se rozhlédl po chodbě. Něco se děje, usoudil; když ráno na parkovišti zahlédl Gustava, ten ho ani nepozdravil, ale Tom předpokládal, že to bylo kvůli tomu,
autor: Ghostie „Už se tak necítíš? „Ne. Nikdy jsem nemohl. Poté, co jsem navždy zahodil ty prášky, jsem dělal všechno pro to, abych se dostal na lepší místo, psychicky. Terapie pro mě byla důležitá. Potkal jsem tam spoustu lidí, kteří mi pomohli
