autor: Evil
Probudil se s neskutečnou bolestí hlavy. Nedařilo se mu otevřít oční víčka. Měl je tak těžká, že mu připadalo, jako by byla olověná. Nebo jako by tři dny v kuse hýřil. Přitom si nevybavoval, že by do baru vůbec došel. Tiše zasténal a chytil se za čelo. Pak zjistil, že leží na ledové betonové podlaze a je přes něj přehozená slabá deka.
Bylo tu přítmí, ale viděl, co je kolem něj. Málem se zalknul, jak se vyděsil. Kurva, kde to jsem… Rozhlédl se a viděl jen zaprášenou zem, nerezovou mísu s umyvadlem, starou, špinavou matraci u vlhké zdi a přes sebe měl tu odpudivou deku, která páchla plísní a močí. To teda vážně nejsem sťatej někde v klubu…
Štítivě ji ze sebe shodil, a pak se vyděšeně postavil. Zatočila se mu hlava slabostí. Zavrávoral a ztěžka dopadl na tu nechutnou matraci. Skoro se zadusil, když se z ní vynořil oblak štiplavého prachu. Ve spáncích mu začalo šíleně bušit. Chtěl si odkašlat ze všudypřítomného prachu a zápachu, ale pozvracel se z toho. „Kurva, co to…“ naštvaně a zmateně škytal.
Vyzkoušel jsem kdysi všechen matroš, ale žádnej mi nezpůsobil tohle…
Nekonečně dlouhou chvíli se vyděšeně díval před sebe, jakou vytvořil spoušť. Pak padl na kolena a těžce dýchal. Poplašeně se rozhlížel, jestli někde není něco, čím by to mohl uklidit, ale… lekl se, když se nad ním rozbzučela zářivka, která visela z nízkého stropu. Mdle ozařovala místnost, visely z ní černé pavučiny. Dlaně měl černé od prachu, chtělo se mu kýchat a neskutečně jej pálily oči. Zhrozeně zalapal po dechu, když spatřil, že vše, co viděl v přítmí, opravdu není jen halucinace způsobená jeho deliriem.
Připadal si jako v nějakém hororu. Chtělo se mu hystericky rozesmát. Děláte si ze mě prdel? Fajn… Už to můžete ukončit… Moc vtipný mi to nepřipadá… Než to ale stačil vykřiknout, uslyšel zachrastění klíčů v zámku u opancéřovaných dveří. Kurva… Cože?!
Několikrát záchvatově zakašlal, když se snažil naléhavě ukončit další nával na zvracení. Otřel si ústa do mikiny a naklonil se nad umyvadlo, aby si je vypláchl. Kohoutek vrzavě spustil chabý pramínek ledové železité vody. Hystericky si drbal špinavé ruce, a pak si do dlaní nabral trochu vody, aby se napil.
Dveře se s šíleným skřípotem otevřely a ihned zase zavřely. „Vítám tě tu…“ uslyšel hlas, který mu způsobil husí kůži. „Táta mi říkal, že sis na mě stěžoval fízlům…“ odkašlal si. „Tos neměl dělat…“ uchechtl se. Billovi se znovu zvedl žaludek, ale k jeho smůle už neměl co zvracet. Ačkoliv nechtěl, zvedl svůj pohled až do výše očí toho muže, který právě zamkl na dva západy a vyndal klíč.
Ilaj…
Bill po celém svém těle ucítil štiplavý mráz. Chtěl si pažemi obejmout tělo, ale při sebemenším dotyku cítil nepříjemnou bolest. Nenápadně sykl. Chladným pohledem vyhledal Ilajovy oči. Ten se na něj díval pohrdavě a pobaveně. A… neskutečně povýšeně. „Teď jsi v mý moci, ty děvko…“ děsivě se zasmál, a pak Bill viděl, jak se k němu blíží s kapesníkem, který mu opět přitiskl k ústům. Snažil se bránit, ale měl moc velkou sílu a on byl ochromený strachem. Po několika minutách vrávorání a mdloby se všude rozlila tma.
