autor: Evil
Billova mysl zčernala. Úžasný zážitek, který se udál před pár minutami, jako by byl už daleko v minulosti. Tělem mu projel štiplavý mráz. Cesta za leštěný mahagonový oblouk mu připadala nekonečná. Pohledy všech přítomných jej bodaly jako tisíce rozžhavených jehel. Když se za oblouk postavil, pomalu se rozhlédl po místnosti. Těžká víčka mu ale stále klesala k zemi. Připadalo mu, jako by stál pod šibenicí, nebo na pranýři. Čekal, odkud na něj začnou létat kameny. Všudypřítomné pohledy cizích lidí byly ale daleko horší. Tom, Charlotte i Gordon se na něj starostlivě dívali.
Charlotte si skousávala rty a v rukou žmoulala bílý krajkový kapesníček. Gordon na něj lehce povzbudivě kývl a nespouštěl z něj oči. Ruku měl položenou na matčině rameni a opatrně ji hladil. Tom byl napjatý a zoufale se snažil zklidnit svůj dech. Svíral matce dlaň. Chvěly se mu rty, jako by byl na pokraji pláče. Jsem s tebou, lásko… všechno zvládneme… jsem tu s tebou… uslyšel Bill jeho hlas v mysli.
Nervózně si uhladil vlasy kolem tváře. Jako vždy, když se chtěl skrýt před světem. Teď se ale chtěl spíše pod ten svět propadnout. Propadnout hanbou… ale nejen hanbou. Když si to tak uvědomoval, tak se vlastně neměl za co stydět. Ale připadal si zranitelný, špinavý a odhalený. A teď se měl odhalit ještě víc? Před hromadou cizích lidí mluvit o svém největším ponížení, které kdy zažil? Otřásl se. Opět. Cítil, jak se mu postavily jemné chloupky na šíji.
„Pane Bille Kaulitzi…“ začal soudce. Tom se trhaně nadechl. Bill pomalu zvedl svá těžká víčka a podíval se soudci do očí. Opatrně zvedl pravou dlaň, která se mu neskutečně třásla. „Budete mluvit pravdu, a nic než pravdu…“ začalo mu opět zvonit v uších…
„Tak přísahám,“ hlesl Bill, aniž by si byl jistý, že soudce větu dokončil. A opět ty samé otázky, jestli zná toho a toho… Při dotazu, zda zná Ilaje, se nepříjemně zachvěl. Cítil v těle už ten známý, ledový poryv. „Ano… poznal jsem jej, když jsem šel z baru a bylo mi zle. Nabídl mi pomoc, ale pak…“ Roztřásly se mu nohy a skoro by upadl, kdyby se pevně nedržel oblouku. Zaťal do dřeva své nehty, jako by jej měly trochu podržet a zamezit omdlení. Střetl se opět s Ilajovým pohledem. Projel jím osten strachu. Bezděky mu zacvakaly zuby.
„Pokračujte, prosím…“ Bill se se strachem v očích podíval na soudce.
„Nikdy dříve jsem jej nepotkal… v tom baru jsem byl ten den podruhé v životě. Potřeboval jsem… vypnout…“ začalo mu být nevolno a strach se jej pokoušel paralyzovat. Zavřel na okamžik oči a opatrně si olízl rty. Cítil na nich Tomovu chuť. Otřásl se. Trochu jej to uklidnilo. Nejsi v tom sám… nejsi sám a už nikdy sám nebudeš… klid… klid… Zhluboka se nadechl.
„Pamatujete si z toho večera něco?“ Bill se na soudce udiveně zadíval.
„Samozřejmě, že pamatuju. Dal jsem si pár piv, a jelikož měla Anett prázdný lokál, dala si se mnou nějakého panáka na seznámení. Ale tak opilý, že bych si nic nepamatoval, jsem tedy nebyl,“ podíval se úsečně na Ilaje. „Pak jsem musel jít za bratrem. Měl jsem špatný pocit, že se mu něco děje,“ zachvěl se a objal si rukama paže, jak se chtěl sám do sebe schovat.
„Jak to myslíte?“ Bill se na něj zadíval jako na idiota.
