autor: Evil Tom zůstal s Billem opět na chvíli v pokoji sám. Charlotte s Gordonem museli jít vyřídit nějaké nemocniční dokumenty. Hlavní ošetřující lékař si vzal Charlotte stranou. „Mladá paní…“ nervózně přešlápl lékař. „Nerad to říkám, ale je velice pravděpodobné, že váš
autor: Evil Tom zůstal bezmocně a vyděšeně sedět na posteli. Nepřítomně zíral před sebe a snažil se si uvědomit, co se právě událo. Zeptal se bratra, jestli si pamatuje, co se mu stalo. Nedříve si nevzpomínal. A pak… si vzpomněl. Jenže špatně.
autor: Evil Bill nemohl nic dělat. Jen se v slzách díval na Toma. Ten byl bezradný. „Zatraceně, co to děláš, Ilaji!“ Johannes ke svému synovi opatrně došel. „Stůj! Nebo ho podříznu!“ Johannes se zastavil, ale nespouštěl ze svého syna oči. Viděl, jak
autor: Evil Po chvíli zaslechl Ilajovo odkašlání, a pak odemčení dveří. „Tak co, hotovo, krásko?“ usmál se na něj a Bill jen lehce a vyděšeně, kývl. „Hmmm… tak pojď…“ Ilaj se rozhlédl kolem sebe. Pak mu velice zblízka a ostře sykl u
autor: Evil Tom se hystericky rozhlížel po ulici, jakým směrem by se Bill mohl vydat. Naštěstí byl v okolí jen jeden jediný nonstop. Určitě se jeho malý bráška chtěl ztratit ve svých myšlenkách a nechtěl rozhodně skončit střízlivý. Uviděl neonový nápis, ke
autor: Evil Probudil se s neskutečnou bolestí hlavy. Nedařilo se mu otevřít oční víčka. Měl je tak těžká, že mu připadalo, jako by byla olověná. Nebo jako by tři dny v kuse hýřil. Přitom si nevybavoval, že by do baru vůbec došel.
autor: Evil „Moc… moc tě chci, Billi…“ udýchaně se odtrhl od Billových rtů. Bill pevně semkl víčka. „A já chci tebe. Moc. Opravdu…“ Pohladil jej. Jemně mu přejel od rozpuštěných dredů přes jeho pevná ramena až po paže… Trhaně se nadechl. V
autor: Evil Bill vytřeštil oči hrůzou. Charlotte se trhaně nadechla. „Nejsem si jistá, jestli jsem připravená, abych ten důvod věděla.“ Tom opět jen nesouhlasně zatřásl hlavou. Pak se podívala na Billa. Bill okamžitě sklopil pohled a Tom jej k sobě přitiskl a
autor: Evil Tom se roztřásl. Surově si setřel slzy, naštvaně típl cigaretu do popelníku, a pak si zmučeně promnul obličej. Několikrát zavzlykal. Nechtěl plakat. Teď na to neměl čas. Nebyla na to vhodná chvíle. Uslyšel, jak se Bill pomalu rozešel ze schodů.
autor: Evil Po chvíli padl na kolena. „Ach bože, co jsem to udělal… ach Tome…“ Téměř nemohl popadnout dech. Začal zvracet. „Tohle ne… ne… to nejsem já… tohle nejsem já…“ Pak shrábl čerstvě napadaný sníh a nechal si jej rozpustit v ústech,
autor: Evil Tom Billa k sobě ještě více přitiskl. „Okamžitě jděte od sebe…“ Zopakoval otec svůj požadavek. Bill se schoulil do bratrovy náruče a Tom jej do ní přivinul a schoval mu tvář. „To nejde… Nejde…“ špitl Tom a snažil se bratra
autor: Evil Oba se k sobě tiskli. Tak naléhavě, jako by to bylo poprvé. Už tolikrát poprvé. Potřebovali se. Nemuseli si nic nalhávat. Oběma stékaly slzy po tvářích, byli tak blízko. „Zůstaň tu se mnou…“ špitl Tom v polospánku. Srdce se mu
autor: Evil Bill trhaně vzlykal a Tom nepřítomně zíral před sebe. Ani jeden nechtěl promluvit jako první. Nakonec to byl Tom, který zdánlivě nekonečné ticho prolomil. „Je pozdě… já… nechci, aby mě takhle Gordon viděl. Odvezl by mě ihned do cvokhauzu. Ale…
autor: Evil „Sakra, co se to s tebou děje…“ Vzlykl Bill a zatnul zuby, jak mu začala třeštit hlava. Tom, který byl už napůl na odchodu, se k Billovi přiřítil jako tornádo. Zastavil se těsně u jeho tváře. Bill měl stále sklopenou
autor: Evil Cesta domů utekla rychle. Tom se vší silou snažil bratrovi vyhnout pohledem, matka se na něj šťastně usmívala a otec básnil o malé oslavě. Ale Bill měl strach. Co se bude teď dít, jestli Toma ta událost změnila, jestli se
