autor: Evil Tom zalapal po dechu, když se Bill oddálil svým vzrušením od jeho rtů. Chtěl víc. Ucítil jeho neskutečně vzrušující slanost a hebkost. Potřeboval víc. Bill si přivlastnil jeho rty a nechtěl se svými polibky jen tak přestat. Tom z toho
autor: Evil Bill doufal, že bude spát alespoň několik hodin. Jeho utrápená mysl mu to ale nedovolila. Neuběhly ani dvě hodiny a byl už vzhůru. Nechtěl si ani připustit, jak neskutečně bdělý byl. Přitom jej zmáhala úmorná únava. Těžce si povzdychl, a
autor: Evil Probudil ho ledový polibek na tvář. Tiše vydechl, a pak si protřel oči. Střetl se s Tomovým pohledem. Lehce se usmíval. „Dobré ráno, lásko…“ špitl mu Tom u ucha a jemně jej políbil na čelo. „Dobré ráno…“ oplatil mu Bill
autor: Evil Tom na Billa trochu vyděšeně zíral a bál se promluvit. Bál se i prudčeji pohnout. Cítil z něj sílu. Neskutečnou sílu a vůli všechno zvládnout sám. I když byl v zajetí slz. I když plakal, pořád cítil, že není jen
autor: Evil Bill se opatrně stulil do Tomovy náruče, když se příjemně najedl. Nesnědl toho sice moc, ale nechtěl, aby mu bylo zase špatně. Zbytek jídla Tom zabalil a odnesl do ledničky. Přinesl z kuchyně ještě dvě piva, a pak za sebou
autor: Evil Billova mysl zčernala. Úžasný zážitek, který se udál před pár minutami, jako by byl už daleko v minulosti. Tělem mu projel štiplavý mráz. Cesta za leštěný mahagonový oblouk mu připadala nekonečná. Pohledy všech přítomných jej bodaly jako tisíce rozžhavených jehel.
autor: Evil Tom mezitím rychle vymyslel nějaký důvod, který by se dal využít bez zbytečných a dotěrných dotazů obsluhy. Nádech, výdech… Před prosklenými dveřmi, které byly vchodem na onu benzínovou stanici, se Bill pevně opřel do Tomova předloktí a svěsil hlavu. Tom
autor: Evil „Prosím vaše občanské průkazy a tady do téhle řady se posaďte,“ uvedla je celkem chladně starší dáma v natupírovaných vlasech s břidlicovým přelivem, který jí přidával tak patnáct let. Netrpělivě popotáhla nosem, když se seshora dívala na Toma, jak nemůže
autor: Evil Ani netušili, kdy se jim podařilo usnout. Bill zůstal v Tomově pokoji v jeho posteli. A v jeho náruči. Oba se vyděšeně zachvěli, když se ozvalo jemné zaklepání na dveře. „Kluci?“ slyšeli tichý matčin hlas. Jen pootevřela, ale nechtěla vejít
autor: Evil Bill se udýchaně zhroutil do Tomovy zpocené náruče. Tom se trochu zavrtěl, když ucítil, jak z něj vytéká Billova horkost. Ten pocit mu připadal nádherný, i když trochu zvláštní… po tom všem. Byl ale neskutečně šťastný. Alespoň v tenhle okamžik.
autor: Evil Tom se na Billa po chvíli nervózně zadíval. Jeho bratr zničehonic jen zíral do neznáma a silou si tiskl obě pěsti k hrudi. Zatraceně, bráško… myslel jsem, že mě chceš… ale teď… připadá mi, že sis to rozmyslel. Tom měl
autor: Evil Bill vysíleně padl na kolena a bolestí se zkroutil až k zemi. Chtěl tak moc křičet, ale nešlo to. Jen vzlykal, ztěžka dýchal. Chtělo se mu zvracet, potoky slz se mu řinuly po tvářích. Můžeš si za to sám… můžeš
autor: Evil Tom se šťastně usmíval, z tváře si stíral nové a nové slzy. Tyhle slzy ale nebolely, bylo to neskutečné, neměřitelné štěstí. Radost mu ale kalil jeho vnitřní hlas, který na něj agresivně křičel: „Nezasloužíš si to! Jsi stvůra! Měl bys
autor: Evil Bill se probudil a ihned se zmateně rozhlížel kolem sebe. Neskutečně se vyděsil, až téměř vyjekl. „Klid, lásko… jedeme domů,“ špitl Tom, který ho držel v náruči. Jeli taxíkem zpátky do Loitsche. „Tomi…“ špitl Bill a snažil se získat v
autor: Evil Bill nemohl uvěřit tomu, co se zrovna teď před ním odehrává. Byl zaplaven štěstím, ale zároveň si v mysli přehrával všechny své představy, které si jen ze samého zoufalství vsugeroval. Už ti nikdy neublíží. Miluje tě. Konečně se ti splnil