Tome, pomoz mi…
*****
Bill se probudil ve stejné místnosti. Okamžitě otočil hlavu do strany a začal znovu zvracet. Spíše se jen naprázdno dávil. Chloroform. Migréna, zvracení, dezorientace. Tak o tohle tý svini jde… Když jej přešel prvotní záchvat neskutečně bolestivého ‚zvracení‘, zjistil, že se nemůže zvednout.
Nejen kvůli tomu, že jej neskutečně bolela hruď, jak byl nucen neustále napínat svaly. Byl připoután policejními želízky napojenými ke konstrukci, co vedla k matraci na zemi. K tomu dva kroužky s řetězy po obou stranách. Kurva… řetězy se válely na zemi a výhružně na něj zíraly jako jedovatí hadi. Zhrozil se. Viděl, že Ilaj seděl opřený o zeď a mělce oddychoval.
V mysli zasténal. Nechtěl na sobě nechat znát všechny své emoce. Strach… bolest… beznaděj… ponížení… Vše cítil, ale nechtěl svému vězniteli udělat radost, že by to dal najevo. Nahodil svůj apatický výraz. Měl ale takový strach, který ho vedl až do mdlob. Bylo mu neskutečně špatně.
Nikdy mi nikdo neublížil víc než můj vlastní bratr. Nikdo jiný mi nemůže způsobit větší bolest. Nikdo mne už znovu takhle nezlomí. Nikdy mne nemůže potkat nic horšího…
Tahle skutečnost jej udržovala při vědomí.
Prozatím…
Jen tak tak zarazil svůj vyděšený vzlyk, když si všiml, že se Ilaj probral. Zkusil dál předstírat hluboký spánek… Ale moc mu to nešlo. Potřeboval si odskočit. Netrvalo to ale dlouho a na své šíji ucítil jeho slizký a hrubý dotyk. Slizký duší, hrubý tělem… Bill zalapal po dechu. Nejdřív vyděšením, ale napodruhé… to bylo vyděšení pouze hrané. „Pr… promiň…“ cukl sebou, nadzvedl hlavu a zakašlal. „Já… musím na toaletu…“ špitl, jako by to bylo něco nepatřičného.
„Jasně…“ hlesl s úsměvem Ilaj, a hned zašramotil klíčema od pout.
I když se Bill zbavil pout, jeho svoboda stejně neměla dlouhého trvání. Ilaj jej hned silně chytil za odřená zápěstí. Bill tiše sykl. „Tady…“ špitl Ilaj a ukázal na mísu, co byla v rohu místnosti. Bill se otřásl.
„Já… chci být sám…“ polkl, a snažil se, aby dal své bezvýchodné situaci patřičnou váhu.
„Budu tu s tebou…“ sykl Ilaj.
„Prosím…“ špitl Bill.
„Pohni…“ vyštěkl Ilaj a odemkl dveře, které okamžitě zabouchl a opět zamkl. Bill vzlykl. Rychle vykonal potřebu a umyl si ruce. Třásl se. Chtěl se hystericky rozplakat. Měl takový strach. Promnul si odřená zápěstí.
Sakra, já tu zemřu… ach Tome… Proč jen jsem od tebe utíkal…
Omyl si tvář, vypláchl si ústa a podíval se na svůj odraz ve špinavém zrcadle. Jsi v hajzlu, Bille… roztřásl se mu ret. V rukou stiskl kraje umyvadla. Kurva kurva kurva… tak moc chtěl plakat. Tak moc chtěl křičet o pomoc. Věděl ale, že mu to bude k ničemu. Skoro se zalkl, když slyšel klíče v zámku. Uklidni se… uklidni se… Otřel si obličej hrubým ručníkem, co visel na boku u zrcadla. Ucítil z něj vlhkost a zatuchlinu.
Snažil se, aby se tolik netřásl. Nechtěl ukázat svůj neskutečný strach. „V pořádku, krásko?“ Ilaj položil na zem kyblík s hadrem, opět za sebou zamkl, schoval si klíč do kapsy, potutelně se na něj usmál a došel až těsně k němu. Otočil si jej k sobě čelem, chytil jej za štíhlý pas a přitáhl si ho k sobě co nejblíž. Začal mu rukama šmátrat pod mikinou a pod tričkem.