„Jsme dvojčata, vždy cítím, když se mu něco děje. Měl noční můru. Hned mezi dveřmi jsem potkal mámu, jak mi říká, abych za bratrem hned zašel, že měl zlý sen. Pak už jsem byl doma. Druhá má návštěva baru nebyla už tak v pořádku.“ Bill se roztřásl a neskutečně zbledl. „Měli jsme rodinnou hádku, ale to je soukromá věc,“ trochu se na soudce zamračil „S Tomem jsme potřebovali vypadnout ven. On jel na kole na druhou stranu vsi a já zamířil do téhož baru. Těšil jsem se, až si budu moci promluvit s Anett,“ polkl a podíval se opět těžce na Anett, která měla v očích slzy. Omlouvám se ti… poslal k ní mlčenlivou omluvu, kterou měl v očích více než patrnou.
„Moc mi pomohlo se jí svěřit. Něco jsem vypil, ale rozhodně jsem opět nebyl až tak opilý, že bych si nic nepamatoval. Jen se mi po cestě domů udělalo špatně. V poslední době málo jím, a tak mi stačí i trocha alkoholu.“ Bill se neuvěřitelně styděl. Nemohl nahlas vyslovit to, že měl s Anett poměr. „Prostě jsem začal zvracet na ulici a Ilaj ke mně přišel, aby mi nabídl kapesníček a nějakou tu pomoc.“ Otřásl se hnusem. Ilaj chtěl vykřiknout, ať se přizná, že se po něm sápal, ale věděl, že další výlevy si nemůže dovolit. „Pomohl mi se postavit na nohy a já mu poděkoval a chystal se jít domů…“ tiše popotáhl a surově si setřel jednu slzu z tváře. Zatnul zlostí zuby. „On mě ale…“ zakašlal. „Chtěl mě pozvat na skleničku, a když jsem odmítl, natlačil mne na stěnu, až jsem se praštil do hlavy. Bránil jsem se, ale několikrát mne silně udeřil, a pak…“ Bill se odmlčel a bolestí semkl víčka. „Jen řekl, že se mi to bude líbit a…“ Zadrkotaly mu zuby náhlou zimou. „Znásilnil mě…“ Rozplakal se a odvrátil studem tvář.
Bill se musel napít trošky vody, kterou mu někdo z místnosti podal až k oblouku. Nevěděl, kdo to byl, nebyl schopen pozvednout pohled. Bill tiše poděkoval a setřel si slzy. „Tom vycítil, že se mi něco děje, volal jsem o pomoc a on se tam najednou objevil a začal mne bránit. Srazil Ilaje k zemi a několikrát jej udeřil, aby mi už nemohl znovu ublížit… měl jsem strach, aby Tomovi něco neudělal. Ječel po něm, aby si našel svoji vlastní děvku.“ Bill stydlivě sklopil pohled.
Chvíli bylo slyšet jen tiché šumění v místnosti. „Dobře… zatím se posaďte a snažte se uklidnit.“ Bill šel opatrně k lavicím roztřeseným krokem, nerozhlížel se. Nechtěl se opět potkat s Ilajovým pohledem. Jen se soustředil, aby se neskácel k zemi. Nohy jej vůbec nechtěly poslouchat. Tom mu chtěl ihned vyjít vstříc, ale věděl, že by tím situaci nijak nevylepšil. Bill se posadil do lavice a Tom si jej hned jemně přivinul do náruče.
„Ach, Billi…“ Tom si surově setřel slzy z tváře a opatrně Billa hladil po vlasech. Bill se snažil zhluboka a pomalu dýchat, aby se trochu uklidnil a přestal plakat. Připadalo mu, že ale dýchat nemůže. Horkost se mu valila do tváří a do spánků se mu vedrala ostrá bolest.
*****
Bill netušil, jestli soud pokračoval dál, nebo jestli skončil hned, co ztratil vědomí. Netušil ani, kdy to přišlo. Věděl jen, že se nechal od Toma obejmout a po chvíli nesnesitelné bolesti kolem něj všechno zčernalo a on omdlel. Probudil se až v jedoucím autě.
„Mami, probírá se,“ uslyšel Tomův tichý hlas.
„Billi… broučku,“ šeptla Charlotte, která se nad něj naklonila přes přední sedadlo. Uslyšel i hluboké oddychnutí Gordona, který se jen těžko mohl soustředit na řízení.
