autor: Evil Billova mysl zčernala. Úžasný zážitek, který se udál před pár minutami, jako by byl už daleko v minulosti. Tělem mu projel štiplavý mráz. Cesta za leštěný mahagonový oblouk mu připadala nekonečná. Pohledy všech přítomných jej bodaly jako tisíce rozžhavených jehel.
autor: Evil Tom mezitím rychle vymyslel nějaký důvod, který by se dal využít bez zbytečných a dotěrných dotazů obsluhy. Nádech, výdech… Před prosklenými dveřmi, které byly vchodem na onu benzínovou stanici, se Bill pevně opřel do Tomova předloktí a svěsil hlavu. Tom
autor: Evil „Prosím vaše občanské průkazy a tady do téhle řady se posaďte,“ uvedla je celkem chladně starší dáma v natupírovaných vlasech s břidlicovým přelivem, který jí přidával tak patnáct let. Netrpělivě popotáhla nosem, když se seshora dívala na Toma, jak nemůže
autor: Evil Ani netušili, kdy se jim podařilo usnout. Bill zůstal v Tomově pokoji v jeho posteli. A v jeho náruči. Oba se vyděšeně zachvěli, když se ozvalo jemné zaklepání na dveře. „Kluci?“ slyšeli tichý matčin hlas. Jen pootevřela, ale nechtěla vejít
autor: Evil Bill se udýchaně zhroutil do Tomovy zpocené náruče. Tom se trochu zavrtěl, když ucítil, jak z něj vytéká Billova horkost. Ten pocit mu připadal nádherný, i když trochu zvláštní… po tom všem. Byl ale neskutečně šťastný. Alespoň v tenhle okamžik.
autor: Evil Tom se na Billa po chvíli nervózně zadíval. Jeho bratr zničehonic jen zíral do neznáma a silou si tiskl obě pěsti k hrudi. Zatraceně, bráško… myslel jsem, že mě chceš… ale teď… připadá mi, že sis to rozmyslel. Tom měl
autor: Evil Bill vysíleně padl na kolena a bolestí se zkroutil až k zemi. Chtěl tak moc křičet, ale nešlo to. Jen vzlykal, ztěžka dýchal. Chtělo se mu zvracet, potoky slz se mu řinuly po tvářích. Můžeš si za to sám… můžeš
autor: Evil Tom se šťastně usmíval, z tváře si stíral nové a nové slzy. Tyhle slzy ale nebolely, bylo to neskutečné, neměřitelné štěstí. Radost mu ale kalil jeho vnitřní hlas, který na něj agresivně křičel: „Nezasloužíš si to! Jsi stvůra! Měl bys
autor: Evil Bill se probudil a ihned se zmateně rozhlížel kolem sebe. Neskutečně se vyděsil, až téměř vyjekl. „Klid, lásko… jedeme domů,“ špitl Tom, který ho držel v náruči. Jeli taxíkem zpátky do Loitsche. „Tomi…“ špitl Bill a snažil se získat v
autor: Evil Bill nemohl uvěřit tomu, co se zrovna teď před ním odehrává. Byl zaplaven štěstím, ale zároveň si v mysli přehrával všechny své představy, které si jen ze samého zoufalství vsugeroval. Už ti nikdy neublíží. Miluje tě. Konečně se ti splnil
autor: Evil Celý večer probíhal v klidu. Gordon se snažil ignorovat všechny letmé doteky, které si chlapci ‚tajně‘ pod stolem vyměňovali, a Charlotte se snažila pro změnu nehysterčit kvůli Billovu problému s jídlem. Bill měl před sebou pizzu, ze které se mu
Lauinka mi poslala překlad článku z časopisu Vogue, který vyšel v Německu o prázdninách. Celé to je vlastně vyprávění Andrease o jejich společném životě, zatímco s Billem navštívili Lotische. Párty dorazila do Loitsche Bill Kaulitz se pro časopis Vogue vydal do místa svého dětství v Sasku-Anhaltsku.
autor: Evil Tom zůstal s Billem opět na chvíli v pokoji sám. Charlotte s Gordonem museli jít vyřídit nějaké nemocniční dokumenty. Hlavní ošetřující lékař si vzal Charlotte stranou. „Mladá paní…“ nervózně přešlápl lékař. „Nerad to říkám, ale je velice pravděpodobné, že váš
autor: Evil Tom zůstal bezmocně a vyděšeně sedět na posteli. Nepřítomně zíral před sebe a snažil se si uvědomit, co se právě událo. Zeptal se bratra, jestli si pamatuje, co se mu stalo. Nedříve si nevzpomínal. A pak… si vzpomněl. Jenže špatně.
autor: Evil Bill nemohl nic dělat. Jen se v slzách díval na Toma. Ten byl bezradný. „Zatraceně, co to děláš, Ilaji!“ Johannes ke svému synovi opatrně došel. „Stůj! Nebo ho podříznu!“ Johannes se zastavil, ale nespouštěl ze svého syna oči. Viděl, jak