Bill odvrátil tvář. „Unesl jsi mě, co je na tom, kurva, v pořádku?“ procedil skrz zuby a udeřil Ilaje pěstí do tváře. Neměl ale dost sil. Ilaj se rozesmál, ale pak hned zvážněl. Otřel si krev ze rtu a chytil Billa za hrdlo.
„Co si myslíš, že děláš?“ sykl, až Billovi naskočila husí kůže. Rozkašlal se, když ho Ilaj pustil.
„Bráním se, ty svině…“ zasípal. Promnul si hrdlo a semkl víčka.
Tome… Tome! Zachraň mne…
„Je ti to hovno platný…“ rozesmál se jako šílenec. Bill jen tak tak udržel rovnováhu, aby hrůzou neomdlel. „Jsi můj…“ pohladil Billa po tváři. Bill se od něj odtáhl a znovu jej udeřil pěstí. Tentokrát silněji. Ilaj se chytil za nos, ze kterého se mu spustila krev. „Ty… malá… děvko…“ přerývaně dýchal a stiskl si kořen nosu, aby se mu zastavil krvavý proud. Billovi se slabostí podlomily nohy a padl na kolena.
Ilaj si otřel nos do mikiny a naštvaně chytil Billa za vlasy. Bill jen tiše sykl a zatnul bolestí zuby. Pevně semkl víčka, aby nepropustil slzy, které se mu hned vedraly do očí. „Teď mi patříš…“ zasyčel mu u tváře. Ilaj byl ve tváři rudý vzteky, z nosu mu visely pramínky krve, které si naštvaně olizoval. „Pokud mě budeš srát, ublížím ti… Pokud mě nebudeš poslouchat, nechám tě tu klidně chcípnout hlady. Pokud se mi v něčem nepodvolíš, prostě si stejně vezmu, co chci. Je ti to kurva jasný?!“ zaječel na něj zblízka.
Bill vyděšeně a nesouhlasně zatřásl hlavou. „Nikdy se ti nepodvolím…“ procedil Bill skrz zuby a rozmrkával slzy. Pak vyjekl, když mu Ilaj vytrhl pramen vlasů. Zatočila se mu hlava. S hrůzou sledoval, jak se Ilaj usmál jako naprostý šílenec a něžně pramen pohladil. Pak si k němu dlouze přičichnul a tiše zasténal. „Voníš nádherně… Jako strach…“ vydechl vzrušeně Ilaj a Billovi se opět zvedl žaludek.
„Zasranej úchyle…“ špitl Bill a promnul si pokožku hlavy.
Ilaj ho opět chytil za vlasy a přitiskl se k jeho tváři. „Vůbec netušíš, co to znamená bejt úchyl, děvko…“ vzrušeně mu vydechl horký vzduch na tvář. Bill téměř omdlel. „Čím víc se budeš bránit, tím víc to bude bolet. Je to jen na tobě. A věř mi, já ti dokážu způsobit opravdu hroznou bolest.“ Přitom škubl jeho černými vlasy, až se Billovi zadrhl dech. „Až takovou, že mě budeš prosit, abych tě raději zabil.“
Bill se mu zblízka podíval do očí a pozvedl vzdorovitě tvář. Měl v ní nenávist. Strach se ale pokusil všechen zakrýt. „Nikdy tě nebudu prosit…“ a pak mu plivl do obličeje. Ihned ucítil tupou ránu.
„Donutím tě škemrat. Donutím tě brečet.“
Billovi se zatmívalo před očima. Ilaj mu zkroutil zápěstí a přitlačil ho k zemi. Pak jej po ní dovlekl až k matraci, ke které ho opět připoutal. „Budeš křičet…“ šeptl mu přímo u tváře a pohladil ho jeho vlastním pramenem vlasů. Rozmázl mu tak krev, která se mu objevila u koutku rtů. Poté si k prameni znovu přičichl, pak se zvedl a odešel z místnosti.
Bill se roztřásl. Chladem, strachem, slabostí. Zatnul pěsti a pokusil se cuknout s pouty. Několikrát prudký pohyb zopakoval, ale poté, co mu zápěstí ochladila vlastní krev, to vzdal.