„Tys nám dal, kluku,“ s úsměvem se na Billa podíval ve zpětném zrcátku. „Je ti dobře, synu?“ zeptal se hned starostlivě Gordon. Bill se trochu nechápavě rozhlížel. Netušil, co se to s ním stalo.
„J-jo… jen mi je trochu nevolno,“ lehce se usmál.
„Nic jsi nejedl,“ jemně jej pokárala Charlotte. „A ty taky ne,“ pozvedla prst, když si všimla, že jej Tom chce zahrnout podobnými výčitkami.
„Po cestě se stavíme u nějakýho děsně nezdravýho fastfoodu, ano?“ usmál se Gordon a Charlotte jen protočila oči, když Tom začal přiměřeně výskat. Bill chtěl také projevit radost, ale jen se dokázal usmát. Radost v jeho tváři ale byla snadno viditelná. Byl jen neskutečně vyčerpaný. Po všech stránkách. Už nikdy nechtěl vzpomínat na všechny ty hrůzy, co se mu kdy v životě přihodily, a teď… teď po něm chtěli i ty nejmenší detaily. Ještěže neměl co zvracet, určitě by se mu opět udělalo nevolno.
Raději se zase pohodlně položil do Tomova klína a snažil se usnout. Moc námahy jej to nestálo, protože byl tak vyčerpaný, že usnul téměř okamžitě. Probudil jej až velice známý hlas, který jej celý život vzrušoval a děsil zároveň. „Lásko… jsme doma,“ špital mu Tom těsně u tváře a zamával nad ním sáčkem s voňavým jídlem.
„Ah…“ tiše sykl Bill, když se až moc rychle zvedl z Tomovy náruče.
„Billi… v pořádku?“ Vyděšeně se k němu Tom naklonil. Bill jen rychle pokýval hlavou. Jeho jizvy se zatím moc nehojily. „Zase ti je ošetřím, ano? Než půjdeme spát.“ Jemně jej Tom pohladil po šíji.
„Děkuju,“ špitl Bill, a pak se pomalu postavil. Podal Tomovi ruku, aby mohl lépe vystoupit z auta. Tomovi to připadalo neskutečně milé, zvlášť když to měl být zrovna Bill, který by potřeboval pomoci. Opatrně chytil Billovu tvář do dlaní a jemně jej pohladil. Měl neskutečné nutkání jej políbit, ale před rodiči se bál. Připadalo mu to nepatřičné.
„Tu máte, kluci… a žádný ponocování, najíst se, a co nejdřív jít spát, ano? Bylo to hodně náročný,“ hned vyhrkla Charlotte, když se chvíli zhypnotizovaně dívala na to, jak se její synové vzájemně láskyplně dotýkají, a pak jim urychleně podala sáčky s jídlem. Nedělají nic špatného… nic špatného… milují se… nikomu tím neubližují… ale… jsou to bratři… zatraceně… opět se jí v hlavě ozvaly tyhle myšlenky… Ty myšlenky, které jí nedaly spát od chvíle, co viděla, jak se její synové líbají. V očích ji začaly štípat slzy. Dovedla si představit, že jejich zvrácený vztah nekončí jen u líbání a jemných dotyků. Co si ale představit nedokázala, byla situace, kdy se to všechno provalí na veřejnost. Zatraceně… co bude dál…
*****
Tom pomohl Billovi sundat boty a svléct kabát. Byl až moc vyčerpaný. „Billi… v pořádku?“ špitl mu u tváře a pohladil jej po vlasech. Bill jen lehce kývl, ale nebyl schopný se pořádně udržet na nohou. Tom chytil sáček s jídlem do zubů, a pak jej opatrně vzal do náruče. Bill se k Tomovi přitulil a chytil jej pevně kolem krku. Tom jej odnesl do svého pokoje, a pak jej položil do postele, kterou nechal od rána rozestlanou. V domě bylo za celý den chladno, tak nepřicházelo v úvahu, aby Bill dnešní noc strávil na půdě. Opatrně přes něj přehodil přikrývku a začal mu pod ní pomalu svlékat nepohodlné formální oblečení. „Je mi to líto, mladý pane, ale i přesto že vám to neskutečně sluší, musí to jít dolů,“ tiše se zahihňal Tom, aby trochu Billa rozptýlil. Opatrně mu nechal sjet z ramen sako, a pak mu uvolnil vázanku, kterou mu hned přetáhl přes hlavu. Moc dobře cítil, jak mu je. Strach, úzkost, nejistota, vyčerpání…
Bill uvolněně ležel, jen se trochu nadzvedl, aby jej mohl Tom vysoukat z kalhot. Pak mu ještě rozepnul pár knoflíčků u košile. „Je to lepší, viď?“ špitl Tom, když Billa pohladil po hladkém čele. Ten jen tiše a lehce přikývl na souhlas a obdařil Toma dalším jemný úsměvem. Tom mu úsměv oplatil a sám si začal pomalu uvolňovat kravatu a rozepínat si sako a košili.