Tome, lásko… pomoz mi…
*****
Tom se probudil na zemi těsně u Billovy postele. Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Vůbec si nepamatoval, jak se sem dostal a co se stalo. „Billi… kde jsi…“ promnul si spánky a snažil se vzpomenout, co se den předtím stalo. Jo… byl venku, vzal kolo a odjel ze vsi za svojí starou partou. Za tou partou kreténů, kteří nikdy Billa nepřijali mezi sebe. Za tou partou, se kterou se vždy zkouřil, a pak svého brášku jen ponižoval.
Ne… Počkat… To bylo už předtím… Nemohl si vůbec vybavit, co se stalo. „Billi?“ zavolal. Pak zkřivil tvář bolestí, když se mu chtěla rozletět hlava na tisíc střepů. „Zatraceně…“ sykl a snažil se vyhrabat na nohy. Znovu sykl. Prohlédl si své ruce a vytřeštil oči. Opět se pořezal. To snad ne…
Zmučeně si promnul obličej a rozhlédl se kolem. Bill tu měl věci. Mobil na nočním stolku, klíče od domu také. „Billi?“ znovu zavolal, a pak se opatrně postavil. Cítil, že se mu něco děje, ale netušil co. Zabalil se do županu a seběhl schody.
V kuchyni seděla matka u stolu a měla hlavu složenou v dlaních. „Mami?“ špitl trochu se strachem Tom.
„Tome…“ sykla roztřeseně. „Dneska… dneska už opravdu pojedeš do ústavu.“ Tom vyděšeně vyvalil oči.
„Ne! Vždyť… ach bože… slíbili jste Billovi, že teď budeme spolu!“ Matka pozvedla svoji uplakanou tvář a podívala se Tomovi do očí.
„Ty nevíš, co se stalo?“ Tom polkl a nesouhlasně zatřásl hlavou a se strachem se posadil naproti matce. Charlotte rozmrkala slzy.
„Nepamatuju si nic, mami…“ sklopil Tom pohled.
„Znovu sis ublížil a Bill v noci utekl někam ven. Ale… ještě se nevrátil,“ polkla. „Mám strach, jestli se mu něco nestalo…“ zavzlykala a Tom se rozplakal.
„Kurva…“ přitiskl si dlaň na ústa. „Nechal si tu všechny věci, i mobil a klíče…“ Tom se roztřásl. „Teď… si vzpomínám… říkal, že musí ven, ale že se do rozednění vrátí… za chvíli tu určitě bude…“ úlevně se na matku usmál. Ta se na něj ale podívala jako na šílence.
„Tome, sakra… je sice ráno, ale už druhý den!“ Tom skoro omdlel. „Otec ho šel hledat. Když Bill odcházel, tak nevypadal moc dobře. Já… zajdu na policii, ty tu zůstaň, kdyby se náhodou vrátil domů.“ Matka si surově setřela slzy z tváře, a pak si šla opláchnout obličej.
„Já ho musím jít hledat!“ vyjekl Tom.
„Až se vrátím, tak můžeš jít. Otec jel autem, rozhlíží se po okolí. Musí někdo být doma, kdyby se vrátil…“ Tom pak kývl. Matka mu stiskla rameno. „Tome… nezapomeň na léky…“ Vzlykla. „Máš je na lince…“ a odešla.
Tom se hystericky rozplakal. „Billi…“ špitl a snažil se nepoddat něčemu, co vypadalo jako nastupující šílenství. Musel si uchovat trochu bdělosti. Paradoxně mu to ty léky do jisté míry umožnily. Hned se zvedl a sebral z linky dvě tabletky. Spolkl je, a pak se napil vody přímo z kohoutku. Zašklebil se hořkostí. Ne… musím tu být… musím tu zůstat… pořád si vštěpoval do mysli, i když měl neodbytné nutkání se rozběhnout ven.
Po chvíli uslyšel otevření dveří. Gordon se vrátil. Sám. „Gordone?“ ten jen nesouhlasně zakroutil hlavou. „Teď jdu hledat já…“ sykl Tom, naházel na sebe oblečení a vyběhl ven.
autor: Evil
betaread: J. :o)