„Jsi nádherný…“ špitl Bill, když Tomovo tělo pokrývala už jen hebká rozepnutá košile. Opatrně se dotkl bříšky prstů jeho horké hrudi.
„Ne…“ špitl Tom. „Ty jsi nádherný…“ a pak se nad něj naklonil a začal jej jemně líbat. Dotýkal se jeho rtů jen jako vánek. Hned si všiml, jak mají oba rty vyprahlé. „Ach jo…“ hlesl Tom a opatrně se od Billa odtáhl a pohladil jej po rameni. „Dojdu nám pro něco dobrého k pití, abychom měli čím zalít tu baštu,“ usmál se na něj a opatrně Billa pohladil po tváři. Ten se do jeho dotyku jemně opřel. S lehkým úsměvem pozoroval, jak pomalu mizel ve dveřích. Tom se na něj ještě otočil a sladce se na něj usmál.
Možná to všechno nakonec dobře dopadne… a kdyby ne… Tom mne bude ochraňovat. Už mi nikdy neublíží… doufám… vím, že… doufám, že… prostě… miluje mne… a já jeho. Ach bože, tak šíleně jej miluji… až k nesnesitelné bolesti… Bill se zachvěl, jak mu tělem projela palčivá bolest. Zároveň ale pocítil neskutečné teplo, pocit bezpečí a… štěstí. Bezděky sepnul ruce a přitiskl si je ke rtům. Úsměv doprovázela jedna osamocená slza štěstí.
„Billi!“ vyjekl Tom a skoro upustil tác s rozličnými nápoji na zem. Roztřeseně tác položil na nejbližší odkladové místo a přiběhl k Billovi a chytil jeho křehké tělo do náruče. „Lásko… ach Billi, neplač…“ Celý se třásl a poplašeně chytil bratrovu tvář do dlaní. „Prosím…“ špitl a jemně jej hladil. Bill se skrz slzy usmál.
„Já pláču štěstím, lásko…“ jen hlesl, chytil opatrně Tomovy dlaně do svých, a pak si jej přitáhl do polibku. Líbal jej tak něžně, opatrně. Jako by se bál, že se při trochu prudším pohybu rozplyne. Jako mořská pěna. Tom pomalu zavřel oči. Užíval si to. Bill se pak pomalu z jeho polibků oprostil, aby mohl nabrat do plic trochu kyslíku. Tom na tom byl podobně.
„Ach, Tome,“ hlesl Bill a jen něžně Toma pohladil po tváři. Tom donesl tác s nápoji blíže a položil jej na jednu z postelí. K tomu rozbalil obsah papírových sáčků.
„Prosím, mladý pane, naše romantická večeře,“ pronesl skoro obřadným tónem Tom a Bill tiše vyprskl.
„Přesně takhle jsem si to představoval,“ naoko zatajil Bill dech a sepnul ruce v úžasu. Tom vyprskl smíchy a Bill se k němu ihned přidal.
„Ty jsi takovej vůl…“ smál se Tom a padl Billovi na rameno.
„Po kom asi?“ rýpl si do něj Bill a jemně si jej k sobě přivinul. Tom se z jeho náruče podíval směrem nahoru, do jeho tváře. Oba se šťastně usmívali a byli uvolnění. Pak se pomalu zvedl a podal Billovi jednoho lahváče s plzeňskou dvanáctkou. Bill ji s úsměvem přijal.
„Tak na lepší zítřky…“ špitl Tom a zapalovačem pivo otevřel jak sobě, tak bratrovi.
„Už snad bude vše jen dobré…“ špitl Bill, a pak si přiťukli.
autor: Evil
betaread: J. :o)
